Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Deti me vycerpavaji
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.9.17 10:02
Měla jsem to stejně, prostě vydrž, bude to lepší. U mě se to zlepšilo tím, když šel starší do školky, s mladším jsem sice byla doma, ale chodila jsem třeba cvičit do fitka s hlídáním dětí, byl to pro mě úžasný relax. Navíc jsem na začátku mateřské začala studovat, a opravdu díky bohu za to, byla jsem nucena dělat i něco jiného a zapojit hlavu, než jen praní, přebalování atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.9.17 10:07
@ixule já jsem tak ve stereotypu, ze jak malá sním o tom, ze něco za vratný ho udělám, typu- politik, zásahová služba apod 
vím, je to legrační ale nutné potrebuju, aby me někdo ocenil za něco co je do oči bijící. Cítím se jak nicka k ničemu, nikoho to co dělám nezajímá a přesto samou vycerpanosti už nemůžu, nedokážu se už na nic těšit. I manžel říká, ze jsem se změnila k horšímu…
- Citovat
- Upravit
23.9.17 10:13
A co se učit? Jazyky, kurzy tance, biochemii - to je fuk 
proste neco u čeho se nekam posunes ty jako dospěly tvor a ne jako matka. Ja mam děti zatím jen dvě, hlídání žádné, obě se mnou doma. Rozumím ti zcela - tuhle jsem se dostala mezi dospělé lidi a vůbec jsem nebyla schopna s nimi dlouhodobě mluvit. Ani mne to uz nebavilo. Příšerný 
Jinak když havěť konečně usne (půl desátá večer, Jaj!) tak si naleju trochu vina a vytahnu učebnici němčiny. Jako sice mi to moc nejde, ale ten vnitřní pocit je fajn!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.17 10:14
Je to běžné, když si člověk nehlídá čas pro sebe a čas pro partnera.
Opravdu je více než potřeba dbát na to „šťatná matka - šťastná rodina“. Jsme zaplavené agresivním marketingem, co všechno musíme dělat a koupit, abychom byly ty správné matky. Ať už platit za věci, či knihy a nebo věnovat čas na čtení či koukání na internetu. A pak se honíme za iluzí toho co teda musíme a že když se budeme víc snažit, tak tokonečně bude super jako na těch retušovaných obrázcích.
1. mateřství je dřina. Není to několikaletý permanentní rauš. A je dost dobré se o to podělit. Třeba i s někým, komu za to párkrát do měsíce zaplatíte, abyste neměla pocit že zneužíváte něčí ochotu.
2. kdo ignoruje svoje vlastní potřeby a pořád jen jede kupředu, tomu časem dojde energie. Je potřeba se umět pravidelně zastavit a čerpat síly. Protože když dojde na spotřebování rezerv, tak se pak začnou objevovat nemoci fyzické i psychické a škod to napáchá mnohem víc, než když se člověk na začátku vykašle na svéje perfekcionistické představy.
A koukám že na tom principu že je potřeba především dbát o své potřeby už si někdo založil blog a poradnu 
A teda i přes to, že tam má ty krásné fotky rozesmáých lidí s měkkým teplým světlem a představu že lze být permanetnně šťastný (nejde to ani s drogama, natož jen s přirozenou produkcí neurochemie), tak principy o kterých píše mají svou platnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
23.9.17 10:18
@Anonymní píše:
Své deti mocmiluju(3) ale jak je vidím už jsem vyčerpána. Hadani, furt něco chtějí, furt bordel. Uplne mi vysavaj energii a když jsem bez nich, vlastně nevím co dělat. Třeba by to vyřešila práce. Ale mám ročního, to mu proste neudělám. Občas babička pohlídá, ale já se nechci již bavit, chci dělat něco konstruktivního, ale za ty dvě hodiny to je tak na nějakou zábavu ale to ani tak nepotrebuju. Mám pocit ze cely můj zivot byl je a bude MALÉ DETI. Už nedokážu vidět za roh. Jsem úplně vysata. Chybí mi dospěly život, ale nějak tam už nezapadam… měly jste taky tak? je to normální?
Chtěla jsi je takto a takovém věkovém rozestupu? No máš je. A celý tvůj život nebude „malé děti“, ale děti. Už nikdy nebudeš žít jinak a na to je třeba se dobře připravit. Jistě, bude to mít svůj vývoj podle jejich věku. Věř tomu, že malé děti, malé starostí a velké děti, velké starosti - to opravdu platí. Teď už je máš, do kontejneru je nehodíš. Ale začni se s tím smiřovat. Takhle to prostě je.
- Citovat
- Upravit
23.9.17 10:19
Pocity mam casto stejne, hodne mi pomaha studium, vzdy si u neho odpocinu a mam pocit, ze delam neco pro sebe a taky ze vyuzivam svuj potencial, ne jenom lezu po ctyrech a uklizim a sedim na hristi, ackoli i to delam rada, jen je to proste obcas moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.9.17 10:21
@Ou vidím, ze psychice rozumíte. Nejvíc me asi udolava vztah s mužem. Cítím, ze jsem pro něho nic, ze mu ta moje mateřská nestačí. Nevyčítam mu to, ale jsem z toho hrozné zklamaná, chci mu být partakem a zatím mám pocit ze jsem jen koule u nohy. Chci po něm peníze na domácnost, aby si se mnou povídal, pomáhal a pod a krom deti myslím, ze mu ne nabízím nic a pak me to nebaví ani s dětmi. Co s tím, jak se muži „zavděčit“ ale myslím to v tom zdravém slova smyslu.
- Citovat
- Upravit
23.9.17 10:22
Mám taky 3 děti, nejmladší roční (stále kojené a v noci se budící po 2h), hlídání opravdu žádné, manžel velmi pracovně vytížený, jsem na vše sama, pořád sama s dětmi, čas jen pro sebe opravdu nulový a je to síla. Padám na hubu, ale horší je ta psychika :-/ Takže tě naprosto chápu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.9.17 10:25
@Kobliha51 já připravena byly, ale nemůžeš si ani představit, co s tebou udělá to časové vyčerpání, jako budu vyčerpána nebo nebudu a jak to řešit.
- Citovat
- Upravit
Kobliha51
23.9.17 10:30
@Anonymní píše:
@Kobliha51 já připravena byly, ale nemůžeš si ani představit, co s tebou udělá to časové vyčerpání, jako budu vyčerpána nebo nebudu a jak to řešit.
Aha, už jsem dočetla. 
Já myslela, že jinak vám to funguje. Tohle chápu. 
Jsi v tom prostě sama a to je velmi ubíjející.
- Citovat
- Upravit
23.9.17 10:32
Hele zakladatelko, myslím, že máš velkej problém.
Buď chlapa opravdu otravuješ a on Ti nechce pomáhat a vidí Tě jako kouli na noze, a pak je to blb.
Nebo ho neotravuješ, jen si to o sobě myslíš a tím pádem je i pro toho chlapa těžké Tě obdivovat, a pak máš problém se sebehodnocením a je třeba něco dělat s Tebou.
Upřímně, neumím si to představit, já byla i s jednou dost vyšťavená - ale opravdu by Ti pomohlo něco dělat hlavou. Dát děti do školičky a chodit na brigádu, mezi lidi, popovídat si, mít v hlavě i něco jiného než plenky a konflikty a zabavování dětí… Pokus se toto nějak domluvit s mužem, s rodinou, s kamarádkami, v zařízeních pro děti v okolí. Stojí to za to, i když to, co vyděláš, dáš za hlídání. Je to pro Tvoji hlavu a duševní konzistenci, ne pro vylepšení rozpočtu.
Držím palec, ať to zvládneš!
(Jinak mně osobně hrabalo po dvou letech tak, že kdybych nešla na den dva do práce, tak jsem asi skončila v Bohnicích. Ale je teda fakt, že jsem musela „upíchnout“ jen jedno dítě, ne tři. A teda můj muž byl zlatej platinovej, pomáhal, podporoval…)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.17 10:40
@Anonymní píše:
@Ou vidím, ze psychice rozumíte. Nejvíc me asi udolava vztah s mužem. Cítím, ze jsem pro něho nic, ze mu ta moje mateřská nestačí. Nevyčítam mu to, ale jsem z toho hrozné zklamaná, chci mu být partakem a zatím mám pocit ze jsem jen koule u nohy. Chci po něm peníze na domácnost, aby si se mnou povídal, pomáhal a pod a krom deti myslím, ze mu ne nabízím nic a pak me to nebaví ani s dětmi. Co s tím, jak se muži „zavděčit“ ale myslím to v tom zdravém slova smyslu.
ale vy se mu nechcete zavděčit. Vy nejste ta „špatná“, co se musí víc snažit. A ani on není zloduchem necitelným…
Vy chcete najít takový způsob vzájemné komunikace, abyste vzájemně dokázali porozumět svým potřebám a společně se domluvit na tom, jak je sytit.
on bude podobně frustrovaný jako ty, jen jimými věcmi (netuším jakými).
Jen to každý tomu druhému sdělujete takovým jazykem, kterému ten druhý nerozumí. Tipuju že když vy se snažíte říct, že se cítíte sama a vyčerpaná, tak on to vnímá možná jako výčitky a stahuje se a nebo se začne bránit vztekem. Stejně tak on se nejspíš nějak snaží dát najevo co by potřeboval on ( a nebo má pocit že to jako hlava rodiny nesmí dávat najevo), ale vy toneumíte přečíst- stejně tak, jako on špatně čte vás.
První co potřebujete je domluvit se, že se neumíte domluvit a že tonení ničí vina, ale že to tak je a hledat společně cestu k tomu, abyste oba byli spokojenější.
Docela fajn cesta k tomu jsou principy tzv. nenásilné komunikace. Používá se to třeba v nevýchově, respektující výchově a nebo výchově bez poražených. Rozdílné názvy - aby se lépe prodaly knížky a kurzy Princip furt stejnej.
Ale funguje to i vrámci partnerské komunikace.
https://www.kosmas.cz/…respektovan/
https://www.kosmas.cz/…-komunikace/
https://www.kosmas.cz/…-porazenych/
https://www.nevychova.cz/o-nevychove/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.17 10:50
@Anonymní píše:
@Ou vidím, ze psychice rozumíte. Nejvíc me asi udolava vztah s mužem. Cítím, ze jsem pro něho nic, ze mu ta moje mateřská nestačí. Nevyčítam mu to, ale jsem z toho hrozné zklamaná, chci mu být partakem a zatím mám pocit ze jsem jen koule u nohy. Chci po něm peníze na domácnost, aby si se mnou povídal, pomáhal a pod a krom deti myslím, ze mu ne nabízím nic a pak me to nebaví ani s dětmi. Co s tím, jak se muži „zavděčit“ ale myslím to v tom zdravém slova smyslu.
tak především se nauč mít ráda sama sebe. ty máš svoji hodnotu, i jako máma! Mateřství není nic podřadného. Naopak, je to důležitá biologická role ženy - a ty ji plníš. Už proto by si tě měl muž považovat - dala jsi mu dvě děti, staráš se o ně, pomáháš mu budovat rodinu!
Ale samozřejmě je třeba najít si čas i na společné aktivity bez dětí. Snaž se být upravená, aby ti to slušelo. Když máš hlídací babičku, olalá! 
Jednou za čas toho využijte pro společné aktivity s mužem, kde nebudete jen rodiče, ale hlavně partneři.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.9.17 11:21
@Anonymní píše:
Své deti mocmiluju(3) ale jak je vidím už jsem vyčerpána. Hadani, furt něco chtějí, furt bordel. Uplne mi vysavaj energii a když jsem bez nich, vlastně nevím co dělat. Třeba by to vyřešila práce. Ale mám ročního, to mu proste neudělám. Občas babička pohlídá, ale já se nechci již bavit, chci dělat něco konstruktivního, ale za ty dvě hodiny to je tak na nějakou zábavu ale to ani tak nepotrebuju. Mám pocit ze cely můj zivot byl je a bude MALÉ DETI. Už nedokážu vidět za roh. Jsem úplně vysata. Chybí mi dospěly život, ale nějak tam už nezapadam… měly jste taky tak? je to normální?
Mám to úplně stejně, jako vy, jsem 6 let na mateřský a žiju jen vařením, uklízením a dětmi. Nemám koníčky, kamarádky, nikoho a nic… jen ty děti. Miluju je, ale občas potřebuju vypnout, manžel je od nevidim do nevidim v práci a o víkendu je rád, když si dá voraz, ale co já??? Já jedu nonsotp… Nedávno jsem zjistila, že mě mateřská poznamenala tolik, že se neumím už ani podepsat 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Své deti mocmiluju(3) ale jak je vidím už jsem vyčerpána. Hadani, furt něco chtějí, furt bordel. Uplne mi vysavaj energii a když jsem bez nich, vlastně nevím co dělat. Třeba by to vyřešila práce. Ale mám ročního, to mu proste neudělám. Občas babička pohlídá, ale já se nechci již bavit, chci dělat něco konstruktivního, ale za ty dvě hodiny to je tak na nějakou zábavu ale to ani tak nepotrebuju. Mám pocit ze cely můj zivot byl je a bude MALÉ DETI. Už nedokážu vidět za roh. Jsem úplně vysata. Chybí mi dospěly život, ale nějak tam už nezapadam… měly jste taky tak? je to normální?