Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co s tím? Co bude dál...? :-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymni
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.7.08 14:59
ahoj! jsi pod velkým tlakem a je potřeba s tím něco dělat!
asi bych si s ním promluvila tím stylem! nelíbí se mi to! pokud se nezměníš dávám žádost o rozvod!!! a teď se ukaž! normálně bych mu řekla tok tvých myšlenek.. jak na něj začínáš být alergická a jak je ti až tím odporný! občas ti chlapi potřebujou ne jen slabý výboj.. a domlouvání, ale pořádnou prdu mezi oči! uvidíš co na to poví, pokud řekneš slovo rozvod! a odchod od něj! chce to trošku hrubší kalibr na něj, pokud už jsi zkoušela popovídat si s ním! Jinak co čtu! je fakt, že takového chlapa nepotřebuješ! a místo oporou je jak tunové závaží na noze! držím pěsti a hodně sil! dej vědět jak se vše vyvíjí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.08 15:16
Ahoj, nechci tě strašit, ale takhle se u mého muže projevovala deprese. Co s tím ti ale neporadím, pokud s tím nebude chtít něco udělat sám, tak stejně nic sama nezmůžeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
andela
27.7.08 16:07
Moje rada?? … zítra jdu k holiči, potřebuju pohlídat malou. Druhý den mu jí frknu a jdu pryč … 
takhle parkrát udělat, a on si už cestu k malé najde.
Já poté co přítel změnil prac dobu zavedla i střídavé ukládání do postele … malej na to hned přistoupil a i když jsem ho ukládala já, tak chtěl tatínka aby mu přečetl pohádku - no a tatínek samo prosbám neodolá. Nebo jsem malého popíchla ať řekne taťkovi aby s ním šel ven, a malej hned nadšeně za tátou běžel a už ho tahal. Že mi doma přítel nepomůže mi až zas tak neva … pro mě je důležité to, že se bude věnovat synovi. Takže všelijakými úskoky toho dosahuji ale pšt.
Jinak … co se tvého vztahu k tvému muži týče … ono se říká že člověka poznáš nejlíp až když s ním začneš žít … ale tím nechci říct že by se tvůj manžel přetvařoval … samo že se určo snažil a teď když to má jisté tak na to prdí … ale třeba je stejně nespokojený jako ty .. znuděný, neví co by dělal a tak jeho jediná náplň dne je poč, gauč a TV … a je asi na tobě, jak ho přiměješ ke společným akcím .. nežijete spolu ale vedle sebe .. a vypadá to že spolu ani moc nemluvíte .. a to je chyba. Je třeba to všechno probrat co se ti nelíbí a tak …
A ty si taky potřebuješ odpočinout, takže se zbav dítěte a hurá do víru vekoměsta odreaguješ se, a všechno se ti bude zdát zas jiné … a nejlépe když si vyrazíte oba.
Přeju ti hodně štěstí.
- Citovat
- Upravit
Anonymni
27.7.08 20:33
Holky, díky za rady a za povzbuzení.
Andelo - právě že já jsem pořád ukecaná, mluvím na něho, ale kolikrát z něho nedostanu skoro nic. Je uzavřený kolikrát sám do sebe. Když se zrovna neprudím tím, jak se chová, tak s malou dovádíme, snažím se dělat nějaký srandy, snažím se ho zapojovat do nějakých společných aktivit - např. člověče nezlob se, karty - ale prý ho to nebaví a otáčí oči vzhůru. Prostě ke společným činnostem asi nikdy nedojde. Já jsem si vždycky říkala, že společně, jako celá rodina budeme trávit spousty času, hrát společenský hry - u toho je přece také sranda, ale on prostě nic. Třeba ho opravdu nějak nudím, když tu má maminku (moji tchýni) - která nás navštíví naštěstí jen tak 2* do roka, protože bydlí na druhé straně republiky, tak to jste neviděli, jak se společně dokáží zasmát každé prkotině. Prohlíželi si fotky a babička vykládala zážitky, když byl manžel malý…no řeknu vám, tak jsem se ho ještě nikdy neviděla smát. Přišlo mi to v ten moment hrozně líto, že jsem mu asi jako balvan u nohy já a že není kvůli mě šťastný. Když se ho zeptám a snažím se z něho něco vydolovat, jestli je šťastnej, jestli něco ve vztahu nepostrádá, jestli by si mě znovu vzal, kdyby mohl - prostě se vším je nadmíru spokojenej. Někdy mi i na můj popud (když mu napíši, co k němu cítím) pošle sms, že jsme pro něho s malou vše co na světě má a že by nás nechtěl nikdy ztratit…ale na druhou stranu dělá vše proto, aby se tak stalo.
Těžko říct, do hlavy mu nevidím…už jsem měla kolikrát i takový stavy, že kdybych měla kam jít, tak bych od něho na čas odešla, aby si ujasnil, co vlastně chce a vzpamatoval se. Jenže žádnou kamarádku svobodnou nemám a když jo, tak bydlí s rodiči, takže k nim bych se nastěhovat nemohla. Jedině bych se mohla vrátit k rodičům, ale to zase nechci, aby věděli, že se něco u nás děje.
Macíku74 - rozvodem už jsem ho taky strašila a né jednou. Brečela jsem tady, když jsem se mu snažila vylít srdíčko a říct mu, co mě trápí. Jen mlčel, koukal do blba a nic. Vůbec žádná změna. On si asi myslí, že bych o ten rozvod nepožádala. I když se mi do něho opravdu nechce. Za každou cenu chci naše manželství udržet, ale takto se trápit nebo se trápit navzájem…?
Jinak co se týče malé, tak tu pohlídá, když chci jít ke kadeřníkovi nebo někam, ale nevěnuje se jí moc doma, když jsem doma já. Kolikrát jsem říkala, že se budem s koupáním střídat, ale když ještě v 19:45 hod nejdou do koupelny, když ví, že ve 20 hod malá už bývá v postýlce, tak se raději naštvu a jdu ji vykoupat sama, k tomu přidám ještě nějakou tu poznámku a už vidím, jak otáčí oči vzhůru - něco typu „ach jo“
- Citovat
- Upravit
27.7.08 20:40
Anonymní,
Tyjo já opět zírám, jak někteří chlapi prodělají po svatbě tak markantní změnu. Jako bys popisovala případ mýho bratránka. Před svatbou spolu bydleli na zkoušku, to bylo super, pořád holku hladil po ruce a pořád vedle ní cukroval, mluvil o ní zá:,–(ně ve zdrobnělinách. „Na zkoušku“ se osvědčil, tak si ho holka vzala, a jak když utne, stal se z něj uplně buran a např. ji na návštěvě nechal sedět na opěradle pohovky, zatímco on si ležel nataženej přes dvojkřeslo… je to hodně dlouho ale utkvělo mi to v paměti.
To nechci říct, že Tvůj manžel je buran… Jenom prostě ta změna mě zaráží!!!! Pánové chtějí mít alespoň jisto.
Myslím si, že bys měla dát hodně razantně najevo, že TAKHLE prostě žít nechceš a nebudeš. Dej mu nůž na krk.
My jsme si doma taky museli leccos vyříkat, chvíli jsme spolu bydleli před svatbou (krátce), a už tehdy začly náznaky jako že budu snad všechno dělat sama nebo co!! No, párkrát jsme se u toho pohádali (někdy hlasitě), ale argumentovala jsem tak dlouho, až jsme dosáhli kompromisu a prostě pomáhá.
Asi proděláváš velké ODCIZENÍ, které asi pramení z nedostatku komunikace atd… bla bla.
Bohužel na chlapi kuchařka s recepty neexistuje (kéž by existovala), ale ujasni mu nová pravidla. a jak Ti psaly holky, a pěkně zostra.
Navíc bych - jak píše ANDELA - prostě občas zmizela a hotovo.
Něco na způsob „takže když se holenku se mnou nebavíš, tak já se jdu bavit sama“ - musíš se na to ale pořádně vyfiknout aby si VŠIML 
Možná máte opravdu nějakou momentální krizi. On se vztah dvou lidí někdy s dítětem hodně změní.
Prý že komunikace muže a ženy se někdy omezuje, omezuje, až se minimalizuje na to, co malej papal, co ten den řekl (muže to tak nějak potom přestane zajímat…) a tím komunikace vpodstatě zaniká.
Malinko vím o čem mluvím. Pomáhají večery (nebo odpoledne) ve dvou, výlety - a donutit ho trávit s Tebou nějaký čas. Já mu někdy večer vypnu televizi (nebo počítač) a prostě si tu konverzaci vynutím a hotovo!
Plus vyhrožuju „jestli si mě nebudeš všímat tak UTEČU“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.08 20:47
..... 
no a potom když nic z toho nepomáhá, tak je tu samozřejmě ještě ta cesta úniku - rozvod.
A potom některý chlapi začnou bláznit a zavalovat Tě přízní. Jde ale o to, jestli o ni ještě člověk vůbec stojí…
Tak ať to brzo rozlouskneš!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
27.7.08 22:21
Ahoj. Nezlob se, ale mě nepřijde, že by to byl tak velký problém, takhle to chodí skoro všude, kde to znám, já měla a mám doma to samé, jen těch dětí je 3× víc, prostě to tak beru, chlapa už nepředělám,taky by mohl být flákač, opilec, násilník a kdoví co ještě, takhle si jenom hraje, vzala jsem si ho dobrovolně a starost o rodinu mi nepřijde děsná. Možná se nauč být víc splachovací a jak psaly holky, nechávej ho častěji hlídat a vyraž ven.
- Citovat
- Upravit
Anonymni
27.7.08 22:26
Ahoj,
když jsem četla Tvůj příběh, napadlo mě, že bych mu nějak tajně pochroumala počítač.
Taky bych mu na jeho aktivity nenechala dostatek klidu (věřím, že malá taky umí udělat pořádné tóčo a ještě když jí pomůžeš, tak si toho svého počítače moc neužije).
Zašla bych až tak daleko, že bych nechala malou déle spát odpoledne, aby byla na tatínka večer čilá (přece se na něho těší, až přijde z práce a přece chtějí být spolu!)
A samozřejmě - musím k lékaři, musím ke kadeřnici, chci jít s kamarádkou na kafe - a ty budeš hlídat. Prostě odejít. A netrápit se, ono každému naschne, když se zavřou dveře zvenku.
Prostě ho nedobrovolně zapojit, když to nejde dobrovolně.
Za chvíli asi půjdeš do práce, tak bacha na to, kdo bude vyzvedávat malou ze školky - aby to bylo půl na půl. Určitě může buď ráno/nebo odpoledne/nebo určité dny v týdnu…
Chvíli to potrvá, protože jsi ho nechala zajít moc daleko a má zkušenost je, že chlapi rádi zajdou až tam, kam jim povolíš.
Upřímně - nelíbilo by se Ti, jít si do práce, pak se najíst uvařené večeře, zasurfovat si na netu a jít si v klidu spát? Chlapi jaksi neřeší, že je to na úkor druhých, hlavně že se mají dobře.
Když víc pozná, co energie vkládáš do malé, začne si Tě víc vážit a pomáhat i dobrovolně a z lásky.
Hodně štěstí.
- Citovat
- Upravit
27.7.08 23:19
Anonymni píše:
Ahoj. Nezlob se, ale mě nepřijde, že by to byl tak velký problém, takhle to chodí skoro všude, kde to znám, já měla a mám doma to samé, jen těch dětí je 3× víc, prostě to tak beru, chlapa už nepředělám,taky by mohl být flákač, opilec, násilník a kdoví co ještě, takhle si jenom hraje, vzala jsem si ho dobrovolně a starost o rodinu mi nepřijde děsná. Možná se nauč být víc splachovací a jak psaly holky, nechávej ho častěji hlídat a vyraž ven.
Tak toto je rada jak noha.
U nás doma to tak rozhodně nechodí, manžel se klukům věnuje velmi výrazně, dobrovolně a rád. Asi záleží, na co je kdo zvyklý. Mně se doma rodiče věnovali, tak očekávám, že se i v mojí rodině budou dětem věnovat oba rodiče, od toho je snad mají. To, že je můj muž skvělý táta, si na něm cením ze všeho nejvíc, a i když spolu někdy nevycházíme zdaleka ideálně, tohle nakonec všechno přebije.
Takže věřím, že je zakladatelka zdeptaná. Jenom se mi zdá, že s manželem žádné další spory nemá, takže je to „jenom“ o tom, že se nevěnuje dceři. Třeba je to model rodiny, jaký zná ze svého dětství…
Rozhodně bych do něj hučela, že takto tedy ne, a hlavně bych byla vytrvalá, žádné - neokoupal malou do osmi, okoupu ji já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.08 01:12
Len-til-kah píše:Anonymni píše:Tak toto je rada jak noha.
Ahoj. Nezlob se, ale mě nepřijde, že by to byl tak velký problém, takhle to chodí skoro všude, kde to znám, já měla a mám doma to samé, jen těch dětí je 3× víc, prostě to tak beru, chlapa už nepředělám,taky by mohl být flákač, opilec, násilník a kdoví co ještě, takhle si jenom hraje, vzala jsem si ho dobrovolně a starost o rodinu mi nepřijde děsná. Možná se nauč být víc splachovací a jak psaly holky, nechávej ho častěji hlídat a vyraž ven.
U nás doma to tak rozhodně nechodí, manžel se klukům věnuje velmi výrazně, dobrovolně a rád. Asi záleží, na co je kdo zvyklý. Mně se doma rodiče věnovali, tak očekávám, že se i v mojí rodině budou dětem věnovat oba rodiče, od toho je snad mají. To, že je můj muž skvělý táta, si na něm cením ze všeho nejvíc, a i když spolu někdy nevycházíme zdaleka ideálně, tohle nakonec všechno přebije.
Takže věřím, že je zakladatelka zdeptaná. Jenom se mi zdá, že s manželem žádné další spory nemá, takže je to „jenom“ o tom, že se nevěnuje dceři. Třeba je to model rodiny, jaký zná ze svého dětství…
Rozhodně bych do něj hučela, že takto tedy ne, a hlavně bych byla vytrvalá, žádné - neokoupal malou do osmi, okoupu ji já.
Vidím to hodně podobně.
Mám takový pocit, že tady proběhla oblíbená hra na blba ( já to neumím, já to nestihnu, udělej to ty… Bude to lepší, rychlejší a přesně podle tebe ) a na plné čáře ji vyhrál manžel. My ženské jsme tak pitomé, že ve své zamilovanosti poskakujeme kolem svých mužíčků jako starostlivé kvočny - a jak nás ta první zamilovanost přejde, nestačíme zírat 
Holka, pamatuj, že na čem se nezasloužíš, toho si nevážíš. Jak si má chlap cenit toho, jaký má servis, když netuší, co to obnáší? Tihle rozmazlení si často najdou nějakou bezbrannou chudinku a s nadšením ji odchází obskakovat… Často se slovy - ty jsi tak samostatná, ale ona mě tak potřebuje!!!!
Popravdě, hru na blba jsme zkoušeli s manželem na toho druhého oba - jenže jsme moc neuspěli. Já zatím nechávám na pokoji vrtačku a sekačku na trávu, manžel se vyhýbá válečku na malování a pračce. Zbytek jsme si podělili a rozhodně u nás nefunguje to, že když jeden své neudělá, udělá to automaticky druhý (kdyby to totiž jeden udělal, tak se to ten původní propříště hned vyprdne…) Pomůžeme si, ale ne automaticky s naštváním, že se ten druhý ulejvá. O děti se dělíme rovným dílem a musím říct, že moje děti mají (díky za to!) moc prima tátu.
Netuším, zda je u vás možné ještě něco změnit, ale dost radikálně bych doporučovala přehodnotit rozdělení povinností a práv u vás doma. A to včetně kompu a gauče.
Zpočátku to bylo sice trochu divoké, ale byli jsme bezdětní, tak nebyl problém stávkovat 
Takže kdyby měl třeba manžel malou okoupat a neudělal to, rozhodně bych nevystartovala a nešla koupat. Jak znám naše Kunhůtky, dopadlo by to buď tak, že by tatínkovi skákaly po hlavě tak dlouho, dokud by ho to nepřestalo bavit nebo by ho ta nejmladší dohnala do koupelny unaveným řevem… Ale my už tohle naštěstí vybojovávat nemusíme…
Milá zakladatelko, přeju hodně sil a benevolence (k dočasnému nepořádku a nerežimu - ne nefungování manžela) k tomu, abys byla schopná vybojovat bitvu fungující rodinu. A nebude to snadné… Budeš svého muže zbavovat práv a místo nich mu naložíš povinnosti - byl by blázen, kdyby s tím nadšeně souhlasil.
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.08 07:06
milá zakladatelko, takhle to chodí i u nás, sem tam jedem na výlet, ale většinou ho, jak jinak musim vymyslet já, jinak bychom o5 trčeli doma. Radu na to nemám, páč sama tápu co s tím. Jak jsi psala s těma společenskýma hrama tak tohle přesně ten můj řiká taky, poslední výlet, který ho napadl, že bychom s dětma jeli na rally 
no tak samo, že jsme nejeli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.08 16:46
Ahoj zakladatelko a ostatní,
mám z toho příspěvku podobný dojem, jako z toho, jak to chodí u nás doma… Ale manžel doma pomáhá, když je potřeba, občas si sám od sebe pohraje s dcerkou, podle aktuální nálady a rozpoložení, a v pohodě pohlídá, když někam jdu. Takže se to zdá jako ideální, ale je tam něco, prostě ten jeho postoj a ten mi Tvůj příspěvek hodně připomíná. Nebaví ho to a nemá z toho radost 
V té chvilce asi jo, ale jinak ho to bohužel nenaplňuje a s tímto nevím, co mám dělat Jinak dcerku miluje moc a nemohl by bez ni být, jen se to asi týká jen ji a mě už ne.
Takže moc jsem neporadila, jen upozorňuju, že v takové situaci to nejspíš chce nějakým způsobem změnit i jeho postoj, ne jen mu dát najevo, že se musí zapojovat do péče o dítě…
Společný čas jen pro dva docela partnerský vztah oživuje, ale u nás teda jen krátkodobě a já třeba nemám tolik možností hlídání, aby to šlo nějak pravidelně. I když je to stále lepší, jak je dcerka větší. Ta vaše je trošku starší, za chvilku bude moct chodit do školky, snad se vše pak zlepší, když nebudeš pořád jen doma. Zkuste nějaké chvilky jen pro vás dva, a spíš bych volila činy a akce než jen slova a vyjasňování vztahů co kdo udělal, neudělal, měl udělat apod. Když na to ten chlap moc nereaguje (ten můj totiž vůbec ne).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.08 17:28
Teď to čtu ještě jednou a připadá mi, že on se musí cítit hrozně nepotřebný. Sex nepotřebuješ (a ne že o to nejde, z jeho pohledu určitě ano! ) a sama píšeš, že ho vlastně nepotřebuješ k ničemu. Co takhle zkusit mu dát najevo, že ho potřebuješ, aspoň v nějaké oblasti - zrovna příjemné, co ten sex - místo povalování na gauči? Třeba pak bude chtít obstát i v jiných činnostech
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
28.7.08 20:40
Firri - jak jsem psala, že o to nejde, myslela jsem tím, že co se týče sexu, tak problém nemáme, tak že o sex, jakožto o problém tady jako nejde. No snad jsem to napsala srozumitelně. On sex potřebuje, mohl by skoro pořád, ale znáte to, po celým dnu lítání za prckem a okolo domácnosti prostě není na to kolikrát vůbec chuť. Navíc já nepatřím mezi ty, kteří by museli sexovat každý den. Mně to stačí tak 1-2 * za týden a jsem spokojená.
Jinak pokrok dne: dnes jsem seděla u pc já a on manža viděl, že je čas dát malou spát a tak aniž bych mu musela cokoliv říkat, tak ji vzal a šel ji vysprchovat a nachystat na spaní. Tak jsem docela koukala. Ale na druhou stranu nádobí po jeho obědě, když došel z práce tam leží ještě teď. Jako by ten špinavý talíř nemohl dát rovnou do myčky. Taky jsme o tom kolikrát mluvili, ale nebudu tu poukazovat na takové detajly, to by mně zase až tak nevadilo - i když to nééé docela chápu, jestli je rozdíl mezi tím, že postaví talíř do myčky nebo jen na kuch. linku…???
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jsem holky skoro jak se říká na dně. Mám doma manžela, který mi s ničím, ale opravdu s vůbec ničím nepomůže. S naší 2,5letou dcerkou si nikdy nepohraje, přijde z práce a jediné co udělá - nají se a buď jsi jde lehnout nebo jde na PC a tam vydrží sedět skoro tahem až než jde spát. Už toho mám plné zuby a nevím co s tím
.
Manžela, když jsme se před 4 roky brali jsem si myslela, že znám moc dobře i jen po 2letém vztahu. Jenže jsem se asi spletla…Dřív, ještě před svatbou se mi totiž chtěl asi zalíbit a tak měl stejné koníčky, měl rád to co já - myslím tím drobnosti do domácnosti (aroma lampy atd.), povahu měl prostě takovou, o jaké by se mohlo každé ženě jen zdát. Na každé rande pugét růží, pořád mě objímal, hladil, pusinkoval, šeptal mně krásná vyznání lásky a byl neskutečně něžný…prostě chlap, o kterým jsem vždy snila. Jenže po svatbě, jako když utne a už to prostě postupně nebyl ten „ON“ vysněný, ale pomale dostával tu svou pravou a skutečnou tvář. Dnes mi přijde, že se před svatbou prostě jen přetvařoval a nyní už je prostě takový, jaký ve skutečnosti je. Po narození dcerky to bylo ze začátku dobré, ale až jsem prostě v domácnosti nestíhala, tak jsem si s prominutím začala připadat jako služka.. .pán si ležel na gauči a já jsem nevěděla kam dřív letět - jestli vařit, věnovat se malé nebo poklízet doma ten nepořádek. To už mi začalo pomale vadit. Pak se pořídil internet a vše bylo dokonáno. Prostě jen pc, spaní, jídlo a pořád dokolečka. Neřeknu, jsou vyjímky, kdy vyrazíme s malou někam na výlet - a to jsem zase po dlouhé době v sedmém nebi. Jinak je to prostě každodenní stereotyp. Přijde mi, že už bych snad ani manžela nepotřebovala. Sex stejně většinou potřebuje akorát on, já začínám jako první málokdy, ale o to teď nejde. Teď byl manžel na 14 dnů na služebce. No já, i přesto, že jsem zůstala doma s malou sama, tak jsem byla prostě šťastná, svobodná, nikdo mě nevytáčel poleháváním u TV nebo vysedáváním u PC, prostě parádička. Vůbec se mi po něm nestýskalo. Sotva dojel, tak jsem si říkala, dlouho jsem ho neviděla, zase bude nějaký čas dobře…no a co myslíte…celý dny sedí u pc a nebo jako teď…zrovna spí. Úplně mě deptá, jen když se na něho podívám…už nevím co dělat…začínám mít pocit, i když se to pořád bojím přiznat sama sobě, že by mi bylo líp, kdybych se rozvedla a zůstala s malou sama. Snažila jsem se mu kolikrát promluvit do duše, ale naprosto marně. Kolikrát když ho sprdnu, že pořád jen sedí u pc, tak se odvalí na gauč (aby jako nebyl u toho PC) a usne. Prostě absolutně žádná změna. Dřív jsme se pořád něčemu smáli a dnes…už si nepamatuji, kdy jsme se spolu něčemu zasmáli. Když byl na té montáži, já byla usměvavá, plná energii, uvolněná tak, jako snad od svatby ne. A co je doma, tak jsem pořád jen naštvaná, všecko mi na něm vadí, a pomale se na něho nemůžu ani podívat. Začínám mít pocit, že na něho dostávám alergii nebo já nevím. Vysává ze mě ten pocit štěstí, radosti a spokojenosti a tak by to určitě být v manželství nemělo. Už to na mě působí až tak moc, že už jsem i docela protivná na naši malou. Prostě nevím co dělat…ale začínám mít pocit, že ve srovnání s pociti před svatbou a nyní, že se moje city k němu změnili snad o 100%…ale kdyby to bylo mnou, ale tu lásku k němu ve mě zabíjí jen on sám. Poradí mi někdo?? Je vůbec nějaká rada??