Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
A taky sobecka. O adopci si vygooglis milion veci dokonce rychleji nez si napsala tady tohle. Pokud se ti dite nehodi tak nesouloz
@Anonymní píše:
Tak jsem na tom stejně, jako zadavatelka jen s tou vyjímkou že mám vlastní dům, přítele a vyšší vzdělání.
Na těhotenství jsem přišla přesně ve 12 týdnu a doktorka mi zatrhla potrat! Odůvodnila to tím, že je to nebezpečné a že za války taky byly děti a ženské je dokázaly vychovat! Prostě stará škola…takže jsem těhotná proti své vůli.
Nikdy jsem dítě nechtěla, ani neplánovala…mám svůj život, koníčka kterému obětuji všechen svůj čas a lásku a dítě do toho prostě nezapadá. Přítel má radost a těší se na dítě. Já ovšem ne a uvažuji, že ho dám k adopci. Nedokážu si představit být na někoho celý život vázaná, omezená, neschopná někam samostatně odjet ( např. do zahraničí)
Jak taková adopce probíhá a co je třeba k tomu zařídit? Máte někdo zkušenosti?
počkej dalších 6 měsíců, jestliže i před porodem budeš rozhodnutá tak prostě řekni v porodnici že ho nechceš, oni to zařídí.
Takže přemýšlej a přemýšlej… a uvidíš jak to dopadne. Potřeba k tomu není nic. Kromě tvého podpisu po porodu že ho nechceš a dáváš ho k adopci.
Příspěvek upraven 14.02.14 v 23:23
Nechápu…proč nepoužíváš nějakou antikoncepci, když si nepřeješ být těhotná a nadále chceš myslet jen sama na sebe??? Takovým lidem vážně nerozumím ![]()
Myslím, že by ses měla poradit se svou gynekoložkou. Alespon můj lékař tvrdil, že nechápe, proč ty kráčmery cpou děti do popelnic nebo baby boxů, když každý gynekolog je schopen s tímto poradit a pomoci.Co je na tom pravdy nevím, nikdy jsem to nezkoumala, nicméně za pokus to stojí. ![]()
Skoda, ze takovehle zenske jako ty nemaji problem otehotnet.Ano dite je zavazek, neni to prochazka ruzovym sadem. Ale cim je dite vetsi, tim vetsi ziskavas samostatnost a z miminka se stava uzasny partak, ktereho si vezmes i do zahranici.Dite je to nejcennejsi, co muze clovek mit.
Celý život?
Mám 2 děti, starší je 10 let a nemám pocit, že nemůžu cestovat a pracovat a dělat, co mě baví, jo chce to občas hlídání, ale to může buď rodina nebo si zaplatit chůvu. Nevím, ve 2 letech jsme jeli s manželem na dovolenou na 14 dní bez dítěte. Takže to jsou zkreslené představy. počkala bych na stav ke konci těhotenství, ale pokud jej nechceš… tak adopce… jen to nebude asi tak jednoduché, pokud máš přítele - otce dítěte, který nebude souhlasit.
Jen tak na okraj aby to nevyznělo… své děti miluju, jak nejvíce to jde!!!Ale to, že mám děti přece neznamená konec mého života. ![]()
Příspěvek upraven 14.02.14 v 23:27
Poradí ti určitě sociální pracovnice, která sídlí na ODBORU SOCIÁLNÍCH VĚCÍ v rámci městského úřadu. Bude to náplň činnosti „Sociálně-právní ochrana dětí“. ![]()
Třeba si to ještě rozmyslíš
a když ne, tak pomůžeš nějaké moc hodné rodině, která miminko mít nemůže, nebo jim jejich vlastní umřelo. ![]()
Takové rady abych nesouložila opravdu slyšet nepotřebuji…není mi 15 a věř mi, že toho že otěhotním se děsím od té doby, co jsem začala souložit a to už je nějaký ten rok
chráním se ale bohužel jsem měla menstruaci naprosto normálně. kdyby mi doktorka umožnila jít na potrat nemuselo k téhle situaci vůbec dojít.
vygooglím si spoustu věcí ale zajímají mě taky zkušenosti ostatních.
ano, sobecká jsem…nechci aby ze mě byla ustaraná matka, která se nemůže hnout z baráku a myslí jen na pleny a kojení
Ještě chci dodat, že tyhle pracovnice jsou moc hodné ženské, které budou rády, že udělají moc šťastné některé bezdětné páry.
kdyz nechci byt tehotna, chranim se…!! Soulozit umi kde kdo, ale nest nasledky za sve ciny uz malokdo… Znam takovou, co otehotnela, vsude se chlubila atd, ppak zjistila, ze se ji dite nehodi do kramu, tak sla na potrat…tohle nepochopím..a to nejsem proti potratum…proste kdyz nechci dite, pouziji ochranu…!!
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Tak jsem na tom stejně, jako zadavatelka jen s tou vyjímkou že mám vlastní dům, přítele a vyšší vzdělání.
Na těhotenství jsem přišla přesně ve 12 týdnu a doktorka mi zatrhla potrat! Odůvodnila to tím, že je to nebezpečné a že za války taky byly děti a ženské je dokázaly vychovat! Prostě stará škola…takže jsem těhotná proti své vůli.
Nikdy jsem dítě nechtěla, ani neplánovala…mám svůj život, koníčka kterému obětuji všechen svůj čas a lásku a dítě do toho prostě nezapadá. Přítel má radost a těší se na dítě. Já ovšem ne a uvažuji, že ho dám k adopci. Nedokážu si představit být na někoho celý život vázaná, omezená, neschopná někam samostatně odjet ( např. do zahraničí)
Jak taková adopce probíhá a co je třeba k tomu zařídit? Máte někdo zkušenosti?