Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Dát dítě do adopce nebo ne :(
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
18.3.11 04:38
Nic špatného na tom dát dítě k adopci není. Zrovna moje kamarádka z dětství nemohla mít děti a nyní má dceru (holčině je asi 12.let, ale má ji od narození) a k adopci ji dala paní, nějaká učitelka či profesorky, která už měla své nevím jestli 4 nebo 5 dětí a věděla, že tohle by už nezvádla. Nyní jsou všichni šťastní, holčička má rodinu, kamarádka dceru a paní dobrý pocit, že je dítě šťastné, spokojené a v milující rodině.
Anonymní
18.3.11 06:12
Ahujky,tak mám to podobné,taky základní vzdělání,otec vím kdo je na 100%,ale nehlásí se,víš co zapátrala bych po tom kdo by mohl být otec a uvedla hoMpokud by nesouhlasil se dobrovolně zaptat do RL,nechala bych si soudem určit testy DNA,neboj i pokud by to nevyšlo měla bys celé soudní řízení a testy zadarmo(jednají v zájmu dítěte)Zrovna včera mi to pani na soudě takto objasnila.A máš kde bydlet?Máš!Kamarády jistě co rádi pomohou také,dítě si určitě nech a vyřid si porodné,rodičovský příspěvek,přídavek na dítě,na to vše by si měla jako samoživitelka nárok,možná i na příspěvek na bydlení pokud tam máš trvalý pobyt.Miminka se nevzdávej,to je tvoje jediný štěstí v životě!!!!Moc tě potřebuje a nikde jinde mu nebude líp než u tebe!!
- Upravit
18.3.11 06:15
Myslim, ze v adoptivni rodine se bude mit bajecne. urcite se po nem jen zaprasi, cekatelu je vazne hodne a o mala miminka je nejvetsi zajem. Spis jesti to mas sama dobre rozmyslene.
18.3.11 06:22
Nevzdavej se ho. Mohla by sis to celý život vyčítat. Spíš se po porodu trochu vzpamatuj, pokud máš se svými kamarádkami dobrý vztah, jistě ti rády pomohou. Pokud ne(dokážu si představit, že bezdětné kamarádky může noční dětský pláč obtěžovat), existují azylová centra. Kdybys měla v bytě trvalý pobyt, můžeš získat i příspěvek na bydlení, rozhodně není malý. Ale problém by byl, kdyby tam měly TP kamarádky s příjmem - jejich příjem by se počítal také. Nevadí, že nejste příbuzné.
Jsi ještě v porodnici nebo už doma? V některých porodnicích jde přímo zavolat na pomoc sociální pracovnici, která pomůže, poradí. Nikdy není v zájmu dítěte, aby se ho matka vzdala.
Nevěřím, že bys ho neuživila.
18.3.11 06:26
Pokud otce dítěte skutečně neznáš, sociální pracovnici to řekni. Mohla bys být vyjímečný případ, který nepotřebuje určené otcovství a stanovené výživné k tomu, abys mohla získat další sociální dávky(jednorázové, opakované, překlenovací) od městského úřadu(jinak je určené otcovství a výživné podmínkou). O tomto rozhoduje soud a sociální pracovnice z OSPOD tam bude zastupovat zájmy dítěte. Velmi záleží, jak jí to podáš 
V adopci bych neviděla řešení. Spíš bych v tom viděla Tvoje zoufalství.
JANIIICKA
18.3.11 06:44
ahojda anonymni,ja sama muzu rict jake to je.jsem sama adoptovana a muzu te jen rici,od mala co se me ma maminka zrekla mam strach ze vseho.jakom ala jsem nemohla spat ani byt sama,neumi si nikdo predstavit-o lasce ani nemluve.myslim ze jsi snad vedela zejsi tehotna,tak jsi to mohla resit treba interupci,vim nekdo na to nema zaludek,ale takhle se budes trapit cely zivot.pokud nemas nic,a zijes v buhni jake´m prostredi nevim nevim,socialka te penize da,ale zaroven te bude pekelne hlidat a pak se nedej boze muze stat ze te ho odeberou oni,a mas na dalsi roky vydelano.premyslej o tom.znama dala kluka od vvychovy zname a kazdy den za nim byla,pokud to nemas jak udelat zkus ty azylaky a tak.
- Upravit
18.3.11 06:49
Máme známou adoptovanou(z jiných důvodů, rodiče zemřeli). Dětství měla hezké, vyrůstala v milující rodině, ale sama říkala, že ji to poznamenalo, jde to poznat a na dítěti se to nesmazatelně podepíše.A to i přesto, že nebyli sourozenci, nebyla srovnávaná. Ať se adoptivní rodiče snaží jakkoliv, přírodu a biologické pouto prostě přelstít nejde.
Dítě stejně jednou začne hledat, kde má své kořeny.
18.3.11 07:02
Ahoj zakladatelko,
určitě si miminko nech, když budeš ty sama chtít tak to zvládneš!!!!Na emimču Ti fakt můžem pomoct- poslat nějaky veci na mimčo, sociálka Ti určitě peníze přizná a zvládneš to!!! Nemůžes přece malýho někam dát!!!
irinek
18.3.11 07:18
Ahojky, myslím si, že není od věci ,aby sis o tom popovídala s nějakou sestřičkou a zeptala ses jí na vše a vše s ní probrala. hLAVNĚ TEĎ záleží jenom na tobě jak se cítíš na to zda se broučka postaráš a vyhledáš pomoc pro sebe a proto malé. Věř, že na to našli sílu se o děti postarat i jiní, co také neměli nic a žádné zázemí. Teď ti život přinesl nový začátek a můžeš začít nový život s tím maličkým. Můžeš to tak brát, že ti život přinesl něco nového za co má cenu bojovat a jít do toho. Práce? teď bys byla na mateřské a bydlení? Existuje spousta azylových domů, kde by ti se vším pomohly a hlavně poradili i o finanční stránce. Záleží jen na tobě zda máš chuť bojovat za vás oba. Nebude to lehké, ale určitě se vše naučíš a zvládnete to oba spolu. 
Pokud se na to necítíš a cheš se vrátit ke starému životu a mimča se vzdát, také je to řešení. Miminko může natrefit na nové milující lidi, ale musíš počítat i stím, že by nemuselo najít nový domov a může putovat od jednoho zařízení k druhému. Rozhodni se tak jak myslíš, že to bude pro oba to nejlepší a hlavně by bylo dobré si o tom všem popovídat s někým kvalifikovaným. Ale nezahazuj šanci na nový život pro vás oba, přemýšlej o tom všem. Určitě by s tebe byla výborná maminka.
- Upravit
18.3.11 07:49
já vim, že na adopci neni nic špatného. Sama kdybych nemohla mít miminko tak bych do toho šla. Ale jako matka bych prostě svoje děťátko nikomu nedala. Pokud vyloženě nežiješ někde ve smeťáku a nemáš co do pusy, nedávej ho pryč. Třeba by jsi toho pak do konce života strašně litovala. Já vim, že je to hrozný když neni život uplně jednoduchej, ale nevzdávej to. Počkej až miminko porodíš ono se k tobě přitulí a ty budeš ta nejšťastnější maminka na světě a pak už všechno zvládneš. Držim palečky ať se rozhodneš dobře 
18.3.11 07:50
Takové rozhodnutí je jen a jen na Tobě…je pravda, že určitě pracují i hormony a Ty se teď cítíš, že nic nezvládneš. Ale takových matek jako jsi Ty je určitě hodně a zvládají to. Mluvím z vlastní zkušenosti…pracuji v azylovém domě pro matky s dětmi…i to je jedna z možností pro Tvůj start…určitě v okolí takové zařízení je. Pomůžou Ti vyřídit veškeré sociální dávky na které máš nárok…pomůžou Ti i s miminkem......neházela bych flintu do žita…určitě to zvládneš...... 
18.3.11 07:50
Anonymní píše:
Dobrý DenAž do 5 měsíce jsem o těhotenství neměla ani potuchy normálně jsem menstruovala neměla jsem žádné potíže.Když jsem se dozvěděla že jsem v jiném stavu bylo již pozdě na interrupci.Potíž ovšem byla že neznám otce dítěte.Ted jsem čtvrtý den po porodu ,narodil se mi chlapeček na 35+3 tt měl 2,30kg a 42cm.Mám však dilema jestli bych si měla malého nechat nebo ho dát do adopce.Obávám se že nebudu schopna malého sama vychovávatjsem samoživitelka , mám jen za kladní vzdělání navíc se nemohu spolehnout na podporu rodiny
.Bydlím v bytě 2+1 ještě s dvěma spolubydlícími.Tudíž nemám ani pořádné zázemí na to tam být s miminkem.Myslíte že by malému bylo lépe v nějakém děckem zařízení ?
Věřím, že to máš těžké, ale podle mě se dá všechno zvládnout, pokud budeš chtít a půjdeš za tím. Já mám syna 9M a nevyměnila bych ho za nic na světě 
. Máš v bytě aspon vlastní pokoj? Píšeš, že jsi nezaměstnaná, to jsi vedená na ÚP? Nějaké minimální příjmy mít musíš, platíš nájem ne, jídlo atd… Zažádej si o porodné, prvorodičky mají nárok, bylo to 13 000, ted nevím jestli to nesnížili o něco málo… Jinak pokud nemáš odpracováno, dostaneš 4 letý rodičák a tam je měsíčně něco přes 4 000 nevím přesně. Pak existujou další přídavky, do životního minima atd. Podle mě by se to zvládnou dalo…
Pokud by jsi chtěla můžu ti poslat nějaké hadříky po Honzíkovi, mám toho celkem dost , stačí napsat SZ
18.3.11 07:51
promiň za názor, ale kdybych takto uvažovala před léty, kdy jsme žili v příšerných podmínkách bez střechy nad hlavou, bez práce a přátel či podpory rodiny, tak by moje děti skončili také v dětském domově, ale milovala jsem je natolik, že i toto těžké období se během půl roku zvládlo, a dětem nakonec suice chyběly hmotné věci, ale náruč milující mámy rozhodně ne. 
musíš si vše rozmyslet sama, a uvědomit si, že rozhodnutí pak nejde vrátit, já osobně sama za sebe bych nemohla udělat co chceš ty a to jen z důvodu toho, že vše se dá změnit. Vyřiď si veškeré dávky a uvidíš bude líp, my v té době neměli nárok vůbec na nic, ale to je jiná kapitola, někdy astačí jedna jediná pomocná ruka soc. pracovnice…Rozhodnutí je jen na tobě, ale uvědom si, že myslet si, že nemůžu dát dítěti co potřebuje je veliký omyl, ty mu to co potřebuje už dávno poskytuješ- teplou náruč, není to o plenkách, oblečení atd. Ať je líp po 6ti nedělí
18.3.11 07:57
JANIIICKA píše:
ahojda anonymni,ja sama muzu rict jake to je.jsem sama adoptovana a muzu te jen rici,od mala co se me ma maminka zrekla mam strach ze vseho.jakom ala jsem nemohla spat ani byt sama,neumi si nikdo predstavit-o lasce ani nemluve.myslim ze jsi snad vedela zejsi tehotna,tak jsi to mohla resit treba interupci,vim nekdo na to nema zaludek,ale takhle se budes trapit cely zivot.pokud nemas nic,a zijes v buhni jake´m prostredi nevim nevim,socialka te penize da,ale zaroven te bude pekelne hlidat a pak se nedej boze muze stat ze te ho odeberou oni,a mas na dalsi roky vydelano.premyslej o tom.znama dala kluka od vvychovy zname a kazdy den za nim byla,pokud to nemas jak udelat zkus ty azylaky a tak.
Vždyť ona psala, že na těhu přišla až v 5. měsíci a to už je „pozdě“… Takže na potrat jít nemohla, ani kdyby chtěla…
Jinak k původní otázce… Záleží na spoustě věcí, hlavně jak se zakladatelka cítí a jestli si myslí, že péči o prcka zvládne. Je fakt, že to zvládla spousta lidí, takže bych neházela takhle brzo flintu do žita. Na druhou stranu být úplně sama na prcka můsí být neuvěřitelnej zátah a já sama si to nedokážu představit, takže bych neodsoudila ani kdyby prcka k adopci nakonec dala…
Kolikrát mi to přijde jako lepší řešení, než pak v budoucnosti třeba dítěti vyčítat, že kvůli němu měla zničenej života atd. atd., jak to kolikrát je…
18.3.11 08:09
ono opravdu záleží na hodně věcech… Já bydlela v několika podnájmech a vím, že občas ty lidi ani pořádně neznáš, vidíte se třeba jen večer a o kamarády v pravém slova smyslu nejde… Nevím jak to máš ty, každopádně by mohlo miminko ostatním spolubydlícím vadit, miminka často brečí atd. Asi bych uvažovala o nějakém domavě pro matky s dětmi, a taky by jsi měla pocit, že nejsi sama v této situaci… Adopci bych řešila až jako poslední možnost. Situace se časem může změnit k lepšímu a pak bys akorát smutnila. Já bych se snažila vydržet
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Krvácení mimo cyklus při braní antikoncepce
- 03.09.26
- Anonymní
Chloprothixen 50 mg
- 07.09.26
- Anonymní
Očkování živou vakcínou
- 04.09.26
- Anonymní
Menstruační problém
- 31.08.26
- Anonymní
