Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ahoj holky, byla bych moc ráda, kdyby tu byla holka, maminka co má třeba podobné problemy jako já. Jsem maminkou dvouch dětiček,3 a 1 rok a zhruba 5 rok na střídačku beru AD Asentra 100.Mám úzkostné stavy, panické stavy, které se střídají s depresemy. Zkoušela jsem ruzně povysazovat I před těhotenstvím, ale bohužel se mi pokaždé, když jsem se cítila „v pohodě“ příznaky vrátili. Chtěla jsem se zeptat, jestli je někdo kdo má podobné obtíže jako já a zvládl vysazení léků bez toho, aniž by se mu příznaky vrátily? Děkuji Míša
Ahoj, mám zkušenost, s vrácením obtíží ale nakonec i bez navrácení a trvá doposud. Předešlé „pokusy“ byly moc brzy. Prostě jsem ještě neměla vysazovat. Jestli jsi to během pěti let stihla několikrát, tak to bylo téměř určitě brzy. Měla jsem největší strach, co se mnou udělá laktace, ale bez obtíží a přes půl roku jsem kojila. Skončila jsem o Vánocích (došlo mlíko), tak teď to se mnou lehce psych. mává, ale myslim, že to zvládnu bez medikace. Hodně štěstí!
Ahoj holky, tak s tím kojením, prvorozená holka, kterou jsem kojila 10 měsíců, tak tam jsem problem neměla…vysadila jsem relativně bez obtíží, ale ted s klukem jsem přestala kojit už ve 3 měsících právě kvuli tomu že jsem nedokázala vysadit, nekojim už 9 měsíců, ale léky se mi zatim vysadit nepodařilo, mám tu 100,snížím na 50 a třeba za 3 týdny vysadim uplně…pak jsem 14 dní relativně oki a zase je to zpět, poruchy spánky, třesy, zimnice, unava…chtěla bych to zvládnout bez léku, ale zatím nevim jak…
Panická porucha není o tom se „něčeho bát“to je stav vegetativního nerstva, které dává informaci mozku, že v těle není něco oki a tělo začne panikařit, ale proč to tak je když je člověk zrdavej, bez psych. nátlaku, má pohodu doma, nekouří, nepije…prý vrozené dispozice…
Já se s tím nějak neumím smířit, ale asi budu muset, pořád si říkám, že mám pevnou vůli, že to dám a psychouš mi říká, že vůlí to bohužel neprolomím, že je to genetické…takže to asi přestanu řešit, jsou horší věci v životě no ne? Mám krásné zdravé děti a to je pro mě nejdůležitější:)))
@Miksinka můžu se prosím tě zeptat, jakou dávku Zoloftu bereš? Přemýšlíme nad druhým, Zoloft beru denně 100 mg. S doktorkou jsem se ještě neradila, zatím je to v teoretické rovině ![]()
Zdravím, chci se zeptat, kdo má PP a bere AD - máte furt ty stavy a nebo se citite dobre a nepripada vam, ze byste neco takoveho meli?
@Anonymní píše:
Zdravím, chci se zeptat, kdo má PP a bere AD - máte furt ty stavy a nebo se citite dobre a nepripada vam, ze byste neco takoveho meli?
Ahoj, já jsem PP prošla. Měla jsem velmi těžký průběh, více než rok neschopenka s plynulým přechodem do invalidního důchodu. Byla jsem naprosto nepoužitelná, hubla jsem, padaly mi vlasy, cokoliv mě vylekalo vedlo k silné panické atace. Myslela jsem, že umřu a dočetla jsem se, že tyto případy to mnohdy nedají. Na AD jsem reagovala špatně, po všech mi bylo strašně zle. Pak jsem zareagovala dobře na Trittico, brala jsem ho jen v nízké dávce. Následovala velmi intenzivní psychoterapie v místě bydliště a jsem téměř v pořádku, delší dobu bez AD. Celé to stojí na psychoterapii, člověk musí mít štěstí na vynikajícího klinického psychologa, to jsem měla štěstí. Nejsem 100%, ale 90% určitě a nějaká PP je pro mě dnes po 6 letech už docela dlouho vzdálená.
Ahoj, řeším to aktuálně. Docházím na terapii a snažím se to zvládnout bez AD. Ty totiž problém neřeší, jen pocity potlačí. Navíc jsem je jednou zkoušela a jak se píše výše, bylo mi po nich taky zle. Myslím, že je důležité přijít na ten spouštěcí faktor, což je u mne dlouhodobý stres a začít se snažit ho odbourávat. Ale jednoduché to není, to nebudu lhát.
Psychoterapie je jediný způsob jak se toho zbavit trvale a odstranit příčinu. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať, protože psycholog musí nejprve rozpoznat, kde se to v tobě vzalo, co je spouštěč a pak pomocí psychoterapie docílit přeprogramování chování v určitých situacích. Psychoterapie mě opravdu změnila, už si vím mnohem lépe rady v situacích, které mě dříve odrovnávaly. Chodila jsem asi 5 let zpočátku jednou týdně, později jednou za 14 dní. Antidepresiva jsou vhodné když je průběh opravdu těžký a to jsem měla. Jejich jediným smyslem je trochu uklidnit poplašné centrum v mozku, aby bylo schopno přijímat psychoterapii. Prý se vytvoří nové spoje na něž se naváží nové vzorce chování. Mám v okolí kamarádku, která má také PP, jí AD zabraly, ale k psychologovi nikdy nešla, bála se AD kdy vysadit a „užívá“ si docela nesvobodný život. Žije ve strachu, že se jednou ty její přestanou vyrábět, co bude dělat, co kdyby byla válka a nebyly léky dostupné. Za ty roky po AD nabrala snad už 50 kilo, tím pádem se jí přidala cukrovka, potíže s klouby..hele, ber AD jen na nějakou dobu jako berličku, ale jestli se z toho chceš opravdu dostat, tak najdi psychologa, co ti sedne a choď často. Je jich hodně na pojišťovnu. Držím pěsti, s psychologem se to zvládnout dá a já byla opravdu případ na odpis a jsem v pořádku. ![]()
Kdysi jsem to mel a bral neurol a pak citalec. Nic moc ani s leky, tak jsem to přestal brát a vydal se na cestu bylinek. To bylo lepsi, ale stále nic moc. Medunka, Třezalka (nesmí se kombinovat s některými leky), Mučenka, Kozlík a tak… to vsechno ma nějaké účinné latky - nejčastěji uklidňující. Ale i přesto je to z blata do louže. Ted jsme začal jist pravidelně kešu (a jine ořechy) a vypada to, ze jsem uplne v pohode jako nikdy. Nasel jsem prodejce za 200,– za kilo (oloupane) a 150 gramu týdne mi staci bohatě, nejdriv jsem sporadal tak pul kila, ale to jsem moc pribiral, takze 100-150g týdne je v poho po vsech stránkách. Na každého působí asi neco jineho, ale ja verim stravě vic nez lékům, které mi často i viditelně ublizují. Nedávno mi doktorka dala nejaky novy “superlek” Uno, nebo tak nejak. Celou noc jsem nespal a psycho pocity, tak pomalu odvrhuji vsechny leky jako nepřirozené. Neříkám, ze nepomůžou, ale nekdy je lepsi si zkusit pomoct sam nez spoléhat na doktory, kteří mechanicky předepisují AD a jine leky jako operátor na pase dává šroubky do čehosi nebo automechanik leje olej do auta. Samozrejme to beru celostně a jím hodne lososa, zeleniny a tak je mozne, ze ten vliv je spis ve zvýšené konzumaci omega-3, nebo nejaky vítamin B-nejakycislo, trocha lithia taky nekdy pomůže. Je to ruzne a je dobre si udržovat rovnováhu v zivote i uvnitř těla. Jo a odbourat stres z života za kazdou cenu je pravidlo cislo nula, chtel jsem napsat jedna, ale je to jeste nad nim, takze nula, nebo 1+. A koho pobourim, tak at na mne nereaguje, dekuji. Pak samozrejme je treba ovládnout sam sebe v určitých situacích, ale to se mi zacalo dařit teprve po příjmu nekterych látek do těla. Je to komplexni problem.
Dobře zvolená medikace pomůže srovnat dlouhodobě zničenou biochemii v mozku, takže člověk není zaplavován tolikou úzksotí.
Jenže panická porucha není něco, co chytnete kapénkovou infekcí - to je důsledek toho, že se člověk nenaučil konstruktivně zvládat úzkost a nemá vzorce, jak porozumět a řešit svoje emoce a frustrace, které by používal jinak, než tak, aby mu to škodilo. Plus tam většinou bývá dost zásadní nepropojení toho, co se děje v těle a v hlavě.
Přinést porozumění, vyčištění těch nefunkčních vzorců a hledání nových a funkčnějších prostě léky neumí zprostředkovat. Od toho je psychoterapie. Klasická - taková ke které terapeut absolvoval 500 hodin výcviku a má supervidovanou praxi. Ne nesmyslné alternativní podvody.
Jinak nenchávejte si léky předepisovat obvoďačkou - na nalezení vhodné medikace vážně je lepší psychiatr, který má daleko lepší přehled o tom, jak řešit pokud lék první volby nesedne.
@Anonymní píše:
Zdravím, chci se zeptat, kdo má PP a bere AD - máte furt ty stavy a nebo se citite dobre a nepripada vam, ze byste neco takoveho meli?
Ahoj,
Já beru AD tři měsíce a ataky čas od času přijdou, i přes den se někdy cítím vyčerpaná, obavná a nervózní. Nicméně se stavy bez AD se to nedá srovnat, měla jsem 3 týdny prakticky ataky v kuse, totální vyčerpání a myšlenky o sebevraždě. Nicméně za pár týdnů AD zabraly a alespoň z toho nejhoršího mne dostaly. ![]()