Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co s věčně nespokojenou babičkou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.5.11 13:20
Starý lidi mají nárok na svoje mouchy to je jasné, ale být tebou, nenechala bych to dojít tak daleko, aby mě to uráželo..
Příště bych jí řekla, že strejda i ségra jsou tak daleko, že oni jí tu hlavu neumyjí a kafe nepřinesou..
A s opravami cizího majetku bych si vůbec vrásky nedělala..Můj barák a zahrada to není a jestli babičce nejsi dost dobrá, tak si tam strhnout nemusíš..Pokud jde o finance a co s domem, to si musí babi vyjasnit sama. Připadá mi blbé opravovat ve velkém dům, kde bydlí jeden senior..Zní to trochu hnusně, ale je to tak..Když jí to nevadilo doted, tak proč to řeší nyní.
Nechcete spíš řešit vlastní bydlení?? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.11 13:21
co bys měla dělat? Jsi dospělá ženská, tak se sebou nenech orat. Naše babi - nedokázala se postarat o sebe ani o domácnost ale o naši pomoc nestála. Všechno jsme dělali špatně, nic nebylo dobré, pořád nám házela klacky pod nohy - uklidili jsme jí byt a ona tam stále tahala další a další bordel z ulice, vysypávala nám např. přebrané pytle s bordelem a schovávala ho po bytě.....Když jsme jí něco řekli, hned byl oheň na střeše, šíleně nás pomlouvala… prostě mohli jsme se strhnout a bylo to nanic. A já jednou řekla dost. Řekla jsem jí, že ji ráda pomůžu, ale pokud se chce takhle chovat, tak končím. A taky jsem skončila. Po roce dostala mrtvici a naštěstí se tam mamka stavila - kdyby ne, už tu nebyla. Od té doby je jako mílius… Takže radím- řekni to babičce, řekni to vašim. že už nemůžeš, že jsi jako služka, která se nikdy nezavděčí, že ráda pomůžeš, ale odsud pocud… A kdyby na tebe tlačili, že to dělat musíš - tak klidně buď nevděčná - nemusíš. Ale pokud se to babičce pořád nelíbí, tak taky existují domovy důchodců. Možná ti to přijde cynické, ale díky naší babi jsem otupěla. Prostě nejsem hadr a nikdo se ke mě tak chovat nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.5.11 13:25
Ale jo my řešíme svý, ten byt po našich, naši se postěhujou k ní.. řešíme to tak nějak kolektivně všichni jenže mě připadá že čím víc se staráme tím víc jsme za ty horší.. čím víc toho začínáme dělat tím víc si toho vymýšlí a co nebylo před minutou na to už je pozdě…jenže já už s pupíkem všechno nemůžu a hormony mi taky nepřidaj na náladě.. Každej „si“ odjede do práce já to tady poslouchám a pak jsem na ně akorát protivná.. ach jo
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.5.11 13:30
Zakladatelko, u nás je to podobné. Jen je babička (manželova) ještě o pár let starší a naštěstí se o sebe dokáže částečně postarat sama. Ale děláme všechno, co jí na očích vidíme, staráme se, opravujeme barák,… Prostě všechno, aby byla spokojená a stejně jsme ve finále „svině“, „hajzlové“, „nevděčníci“,..... a takhle bych mohla pokračovat ještě dalších 20 řádek…
Oproti tomu švagr (manželův bratr i jeho žena) jsou skvělí, úžasní, bezvadní - a to prosím za babičkou přijedou maximálně 2 x za rok, na hodinové kafčo, nic jí nepřivezou, nepomůžou jejich tříleté dítě viděla celkem 2 x 
Abych řekla pravdu, tak občas mám stavy, kdy se modlím, aby už to skončilo. Čím více se snažíme, tím je to horší. Minulý týden jsem se dozvěděla, že jsem hrozná svině, která je k ničemu a po baráku se nosím jako královna 
a bojí se brát si ode mně jídlo, protože jí chci otrávit 
Nenaděláš s tím asi nic… Jak se říká „pro dobrotu, na žebrotu“… Hold je babička stará a spousty věcí si asi neuvědomí. Výčitkám, ponižování a podobným věcem se asi nevyhneš.
Ale držím palce, ať to psychicky i fyzicky zvládneš 
- Citovat
- Upravit
30.5.11 13:32
Jak ti rozumím, 
mej babičce je 86 let, celý leta nás vydírala, jak nás vyhodí a jak neděláme všechno tak jak chce. Že si někoho zjedná, kdo se o všechno bude starat. Když jsme nešli něco udělat teď hned, tak bylo zle. Pak když jí začali zdravotní problémy, tak začala, že se oní jednou nebude mít kdo postarat. Můj táta s mámou mají svůj barák o dvě ulice dál, my s manželem jsme zůstali bydlet u babičky, každý máme své patro. Babičky dcera, sestra mého táty se sní pohádala asi před osmi lety kvůli nějaký blbosti a přestala sem chodit.
Ale babička, vždy když s námi byla za dobře, tak vykládala, jak nechce svojí dceru ani vidět, ale když byl nějaký konflikt s náma, tak zas, že zavolá tetě, že si jí sem vezme, ať se o ní postará.
Nakonec jsem to neustále a po mnoha letech jí řekla, že se odstěhujeme, že si vezmem hypotéku a pudem, měli sme před svatbou a tak tomu věřila, že to uděláme, můj táta jí řekl, že se o ní taky starat nebude, protože se honí jako blbec a ona se po něm jen vozí. No a teta? Ta se na ní nepřišla už skoro deset let podívat. Babička obrátila, že nám barák dá a všechno okolo, pozemky lesy a tak jen když se o ní budem starat.
Před dvěma lety dala všechny pozemky mě, lesy tátovi a tenhle barák taky tátovi, s tím, že po její smrti ten dům táta převede na mě.
Modlila jsem se. aby to dělalo dobrotu. A babička tak nějak pochopila, že tu už není pánem, má tu věcné břemeno na péči a dožití, už nevyvádí, když nejdem něco udělat hned. Špatně chodí a tak mojí zahradu obdivuje jen z okna a když jí dovedem vem, tak je dojatá, jak to máme krásný, vždycky měla ráda kvalitní a drahý věci a mohla si to dovolit a tak i teď na nám na hodně věcí okolo baráku dává penízky.
Nový okna platila ještě před lety ona v celým baráku, ale to byl ještě její, loni to už byl náš, nám významně přispěla na nový topení.
Chválí si jak je spokojená, starám se o ní jako ty, připravit oběd, večer přijde můj táta pomůže jí s večeří, během dne tam, za jí zaskočím já,jsem na mateřský s půl ročním mimi. Z toho je taky posraná, naší malou miluje. 
Těmhle lidem musíš všecno pěkně vysvětlit, že si musíš čas pro ně naplánovat, určit jim určitý řád, slušně, ale důrazně je upozornit, že teď jste tam pány vy a taky budete vše dělat podle sebe, je to těžký, mi s tim bojovali deset let, co tu bydlíme, před tím tu bydleli naši s náma jako s dětma, a užili si s ní svý, proto si postavili nakonec před lety a odstěhovali se. Klidně mi napiš SZ, ráda ti poradím… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.11 13:36
Taky máme v rodině takovou babičku, ještě o něco horší, ovšem jsme ti, co se odstěhovali a když tam přijedeme, je mi stydno, když nás vychvaluje a snažím se ji usměrnit a vysvětlit jí, že ti, co se o ni starají, protože bydlí blízko, potřebují ocenit. Jenže ona taky nevidí neslyší.
Takže myslím, že se musíš ozvat, na rovinu jí říct, co si myslíš, dřív, než to bude brát jako úplnou samozřejmost. Stanov hranice a přiměj ji je dodržovat. Má právo na péči, ale ne na takový nevděk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.11 13:36
Anonymní píše:
Zakladatelko, u nás je to podobné. Jen je babička (manželova) ještě o pár let starší a naštěstí se o sebe dokáže částečně postarat sama. Ale děláme všechno, co jí na očích vidíme, staráme se, opravujeme barák,… Prostě všechno, aby byla spokojená a stejně jsme ve finále „svině“, „hajzlové“, „nevděčníci“,..... a takhle bych mohla pokračovat ještě dalších 20 řádek…
Oproti tomu švagr (manželův bratr i jeho žena) jsou skvělí, úžasní, bezvadní - a to prosím za babičkou přijedou maximálně 2 x za rok, na hodinové kafčo, nic jí nepřivezou, nepomůžou jejich tříleté dítě viděla celkem 2 x
Abych řekla pravdu, tak občas mám stavy, kdy se modlím, aby už to skončilo. Čím více se snažíme, tím je to horší. Minulý týden jsem se dozvěděla, že jsem hrozná svině, která je k ničemu a po baráku se nosím jako královna
Ale držím palce, ať to psychicky i fyzicky zvládneš
Hm, tak tyhle slova znám z minulosti taky, tak nás babička častovala taky… Jak vás chápu, ale držím vám všem palce, abys e to srovnalo, jako u nás, občšas nějaká bouřka přiletí, ale už jsou to prkotiny oproti tomu co bylo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Baslerinda
30.5.11 13:36
Jasně,babička je stará,má už věk,fajn. S důležitýma věcma (hygiena,to umytí vlasů apod.),ano,pokud ještě zvládáš a chceš, tak s tím jí pomoz ale blbku a poskoka ze sebe nenech dělat,a nechodila bych kolem horké kaše a řekla bych jí na rovinu že takhle může ale tak už je to moc a jestli se jí to nelíbí,tak si z důchodu může zaplatit pečovatelku,ty za to že okolo ní lítáš jak hadr na holi placená nejsi,takže bych hodně omezila full servis který babi považuje za samozřejmost,ty nejsi od toho abys nonstop posluchala jak jsi nejhorší za to co všechno pro ní děláš,vůbec se s tim nepárej a začni to řešit,dokážeš si představit že bys okolo ní poskakovala i až se ti narodí mimčo? To snad ne …
- Citovat
- Upravit
30.5.11 13:36
V každém případě bych babičce zdůraznila, že ti chudáci s holu prdkou jsou ale jediní, kteří se o ni hodlají starat a pokud se jí to nelíbí, může se domluvit se skvělým strýcem nebo sestrou, jestli si ji vezmou k sobě. Když jsou takoví chudáčci, co jim schází rodina, jistě po babi hrábnou všema deseti 
No a do jisté míry vám asi nezbude nic jiného, než skřípat zubama a přecházet to, někteří lidi jsou holt takoví a předělat už nejdou 
Ale kdyby vám dala najevo trochu vděku, že se o ni hezky staráte, tak by to určitě potěšilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.5.11 13:44
zakladatelka
a ještě je tu vlastně jeden problém. Ségra v 15ti onemocněla rakovinou, naštěstí se vyléčila, bohužel následky zůstaly.. za prvé se k ní i jako k dospělé rodina chová jinak než ke mě což je pochopitelné, ale ona to očekává a vyžaduje takže o žádný pomoci někde nemůže být řec a druhý, vážnější následek jsou nefunkční vajčníky a od začátku těhu mám na talíři jak se opovažuju remcat na osud v podobě blbnoucí antiko.. na mimiše se těším jen jsem ho chtěla až najdu práci jinak v tom nic jiného nebylo.. Nemůžu si ani postěžovat že mi otékají kotníky co by za to jiné dali… ty jiné mimochodem zatím dodělávaj atestace takže nemaj zájem zatím řešit tento problém… asi bych potřebovala oddych možná je to jen ponorka..
- Citovat
- Upravit
Hanka1
30.5.11 13:51
Lizbeth píše:
Starý lidi mají nárok na svoje mouchy to je jasné, ale být tebou, nenechala bych to dojít tak daleko, aby mě to uráželo..
Příště bych jí řekla, že strejda i ségra jsou tak daleko, že oni jí tu hlavu neumyjí a kafe nepřinesou..A s opravami cizího majetku bych si vůbec vrásky nedělala..Můj barák a zahrada to není a jestli babičce nejsi dost dobrá, tak si tam strhnout nemusíš..Pokud jde o finance a co s domem, to si musí babi vyjasnit sama. Připadá mi blbé opravovat ve velkém dům, kde bydlí jeden senior..Zní to trochu hnusně, ale je to tak..Když jí to nevadilo doted, tak proč to řeší nyní.
Nechcete spíš řešit vlastní bydlení??
souhlas - jenom bych se opakovala. S babou to po dobrem nejde, tak holt musis pritvrdit a hlavne taky zacit myslet na sebe a sve miminko - hlavne odpocivej a babky kecy poustej jednim uchem tam a druhym ven nebo ji razne odsekni.
Vím o cem mluvim - s manzelem jsme se starali o jeho babicku - tenkrat nastesti bezdetni a ze baba byla Pinochet v zenske sukni, general hadr - na mne to ale neplatilo a tak si na mne nedovolovala a nezkousela to. Manzel ji taky parkrat prasknul dverma a beze slov odesel a pak byl uz klid.
- Citovat
- Upravit
30.5.11 13:54
napadlo mě - a má babička příspěvek na bezmocnost? Nechává si nosit obědy? To jsou dvě věci, které by ti dost usnadnily práci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.11 13:58
Anonymní píše:
a ještě je tu vlastně jeden problém. Ségra v 15ti onemocněla rakovinou, naštěstí se vyléčila, bohužel následky zůstaly.. za prvé se k ní i jako k dospělé rodina chová jinak než ke mě což je pochopitelné, ale ona to očekává a vyžaduje takže o žádný pomoci někde nemůže být řec a druhý, vážnější následek jsou nefunkční vajčníky a od začátku těhu mám na talíři jak se opovažuju remcat na osud v podobě blbnoucí antiko.. na mimiše se těším jen jsem ho chtěla až najdu práci jinak v tom nic jiného nebylo.. Nemůžu si ani postěžovat že mi otékají kotníky co by za to jiné dali… ty jiné mimochodem zatím dodělávaj atestace takže nemaj zájem zatím řešit tento problém… asi bych potřebovala oddych možná je to jen ponorka..
Až ti bude příště vyčítat ,že ostatní se mají hůře a že si nemáš co stěžovat..Tak jí řekni, že z některých bábrlí už jsou také ležáci s plínama a Alzheimerem a ona je na tom podstatně lépe a přesto pyskuje..
Na hrubý pytel hrubá záplata..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.11 14:03
zakladatelka neuděláš nic 
bohužel, che to jen se obrnit a nastavit si nějaký hranice, stěžování přehlížet, stanovit si nějaký standard který jsi ochotná jí poskytnout a víc už ani´tuk - ale jde to těžko,pokud člověk „ctí“ rodinu a chce pomáhat…taky jsem měla babičku - strašně se změnila po dědově smrti - moje mamka a teta se o ní pořád staraly (měla/neměla rakovinu), ovšem její syn - můj strejda jí navštívil 2× za rok, i když byla rok co rok na smrtelné posteli - a přitom byl svatej. Moji rodiče se od tý doby, co jsou spolu dřeli na společné chalupě, kadžý víkend, každou dovolenou - a pořád bylo jen syšet, jak to dělají blbě, babi nás pomlouvala před sousedama, vydírala nás, nic jí nebylo dost dobré. Nakonec náhle zemřela, a pro nás všechny to bylo víceméně vysvobození, po těch 10ti letech jejího vydírání, stěžování,pomlouvání a maření udělané práce. Měla jsem jí moc ráda,ale pak už se to prostě nedalo zvládat a domluva s ní nebyla ani po dobrém, ani po zlém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Omlouvám se za anonym… ono je to asi jedno kdo by nás znal tak to stejně pozná…
Ve zkratce o mě po VŠ jsem neplánovaně otěhotněla, bydlela jsem u rodičů i s přítelem. Z toho se po zjištění těhu stal manžel a začali jsme řešit bydlení.
Bydlíme na vsi, žili jsme s mými rodiči v bytě a babička u sebe na baráku. Naši dojíždí 50km do práce každý den, manžel jen 20 a já byla doma. Takže logicky, že se budu o babičku starat.
Babičce už je kolem 80ky hrozně špatně chodí, dýchá, má revma, dnu, artrózu, sesedlou páteř a špatný ledviny, umělý koleno no spoutu čeho. Na záchod si sice ještě dojde, kafe si uvaří ale už si ho třeba neodnese..
Starat se o ní by mi nevadilo, žijeme všichni tak nějak pospolu od jakživa. Domů (na byt) jsme chodili prakticky v poslední době jen přespávat, veškerá činnost se odehrává na baráku.
Kámen úrazu je ten, že naši dojíždí daleko a táta po příjezdu domů je utahanej, tudíž zahrada je zanedbaná, sem tam je někde něco zarostlé, skleník je po posledních kroupách popraskanej, ozdobné tašky jsou odfouklé, stěny praskají a tak bych mohla pokračovat. Na to babička remcala dlouho, jenže kde vzít a nekrást na takové opravy.. když se to se mnou takhle vysmolilo tak naši navrhli, že si barák vezmou na sebe, dostanou hypotéku a začnou ho opravovat s tím že nám dají byt, babička bude mít své patro a pod ní budou bydlet oni. Všeobecné nadšení bylo zkaleno vyplácením strýcova podílu, protože hypotéku vám s věcným břemenem nikdo nedá..
A to je vlastně další problém. Pro babičku nejsme dost. Po dostudování středních škol se táta vrátil do rodné vsi a strýc odešel do světa. Dostudoval VŠ a chytil se u jedné telefonní společnosti ve vedení. Od té doby je tátovi pořád předhazováno že jsou cílevědomí lidé kteří si vydělají a chudinky jsou daleko od rodiny a pak jsou tací co asi tak moc cílevědomí nejsou a mají tvz. holou prdku, ale hlavně že zůstali „doma“. Zůstal na vsi proto, aby na stará kolena babi s dědou nebyli sami.
No a to se opakovalo se mnou a mojí sestrou. Ségra odešla „do světa“ protože studovala úzce specializovaný obor a ještě před dokončení studií měla místo. A já ten druhý typ lidí jsem zůstala, hledat si práci pak se to celé zamotalo a já jsem 33tt.
O babičku se poctivě starám, v těhotenství mě nic netrápilo takže to není problém. Babička celý den kolikrát jen leží a chodí jen na záchod, všechno jí nosím až k nosu. Každý den jí nakupuji, vařím, podstrojuji, uklízím, peru, vozím k doktorovi, myju vlasy prostě všechno, ale jí to není dost. Pořád mluví o tom jak je strejc daleko a co asi dělá chudinka ségra. Nikdy nic neocení jen reptá a reptá co zas kde kdo dělám blbě!
V poslední době jsme začli přesuny domácností a s tím je spojen chaos a bordel všude bohužel bez toho to nejde. No a dneska už poslední kapka chodím k ní kolem 9té ráno a to kolikrát ještě spí, ovšem dnes byla v kuchyni, všechno vyházela, pořád si jen stěžovala jak je všechno špinavé a jak to nikdo kromě ní neudělá pořádně. Takže se mi celý dopodledne motala pod nohama, přidělala tuny práce navíc a neustále mlela o tom jak jsme příšerný…
A můj dotaz zní: Jsem já nevděčná a mám mlčet? Měla bych já nevím jí jemně naznačit že už toho mám dost? Nebo co s ní teda mám dělat?
Omlouvám se za román doufám, že je to alespoň trochu srozumitelný.