Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítelova maminka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.5.11 14:39
Já ti možná neumím poradit, tchýni už nemám a předtím bydlela dost daleko…
Ale co si myslím je, že člověka jejího věku budeš těžko předělávat - má zažitý určitý svůj způsob života, který jí vyhovuje, je aktivní a na vás nezávislá /což je super a ne tak obvyklé/. To, že je „babička“ z ní ještě nedělá babičku, tak, jak si ji všichni ideálně představujeme… Znám to, ze svého okolí. Zkrátka pro některé babičky vnoučata nejsou na prvním /a možná ani dalších pěti/ místě a mají pocit, že by jim možná něco někde uteklo, kdyby strávily odpoledne s nimi. Ale zase na druhou stranu je to jejich život a takovéhle věci těžko můžeš vyžadovat…
Já být tebou, snažila bych se stanovit nějaký řád, který byste všichni dodržovali - např. pozvat ji jeden den v týdnu na oběd a jedno odpoledne na nějakou aktivitu s dětmi - bazén, hry, procházka, zoo, kino atd… A ostatní věci bych neřešila…
I pro děti to bude takto přijatelnější, neboť budo dopředu vědět, který den přijde a nebudou smutní, když jiný den „pouze“ zazvoní. 
Pokud je to rozumná žena, jak píšeš, bude možné se s ní nějak takto domluvit. A na druhé straně to vám všem zaručí jistou volnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 14:41
No mne neprijde normalni ani jedno chovani… a asi jsem to uplne nepochopila, ale tohle mne docela dostalo: že pokud chce být babička tka musí plnit ty babičkovské povinnosti, né být babičkou jednou za dva měsíce, když se ji to zrovna hodí, vysvětlovali jsme ji to s přítelem, že pokud to takto půjde dál, že se s dětmi nemůže vídat vůbec
Oni jsou nejaky babickovsky povinnosti? 
My mame babicky daleko a na navsteve se domlouvame, pochopitelne se to musi hodit obema stranam. Prijde mi, ze obe tlacite na pilu 
Kdyz nema cas, tak nema, no. Az bude mit cas a vy taky, tak se sejdete… Nebo o co jde? Vyzadujes pravidelnost? Pokud ti vycita, ze deti nevidi, at se prijde podivat, az se vam to bude hodit. Pokud radsi jde s kamaradkama, tak at jde
Proc tak moc chces, aby byla milou a uznalou pani? Pokud takova neni, tezko ji k tomu donutis. Moc to resis
To o navsteve ve vasem byte je jina, to by mne teda nadzvedlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 15:20
Ahoj, no řeknu ti jedno, ono to jinak než těžce přetrpět asi nejde, já žiju s přítelem v bytě jeho matky, ona je v domě s mužem, kterého si znovu vzala, přítel je nejmladší ze tří dětí..což je dobrý, ze začátku na mě byl jak med,ale přišlo vzpružení, nechtěla mě najednou přihlásit do bytu, jsem trpěná, nazvala mě kur.. jen proto,že muj nejlepší kamarád je kluk
otravuje telefonáty, kde slyšim jen, jak mají rádi jeho, teda spíš ona, její manžel je těžce pod pantoflem, když neni po jejim,je zle a jen ona má pravdu
když sme se nedávno hádali,že nepracuju,tak proto, že chceme děti, tak mě osočovala,že to sama nezvládnu, ať jdu pracovat a bla bla, samozřejmě na ní kašleme, podstoupili sme ivf a já doufám,že prckové budou zdraví,ale řekla jsem,že po tom chování uvidí děti jen přes tlustý sklo a z velký dálky
moc ráda na všechny působí, ono je to tak ještě, že odešla do toho baráku s tím,že byt bude náš a přítel si na něj vzal půjčku a teď platíme pitomej barák a ještě si sem přijede bez pozvání a nám určuje, kdy máme přijet tam, já tam jet nechci,ale jde o to,že my od baráku klíče nemáme ona od bytu jo a nemá právo nakazovat,kdy tam máme přijet,když je polovina přítele
no prostě tim všim chci říct,že ne všechny tchýně jsou super a bohužel jsem taky narazila na tu, bez který bych se klidně obešla a to jsem daný příběh řekla stručně,samozřejmě je toho taky více,ale to bych se musela urozčilovat
takže držím palce, abys to vydržela, já bych na tvém místě vztahy s ní omezila po mých zkušenostech
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.11 15:40
tak doplním.. repsektovala bych kdyby byli děti u ní na desátém místě protože má svůj život, je vytížená, pokud by ale na druhou stranu nechtěla ona u nás být namístě prvním..
Za babičkovské povinnosti mám to, že nepříjde dítko jen vynervovat ke dveřím, to je každý den a vždy mu řekne, že nemá čas.. beru to tak, že když už zazvoní tak stím aby s těma dětma ybla aspoň blbých dvacet minut, a když už ji neotevřu, protože nechci zase hodinu utěšovat děti, že babička nemá čas tak si stěžuje mému partnerovi, že ji ignoruju.. bylo by to vše jiné a akceptovatelné kdyby děti neměli tucha, že bydlí tak blízko ale buhužel oni to ví až moc dobře, proto za ní stále chtějí a nechtějí si nechat vysvětli, že já na tom nic nezměním, že to nejde..
moji rodiče co jsou 80km od nás za dětma jezdí, volají jim mnohem častěji než paní co je pár metrů od nich a to moji rodiče jsou ještě pracovně vytížení, mají své nedospělé děti a fůru jiných povinností ale na vnoučata nezapomínají.. toto mám za ty „babičkovské povinnosti“ prostě vědět, že vnoučata jsou a cítit s nima, když ji to stále opakuji, že to její lezeni na pět min. mezi dveře jim ubližuje..
- Citovat
- Upravit
13.5.11 16:16
babičkovský povinnosti si vynutit nemůžeš.. ale zajímalo by mě co by si babička představovala.. jak si jí máte všímat? máš jí vozit na čajové dýchánky? půjčovat dětičky aby se pochlubila jiným bábinám a pak je zase pěkně uklidit aby nerušili? běhat se jí ptát jestli náhodou nemá deset minut času na svoje vnoučata?
Ale jak říkám a už to tu padlo nikde nejsou vytyčený povinnosti ani je nemůžeš nařídit.. asi budete muset uděla krok zpět obě jinak nevím
asi jsem ti moc neporadila viď 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 16:42
ahoj,
nikde není napsaný, že když je babička, musí se chovat určitým způsobem. Nemá vůči vám žádné povinnosti. Vychovala své děti a hotovo.
Mám podobnou babičku - totálně sebestředná dáma, která vždy potřebovala pozornost okolí, vždy musela být středem pozornosti. Zhruba do mých 13ti let se mně a bratrovi (ten je trošku mladší) vůbec nevěnovala, nehlídala, nic… prostě neměla vztah k dětem. Nevěděla, co si s náma počít. Pak se to zlepšilo, začala s náma být řeč 
a my na druhou stranu ocenili babčiny ostatní vlastnosti (je sečtělá, má přehled, inteligentní, spoustu koníčků, názor na vše, cestuje apod.)
Jinak s našima rodičema měla kdysi taky příšerný vztah. Vyčítali jí totéž - nehlídá, nezajímá se, myslí na sebe… Pak to všichni přestali řešit, stýkali se více méně společensky a vztahy se časem uklidnily.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 17:04
Máme taky babičku, která nemá zájem…
Jak se malý narodil, tak pořád říkala, jak bude u nás, má to o pár schodů níž, bydlíme v jednom RD. Ale to byly jen velké řeči. První týden jí to vydrželo, ale to chodila večer, když byl malý vykoupaný, kdy jsem ho nakojila a pak šel spinkat, to přišla, že jej uspí na rukách…což se mi nelíbilo, protože malý krásně usnul, jen co jsem ho položila a nechtěla jsem, aby si zvykal na uspávání na rukou. Dnes je malému 2 a půl a více méně babičku ignoruje… Tak 1 za měsíc se tu na 2 minuty ukáže, někdy ani to ne. Malý s ní nechce jít třeba ani dolů, řve, ale to si udělala sama, že ji vlastně nezná.
Co mě dokáže namíchnout, když jí přijde návštěva a jsme třeba venku, tak mi přijde falešné její chování, když malého najednou objímá a chce pusinkovat a chlubí se jim, ale malý samozřejmě nechce… Prostě taková je…
Když jedeme za mojí mamkou, to je jiná, když se loučí, tak se pořád pusinkují…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.11 17:06
nemám problém s tím, že mi nehlídá děti, nechci to po ní ale nechápu proč ona chce abychom my měli zájem o ní.. ona má svůj život, své zájmy..mé děti mezi ně nepatří… já mám zase svůj život, své zájmy a ona mezi ně nepatří.. já jí děti nenutím, jen nechci aby je nervovala… a pkud na ně nemá čas, jsou příliš malé a ona je nechce.. ano chápu, respektuju a nic vůbec nic proti tomu nemám ale ať mě citově nevydírá když já si nevšímám jí… ona je v důchodu, já na MD obě bychom dle všeho měli mít spoustu času na vše ale není to tak… je to dobře, lepší než se nudit doma ale ať po mě nechce něco co já nechci po ní… o to mi jde..
- Citovat
- Upravit
13.5.11 17:19
mě se zdá že jste obě jakoby zaseklé na jedné a téže věci ona chce pozornost od vás vy pozornost od ní k dětem.. tak co dohodnout nějaký rozvrh třeba jednou týdně u vás kafíčko.. aby vám vypověděla své bolístky a co dělá Bohunka z vedlejšího vchodu no a jedno odpoledne se může omluvit z šachového turnaje a jít s dětma do parku nebo do bazénu nebo vyražte do bazénu spolu beztak to tam dopadne tak že ty budeš běhat za dětma a ona si bude blaženě užívat pozornosti svého syna.. smázneš dvě mouchy jednou ranou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 17:52
kasli na to… ja budu jen rada, kdyz manzelova mati k nam nebude jezdit vubec, radeji si zaplatim hlidani , nejradeji bych se stehovala 2tisice km aby u nas v byte nesmrdela 
nehledej v ni lasku, ta pani ma rada jenom sama sebe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Laadina
21.12.11 10:59
No ja myslim, ze tazatelce nejde o pravidelnost nebo aby si babicka plnila sve povinnosti, spis o to, ze kdyz se stavi mezi dverma poklabosit, tak to deti nechapou, chteji se s ni bavit a pak placou. Coz asi zadna mama nechce. My to mame podobne s tim rozdilem, ze bydlime v dome s nasima, a moje mama za mnou chodi s kazdou blbosti, syn ji ma moc rad, takze kdyz ji vidi, chce si s ni hrat. Na to ale ona nema vzdy cas, a ja pak posloucham plac a musim vysvetlovat, ze to ted nejde. Coz u 20mesicniho ditete neni jen tak…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den..
Chtěla bych poradit s přítelovou maminkou, je jí 60 let, je už dlouhou dobu bez manžela, přítel byl druhý a poslední syn se kterým bydlela a dle všeho ji nikdy nenapadlo, že by mohl odejít.. avšak odešel a ona zůstala uplně sama.
Příjde mi jako by mi to nevědomky dávala „sežrat“, jakoby ji stále nedocházelo, že v životě jejího syna je už jiná žena, která zaujala to její prvenství a že ona by se měla pro dobro všech stáhnout.
Má spoustu koníčků, spoustu přátel, stejně starých žen se kterýma se denně stýká, stará se o zahrádku, ještě si i přivydělává k důchodu, je to velmi čilá paní a umí být i milá, racionální..
Neměla bych s takovým člověkem jakýkoli problém kdyby…
Začalo to když jsme se nastěhovali do stejného paneláku jako bydlí ona, jen o pár pater níže, já si chtěla ještě dodělávat vzdělání a ona beze všeho, že když bude přítel v práci nám pohlídá naše první dítko..
Chtěla jsem aby hlídala u nás, protože je kuřačka.. s tím problém nebyl, až jsem se začala po měsíci vracet ze školy a ona v našem bytě měla uplně cizí návštěvu, která měla také malé dítě.. děti si hráli v obýváku a tchýně na balkoně s návštěvou při kávě a cigaretě. Nic jsem neřekla, má právo se stýkat s lidmi, nikdo ji to nebere, avšak mám za to, že by bylo minimálně slušné aby mě o tom spravila…
Poté mi začala lézt do skříní, u toho jsem se už ozvala, že si to nepřeji, ona ale, že si z té skříně brala SVOU věc.. to je v pořádku.. ale ta skříň byla MOJE..
tímto to vše začínalo.. se školou jsem nakonec zkončila protože jsem začala pochybovat o její spůsobilosti se mi starat o dítě..
po čase jsem znovu otěhotněla a co bylo její první, že bych měla jít na potrat, že dvě děti s pro svého syna dosud nepředstavovala..
to jsou tak tři roky a za tu dobu se toho v podobném gardu stalo už mnoho, přestala se o moje děti uplně zajímat, má svůj život a stále se vymlouvá na to, že na ně nemá čas.. mám za to, že kdyby jeden den v týdnu odložila kávu se svými přítelkyněmi a přišla se na hodinku potěšit s vnoučaty, neubylo by ji…
avšak ona raději příjde mezi dveře, jen zazvoní, otevřu něco potlachá o tom, co jí trápí, kde jí bolí, jak nic nestíhá, že toho má moc, dítka mi samozřejmě u nohou a že chtějí za babičkou.. babička stále ale nemůže.. zavřu dveře a děti pláčí…
toto trvalo x měsíců až jsem vylétla a říkám, že takto mi děti nervovat přece nemůže, že pokud chce být babička tka musí plnit ty babičkovské povinnosti, né být babičkou jednou za dva měsíce, když se ji to zrovna hodí, vysvětlovali jsme ji to s přítelem, že pokud to takto půjde dál, že se s dětmi nemůže vídat vůbec. Měla hysterický záchvat o tom, že my si ji též nevšímáme a že jestli ona je méně než naše děti… tím náš rozhovor zkončil, protože myslet si, že je na stejné úrovni jako naše potomstvo mi přišlo dosti přehnané.. styk se posléze upravil a slíbila, že když se mi budeme věnovat jí, za dětma bude chodit každou neděli..
ovšem kdy mi se jí máme věnovat, když stále není doma, je po těch svých kamarádkách, nebo někde ve městě na masážích a pod.
snažili jsme se co to šlo ale jsou to tři měs. a za ty tři měsíce přišla jedinou neděli.. nedávno napsala sms příteli o tom, že kvůli němu mohla být po smrti.. to po jednom dni, kdy se nám podařilo dát spát obě děti a mohli jsme mít s přítelem chvilku pro sebe a ona přišla a opřela se o zvonek, jak to nikdy neudělala, nevím co jí to ten den napadlo ale samozřejmě obě děti vzbudila.. přítel to už nevydržel a křičel na ni. Pár dní na to tedy z něj udělala skorem vraha, že někdy před deseti lety přidělala nějakou zářivku ve sklepě a ona se ji MOHLA dotknout, to že ji mohla zabít vydedukovala z toho, že u toho byl elektrikář který jí řekl, že je to lajdácká práce.. zářivky se ani nedotkla, nic se jí nestalo ale píše takovéto hovadiny..
Jsem hloupá já a hledám chyby na člověku který chyby nemá… nebo co mám proboha dělam abych s tou paní přežila v jednom paneláku aspoň dokud nepůjdu do práce, bydlíme tu tři roky a tři roky nervů..
Já ji chci chápat, chápu, že je sama, že ji je občas ouzko.. ale na druhou stranu aby si tu prázdnotu vyplnila vnoučaty, nebo náma to ne.. aby ale respektovala naše soukromí a nechodila sem jako do svého panství.. prostě aby se chovala jen slušně a měla trošku soudnosti s tím, že jsme rodina a máme nějaká pravidla, nějaké zvyky které ona musí respektovat..
když se ji snažíme něco vyčíst, mluvit s ní o tom aby se to upravilo tak to většinou končí jejím zalykavým pláčem a voláním zbylých členů rodiny co jsme to za lidi, proč ji tak ubližujeme, přitom já na ni nikdy nezvýšila hlas, vždy se vše snažím řešit v klidu, mateřským tónem..
PTÁM SE JAK TO ZMĚNIT.. máte někdo pozitivní zkušenost.. že vám tchýně působila jen žaludeční potíže a pak po nějakém zázračném zjištění jak se s těmito lidmi má mluvit začala být milou uznalou paní?.. Všem předem moc děkuji..