Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Anonymní píše: Více
hledání bytu je na mě stejně tak jako nákupy přemýšlení o penězích šetření a tak.
A proč s ním jsi? Najdi si byt sama a je klid.
Hádáte se, lezeš mu do telefonu, lže ti….no to vypadá na dokonalý vztah
nezapomeňte na miminko
@arinecka píše: Více
Když já ho miluju a chvilky které s ním strávím jsou hezké, rozumíme si. Jen mi přijde že je strašně laxni nic ho nezajímá a tak. Ke starší jak já a měl by přemýšlet do budoucnosti jen přemýšlí jak puberťák
. Nevím ani jak bych to ukončila. Tohle neumím a mám strach. Nemám ráda když na mě někdo rve
vyrůstala jsem v rodině kde jsem byla povl a neměla jsem svůj názor, je to pro mě těžší
@izabe píše: Více
Vím že to s tím telefonem se nemá, jen jsem chtěla vědět jestli mu opravdu napsal nebo ne. Neříkám že jsme dokonalý vztah. Zadala jsem řadu ne urazeni. Nemám nikoho s kým o tom mluvit a je pro mě lepší o tom psát takto protože na mě nikdo nekouká opovrhovaným pohledem. Jestli ti to tak vadí neodepisuj. Možná ti to přijde směšné nebo ubohé ale pro mě je to zásadní
@Anonymní píše: Více
A co chceš teda za radu? Ukončit to nechceš a jeho nezmenis. Už jen to že zminujes, že tě nemlátí je poněkud divný.
@JancaS84 píše: Více
Chci to nějak vyřešit jen nevím jak. Jak by jsi to třeba řešila ty? Jak by jsi mu řekla co tě trápí nebo že to chceš řešit? Tyhle věci já neumím, nevím jak na ně. O rozchodu z části uvažuji jen nevím jak. Ono když člověk chce něco řešit a druhý vám řekne že řešíte p*coviny je to pak těžký říkat svůj názor…
@Anonymní píše: Více
Já ti napsala zásadní věci, které jsi sem sama napsala a ukazují na to, jak špatný máte vztah. Zcela upřímně, pokud si myslíš, že se zmeni, tak jsi naivní. Takže se buď smiř s takovým vztahem anebo odejdi. Protože to co sama popisuješ opravdu není normální vztah jak sk ty myslíš.
@Anonymní píše: Více
Svůj názor můžeš říkat někomu, koho zajímá. Jinak je to úplně zbytečné.
@terien píše: Více
Nečerti se, má pravdu…
U tebe je úplně jiný problém. Spíš by sis měla uvědomit, co ty do vztahu dáváš a co dává ten vztah tobě.
Přijde mi, že jsi jen naivní a bojíš se přiznat si pravdu, že on nemusí být ten „pravý“.
On třeba nic měnit nechce, je spokojený a pokud si s ním o tom nepromluvíš, tak ty se budeš trápit dál. To chceš? Pokud tě miluje, tak potom co se mu svěříš, se bude snažit, abyste byli spokojení oba. A hlavně pozor, aby to dodržel. Někteří jsou dobrý slibotechny…
Ja si myslim ze pokud mu neveris on ti lze tak nebud s nim nebudes mu pak vic verit pri vecech ktery jsou v zivote dulezity, asi te nebere vazne kdyz ti dokaze lhat, pokud hledate byt tak nehledej te on se do toho noveho bytu nesnazi dat usili aby jste nasli byt ve kterym budete bydlet, kdyby se tesil tak jen tak nelze a hleda aktivneji, a taky komunikace je zaklad a ne aby jsi se bala ho zeptat, a na tvym miste hledej sama, zauzila jsem to a ver ze neduvera se sílila a zacala jsem mu neverit i pri vecech ktery fakt myslel vazne, vzdej to, bolest zmizí jak se rika sejde z oci sejde z mysli
ve svete na tebe ceka lepsi ktery si te bude vazit
Jen nevím jak na to. Jak to říct a co mu říct věčně po práci chodí s kolegou na pivo a přijde třeba o dvě hodiny později domů. Konci ve 4 a přijde v 6. Dnes je to to samé, vstavali jsme kolem 7 a a v půl osmý šel ven a je tam doteď. Mám strach, nikdy jsem tohle nedělala. Je to můj první takhle vážný vztah a nevím jak to nahodit nebo jak začít. Jsem stracena v tehle věcech ![]()
@Anonymní píše: Více
Vidíš sama, že si dělá, co chce, oporu v něm nemáš…
Po práci má pozvat někam Tebe, nevidím důvod, proč jako mladá bez závazků máš čekat doma, až se on milostivě dokulí z hospody.
Zvyk chodit každý den po práci na pivo mají alkoholici, představ si s ním mít někdy děti, všechno bys řešila Ty, on by ani nebyl doma…
Zdravím, nemám nikoho komu bych se svěřila a řekla co mě trápí
S přítelem spolu budeme rok a půl, všechno je v pořádku, nevstáhl na mě ruku jen máme někdy výměny názoru. Vím že zrovna tohle je normální jen mi přijde zvláštní že i kvůli kravinam. Jen něco připomenu a hned se naštve že jsem protivná přitom to tak vůbec není.
Za nějakou dobu se máme stěhovat, hledáme si byt a já jsem se ho ptala jestli se zeptá svého známého jestli nemá nějaký byt, řekl mi že mu napsal, vím že se to nemá ale podivala jsem se do telefonu jestli mu opravdu napsal a nenapsal, potom co jsem zjistila že mu nepsal tak jsem se ho zeptala a on mi normálně lhal
pro někoho to možná zní stupidně ale pro mě je to docela zásadní
hledání bytu je na mě stejně tak jako nákupy přemýšlení o penězích šetření a tak. Nevím jak to řešit jestli to nechat být a počkat až to vyplyne nebo nějak navázat konverzaci ( tyhle věci moc neumím vždy to zkonci tak že brečím a nebo nemluvím)