Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Moje děti taky vyrůstaly na táborech. Ale u mě to byla nutnost, byla jsem na ně sama s minimem možnosti hlídání, minimálními alimenty a dovolené málo. Dceři bylo 5, když byla se sourozencem poprvé. A jezdily ochotně, i když už hlídání nepotřebovaly, milovaly to tam. Ale já jsem krkavčí matka. Bych je tam šoupla, i kdyby to nebylo nutný kvůli práci - a užívala bych si ty 2 týdny uklizenýho bytu, neomezenýho času a ticha - to je prostě k nezaplacení čas od času 😅
Se mnou se matka samoživitelka nebavila. Prostě jsem na tábor jet musela a příměstské ještě tenkrát nebyly. Tábor byl na tři týdny a pro mě to bylo skoro vždy trauma. Jezdila jsem tam nerada, ulívala jsem se ze sportovních aktivit, které jsem nesnášela. Nejraději bych odtamtud utekla, ale věděla jsem, že by se matka se mnou nemazala a sypala bych zpátky. Pokud děti jen tak nevědí, zda tam mají jet, tak bych to jednou zkusila. Dneska to není na tři týdny, a když se jim tam líbit nebude, tak příště již nepojedou. Moje děti jezdily na tábor celkem rády a byly tam několikrát.
Jak je chceš nutit?
Můžeš se snažit je přesvědčit, aby jely, ale těžko narves vzpouzejiciho se desetiletaka do busu