Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Dnes jsem četla článek o dvou chlapcích, kteří vyskočili z okna, aby unikli před požárem v bytě, ve kterém zůstali sami. Jednalo se o kluky 10 a 3 roky. Oba jsou naštěstí snad v pořádku, o tom psát nechci. Nicméně, není to první takový případ, o kterém jsem četla, nebo slyšela a vždy se zmiňuje zanedbání péče rodičů. Znám však velkou spoustu dětí, dá se říci naprostou většinu z těch, co znám, které zůstávají ve věku 10 a více naprosto běžně doma samy, nemálo z nich současně s mladším sourozencem. Moje dítě usiluje o to, aby mohlo bývat také doma samo a nemuselo do školní družiny, je ve čtvrté třídě a jediné, které družinu navštěvuje. Zrovna nedávno však hned v sousedním domě hořelo (domy jsou řadové, naléhají na sebe, takže vedlejší místnost). A samozřejmě to nemusí být požár, ale lecos jiného. Jak řešíte tuto otázku, od kdy nechat dítě samotné, aby mu rodič projevil nějakou důvěru a nepodceňoval ho a na druhou stranu, aby neporušoval rodičovské povinnosti a měl nad dítětem dohled?
Naše děti zůstávají doma spolu samy od chvíle, kdy se dalo spolehnout na mladšího z nich (tj. cca od jeho 8-9 let)… do té doby buď jen starší nebo vůbec. Nechat staršímu dítěti na hlídání malého sourozence, to považuji za jednu z největších rodičovských hloupostí a výraz obrovské nezodpovědnosti. Starší dítě by nikdy nemělo nést tíhu zodpovědnosti za to, že sourozenec něco provede nebo dokonce za to, že se mu něco stane - tato zodpovědnost přísluší jen rodičům resp. dospělým osobám.
„Neporušovat rodičovské povinnosti“ je taková ošemetná otázka - za dítě jsi zodpovědná až do jeho plnoletosti, tj. když způsobí nějakou škodu, jde to za Tebou… ovšem teorie a praxe jsou rozdílné věci, asi těžko bude někdo trvale hlídat šestnáctileté děti ![]()
@Nora4 píše:
Moc děkuji za názory, taky jsme ještě nenapsala, že je asi rozdíl, kde to je. Jak je výše psáno, že předškolní děti si chodily samy na nákup apod., tak u nás v Praze bych je samotné nepustila takto malé ani vyhodit smetí a nemyslím si, že jsem nějak úzkostná, protože ještě před čtyřmi lety jsme žili na vesnici a tam bych strach neměla. Doma se ale bojím skoro více, než venku. Zrovna ta desetiletá dcera před pár dny rozlila vodu rovnou do prodlužovačky, která zůstala ležet mokrá v té kaluži a dcera tam strčila ruku a normálně tu prodlužovačku zvedla z té louže zapojenou do elektriky. Jako nestalo se nic, ale mohlo a přitom jim to opakujeme pořád dokola, vysvětlujeme, učíme, no strach o mobil, který spadl též do té vody a zrovna se dobíjel, byl větší..Podobné hlouposti se nám občas stávají, že děti něco takového udělají a to jsme byli všichni doma, jen pár metrů od dětí, chvíli před tím v pokojíku byli s nimi
Venku jak tu je psáno o tom přecházení a další, tak jsou tam pořád lidé dva, jeden v autě a to dítě, pořád je šance, že když to nezvládne dítě, zvládne to řidič, když dítě bude vymýšlet hloupost, všimne si někdo kolemjdoucí a zasáhne, pomůže, pokud už by se něco stalo (je tam zase větší riziko od nebezpečných lidí, ano). Nicméně doma je to dítě prostě v ten moment samo a když se něco stane, tak už mi přijde bezpečnější, aby byly děti doma aspoň dvě, u nás si myslím i čtyřleté by případně dokázalo dojít pro sousedy, kdyby to desetileté třeba uklouzlo a praštilo se do hlavy, naopak taky, ale když je dítě samo, nevím, jestli to není víc nebezpečné, než s mladším sourozencem. Mám ale kamarádku, která chodí do práce při mateřské a nechává miminko hlídat osmileté holce, to mi přijde hodně riskantní, taky znám holčičku, co od první třídy vodí bratra do školky a sama jede do školy a to dojíždí MHD.. Je těžké najít správnou hranici a rovnováhu mezi riziky a vedením k samostatnosti, protože když to rodič špatně odhadne, nejen že dítě může mít trvalé následky, ale rodič si to v životě neodpustí.
Souhlas s tím, že je třeba vzít v úvahu individuální povahy dětí a jejich přemýšlení nad praktickými věcmi. U nás z bezpečnostních důvodů platí jiná pravidla, když jsou doma samy. Právě proto, aby se nestalo, co popisuješ, třeba vyliti vody do elektriky.
Dvě děti jsou bezpecne z toho důvodu, že i to menší dokáže nějakým způsobem přivolat pomoc. U nás cca od 4 let umí použít mobilní telefon, když děti poznají první písmeno, není to problém nebo lze predvolit rychlou volbu. Ale na druhou stranu jsou děti, co mají potřebu samotné doma zkoušet věci, které s dospělým nemohou, někde kramovat a zmanipulovat k tomu i druhé, podobně staré dítě v už rozumném věku. Taková byla moje sestřenice, když jsme zustaly spolu samy u babičky
Jsem ji brzdila a jmenovala důsledky, bylo jí 10 a mě 12.Jednou nechala otevřený mrazák, tenkrát to nemělo žádné pipaky, rychle se rozpustil a všude potopa, bylo potřeba vyměnit lina
Není žádný gauner, má docela hezky život a slušné postavení i v práci. Ale jako dítě byla taková, že furt vymýšlela pokusy a blbosti. A hledala každou příležitost, kdy budeme samy.
Já znám svoje děti, vím, co si můžu dovolit. Věřím, že většina rodičů to má taky tak. A je potřeba se smířit s tím, že ne vše můžeme ovlivnit.
@BohunkaP píše:Škod na majetku se ani tak nebojím. Na to jsou dnes různé pojistky v rámci pojištění celé domácnosti, platí i když je škoda způsobena dítětem jako členem domácnosti a i když je doma samo. Navíc znám případ, kdy byla pojistka vyplacena u požáru doma, který děti způsobily hrou. Už je to pár let. Horší by byly škody na zdraví a životech a to i těch okolo, třeba sousedů.
Naše děti zůstávají doma spolu samy od chvíle, kdy se dalo spolehnout na mladšího z nich (tj. cca od jeho 8-9 let)… do té doby buď jen starší nebo vůbec. Nechat staršímu dítěti na hlídání malého sourozence, to považuji za jednu z největších rodičovských hloupostí a výraz obrovské nezodpovědnosti. Starší dítě by nikdy nemělo nést tíhu zodpovědnosti za to, že sourozenec něco provede nebo dokonce za to, že se mu něco stane - tato zodpovědnost přísluší jen rodičům resp. dospělým osobám.„Neporušovat rodičovské povinnosti“ je taková ošemetná otázka - za dítě jsi zodpovědná až do jeho plnoletosti, tj. když způsobí nějakou škodu, jde to za Tebou… ovšem teorie a praxe jsou rozdílné věci, asi těžko bude někdo trvale hlídat šestnáctileté děti
Navíc mám za to, že dítě od 15 let za sebe přebírá určitou trestní odpovědnost, tak trvale hlídat sestnactilete dítě není nutné ![]()
@Jana206 Souhlasím s tím, že je to o dítěti. Děti jsou různé, ale rodič jim v tom může dost pomoct právě tím, že tam kde to jde, je nechá osamostatňovat se již od útlého věku (viz. různé posílání do večerky, pro zmrzku, nechat dítě chodit samotné za kamarády, kontinuálně probírat různá rizika a jak se v různých situacích zachovat).
Ta moje příbuzná jen kroutila očima (a asi si myslela něco o hrozně nezodpovědných rodičích), když jsem nechal dvouleté dítě pod dozorem krájet ostrým nožem, v pěti jezdit na kole okolo bloku a ke kamarádov na konec ulice, v sedmi jet na stanový tábor bez elektřiny a mobilu či jsem vážně z organizačně-logistických důvodů zvažovala, že půjde ze školy sám v době, kdy zde není dopravní špička (jinak je to přes tu havní fakt blbé a běžně tu chodí samy až třeťáci) nebo ho pošlu samotného 45 minut meziměstským busem za babičkou do Prahy ve stylu já ho posadím na autobus a babička na nej bude na konečné čekat.
Já se třeba divím mamince od jednoho synova kamaráda, která své dva kluky nechává tady po okolí volně blbnout na kolech, bez přilby. Přičemž jsem ji opakovaně upozorňovala, že dělají skopičiny na té hlavní silnici a hlavně se vůbec neumějí na kolech v rámci nějakých silničních předpisů apod. bezpěčně pohybovat.
Syn sice může okolo bloku/v ulici a přilehlém lesíku, ale jen s přilbou a s dodržováním bezpečnosti. Upozornila jsem ho, že jednou jedinkrát ho načapu dělat něco jako kluci X a Y a nebude smět ze zahrady ani na krok.
@Svistice My se taky snažíme každé dítě osamostatňovat od nejútlejšího věku, tak jak píšeš - drobné nákupy ve večerce nebo zelenině v bloku, případně nějaké drobné vyřizování - zanést něco sousedce přes ulici, případně babičce v druhém bloku.
Do školy chodí 15 minut cesty pěšky od první třídy, nejstarší od konce první třídy, jeden frekventovaný přechod. Ale většinou tam přechází dav lidí, takže tam se nebojím, že by do nich někdo napálil, jako kdyby chodili někde izolovaně.
Dvě nejstarší děti se pohybují na kole samostatně po městě, máme poměrně velkou síť cyklostezek, ale všude nejsou. Mají přilbu a pravidla znají.
Moje děti se čas od času vypravují samy do školy a školky, když musím poměrně pravidelně, tak jednou za 14 dní, odejít dřív, to vždy rozdám úkoly, kdo půjde s kým, kdo první a kdo poslední, kdo zkontroluje, kdo zamkne. Odpoledne ty starší taky samy fungují, napíší si úkoly, splní drobnou domácí povinnost, vypraví se třeba na kroužek.
Jezdí samy i linkovým autobusem 25 km k babičce. Buď jedno nebo dvě nejstarší s jedním s mladších. K tomu autobusu se v rámci našeho města dopraví samy, buď pěšky nebo MHD, není potřeba je doprovodit až tam.
Za mimořádnou výpomoc s mladšími sourozenci dostávají starší děti příplatek ke kapesnému. U nás je větší počet dětí než běžná rodina, tak se tomu musíme přizpůsobit, protože i já mám své aktivity a povinnosti, ale jsme normální rodina, děti mají zájmy, zvyky a způsoby chování přiměřené svým vrstevníkům. Jen občas vypomůžou nad rámec s mladšími sourozenci, kde je větší věkový rozdíl. Nechtěla bych přesně rozepisovat veřejně, za jaké situace syn a dcera vypomáhali s hlídáním, ale vždy po pečlivém zvážení, kdy vím, že to zvládnou. Navíc věkový rozdíl mezi nimi je takový, že jim tuto odpovědnost lze na krátký čas svěřit. Bereme v úvahu všechny okolnosti a rizika. Navíc nejstarší syn je zápasník, teď už na mezinárodní úrovni, takže v případě nějakého konfliktu je schopný rozumně zkrotit na sílu kteroukoliv svoji sestru, aniž by ji přizabil
Tím myslím, kdyby se třeba sekla při přecházení silnice nebo ji napadla doma nějaká blbost, jako vytahovat věci z výšek.
Pokud jsou doma samy starší děti, mají povoleno uvařit si čaj, polévku nebo nějakou instantní kaši, krájet, prostě cokoliv. Pokud jsou doma s mladšími sourozenci, tak s horkou vodou a ostrým nožem nikdo manipulovat nesmí. Tato doba ale ještě nebyla delší než hodinu a půl.
Ohledně těch táborů - všechny děti jezdí po ukončení první třídy, tábory vybírám záměrně v horách nebo v přírodě, bez mobilu, ubytování chatky nebo stany. Elektřina tam je, ale jinak žádný luxus, hlídky, dlouhé pobyty v přírodě, klasické táborové hry. Nejstarší byly vloni na obdobném táboře i v zahraničí. Děti to milují. Tak ačkoliv by se to mohlo zdát, nejsem hyperprotektivní matka ![]()
@Nora4 píše:
Ono je to tak, že ty méně hlídané děti, které to přežijí, jsou nakonec do života připravenější a samostatnější a schopnější.. ale z té skupiny za tuhle výhodu část zaplatí životem, nebo trvalými následky. Ta opatrovanější skupina jsou větší trdla, méně si věří, ale přežije jich většina bez újmy. Risk je tedy zisk, ale asi na to nemám žaludek, proto moje dítě chodilo ještě loni do té nesnášené družiny, protože mi prostě 5 hodin doma samotné přišlo dlouho. Za to na kratší čas (hodinu) třeba bylo doma i s mladším sourozencem a neměla jsem takové obavy, jako kdyby bylo samo, přece jen dva je víc než jeden a přijde mi to spíš výhoda než nevýhoda.
Dětské úrazy při nejrůznějších situacích bývaly vždycky. Ale nebyla tak rozsáhlá media, aby o všem informovala. Pár příkladů z dětství bych mohla uvést - pořezání vyraženým sklem u dveří, opaření horkou vodou, ale i smrt následkem úrazu, kdy si parta dětí hrála venku a desetiletý klučina (můj vrstevník) spadl ze stromu, už mu nebylo pomoci.
S postupem času jsem se nad toto povznesla, protože statisticky je to riziko opravdu minimální, navíc já mám některé děti opravdu hodně klidné a zodpovědné. A úplně se tomu zabránit nedá - to bych ty děti musela vodit za ruku až do dospělosti. Tragédie nedopatřením se stávaly v dobách minulých a stávají se i dnes.
Přes toto všechno si ale každý musí uvědomit, že za děti do 15 let má zodpovědnost a všechny takové činy pečlivě zvažovat.
Děti necháváme doma samotné na přiměřenou dobu cca od pěti let, v momentě kdy se dá předpokládat, že by nějakou krizi zvládli.
Vědí jak nás zavolat, vědí kdy neotvírat cizímu, nebo kdy naopak z domu zmizet - třeba oknem… Ale dodržujeme, že nehoří krb, neběží plynový kotel, pes je zamčený na verandě a neměli by si nic krájet.
Většinou najdeme něco, co je přilepí k obrazovce než se vrátíme, ale tak nemůžeme je přeci vodit za ručičku donekonečna…
Konkrétně já jsem jako dítě málem zapálil byt, uříznul jsem si kus prstu a přiotrávil se - vždycky když jsem byl sám… Tak se mám na co těšit…
@malyparanoik píše:
Děti necháváme doma samotné na přiměřenou dobu cca od pěti let, v momentě kdy se dá předpokládat, že by nějakou krizi zvládli.
Vědí jak nás zavolat, vědí kdy neotvírat cizímu, nebo kdy naopak z domu zmizet - třeba oknem… Ale dodržujeme, že nehoří krb, neběží plynový kotel, pes je zamčený na verandě a neměli by si nic krájet.
Většinou najdeme něco, co je přilepí k obrazovce než se vrátíme, ale tak nemůžeme je přeci vodit za ručičku donekonečna…
Konkrétně já jsem jako dítě málem zapálil byt, uříznul jsem si kus prstu a přiotrávil se - vždycky když jsem byl sám… Tak se mám na co těšit…
A v zimě sami doma nejsou nebo v čem topíte? ![]()
@Nora4 píše:
jééé teda tak to já mám stažený žaludek jen to čtu, bych se asi zbláznila strachy pustit dítě v první třídě samotné nějakm cestovat, 15 minut do školy přes velkou silnici, na kole po silnici, nenene, to by moje nervy nezvládly![]()
U nás je celkem bezpečno. Nejsme z velkoměsta, ale města cca 50 000 obyvatel.
Jedna moje známá pouští děti čerstvě 15,11 a skoro 3 roky i na koupaliště. Vždy holky vyhodí a jedou třeba nakupovat nábytek do krajského města. Za tři hodiny se pro ně vrátí. Syn je jen o rok mladší než to nejstarší, ale do akvaparků chodí samy jen plavci, neplavce bych jim nedala. Je fakt, že ta nejmenší měla celotělovou nafukovací vestu, měla to nařízeno od maminky, ale toto nejsou bezpečné plavecké pomůcky, bezpečné jsou pěnové pásy, hady a šneky. U mě je ale hlavní důvod ten, že když je vedro, je tam narváno, i u dětského bazénku a nikdy nevím, kdo by tam moje nejmenší dítě šťouchnul a jestli by syn měl tak pohotové reakce a vytáhl by.
K tomu cestování - nevím, proč by nemohly jet samy. Autobus je uzavřená společnost a většina přepravních společností umožňuje samostatné cestování dětí od 6 let. Kdyby to nebylo možné, děti z vesnic by se asi nedostaly do škol
Na trase autobusů z města do okolních vesnic se střídá několik řidičů a jezdí hodně lidí pravidelně do práce a z práce. Dá se říct, že se všichni znají. U vlaku je větší riziko, že někdo bezprizorní malé dítě vezme nebo pošle někam jinam, ale u nás některé děti už na druhém stupni jezdí samy vlakem, pokud chtějí do nějaké výběrové třídy do krajského města. U nás jsou jen gymply nebo sportovní třídy, ale chybí zaměření na jazyky, matematiku, osmiletá nebo šestiletá konzervatoř. A někdo tento typ vzdělání chce a většinou dítě denně nevozí. U nás ty menší jedou v doprovodu těch starších, ale kdyby došlo na věc, předškolačce bych klidně koupila jízdenku, domluvila bych se s řidičem a jela by ![]()
@Nora4 To, že nás někdy minulo auto na centimetry, se nám stalo taky. Bylo to, když byla nejstarší dcera malá a právě na přechodu bez světel kde nebylo moc lidí. Taky z toho mám husí kůži, ale myslím si, že takovou zkušenost má víc lidí. Tady nesmí děti samy do lesoparku a biokoridoru, tam se traduje, že by občas mohl na holky někdo počkat a sem tam se tam nějaký chlipnik objeví, spíš z řady bezdomovců.
Večer venku nechodíme a v zimě když je brzy tma, tak někdy doprovazime. Ale hodně lidí si jezdí pro dítě autem a moje dcera se vždy k někomu prifari, kdo ji vyhodí u domu nebo kousek na hlavní tepně. Přitom většinu institucí má pět minut od domu
Teď se dostala do sportovní třídy a zimní tréninky jsou někdy na hale na vypadovce z města, bude brzy tma, tak to nějak budeme muset vyřešit, pokud nebude moct jet muž.
@Nora4 Napíšu SZ. Tady není vhodné psát větší konkretnosti, aby se to nestalo terčem diskuze a kritiky, jdu zapnout Pc, ať nedatluji z mobilu.
@Lama Lama píše:
A v zimě sami doma nejsou nebo v čem topíte?
No tak přeci je nenechávám samotné půl dne, aby tam teplo nevydrželo.