Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dát děti tchýni?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
pavlats
22.2.14 18:34
- Citovat
- Upravit
22.2.14 18:34
@pavlats 
no, já ti nevím, čemu ty říkáš šance, ale upřímně-když k nám staříci přijedou, tak nemám pocit, že by mi měli skákat kolem dětí, jsou přeci na návštěvě. Asi by si to ani nedovolili, respektují ůmůj rajon". Když jedeme k nim, tak mi taky neskáčou kolem dítěte, nevidím ani důvod 
.Teda skáčou, v tom smyslu, že si s ní tak maximálně hrají… Je snad logické, že když budu u někoho, nebo někdo u mě na návštěvě, že po něm automaticky nebudu požadovat, aby mi lítali kolem děcek s veškerým servisem 
A představ si, že tchyně přebalovala vnučku poprvé až ve chvíli, kdy nás požádali o svěření na víkend a já jí dala asi tak dvouminutové „školení“,aby pochopila systém dnešních látkovek. To jí bylo něco přes rok. Do té chvíle si vnučku tak maximálně podrželi v náručí, nikdy ji nepřevlíkli, nic. Přesto jsem neměla důvod z toho vyvozovat, že když jim ji dám, že to nezvládnou. 
Zvládli. Zvládají. To je celé.
Tudíž to shrnu: ne, nechápu tě, nepochopím, stále jen hledáš výmluvy a komentuješ maximálně ty, co tě podporují v tom, aby jsi nedala. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pavlats
22.2.14 18:50
@berry4 Já komentutu je ty, který se mnou souhlasí? Aha tak já asi na žádný Tvůj příspěvek nereagovala viď?
A k tomu poslednímu - ne, nečekám od nich maximální servis kolem dětí. Ale Ty nepochopíš o co mi jde. Tobě bych se zavděčila pouze v případě, že bych Ti napsala, že s Tebou naprosto souhlasím, že máš ve všem pravdu a že já nejlépe už včera přehodnotím všechny mé zásady a přijmu za své ty Tvoje, protože ty jediné jsou správné.
Jak jsem psala některé Tvé výhrady ke mě beru a něco prostě ne, ale to je Ti málo.
Takže už na Tebe reagovat nebudu, je mi jasný že to zase otočíš proti mě, jak chci jenom souhlasy, ale je mi to fuk. Užij si to.
- Citovat
- Upravit
22.2.14 19:06
@pavlats píše:
@j.a.n.i1 Vidíš a já myslela, že kdyby chtěli, tak by se zapojit mohli. Třeba jít s nimi na procházku, večer je vykoupat, uložit a přečíst pohádku, atd.. Ty možnosti přece jsou ne? Ale to by museli chtít, oni si radši sednou k televizi. Já jim NIKDY v tomhle nebránila, ale oni o to NIKDY neprojevili zájem.
Napíšu ti jen jedno.
Celou dobu se tvá vyjádření stáčí jen k tomu, že je na ně házená špína, jsou prostě neschopní, nejspíš ti neumí ani číst myšlenky, všechno dělají špatně, jelikož ty předpokládáš že…a oni je asi nečtou, nereflektují tvé vnitřní pochody a neskáčou asi tak, jak by jsi potřebovala. Ve své hlavě.
Za celou tu dobu diskuse mi tu chybí něco ve smyslu: mluvili jsme spolu o…oni odmíli, nebo nechtěli, nebo… Tvůj příspěvek viz výše je toho dalším důkazem
V podstatě jen apeluješ na to, že tvůj manžel měl z častých návštěv babičky, kam jej rodiče uklízeli kvůli stavbě domu trauma.
Kde je psáno, že jej budou mít tvoje děti? V případě, že se nebudeš chovat jako oni, tak není důvod.
Všechno je o dialogu. Domluvě.
Jediné, co tu čtu, je vstřícnost a ochota jeho rodičů být součástí rodiny se vším všudy, pomoc ti neodmítají, ba naopak, jen mi přijde, že ty na nich prostě vidíš jen to špatné.
Co se týče tvých reakcí na disk. příspěvky - ano, bud´se vyjádříš obecně, ovšem za názor jsi „sluníčkově“ poděkovat ochotna jen tomu, kdo s tebou hraje stejnou toninu.
V podstatě z toho vyplívá, že to ostatní je jen osina v zadku a mnohokrát raději ani nekomentuješ.
Asi sama víš proč.
Určitě vypadám přes své komentáře jak osina v zadku 
, ovšem upřímně- je mi líto nejen těch rodičů, ale třeba i těch dětí, že nemají možnost odstat šanci.
Asi proto jsi tu založila diskusi-aby jsi věděla i ty kladné, i méně populární názory, já se vyjadřuji.
Vidím to, jak vidím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
22.2.14 19:15
@pavlats píše:
@j.a.n.i1 RadkaCh - myslím si, že kdyby chtěli, tak by se zapojit mohli. Třeba jít s nimi na procházku, večer je vykoupat, uložit a přečíst pohádku, atd.. Ty možnosti přece jsou ne? Ale to by museli chtít, oni si radši sednou k televizi. Já jim NIKDY v tomhle nebránila, ale oni o to NIKDY neprojevili zájem.
Ne každá babička se chce bez požádání dcery/snachy zapojovat do těchto činností. U mojí mamči a i tchýně jsme každou chvíli. Ale obě s pomocí s pomocí malým čekaly dokud jim to nenabídnu. Ty jsi někdy tchýni nabídla, ať něco z toho udělá?
Edit: obě kluka pravidelně hlídají. Poprvý jsem bez kluka na celou noc byla v roce, tchýně ho neočekávaně hlídala 5 dnů ve 2 letech (v tý době nějak nebyl čas na návštěvy, takže jí asi měsíc před hlídáním neviděl), v létě se tchýně a moje mamca prostřídaly a kluk byl na týden u nich.
- Citovat
- Upravit
pavlats
22.2.14 21:09
@berry4 píše:Co se týče tvých reakcí na disk. příspěvky - ano, bud´se vyjádříš obecně, ovšem za názor jsi „sluníčkově“ poděkovat ochotna jen tomu, kdo s tebou hraje stejnou toninu.Tos mohla říct hned, že chceš taky obejmout
- Citovat
- Upravit
22.2.14 21:11
@pavlats ne, opradu nepotřebuji. Jen zkus reagovat na ostatní příspěvky, co ti zrovna nejdou na ruku, docela by mě to zajímalo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.14 22:05
@berry4 Ja myslim ze v jistem ohledu mas pravdu 
Neni nad zazitky s prarodici 
Je to zase neco jineho pro dite a i to decko vypadne ze stereotypu, i kdyz jim to asi nevadi Ale urcite je to prinosne jak pises, jak pro rodice= odpocinek, tak pro dite= zazitky na cely zivot 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.14 06:45
@pavlats Diskuzi si beres moc „k srdci“ a příliš se zaobíráš negativními komentáři..
Já Tě chápu..Děti toho věku bych v žádném případě neposlala na 14 dní 200km daleko. Na tak dlouhou dobu bych je neposlala k nikomu a s nikým nikam..
Kloním se k názoru, že hlavně ta malinká by byla nadměrně stresovaná - dlouhodobý pobyt v cizím prostředí bez matky. U té by to nepřipadalo v úvahu, na noc bych ji dala jen v případě nenadálé nutnosti..Starší bych pustila ze začátku jen v případě, že by s ní jel její otec - vzal by si dovolenou a jeli by k babičce třeba na týden oba..Samostatně na ten týden by jela až později.
Co se týče pokročilého těhotenství a narození miminka, v tomto období považuju za důležitější, abyste byli všichni spolu, než poskytnutí zážitků někde v tramtárii s babičkou a dědou..V tomto směru dětem opravdu nic neuteče..V dnešní době se hodně hraje „na zážitky“,ale děti tohoto věku mají často rády zažité stereotypy a změna prostředí je stresuje. Všichni apelují na organizovaný program(což výlety jsou),ale zapomíná se na normální život a volnou hru, která je pro děti důležitější. Obecně jsem v tomto směru „všeho s mírou“, ať s nimi jedeme na výlet mi nebo babička..Mít „převýletováno“ a nemít chvíli klid je taky na nic..Vím to i ze zkušenosti známých, kdy oba pracují, potom si vezmou třeba dva týdny dovolenou a výletují pomalu každý den, aby dětem nějak vynahradili čas, kdy nemůžou být s nimi.
Když jsem čekala třetí miminko, tak jsem taky dvě starší děti neposlala na poslední víkend mého těhotenství k prarodičům a na výlet s nimi, i když o to stáli(mysleli si možná, jak nám tí pomohou )..Nepotřebovala jsem hledat nějaké výmluvy, prostě jsem řekla, že ne..Když se nemladší narodilo, tak jsme byli všichni doma, chodili jsme z večera na procházky do lesoparku, sem tam tam si děti vzala babička nebo teta na výlet nebo odpoledne jen tak k sobě domů. Sem tam jeli někam s tatínkem a někoho z nich přibrali s sebou. Chodila jsem s nimi a novorozencem i na koupaliště - až kolem 5. odpolední, malinká spala se síťkou na kočárku pod stromy a děti se koupaly dvě hodiny v kuse v dětském bazénu. Úplně jim to stačilo, pořád bylo horko. Být tam celý den, tak by z toho mohl koukat úžeh i pro ně..Na prázdniny jsem je ale poslala až po 6 týdnech, na týden k jedné babičce a na týden na chatu s druhou babičkou..Rozhodně z toho nemám špatný pocit, ani skoro po dvou letech.
Je fakt, že se se všemi vidíme častěji, než jednou za měsíc..Vaše situace je trochu specifická, ale ani tam podle mě není dnes co řešit. Děti jsou malé..Jste s manželem za jedno, takže není potřeba mít nějaké výčitky. Že to někteří diskutující vnímají jinak bych taky neřešila. Je to prostě životní situace, která nastala a obě strany se s ní musí smířit..Jsou i rodiny, kde děti bydlí ještě dál od prarodičů a vidí se třeba dvaktát, třikrát do roka..Část mé rodiny to tak taky má(celoživotně, vnoučata už mají děti, babička pravnoučata) a rozhodně děti nepobývají u babičky 400km samy, navštěvují se vzájemně na delší čas a tráví spolu dovolené, ale děti samy v tomto věku nejezdily..Později až ve starším školním věku jen na část prázdnin, protože jezdili taky na tábory a chtěli být jen tak doma s kamarády. Když se navštěvovali na delší dobu, tak to fungovalo nějak tak, že se babičky zapojily do péče o vnoučata více, než je na návštěvách obvyklé. Až se všichni aklimatizovali, tak s dětmi šli i někam sami, ať to bylo v „domácím nebo cizím“ prostředí. Takže tento model mi při vaší situaci nepřijde nic divného, chápu Tě..Rozhodně nejde o to a nepožadovala bych, aby mi návštěva uklízela.
Moji sourozenci se taky odstěhovali daleko a až budou mít děti, taky neplánují je poslat na 14 dní k babičce, sotva odpadnou od prsa(bavili jsme se o tom, zatím teoreticky).Babičku z druhé strany budou mít pravděpodobně blíž, tak je logické a dáno situací, že se uvidí častěji.
Udělej to tak, jak to cítíš, babičce a dědovi krátce vysvětli a stůj si za tím 
Není potřeba mít žádné výčitky - z toho, že děti tak daleko na tak dlouho nepošleš a ani z negativních komentů tady..Nabídni kompromis, že může přijet manžel se starší na víkend nebo delší čas(třeba o své dovolené v létě) a časem ji tam necháte na pár dní samotnou. Potom třeba dojedeš ty s menší na víkend a všichni odjedete. Předpokládám, že jí bude v létě kolem 3 let, takže klidně zvládne cestu autobusem a vlakem.My jsme s ani ne tříletou prostřední procestovali jedny prázdniny vlakem ČR. Na oplátku je pozvi na delší dobu k vám, udělej jim dovolenou. Ty zajistíš veškerý servis a oni se budou věnovat dětem i sami.Tak to fungovalo v části té mé rodiny.
Když jsem měla dvě děti, tak nejstarší kolem těch 5 let už sem tak k babičce na víkend jel(ale jen na víkend, víc ne),tu mladší jsem neposílala(měla dva a půl roku).
Z podobných diskuzí si beru hlavně to, že každý to vnímá a cítí jinak..Určitě nás formují i zkušenosti z vlastní rodiny..To, že děti ve věku 2,5 let a 4 let nepošleš k babičce z Tebe rozhodně nedělá matku, která přehnaně sedí na svých dětech. To je fakt přemrštěné..Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody..Platí vždy a všude..Jít na to postupně je taky způsob, podle mě lepší než působit stres malému dítěti..Následky se nemusí projevit hned..Pro mě je nemyslitelné poslat děti podobného věku někam na tak dlouho. V tomto bych neustoupila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.14 12:11
Pavlats: Mam napad. Co kdybys jim holky pujcila a po tech 14 dnech se jich zeptala, jaky to bylo? Nema cenu dumat nad tim, coby, kdyby, dokud to nezkusis. Navic tam muzes zavolat, jak to zvladaji. A bud uvidis, ze tam priste nechteji a holt uz je pujcovat nebudes a nebo zjistis, ze si k prarodicum nasly cestu a tim lip, holky budou jezdit na prazdniny a ty si taky odpocines. Ja, kdyz jezdila na prazdniny k babicce, tak jsem taky rvala… pak jsem rvala na konci pobytu, ze nechci domu… Ale jedno vim jiste, mam na ta leta jedny z nejhezcich vzpominek a jsem rada, ze moje mama me pujcovala a bylo mi mnohem min nez tve mladsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pavlats
23.2.14 14:40
@Jana206 Děkuji.
@Lessi86 Taky už mě to napadlo, že je do toho prostě hodím, když tak strašně chtěj. Jenže se bojím a myslím si právě, že u nich oprávněně, že když tam budu volat, tak mi pravdu neřeknou. To vidím, jako největší problém. A pokud se tam holkám líbit nebude, budou chtít domů a my se to nedozvíme (aby se prarodiče před námi neschodili), tak je to akorát zkrade a už tam chtít nebudou. Navíc to holky mohou vnímat i od nás jako podraz, že jsme je tam šoupli a nechali i když nechtěli. (Možná to tak není, ale já to tak cítím a vnímám.)
Teď už jsme se s prarodičema domuvili, že tam o prázdninách na týden přijedeme všichni. Holky tam zkusíme třeba na den nechat samotné, uděláme si s manželem a miminem program sami a uvidíme, jak to projde. Podle toho se pak zařídíme dál.
- Citovat
- Upravit
23.2.14 15:33
@pavlats Gratuluju, jak jste to vyřešili To mi přijde rozumné..Kdybych byla v situaci, že jsou prarodiče stovky km daleko, řešila bych to podobně..S tím, že bych se na nic nevázala, nikomu nic neslibovala(jakože v určitém termínu určitě přijedou sami bez nás).
Léčbu šokem v tomto směru neuznávám, zvlášť, když hrozí, že by vám nedali vědět, že děti pláčou nebo chtějí domů..Děti bych ze dne na den nikde tak dlouho nenechala. Cítím to podobně..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.14 16:45
@pavlats A ještě co se týče té případné dovolené dětí s prarodiči, tak malé děti bych nepustila v žádném případě, větší(myšleno minimálně školní věk), podle situace a možností, ale taky bych měla strach..
Mám v okolí případ, kdy na dovolené v zahraničí řešili známí zánět slepého střeva u dítěte a jiní známí řešili žlučníkový záchvat u dospělého..Pojištění měli sice řádné, ale po obsondování situace v tamní nemocnici chtěli operaci v ČR, v zahraničí to jen zklidnili(naštěstí to bylo možné)..Jenže cestovní kancelář odmítla naložit nemocného v tomto stavu do autobusu a poslat domů s jiným zájezdem a na vyřízení převozu sanitou by se pár dní čekalo(při akutním stavu není možné čekat pár dní)..Nakonec se museli z dovolené vrátit vlastní cestou(pro ty jedny, co tam byli autobusem, museli přijet známí, kteří náhodně byli na dovolené poblíž a dovézt je domů). Naštěstí nebyli letecky, ale dobrých deset hodin autem to bylo(jeden případ, druhý to netrvalo tolik hodin a nejeli až do své nemocnice ale blíž v ČR).
Co se týče dítětě, jsou věci, o kterých mohou rozhodovat jen rodiče jako zákonní zástupci a stvrzovat svým podpisem jen oni..Pokud je ohrožen život dítěte, tak se situace samozřejmě mění, ale i tak..Stát se to dítěti někde s babičkou, bylo by to asi mnohem horší a zdlouhavější, co se týče rozhodování o tom, kde a jak proběhne zákrok. Tamní nemocnice by třeba nemusela dítě se slepákem propustit a prarodiče by s ním na vlastní odpovědnost odjet nemohli.
Moje příbuzná před loni brala na dovolenou vnuka ve školním věku, protože se jim narodilo miminko a oni se rozhodli s několikaměsíčním kojencem ten rok nikam nejet..Ale taky to nebylo automaticky.Dost o tom přemýšlela, než jim to navrhla a s rodiči probírala veškeré tyto eventuality do detailů..Vzala ho, protože šlo o dítě, které už popíše svoje pocity a snad by zvládli zhodnotit situaci, kdyby mu něco bylo..Ale i tak měla strach, coby kdyby..
Kamarádka byla na dovolené v Itálii s babičkou a dědou ve 3 letech a dnes jako dospělá si z toho nepamatuje nic..Prý se jí vrací jen vzpomínky na dlouhou cestu autobusem a má schované mušle..Takže taky nevěřím, že by z toho dítě podobného věku žilo měsíce a zahraniční dovolená s prarodiči je pro ně zážitkem, o který v žádném případě nesmí být ochuzeno, pokud je „ta možnost“..
Vy jste ten první krok udělali, dovolená je až „vyšší level“, teď bych to ani neřešila..Jen jsem se k tomu chtěla ještě vyjádřit ..Ne vždy je samozřejmostí nekomplikovaný průběh dovolené. Třeba ten slepák je kolem 5 let a v mladším školním věku velmi častý, zvlášť v rodinách, kde to „mají všichni“..Je prokázáno, že je to dědičné, souvisí to s uložením slepého střeva(je asi 6 pozic, některé jsou rizikovější a to se rodově dědí).
Příspěvek upraven 23.02.14 v 16:58
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pavlats
23.2.14 16:57
@Jana206 Děkuji za názor. S tou dovolenou naprosto souhlasím. Já sama bych se bála vzít takhle malé děti do zahraničí natož letecky. Právě hlavně kvůli nečekaným zdravotním problémům. Nedokážu si představit něco takového řešit v zemi, kde neznám úroveň zdravotnictví, kde se ani pořádně nedomluvím… A zbalit se a odjet by v tomhle našem případě také nešlo. Podle mě to není jenom o tom, na co si prarodiče troufnou. Naši tchánovci argumentovali jen tím, že tam už jednou byli a že tam mají židličky v restauraci a klouzačky do vody. To bylo jediné o čem v souvislosti s tím Tureckem mluvili.
Ale upřímně, to by pro mě bylo to poslední, co bych řešila. Ale oni to mají asi nastavené jinak.
Dost se divím, že si vůbec troufli tohle navrhnout, někdy si myslím, že nás chtěli jen ohromit, protože moc dobře vědí, že mi si nic takového dovolit nemůžem. To už bych je ale stokrát raději poslala do těch Kotěhůlek (jak psala Berry), protože odtud by aspoň mohli kdykoliv odjet.
- Citovat
- Upravit
23.2.14 17:20
@pavlats Rozhodně to není o tom, co si prarodiče troufnou..Já si myslím, že spoustě pisatelek tady ani nedochází, k čemu všemu by mohlo dojít, protože jsou všichni zdraví a nic podobného se jim zatím nestalo..
Potom ještě jeden případ, kluk(starší školní věk), byl na dovolené s rodiči a po té dovolené mu byla zjištěna vážná nemoc..Před tím měl neurčité příznaky jako teplota a bolesti, které se sváděly na běžné onemocnění(už ale doma, před tím odjezdem na dovolenou).Taky byli rádi, že se mu přitížilo až po dovolené a že na ní byl s rodiči. Však už byl docela problém, když byl u doktorky s babičkou(byli na chatě) a ta doktorka se před rozhodnutím chtěla spojit s rodiči..
Já zase neříkám, že se člověk do toho má „ponořit“ a přemýšlet jen tak negativně(určitě se něco stane)..Ale stát se může a poslat malé děti s babičkou a dědou na dovolenou mi přijde jako dost velký risk, zvlášť, pokud se mluví jen o klouzačkách a houpačkách a skutečná rizika si ani neuvědomí..
A ještě jeden aspekt, který některé mohou vnímat i sobecky..Pokud moje dítě zatím u moře nebylo se mnou, tak bych nechtěla, aby jelo s někým jiným..Chtěla bych si to „poprvé“ s ním prožít já, ideálně celá rodina spolu..Já prostě zahraniční dovolenou, zvlášť u malých dětí, neberu jako životní nutnost..Můžou prožít kvalitní a šťastné dětství i bez dovolené. Dnes je trend posouvat veškeré zážitky do nižšího věku dítěte, často se to oddůvodňuje tak, aby si dítě užilo(ať jsou to hory, moře nebo cokoliv jiného)..Ale ve skutečnosti si chtějí užít hlavně rodiče, dítě to akorát rozhodí - změna režimu, klimatu, stravy..Pro tříleté i starší dítě to je nadměrný stres, ale ty, které to praktikují běžně, si to nepřipustí..Já bych dítě tohoto věku klidně nechala doma v MŠ a odpoledne koupák(když vezmu loňské léto, bylo parno až do večera a v tu dobu mívají standartní otevírací dobu do 8 a potom ještě mnohde večerní koupání, o víkendech výlety s rodiči..Však i u toho moře se musí před sluníčkem chránit, není to o tom, že je pořád venku, koupe se v moři. Mnohdy tu přemíru zážitků ani neumí zpracovat.
Ber to tak, že jsou to Tvoje děti a hlavní odpovědnost je na vás, na rodičích..Poslední slovo máte vy jako rodiče..Když řeknete, že děti k nim na dlouhodobé pobyty zatím jezdit nebudou, tak to musí respektovat..To se nevylučuje s tím, že nemohou být součástí rodiny a nebudou hrát v životě těch dětí žádnou roli, že jim nezůstanou žádné vzpomínky..Prarodiče nemají suplovat roli rodičů..Stavět své argumenty na tom, že se ten vztah vytváří od nejútlejšího věku, s tím nesouhlasím…V období minimálně do 3 let hraje hlavní roli matka, otec, rodina, klid a zažité stereotypy..Přikláním se k názoru, že čím méně změn a stresu v tomto období, tím lépe do budoucna..Co se týče mých dětí, tak se mi to potvrdilo..Veškeré náročné životní situace snáší teď lépe a v pohodě..
U mě by teda prarodiče nepochodili s tím, kdyby mi rvali dítě z náruče v době vrcholu separační úzkosti, kdy dítě řve a za nikým nechce jít..Taky to tu někde zaznělo.
No už končím , nerada bych, aby tu na mě někdo „z druhé strany tábora“ reagoval a mlel pořád svou dokola..Diskuzi sleduju od začátku a četla jsem vše pozorně..Rozhodla jsem se napsat(zakladatelce), až „vyvře“ žhavé jádro sopky a diskuze se trochu zklidní..Nerada se hádám, nemám to zapotřebí. Dělám to tak, jak to cítím a cítím, že to dělám dobře(a se zpětnou vazbou na svých dětech skoro 8 a 5,5 let jsem spokojená).Nemám potřebu se nějak obhajovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
@j.a.n.i1 RadkaCh - myslím si, že kdyby chtěli, tak by se zapojit mohli. Třeba jít s nimi na procházku, večer je vykoupat, uložit a přečíst pohádku, atd.. Ty možnosti přece jsou ne? Ale to by museli chtít, oni si radši sednou k televizi. Já jim NIKDY v tomhle nebránila, ale oni o to NIKDY neprojevili zájem.
Příspěvek upraven 22.02.14 v 19:01