Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dobrý den maminky, chtěla bych otevřít debatu na téma paměti miminek. Domnívate se, že si mimino pamatuje nepříjemný zážitek? Třeba nepříjemnou zkušenost se setkání s nějakou osobou? Máto v hlavičce, nebo zapomene ?
Prvni realny vzpominky ma dite tak od dvou let. Jinak snad jedine v podvedomi… ja treba nesnasim med a nikdy v zivote jsem ho nejedla, nesnasim i pohled na nej, kdybych mela umyt treba nuz od medu, pozvracim se, nepolkla bych ho ani za zlaty prase, je to pro me nepredstavitelny…pry me jako hodne male mimino pichla vcela, dost jsem otekla…asi jsem si to nejak spojila, ale kdovi, treba to bylo uplne jinak…
jestli se jedna o opravdu male mimco, myslim, ze si nejaky neprijemny zazitek nepamatuje, ale myslim, ze velice rychle ,,umi cist" v lidskych pocitech, takze nejake ty negat. vibrace vyciti
a od toho se rozviji dalsi chovani ditete..
Já včera nadávala chlapovi, ať s Domčou neblbne na noc s velikým medvědem, že pak bude mít špatný sny
Stejně tak jako si mimčo pamatuje známý lidi a místa, tak si podle mě může pamatovat i špatnou zkušenost, ale spíš tím stylem, že třeba kdy jednou brečí při setkání se strýčkem, tak když ho zase uvidí, tak se mu to vybaví. Že by si z ničeho nic „řeklo“ joo, jak jsem se tenkrát bál toho strejdy… tak to asi ne ![]()
Moje prvni vzpominka je prave zhruba do obdobi druheho roku veku… da se zaradit jen proto, ze si vzpominam na strycovo auto, ktere na me tenkrat moc zapousobilo, kdyz nas svezl. Byla to oktavka, ta stara. Stryc ji pak prodal a u nas s ni byl jen jednou… jinak si treba pamatuju ubytovnu, kde jsme tenkrat bydleli(prestehovali jsme se v mych necelych trech letech), po dvaceti letech tam prechodne bydlela znama a bylo to tam presne stejne jako v mych vzpominkach…
My jsme do 2,5 roku bydleli u babičky než si naši postavili rodinný dům a přesně si vybavuji pokoj, jak jsem ležela v posýlce..
Když jsem ho popsala jednou babičce tak říkala přesně, že to tak měli… On ten pokoj je u babičky pořád, ale jinak přestavěný nábytek a tak
Ale náš malý do roku jezdil do nemocnicích a když jsme po půl roce - to měl rok a půl jeli na kontolu, a viděl jeho doktora co o měl na starsot mezi x lidma, tak začal řvát a jinak se jiných lidí nebál - dokrotů..
Když měl přes dva roky a mluvil, tam mi přesně řekl mu mu dělali,a le myslím, že si to nebude pamatovat nějak dlouho…
Napřílad jsme letěli v jeho roku vrtulnikem do nemocnice a on mi jednou, dkyž viděl v televizi vrtulník, tak říká, taky jsem letěl..nyní mu je 3
Já si zase naopak asi tak do šesti let nic nepaatuji.
Mamka občas vypráví nějaké příhody se mnou a já o tom vůbec nevím…ani náznak.Nejstarší vzpomínku mám asi když jsem byla v nemocnici a dělali mi předoperační vyšetření a pak si ještě pamatuji,jak ležím na sále a dávají mi rajský plyn (operovali mi srdce v šesti letech,narodila jsem se se srdeční vadou…).A od té doby si už pamatuji spoustu věcí.
Ale před tou operací vůůůůůůůůůůůbec nic ![]()
Já mám takové mžiky, jak ležím v postýlce ( ještě se neumím zvednout ani přetočit ) a nudím se, jak je nade mnou máma s babičkou, jak mě někdo převlíká a že to nesnášim, ale jsou to opravdu jen momenty, nic výrazného, víc vzpomínek mám řekla bych od těch 3 let - a vybavuju si jednoho známého, že jsem se ho strašně bála, jestli kvůli nějakému zážitku nevím ![]()
No, ja myslim dlouhodobe vzpominky na detstvi, protoze dite trilete si mozna pamatuje, co bylo pred pul rokem…ale dospely si silnejsi zazitky z detstvi pamatuje nejdrive z doby ve veku dvou let…
Tak já jsem asi divná
,ale co si pamatuju,tak školkové období(tak 4 roky),před tím ani ťuk.A co nechápu je to,že jsi nepamatuju jak bylo moje máma těhotná s nejmladším bráchou,byli mi 9 let a nemám v paměti jediný obrázek mámy s břichem
jestli je ten kluk vůbec náš ![]()
Já si pamatuju dobu, kdy mi byl tak rok. Měla jsem bryndák, co strašně kousal do krku. Pak si pamatuju, jak mě mamka přebalovala a táta koupal. Chuť dudlíka na láhvi…
Billi píše:
Já si pamatuju dobu, kdy mi byl tak rok. Měla jsem bryndák, co strašně kousal do krku. Pak si pamatuju, jak mě mamka přebalovala a táta koupal. Chuť dudlíka na láhvi…
Jéé tolik bych si též chtěla pamatovat, ale asi to přebylo to trauma z nemocnice ![]()
Já si pamatuju zážitky tak od 12 let, ale je to díky traumatu z dětství - na které jsem si mimochodem vzpoměla až po požití jedné drogy cca ve dvaceti. Do té doby nám bylo divné proč si nepamatuju skoro celou základu ani různé pozitivní zážit. A dokonce i ted mám schopnost vytěsnit nepříjemné zkušenosti. Např. porod si už nepamatuju a to má syn 3 měsíce. Je to dobrá schopnost, ale potřebovala byh aby se vzpomínky nedaly vyvolat zpět, aby to bylo nenávratně ztraceno a ne jenom odsunuté do pozadí.