Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dcera lže
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.11.19 19:20
Záleží na příčině. Je fascinující, že se pořád najde dost lidí, kteří by to dítě rovnou zmydlili. Jasně, nakálet na psychiku dítěte a řezat a řezat, případně mu rovnou vpálit, že mu nevěříme (obojí ho může pěkně zkrouhnout psychicky a bude to horší)
Já to doma dělala taky. Dokonce jsem u kamarádky pomlouvala ségru, že chce jedem na krysy otrávit kachňata. Na ženskou ve druhé ulici (od rány, neměla jsem ji ráda…) jsem známým řekla, že mlátí svého syna tak, až má modřiny na zádech. Fakt na to teď nejsem pyšná, lež se vždycky provalila. Ale příčina byla v rodině a v tom, že sestra byla vždy upřednostněna, chválena, jak je chytrá a šikovná. Mě bylo tak maximálně řečeno, abych se snažila být víc jako ona.
Takže pro dámy, co by to hned řešily ručo fučo, nemusí to být takhle jednoduché. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.11.19 19:36
@Ou píše:
Začněte všichni co jste doma chodit do rodiné terapie. Dost to pomůže i s tím, co řeší starší syn, tobě to pomůže posílit rodičovské kompetenece, aby tě neměl na salámu už v deseti a plus to pomůže s tím vším, co si tu nenapsala.Adresář lidí co vám umí pomoci najdeš zde:
http://www.soft-zs.cz/…ce/terapeuti
Já mám pocit, že u nás je příčina v rozvodu…
Jsem na děti sama. S otcem se vídají dost sporadicky
- Citovat
- Upravit
30.11.19 19:55
@Modesta no, jenomže to, co píšeš, se přeci nevylučuje s fyzickým trestem. Ty píšeš, co byla příčina, ale ne, co na tebe tedy zabralo. Já si myslím, že řezat 10 leté dítě třeba, to už je divné Ale u dvouletého jsem taky sem tam zastánce fyzických trestů, když už je to moc. Některá děcka se chovají opravdu hrozně a zírám, co si dovolí k rodičům, prarodičům nebo okolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.19 20:01
A co až bude chtít večeři (kapesné, svačinu, vyprané oblečení) si lehnout na stůl, dát si kapuci na hlavu a říct že je hotová přesto že není? Jen takový nápad, a vysvětlit mu, že prostě každý má své povinnosti… To jen takový nápad, mé děti jsou zatím prďata, to mě ještě čekají věci koukám…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.19 21:46
Podle mě se to s fyzickým trestem přímo vylučuje. Odstraň příčinu, nemusíš řešit lhaní. Když se ti 11 leté dítě pořeže, taky ho zmlátíš? Čím dál víc mám u zakladatelky pocit, že to dítě tím volá o pomoc (je jí myslím 6 let psala?). Jo, možná, že když ji teď seřeže, že dítě přestane lhát. Ale ten problém se tím nevyřeší. Naopak, hezky to bude dál před sebou valit a za 3 roky se třeba začne opravdu řezat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.19 14:42
@Anonymní píše:
Mám stejný problém se synem. Je mu 10 let.
Nezapisuje si úkoly, vše má doslova na salámu. Ve škole je schopný si lehnout na lavici, dát si kapucu přes hlavu a myslet si o ucitelích něco o prdeli.
Nejhorší je jeho lhaní. Lže i v maličkostech… Například, že čte knížku na čtenářský deník. Každý den u toho sedí, dělá že čte a přitom nic.
Dokáže lhát klidně týden o tom, jak ve škole učitelce zaplatil výlet, 3 dny po sobě jsem se ho ptala. Pokaždé přísahal, že to platil!! Vždy měl výmluvu, proč to není zapsané v žákovské. Až mi volala učitelka, že potřebuje peníze na výlet a tím to prasklo.
Ve škole je ovšem chytrý, když chce, je jeden z nejlepších ve třídě.
Jako miminko byl priduseny a ozivovali ho.
Nijak extra neumí dávat najevo city.
Dost si dovoluje i na mladšího sourozence. Diktuje mu co a jak…
Snažila jsem se už všelijak. Promluvy, domluvy, výstrahy, povídání, mazlení, zákazy, přísnost, občas i opravdu přes zadek. Ale vždy slibuje, slibuje, ale zase je jiný a jiný případ
Vyloučit souvislost s rozvodem určitě nejde. Na každém ze zúčastněných to zanechá nějaké stopy.
Dítě nelže jen tak samo od sebe, ale má pro to nějaký důvod. A většinou tím důvodem bývá strach, například z trestu nebo z kárání, vyčítání, poučování a nebo v neposlední řadě zz ztráty rodičovské lásky. A proč u té knihy sedí a přitom ji nečte? To přijde odpoledne domů, sedne si v pokojíčku ke stolu otevře knížku a kouká do ní? Nebo to po něm chcete Vy?
Jak jste reagovala na to prasknutí, že nezaplatil výlet? Zeptala jste se ho neb jste ho rovnou potrestala? Nedal ty peníze paní učitelce, protože si za to něco koupil? Nebo jí je jenom nechtěl dát? Co si za to koupil? Já bych si dovoli tipnout, že si za to něco koupil. Tím si totiž dítě kompenzuje nedostatek emocí a lásky ze strany rodičů.
Pokud pochybuje o soběm že není hoden Vaší lásky, tak se to může projevovat agresivitou směrovanou na mladšího sourozence. Tohle chování mže mít kořeny i v totm, jak se vyvíjela situace po narození mladšího sourozence. Pokud se cítil odstrčený, může vnímat mladšího sourozence jako nepřítele a vetřelce, který mu vzal veškerou mateřskou lásku.
Situace, které popisujete se nestaly ze dne na den, a stejně tak případná náprava nenastane ze dne na den. A tím, že zkoušíte různé způsoby tomu moc nepomáháte, protože dítě je zmatené. Jednou se chováte tak, podruhé zase onak - jednou se s ním mazlíte a druhý den dostane výprask, to dítě se v ttom jen těžko vyzná. Já jsem zastáncem projevování bezpodmínečné lásky k dítěti. Přitom není důležité, jestli lásku dáváte, ale jestli dítě vnímá, že lásku dostává. Je potřeba se podívat dětskýma očima, jak to naše dávání lásky vypadá z pohledu dítěte.
Kdybych měl poradit, tak řeknu dávejte mu nepřetržitě bezpodmínečnou lásku a respektujte jeho činy, nálady, emoce (i když je moc nedává najevo). Nesuďte, nekritizujte a když se s Vámi nebude chtít bavit, tak ho nenuťte (samozřejmě, používá se mimo jiné terapie pevným objetím, ale já bych na to šel mírněji). A když už budete mít neodolatelnou potřebu mu říct, že Vám něco vadí, tak mu neříkejte, že syn je špatný a že něco udělal blbě. Mluvte o svých pocitech a o tom, co chcete Vy: vidím, že nemáš náladu se se mnou bavit, já to respektuji, ale mrzí mě to, ráda bych se tě zeptala / probrala s Tebou… (ale neptejte se „co bylo ve škole“ - na to existuje univerzální odpověď „nic“ nebo „dobrý“ a nikam moc dál se neposunete 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.12.19 14:16
@MartinPP píše:
Vyloučit souvislost s rozvodem určitě nejde. Na každém ze zúčastněných to zanechá nějaké stopy.
Dítě nelže jen tak samo od sebe, ale má pro to nějaký důvod. A většinou tím důvodem bývá strach, například z trestu nebo z kárání, vyčítání, poučování a nebo v neposlední řadě zz ztráty rodičovské lásky. A proč u té knihy sedí a přitom ji nečte? To přijde odpoledne domů, sedne si v pokojíčku ke stolu otevře knížku a kouká do ní? Nebo to po něm chcete Vy?
Jak jste reagovala na to prasknutí, že nezaplatil výlet? Zeptala jste se ho neb jste ho rovnou potrestala? Nedal ty peníze paní učitelce, protože si za to něco koupil? Nebo jí je jenom nechtěl dát? Co si za to koupil? Já bych si dovoli tipnout, že si za to něco koupil. Tím si totiž dítě kompenzuje nedostatek emocí a lásky ze strany rodičů.
Pokud pochybuje o soběm že není hoden Vaší lásky, tak se to může projevovat agresivitou směrovanou na mladšího sourozence. Tohle chování mže mít kořeny i v totm, jak se vyvíjela situace po narození mladšího sourozence. Pokud se cítil odstrčený, může vnímat mladšího sourozence jako nepřítele a vetřelce, který mu vzal veškerou mateřskou lásku.
Situace, které popisujete se nestaly ze dne na den, a stejně tak případná náprava nenastane ze dne na den. A tím, že zkoušíte různé způsoby tomu moc nepomáháte, protože dítě je zmatené. Jednou se chováte tak, podruhé zase onak - jednou se s ním mazlíte a druhý den dostane výprask, to dítě se v ttom jen těžko vyzná. Já jsem zastáncem projevování bezpodmínečné lásky k dítěti. Přitom není důležité, jestli lásku dáváte, ale jestli dítě vnímá, že lásku dostává. Je potřeba se podívat dětskýma očima, jak to naše dávání lásky vypadá z pohledu dítěte.
Kdybych měl poradit, tak řeknu dávejte mu nepřetržitě bezpodmínečnou lásku a respektujte jeho činy, nálady, emoce (i když je moc nedává najevo). Nesuďte, nekritizujte a když se s Vámi nebude chtít bavit, tak ho nenuťte (samozřejmě, používá se mimo jiné terapie pevným objetím, ale já bych na to šel mírněji). A když už budete mít neodolatelnou potřebu mu říct, že Vám něco vadí, tak mu neříkejte, že syn je špatný a že něco udělal blbě. Mluvte o svých pocitech a o tom, co chcete Vy: vidím, že nemáš náladu se se mnou bavit, já to respektuji, ale mrzí mě to, ráda bych se tě zeptala / probrala s Tebou… (ale neptejte se „co bylo ve škole“ - na to existuje univerzální odpověď „nic“ nebo „dobrý“ a nikam moc dál se neposunete
Ano, přijde ze školy, sedne si ke knížce a kouká do ní. Mají do vánoc odevzdat čtenářský deník ze 2 knížek. Takže dle jeho slov- ať to má už za sebou.
Já byla jedině ráda, až po cca týdnu prasklo, že do toho opravdu jen kouká 
A co se týče těch peněz na školní výlet -
Peníze neutratil. Schoval si je v pokojíčku mezi knížky do kouta. Prý to prostě zapomněl zaplatit a potom už mu to bylo blbé, dávat to jako poslední, tak to radši nedal vůbec
- Citovat
- Upravit
12.12.19 18:55
@Anonymní píše:
Ano, přijde ze školy, sedne si ke knížce a kouká do ní. Mají do vánoc odevzdat čtenářský deník ze 2 knížek. Takže dle jeho slov- ať to má už za sebou.
Já byla jedině ráda, až po cca týdnu prasklo, že do toho opravdu jen kouká
A co se týče těch peněz na školní výlet -
Peníze neutratil. Schoval si je v pokojíčku mezi knížky do kouta. Prý to prostě zapomněl zaplatit a potom už mu to bylo blbé, dávat to jako poslední, tak to radši nedal vůbec
Jak může mít ten čtenářský deník za sebou, když tu knížku nečte? Bavila jste se s ním o tom?
K tomu, co jsem psal už dříve bych snad jenom doplnil „netlačit na výsledky a výkon“. Pokud píšete, že je chytrý a jeden z nejlepších ve třídě, tak může protestovat proti očekáváním, která jsou na něj kladena nebo která si myslí, že jsou na něj kladena. A může mít obavy z toho, že když něco dokonale nezvládne, nebude pochválen a nedostane se mu lásky. Tyhle obavy mohou vzniknout tak, že mu říkáte a zdůrazňujete, jak je šikovný a perfektní, přičemž on sám si uvědomuje, že není dokonalý a že může jako každý jiný udělat chybu. Proto raději přejde do druhého extrému, aby byl pochválen, když náhodou něco zvládne jen napůl…
Bavíte se s ním o jeho tátovi, který od vás odešel?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
