Co Vás donutilo opravdu změnit práci?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Myslím, že kvůli ostatním lidem… ať v rodině, nebo v zaměstnání, člověk nemá tu práci měnit ani dělat. Má koukat opravdu na to, co chce on sám. A jít za tím. Jasně, nic není ideální. Víc peněz může být vyváženo třeba větším zapřáhem nebo horším kolektivem. Člověka ovlivňují potřeby rodiny a spolupracovníci. Jenomže. To je všechno proměnlivé. Lidi přicházejí a odcházejí a není nic horšího, než odejít z práce kvůli jednomu člověku, který mi dělá peklo. Protože on tam nebude věčně. A potřeby rodiny se taky mění. Když děti vyrostou, můžeme si dovolit dojíždět, můžeme mít náročnější práci, dodělat kvalifikaci. A stát se může i to, že odejde právě ten, se kterým se tam nedalo vydržet. Je škoda, když někdo slabší nátury nevydrží vzdá to, aby za rok dva litoval, protože ten člověk, co se po něm jen vozil, skončil. A jít dolů s platem nebo muset dojíždět kvůli tomu, že se na pracovišti s někým nesnesu, to je zase škoda. Jsou lidi, kteří vypadají, že to mají,, předplaceno", mají hlavní slovo bez ohledu na vedení a pomalu se s nimi nedá vydržet. Ale ani ti tam nebudou věčně. Ono je dobré, když si člověk může dopřát tu opravdu svobodnou možnost volby, co opravdu chce dělat. Když ho netlačí finanční situace rodiny, nečekané těhotenství, když ho neovlivňuje přání partnera. Jestliže se člověku naskytnou opravdu lepší podminky, byl by sám proti sobě, aby to nevyužil. Například doplní si vzdělání a má možnost lepšího místa s lepším platem ve vyhovující lokalitě, proč by tam nešel. Na stranu druhou utíkat z vyhovující práce jen proto, že mi ta slepice, co jsem s ní v kanclu, denně pije krev svými řečmi, a potom vzít někde něco, co mi nesedne, to je zase myslím docela škoda…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já jsem odešla za lepším platem. Jsem tam sedm let, po těch sedmi letech už pro mě není plat důležitý a od zaměstnavatele očekávám daleko víc - třeba uznání nebo aspoň nějakou důvěru v mé schopnosti. Jsme interkulturní společnost, pracuju v zahraničí, a jako žena a ještě z Česka jsem tak trochu outsider, i když šéf ví, že mě potřebuje, nějak není přístupný diskuzi o mých návrzích na zlepšení. On ani není žádný vzdělaný manažer, je to prostě jenom majitel a i když má v týmu vzdělané lidi, považuje je za méněcenné kusy. Hodně těžko se mi v tom funguje, chci víc, tak se už rozhlížím po něčem u nás. Klidně za méně peněz.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Z toxického pracovního prostředí (vedoucí pracovník reklamací nejmenovaného velkoobchodu) jsem odešla ve chvíli, kdy mi to začalo ničit zdraví a psychiku – tehdy se mi rozjel IBS, měla jsem vysoký tlak a panické ataky byly na denním pořádku. Uvědomila jsem si, že zdraví mám jenom jedno a že si ho nenechám zničit kvůli práci, ve které za to úsilí ani nedostanu slušně zaplaceno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kvůli neprofesionálnímu chování přímého nadřízeného jsem měnila zaměstnání dvakrát a jednou kvůli celkové atmosféře ve firmě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Podle mě člověka často nedonutí jedna konkrétní věc, ale chvíle, kdy si uvědomí, že už jen přežívá ze zvyku a ze strachu ze změny. A to, co popisuješ, už mi přijde jako dost důvodů začít se dívat jinde. Možná by ti pomohlo i nějaké dovzdělání bokem, aby se ti otevřely nové možnosti na jiné pozice, na které si nekoukala zatím. Já jsem třeba po rodičovské šla jako úplný začátečník do kurzu programování (u Engeta) a nakonec mi to pomohlo dostat se k práci testerky. Hodně mě to baví a oproti předchozím zkušenostem mám teď i mladý, pohodový kolektiv. Neříkám, že to musí být zrovna tohle, ale někdy člověku právě podobný krok pomůže vystoupit z prostředí, kde už je dlouho zaseknutý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Než jsem se stal OSVČ, tak jsem byl zaměstnancem několika firem. Většinou to skončilo na neplnění závazků vedení vůči mně. Mnozí si neuvědomují, že i slib je zavazující a často slibují hory i s horákama. Na takové vlny já ovšem neskáču.
- Citovat
- Upravit
