Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Podvody našeho syna
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.7.20 05:15
@Anonymní píše:
Milí rodiče a hlavně paní učitelky, ráda bych znala Vaše názory a ještě lépe zkušenosti, jestli jste se někdo nesetkal se stejným problémem, který mi doma řešíme přes školní rok už dva roky. Vím, že jsou teď prázdniny, ale školní rok je tady za chvíli a mě už to teď děsí, hlavně proto, že se synem od března, v době distanční výuky, ani teď o prázdninách nemáme žádné problémy. Proto na to musim myslet čím dál tím víc, jestli neděláme někde chybu, protože jinak je to ve všech směrech super kluk. Až na podvádění se známkami. Bohužel chodí do školy v naší vesnici, kam dojíždí i děti z doslova konce světa v horách a řada rodin tam nemá interet, takže z tohoto i jiných důvodů mají stále klasické žákovské knížky. Což mě šťávě, jelikož v naprosté většině škol mají žáci ežk. Přesto ho nechci kvůli tomu nechat dojíždět a měnit mu školu na poslednií rok, už jsme domluveni s učiteli, že mu budou známky zapisovat sami a jakékoliv pokusy o podvod například zapření žákovské knížky nám budou ihned volat. Stejně bych chtěla ale přijít na to proč to dělá. Máme za sebou psychologa a na doporučení školy chodíme do PPP. Nikdy jsme ho za známky nikdy netrestali, maximálně se musel učit a my ho prezkoušeli. Přiznávám, že jsem se mu občas snažila domluvit, ať se více snaží. Bylo to na prvním stupni, vždy po třídních schůzkách, kde mi bylo řečeno, že kdyby chtěl, má samé jedničky a ne dvojky které míval. Také jsme občas s manželem pronesli, ať se podívá na sestry, které jsou více cílevědomé, ale to bylo vše. Žádné zákazy a tresty se nekonaly, jen se občas při zhoršení musel učit a museli jsme na něj dohlédnout, jinak by do toho jen koukal. Rozhodně jsme ho ale nenutili učit denně,vyjma domácích úkolů, ty ale vždy udělal, neříkám, že na sto procent, spíše to vzal rychle, jen, aby to měl za sebou, ale udělal je. Vlastně ani ty známky nejsou nijak hrozné, teď měl vyznamenání, musím říct, že i celkem pracoval i když občas něco odbyl. Jinak od šesté třídy až do minulého pololetí měl vždy dvě, tři trojky. Z takových předmětů jako je dějepis, zeměpis, občanka, přírodopis. Vím, že není prostě studijní typ, je manuálně zručný a půjde na učiliště, má již vybraný obor, který ho zajímá. Jinak doma bez řečí pomáhá, je všude oblíbený, jiné výchovné problémy s ním nejsou ani ve škole, puberta téměř žádná, tohle všechno, když srovnám s holkama, tak je to s ním mnohem jednoduší. Až na ty podvody, vyzkoušeli jsme všechno od domluv, po tresty, přes sliby, že to necháme zcela na něm a pokud nebude propadat a psát úkoly alespoň takto jak píše, neřekneme mu ani půl slova. Vždy slíbí, že už to neudělá a za týden je to tu zas a znova. Manželovi dvakrát už ruply nervy natolik, že došlo i na fyzické tresty, nezabralo ani to. My stále jen lítali do školy, kde se to všemožně řešilo. Dokonce i s ředitelem, zástupkyní, výchovným poradcem, dostal za to i sníženou známku z chování. A my se nejednou nevyhnuli nepříjemnému rozhovoru, zda ho nepřiměřeně netrestáme za horší známku než dvojku. Stejně tak on, několikrát to s ním bylo řešeno jak v naší, tak bez naší přítomnosti. Vždy to mělo jen důsledek takový, že vymyslel další způsob jak podvádět. Nejdříve dělal to, že si známky přepisoval, pak si to nechal podepsat a napsal známku jinou, když se na to přišlo a začali ho ve škole hlídat začal si za trojku do stejné kolonky psát například dvě jedničky. I na toto se samozřejmě přišlo. Zkoušel si známku napsat na novou, jinou stránku, kterou pak vytrhl, zapíral žk, přitom ji měl v batohu(učitelé mají od nás povolení batoh v případě chybějící žákovské knížky prohledat), našli jsme nedávno při malování ztracenou žk za skříní, dvě zmizely z povrchu zemského, pravděpodobně je spálil. Ví, že už mu to nikdo nevěří a tu pro něj špatnou známku se stejně hned dozvím a je to pak pro něj mnohem horší, jinak by to nikdo neřešil, ale stejně to udělá. Jednou dokonce zmizela kvůli dvojce z matiky, přesto, že v tomto předmětu patří mezi nejlepší ze třídy. Působí to na mě tak jako kleptoman, který si nemůže pomoci. Opravdu mě to už trápí velmi dlouho a stále víc. Je to ohromná škoda, jinak je to fajn kluk. V jiných věcech absolutně nelže, vždy se přizná, to už jsem si několikrát ověřila. Tvrdí to i ve škole, několikrát se stalo, že kluci vyzvedli nějakou klukovinu, našeho u toho nechytili, stejně se přiznal, že i on u toho byl. Jak jde ale o známky, škoda mluvit. Nevíte jak mu pomoci, sice máme plán jak to bude probíhat příští rok, aby se zamezilo co nejvíce snahám o podvod, ale stejně bych to ráda nějak ještě řešila. Děkuji za přečtení.
Tak něco jiného je, trestat ho fyzicky nebo ho trestat tím, že mu řeknete podívej se na… Větší ponížení jsem nezažila! A jako domlouvat mu, že by místo dvojky mohl mít jedničku, protože paní učitelka říkala… 
Kde by ty děti mohly být, nebýt takové výchovy! Já tohle poslouchala pořád, skončila jsem na učňáku. Pořád to bylo, když chceš, tak můžeš mít jedničky, podívej se na… A VŠ studuji teď po třicítce.
Asi už to doma chápete, ale pozdě…není důležité mít samé jedničky. Můj syn je v první třídě, ale pořád mu říkám, že není důležité, zda má 1 nebo 4. Důležité je, že vidím, že se snaží.
Spolupracujte s odborníky dál. Doufám, že pracují s celým rodinným systémem, protože bych to u vás viděla jako nutnost.
Já za špatnou známku na zadek nikdy nedostala, ale vždycky mi bylo až fyzicky blbě, když jsem si představila, co za kecy mě doma čeká. Nedivím se, že tvůj kluk dělá, co dělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 05:22
Vy se ještě divíte, že podvádí se známkami? Kdyby mi rodiče řekli, podívej se na sestru,… tak to dělám taky 
Srovnávání dětí nahlas a před nimi je cesta do pekel, tak si to teď vychutnejte. Jo, a nikdy jsme ho za známky netrestali…a pak ty kecy, to jako není trest? 
Není horší trest pro dítě, než poznání, jak velkým zklamáním pro rodiče je. A úplně ujetý je, že takhle řešíte známky kluka, který se učí dobře, zprvu jsem myslela, že se bude probírat beznadějný koulař
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 05:42
Celou zakladku jsem od rodičů poslouchala, jak mám na víc, než ty dvojky, co jsem měla, jak si mě paní učitelky chválí a jaká mě je škoda a jak moje sestra musela dřít, aby měla hezké známky a já kdybych chtěla, měla bych je s minimálním úsilím. No, skončila jsme v osmičce i devítce se čtyřkou a se ségrou nemám hezký vztah doteď. Nakonec jsem tedy udělala přijímačky na střední a po dvou letech z ní zdrhla na učňák. Žákovskou jsem tedy neschovávala, ale byla jsem vždycky trochu posera. Přijde mi, že se vám kluk snaží zavděčit za každou cenu jen proto, aby splnil vaše očekávání. Píšeš, že jste ho za známky nikdy netrestali a pak, že došlo až k fyzickému trestu. 
Vím, že to bylo za přepsání té žákovské, ale souvisí to spolu dost úzce. A ano, teď už to opravdu může být jen hnusný zlozvyk, se kterým ale začal vlivem vašeho chování a srovnávání. Umíte, hlavně tedy otec, říct i to, v čem je dobrý, co se vám na něm líbí? Nebo jen předhazujete, jak je líný a kdyby chtěl, kde by mohl být?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 05:44
Vyhledejte středisko výchovné péče. Tam jsou připraveni vám pomoct a jsou k tomu více kompetentní než výchovný poradce na škole nebo PPP. Bohužel pokrytí těmito středisky není tak husté jako PPP a z té malé vesnice v horách budete muset pravděpodobně jet/dojíždět někam daleko.
I když kluka popisuješ jako dokonalého v jiných věcech, přepisování známek je podvod a bylo by dobré zjistit, proč to dělá. Co když bude mít později tendenci přepisovat a falsovat jiné důležité dokumenty, vysvědčení
Středisko kromě diagnostiky zajišťuje i terapie, buď formou ambulantního celodenního programu, některé i pobytovou formou. Jsou schopni v případě potřeby pracovat i se školou, jeho učiteli, celým třídním kolektivem nebo skupinkou spolužáků, která se nachází okolo něj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 05:53
Já bych mu žákajdu prostě zrušila - aby neměl důvod podvádět. Veškeré známky musí mít učitel v notýsku. Takže se nic neděje. Jednou za měsíc bych si zašla do školy a nechala si říct známky. Kluk by se samozřejmě musel denně připravovat a přezkušovala bych ho. Za dobré vysvědčení bych stanovila vybraný dárek. Nic extra drahého jako tablet nebo telefon. Opakovala bych, že se učí pro sebe, ne kvůli mně. Že on pak bude vybírat podle známek školu a zaměstnání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 06:01
Jojo, podívej se na Janičku, jak pěkně se učí… Janička má vždycky pěkné známky, proč se nemůžeš víc učit, jako ona… blbá nejsi, ale je ti to jedno… Za co byl ten mínus (u známky 1-)?
Víš, jaké to má důsledky? Totálně zničený vztah se sestrou (I když tam toho bylo víc…) a dlouho jsem se prala s pocitem méněcennosti. Porovnávat děti je vždycky cesta do pekel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 06:11
@Jana206 píše:
Vyhledejte středisko výchovné péče. Tam jsou připraveni vám pomoct a jsou k tomu více kompetentní než výchovný poradce na škole nebo PPP. Bohužel pokrytí těmito středisky není tak husté jako PPP a z té malé vesnice v horách budete muset pravděpodobně jet/dojíždět někam daleko.
I když kluka popisuješ jako dokonalého v jiných věcech, přepisování známek je podvod a bylo by dobré zjistit, proč to dělá. Co když bude mít později tendenci přepisovat a falsovat jiné důležité dokumenty, vysvědčení
Středisko kromě diagnostiky zajišťuje i terapie, buď formou ambulantního celodenního programu, některé i pobytovou formou. Jsou schopni v případě potřeby pracovat i se školou, jeho učiteli, celým třídním kolektivem nebo skupinkou spolužáků, která se nachází okolo něj.
Tohle je fakt rada nad zlato. Znemožnit ho ještě více, tahat ho po všech čertech, nedej bože ho tam ještě ubytovat, aby se tam mohl ještě k něčemu přiučit od kamarádů a měl čas zapřemýšlet o tom, jak má skvělé rodiče, když mu tohle udělají. A jako bonus mu ještě zajistit, aby někdo úplně cizí to řešil ve škole a dokonce mezi spolužáky. Vůbec jim nedojde kvůli komu tam jsou. To snad není možný. To mi udělat rodiče, tak už mě ve škole nikdo neuvidí, bylo by mi jedno jaké to bude mít následky, jemu asi také, když na něj do teď nic neplatilo. Místo toho bych ho vzal na výlet, klidně teď o prázdniny a tam mu v klidu řekl, že určitě ví, že tohle dělat nemůže, že sám vidí, že z toho jsou akorát problémy. Řekl bych mu, že je moc šikovný kluk a mrzí mě, že tímto si škodí. Klidně bych se mu omluvil za to, že jsem ho srovnával se sourozenci, že vím, že to nebylo správně, ale, že i já dělám chyby. Řekl bych mu v čem je on nejlepší, že ho mám moc rád a že jsem rád, že zrovna on je mým synem. Dále bych mu řekl, že ten příští rok začneme s čistým štítem od znova, že mu věřím, že je na tolik šikovný, že ví, že se učí pro sebe a že mu věřím v tom, že se bude snažit a hlavně, že mě nezklame. Slíbil bych mu, že už ho nebudu s nikým srovnávat, dávat na rady skvělé učitelky a řešit každou horší známku, je přece chytrý a ví, že se učí pro sebe. Ještě bych dodal, že tady budu vždy pro něj a když bude potřebovat s čímkoli co se učiva týká pomoci budu rád, když přijde. A pak už bych se jenom modlil, aby si z toho vzal co potřebujeme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 06:13
@Tomáš916 píše:
Tohle je fakt rada nad zlato. Znemožnit ho ještě více, tahat ho po všech čertech, nedej bože ho tam ještě ubytovat, aby se tam mohl ještě k něčemu přiučit od kamarádů a měl čas zapřemýšlet o tom, jak má skvělé rodiče, když mu tohle udělají. A jako bonus mu ještě zajistit, aby někdo úplně cizí to řešil ve škole a dokonce mezi spolužáky. Vůbec jim nedojde kvůli komu tam jsou. To snad není možný. To mi udělat rodiče, tak už mě ve škole nikdo neuvidí, bylo by mi jedno jaké to bude mít následky, jemu asi také, když na něj do teď nic neplatilo. Místo toho bych ho vzal na výlet, klidně teď o prázdniny a tam mu v klidu řekl, že určitě ví, že tohle dělat nemůže, že sám vidí, že z toho jsou akorát problémy. Řekl bych mu, že je moc šikovný kluk a mrzí mě, že tímto si škodí. Klidně bych se mu omluvil za to, že jsem ho srovnával se sourozenci, že vím, že to nebylo správně, ale, že i já dělám chyby. Řekl bych mu v čem je on nejlepší, že ho mám moc rád a že jsem rád, že zrovna on je mým synem. Dále bych mu řekl, že ten příští rok začneme s čistým štítem od znova, že mu věřím, že je na tolik šikovný, že ví, že se učí pro sebe a že mu věřím v tom, že se bude snažit a hlavně, že mě nezklame. Slíbil bych mu, že už ho nebudu s nikým srovnávat, dávat na rady skvělé učitelky a řešit každou horší známku, je přece chytrý a ví, že se učí pro sebe. Ještě bych dodal, že tady budu vždy pro něj a když bude potřebovat s čímkoli co se učiva týká pomoci budu rád, když přijde. A pak už bych se jenom modlil, aby si z toho vzal co potřebujeme.
Podepisuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 06:17
@Tomáš916 prvni rozumny komentar podle me. Ale napad s tim vychovnym centrem nebo s cimsi, ten byl TOP. Ukazkovy pripad jak dite dohnat k uteku z domu a k mnohem horsimu stavu nez je ted.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 06:25
Podívej se na YouTube na video Lidmily Pekarove výchova do 7 let, má 7 minut a je dost o tomto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 06:30
@Cenarius píše:
@Tomáš916 prvni rozumny komentar podle me. Ale napad s tim vychovnym centrem nebo s cimsi, ten byl TOP. Ukazkovy pripad jak dite dohnat k uteku z domu a k mnohem horsimu stavu nez je ted.
Výchovná centra neznám. Nemám s tím žádné zkušenosti. Možná by tam mohli zajít jen rodiče a probrat situaci a dítě tam netahat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 06:30
@Tomáš916 píše:
Tohle je fakt rada nad zlato. Znemožnit ho ještě více, tahat ho po všech čertech, nedej bože ho tam ještě ubytovat, aby se tam mohl ještě k něčemu přiučit od kamarádů a měl čas zapřemýšlet o tom, jak má skvělé rodiče, když mu tohle udělají. A jako bonus mu ještě zajistit, aby někdo úplně cizí to řešil ve škole a dokonce mezi spolužáky. Vůbec jim nedojde kvůli komu tam jsou. To snad není možný. To mi udělat rodiče, tak už mě ve škole nikdo neuvidí, bylo by mi jedno jaké to bude mít následky, jemu asi také, když na něj do teď nic neplatilo. Místo toho bych ho vzal na výlet, klidně teď o prázdniny a tam mu v klidu řekl, že určitě ví, že tohle dělat nemůže, že sám vidí, že z toho jsou akorát problémy. Řekl bych mu, že je moc šikovný kluk a mrzí mě, že tímto si škodí. Klidně bych se mu omluvil za to, že jsem ho srovnával se sourozenci, že vím, že to nebylo správně, ale, že i já dělám chyby. Řekl bych mu v čem je on nejlepší, že ho mám moc rád a že jsem rád, že zrovna on je mým synem. Dále bych mu řekl, že ten příští rok začneme s čistým štítem od znova, že mu věřím, že je na tolik šikovný, že ví, že se učí pro sebe a že mu věřím v tom, že se bude snažit a hlavně, že mě nezklame. Slíbil bych mu, že už ho nebudu s nikým srovnávat, dávat na rady skvělé učitelky a řešit každou horší známku, je přece chytrý a ví, že se učí pro sebe. Ještě bych dodal, že tady budu vždy pro něj a když bude potřebovat s čímkoli co se učiva týká pomoci budu rád, když přijde. A pak už bych se jenom modlil, aby si z toho vzal co potřebujeme.
Takže jinými slovy ho dal podporovat v podvádění, když si už rodiče nevědí rady. Vaše rady určitě zkoušeli jako první a evidentně to nefunguje, kluk podvádí dal.
V SVP pracují vysoce erudovani odbornici, požadavky na jejich vzdělání a praxi jsou vyšší než třeba v PPP, podmínkou práce v takovém zařízení jsou i osobnostní testy.
Nemáte s tímto střediskem zkušenost, váš názor se odvíjí jen na základě předsudků. Ale běžne tam přijdou na to, že dítě, které je na první pohled problémové a působí jako agresor, je tichou obětí skryté šikany, která probíhala tak, že ji ve škole neodhalili. To je jen jeden příklad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 06:40
@Jana206 promiň, ale já se nikdy v zakladatelčině příspěvku nedočetla, že by zkoušeli dělat to, co píše @Tomáš916, ale spíš naprostý opak. Úplně přehnané nároky rodičů, srovnávání se sourozencem a fyzický trest. Jestli takový nátlak trval celou školní docházku, tak by především rodiče měli pracovat na zlepšení vztahu se synem. Měli jsme v rodině dva případy, kdy dítě v zařízení SVP dočasně skončilo a ani jednomu z nich to nepomohlo, naopak se situace ještě zhoršila. Jen pro okolí a kamarády skončili s nálepkou těch, kdo byl ve výchovném zařízení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 06:42
Mě takhle kvůli známkam rodiče taky ponižovali, neustálé litanie že jsem chytrá, ale líná a ať se podívám na starší sestru a sestřenice jak se ony snaží (sestřenice, ač jsou prima holky doteď kvůli tomuhle debilnímu postoji nemůžu vystát, ségra naštěstí na rodiče nadávala taky, tak to náš vztah moc nepoznamenalo). Nakonec se ukázalo že mám celkem velké množství dis a pravděpodobně i netypickpu poruchu pozornosti (pořádně mě testovala profesorka psychologie na VŠ, které přišel zvláštní můj projev). Takže celá moje lenost byla, že když ve školce našim doporučili PPP tak mě tam nevzali protože přece dítě dvou vysokoškoláků není hloupé a ještě táta udělal bugr jak si to učitelka ve školce dovolila navrhnout. Jen díky skvělé paní učitelce v prví a druhé třídě jsem tam, kde jsem (po obědě místo družiny se mnou dodělávala, co jsem neměla šanci stihnout v hodině a nebrala při znamkování ohled na mou rychlost). I s tím že mi před očima tancovala písmenka jsem na konci druhé třídy udělala zkoušky do jazykové třídy kam se hlásilo 50 dětí a brali jich 28. Přes šikanu ze strany spolužáků a jedné hloupé učitelky (jen kvůli tomu, že máma je cizinka) jsem se v páté třídě dostala na gympl jako 20. z 300 uchazečů (což mi zachránilo život protože jsem se několikrát, neúspěšně, pokusila o sebevraždu). Když jsem s odřenýma ušima odmaturovala, byla jsem natolik nervózní že jsem ráno skoro netrefila do školy, tak jsem dostala od mámy vynadáno za úspěšnou maturitu i když jsem z předmětů kterými jsem končila (ČJ a AJ) dostala dobré známky. Tak potom koukala, že jsem přijetí na VŠ mohla přehrabovat vidlema a to nebyly ještě SCIO testy. Na každou školu jsem musela udělat několikahodinové přijímačky, které patřily k těm těžším (hlásila jsem se na technické a finanční obory kde všude byly přijímačky z fyziky nebo matematiky (nebo obojího) a z Angličtiny). Doteď jsem pro rodiče zklamání které nevyužívá svůj potenciál (vybrala jsem si jinou školu než chtěli oni). Já mám štěstí, že mám hodně odolnou povahu a spoustu věcí jsem schopná přejít. Ale když si vzpomenu na máminy litanie a „silent treatment“ za každé klopýtnutí tak mě doteď bolí žaludek. Mnohem lepší byl tátův přístup, ten většinou, když jsem něco provedla, tak jsem jednu dostala a zase se jelo dál na dobré notě kdy mi vysvětlil důvod trestu a už je se k tomu nevraceli. Tátovi jsem nikdy neměla potřebu tajit známky protože u něj vždy následovala jen věta, že si to mám opravit. U mámy bylo za každou trojku kázání, naštěstí jsme pak na gymplu neměli žákovské knížky, vůbec, takže kázání se vždycky stáhlo jen na období kolem třídních schůzek.
Příspěvek upraven 20.07.20 v 06:49
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Milí rodiče a hlavně paní učitelky, ráda bych znala Vaše názory a ještě lépe zkušenosti, jestli jste se někdo nesetkal se stejným problémem, který mi doma řešíme přes školní rok už dva roky. Vím, že jsou teď prázdniny, ale školní rok je tady za chvíli a mě už to teď děsí, hlavně proto, že se synem od března, v době distanční výuky, ani teď o prázdninách nemáme žádné problémy. Proto na to musim myslet čím dál tím víc, jestli neděláme někde chybu, protože jinak je to ve všech směrech super kluk. Až na podvádění se známkami. Bohužel chodí do školy v naší vesnici, kam dojíždí i děti z doslova konce světa v horách a řada rodin tam nemá interet, takže z tohoto i jiných důvodů mají stále klasické žákovské knížky. Což mě šťávě, jelikož v naprosté většině škol mají žáci ežk. Přesto ho nechci kvůli tomu nechat dojíždět a měnit mu školu na poslednií rok, už jsme domluveni s učiteli, že mu budou známky zapisovat sami a jakékoliv pokusy o podvod například zapření žákovské knížky nám budou ihned volat. Stejně bych chtěla ale přijít na to proč to dělá. Máme za sebou psychologa a na doporučení školy chodíme do PPP. Nikdy jsme ho za známky nikdy netrestali, maximálně se musel učit a my ho prezkoušeli. Přiznávám, že jsem se mu občas snažila domluvit, ať se více snaží. Bylo to na prvním stupni, vždy po třídních schůzkách, kde mi bylo řečeno, že kdyby chtěl, má samé jedničky a ne dvojky které míval. Také jsme občas s manželem pronesli, ať se podívá na sestry, které jsou více cílevědomé, ale to bylo vše. Žádné zákazy a tresty se nekonaly, jen se občas při zhoršení musel učit a museli jsme na něj dohlédnout, jinak by do toho jen koukal. Rozhodně jsme ho ale nenutili učit denně, vyjma domácích úkolů, ty ale vždy udělal, neříkám, že na sto procent, spíše to vzal rychle, jen, aby to měl za sebou, ale udělal je. Vlastně ani ty známky nejsou nijak hrozné, teď měl vyznamenání, musím říct, že i celkem pracoval i když občas něco odbyl. Jinak od šesté třídy až do minulého pololetí měl vždy dvě, tři trojky. Z takových předmětů jako je dějepis, zeměpis, občanka, přírodopis. Vím, že není prostě studijní typ, je manuálně zručný a půjde na učiliště, má již vybraný obor, který ho zajímá. Jinak doma bez řečí pomáhá, je všude oblíbený, jiné výchovné problémy s ním nejsou ani ve škole, puberta téměř žádná, tohle všechno, když srovnám s holkama, tak je to s ním mnohem jednoduší. Až na ty podvody, vyzkoušeli jsme všechno od domluv, po tresty, přes sliby, že to necháme zcela na něm a pokud nebude propadat a psát úkoly alespoň takto jak píše, neřekneme mu ani půl slova. Vždy slíbí, že už to neudělá a za týden je to tu zas a znova. Manželovi dvakrát už ruply nervy natolik, že došlo i na fyzické tresty, nezabralo ani to. My stále jen lítali do školy, kde se to všemožně řešilo. Dokonce i s ředitelem, zástupkyní, výchovným poradcem, dostal za to i sníženou známku z chování. A my se nejednou nevyhnuli nepříjemnému rozhovoru, zda ho nepřiměřeně netrestáme za horší známku než dvojku. Stejně tak on, několikrát to s ním bylo řešeno jak v naší, tak bez naší přítomnosti. Vždy to mělo jen důsledek takový, že vymyslel další způsob jak podvádět. Nejdříve dělal to, že si známky přepisoval, pak si to nechal podepsat a napsal známku jinou, když se na to přišlo a začali ho ve škole hlídat začal si za trojku do stejné kolonky psát například dvě jedničky. I na toto se samozřejmě přišlo. Zkoušel si známku napsat na novou, jinou stránku, kterou pak vytrhl, zapíral žk, přitom ji měl v batohu(učitelé mají od nás povolení batoh v případě chybějící žákovské knížky prohledat), našli jsme nedávno při malování ztracenou žk za skříní, dvě zmizely z povrchu zemského, pravděpodobně je spálil. Ví, že už mu to nikdo nevěří a tu pro něj špatnou známku se stejně hned dozvím a je to pak pro něj mnohem horší, jinak by to nikdo neřešil, ale stejně to udělá. Jednou dokonce zmizela kvůli dvojce z matiky, přesto, že v tomto předmětu patří mezi nejlepší ze třídy. Působí to na mě tak jako kleptoman, který si nemůže pomoci. Opravdu mě to už trápí velmi dlouho a stále víc. Je to ohromná škoda, jinak je to fajn kluk. V jiných věcech absolutně nelže, vždy se přizná, to už jsem si několikrát ověřila. Tvrdí to i ve škole, několikrát se stalo, že kluci vyzvedli nějakou klukovinu, našeho u toho nechytili, stejně se přiznal, že i on u toho byl. Jak jde ale o známky, škoda mluvit. Nevíte jak mu pomoci, sice máme plán jak to bude probíhat příští rok, aby se zamezilo co nejvíce snahám o podvod, ale stejně bych to ráda nějak ještě řešila. Děkuji za přečtení.