Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zničený vztah s dcerou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.7.20 19:54
Snažila bych se jí to vysvětlit tak, jak to tady vysvetlujes nám. Třeba ji dát tohle přečíst.. snad už je dost velká a rozumná, že pro tebe bude mít nějaké pochopení a časem se třeba zase váš vztah zlepší 
pokud jsi ji jinak neublížila, tak by mohla aspoň zkusit s tebou vycházet a trávit čas, navíc když sama čeká mimco, tak bude potřebovat pomoct, tak by mohla být ráda, že má další babičku na hlídání 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Altavista
16.7.20 19:57
Tak se starejte a zajimejte a budte dobrou babickou. Tam muzete a mate sanci a treba se zpravi vztah i s dcerou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.20 20:08
To se tak smutně čte 
škoda, že si to člověk uvědomí tak pozdě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.20 20:09
@Altavista to jsem samozřejmě udělala. Ovšem nemám si s dcerou co říct 
skoro nic o ni nevím, nesveruje se mi s ničím za což chápu že si můžu sama. Sem tam si zavoleme jediné o čem se bavíme je jak se mají oni s přítelem, a pak jak se máme my se synem. Když už jsem ji vytahla na kávu nemáme si co říct a když přijde na návštěvu 90% času prokeca se svým mladším bratrem. I s tím mi přijde že si má co říct daleko více, než se mnou. A to se neustále jen hádali a mydlili, když byli menší.
- Citovat
- Upravit
16.7.20 20:10
Já bych to tak špatně neviděla, jste spíš odcizené než pohádané. Měla jsi toho zkrátka moc a byla jsi na to převážně sama..
Nabízí se ti x možností, jak se k sobě zase přiblížit, vždyt budeš babička! A že si rozumí s tvojí mámou bych taky brala jako plus, pokud vy dvě nejste na nože. Co udělat nějakou společnou akci, tři baby, tři generace…Vlastně za chvíli už čtyři…
Ted už máš ty hodnoty srovnané a věř, že když holce vezmeš dítě na kočár nebo spolu zajdete na bazén (strie a křečáky at si trhnou), bude určitě moc ráda…Chce to čas, a netlač na pilu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Altavista
16.7.20 20:38
@Anonymní píše:
@Altavista to jsem samozřejmě udělala. Ovšem nemám si s dcerou co říct
Jak je možné, že si nemáte co říci? Tak ji vnímej jako cizí, na co by jsi se ptala někoho cizího? Zajímala by jsi se, chytla by jsi se třeba koníčku a nějak to rozvedla, řekla bys něco co se líbilo poslední době tobě a zeptala se na názor, člověk se podívá třeba na fotky z výletu, nějaké plány..
Holt máte blbou minulost, tak to na ní nestavěj.
- Citovat
- Upravit
16.7.20 20:41
Moje nocni mura. Mrzi me to, zkusila bych ji vse vysvetlit a cestu si najit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.20 20:48
Kdybych byla tvá dcera a vysvětlila mi to tak, jak píšeš, dala bych ti šanci 
Šly bychom na kafe, probraly věci kolem porodu a mimča. Bude to dobré
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.20 21:03
Rekni ji jak to bylo. Ze te to mrzi. Musi ve svem veku pochopit, ze si jinak nemohla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
alli_li
17.7.20 09:54
Poslala bych ji presne to, co jsi tady napsala.
Nejste rozhadany, coz je dobre. Ty sis chyby uvedomila a chces je napravit - mas ted sanci jako budouci babicka - ji pomahat, venovat se ji a vnouceti.
Verim, ze kdyz ji to takhle reknes/napises, ze Ti urcite sanci da - samozrejme jizvy uz se nezahoji, ale cestu k sobe najdete 
- Citovat
- Upravit
17.7.20 10:08
Tehotenstvi je dobra prilezitost, rekni ze by jsi s ni rada sla na ultrazvuk a pak zajdete treba na obed. Rekni ji, ze te mrzi to a to a ze by jsi s ni chtela mit blizsi vztah a byt ji oporou. Myslim, ze kazda holka chce mit fajn vztah se svou matkou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.20 10:17
@pe-terka píše:
Já bych to tak špatně neviděla, jste spíš odcizené než pohádané. Měla jsi toho zkrátka moc a byla jsi na to převážně sama..
Nabízí se ti x možností, jak se k sobě zase přiblížit, vždyt budeš babička! A že si rozumí s tvojí mámou bych taky brala jako plus, pokud vy dvě nejste na nože. Co udělat nějakou společnou akci, tři baby, tři generace…Vlastně za chvíli už čtyři…
Ted už máš ty hodnoty srovnané a věř, že když holce vezmeš dítě na kočár nebo spolu zajdete na bazén (strie a křečáky at si trhnou), bude určitě moc ráda…Chce to čas, a netlač na pilu…
Odcizení je mnohem horší než pohádání. Pokud jsou vztahy dobré, tak se dá hádka časem odpustit, vysvětlit, navázat na dobré vztahy z minulosti. Ale tady není na co navazovat, odcizení trvá léta.:-(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.20 10:28
@Micaella22 píše:
Rekni ji jak to bylo. Ze te to mrzi. Musi ve svem veku pochopit, ze si jinak nemohla…
Ale mohla, možná to jen neuměla, nechtěla… Dcera to samozřejmě „nemusí“ pochopit, hlavně ne akceptovat. když matka pro ní celé dětství vlastně nebyla, když jí potřebovala, to se rozhodně nezmění jedním hovorem. Chce to vybudovat znovu celý vztah a důvěru, to je věc na roky. A bohužel stačí malé pochybení matky a je to celé zase v háji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Potřebovala bych poradit, jak dohnat to, co jsem pokazila u své dcery. Mám dceru, které je 20 let. Nyní je sama těhotná a za 3 měsíce bude mít holčičku. Žije s přítelem na bytě. Krom dcery mám ještě 15ti leteho syna. Jako mladá, jsem si vždycky přála 2 děti. Dcera přišla po krásném 5ti letem vztahu s mým bývalým přítelem. Tehdy mi bylo 21 když se mi dcera narodila. Jenže bývalý přítel s námi dlouho nezůstal. Našel si novou přítelkyni když naší dceři byl rok. O dceru se ale staral, alimenty platil a dceru si bral na víkendy. Pro mě to ale znamenalo, že jsem se musela odstěhovat k matce a přejít do práce. O dceru se většinu času starala moje mamka, protože už byla v důchodu a ja pracovala každý den od 7 do 5. Ale i tak, jsem každou volnou minutu věnovala právě dceři. O rok později jsem v práci potkala sympatického muže a nějakou dobu po tom, jsme spolu zacli chodit. Dcera s ním měla neutrální vztah. On se sice snažil si s ní hrát, ale i přes snahu si s ním dcera moc hrát nechtěla, protože nevěděl, jak si hrát s holkou. Když měla dcera 5,5 narodil se nám společný syn. V te době už jsme bydleli v novém domku na který jsme měli hypotéku. Otec syna fungoval asi rok a pak se na nás taky vykašlal. Byla jsem sama s dvěmi dětmi a hypotékou na krku. Zase jsem musela do práce i když jsem doma měla malého syna. Dcera už chodila do první třídy a malý byl každý den od 6 do 2 u babičky. Od té doby jsem už žádného chlapa nechtěla. Otec na syna alimenty neplatil, přestěhoval se do ciziny a v Čechách nevlastnil nic, co by mu mohli vzít. Trvale bydliště měl na úřadě. Veškeré banky zahraniční. Dneska ale vidím, že s dcerou nemám dobrý vztah. Zato ma fakt krásný vztah s mojí matkou - ta vždycky když si dcera vzpomněla se ji věnovala. Dokonce ma blíže k mamce svého přítele než ke mě. Taky se ji svěřuje snad se vším mě tedy s ničím. Chodí s ní na nákupy i do kavárny. Ale vím, že si za toto můžu sama. Když bylo dceři 13-14 chtěla jít se mnou na nákupy, pořád se mě snažila někam vytáhnout. Nákupy, někam do kavárny na čokoládu. Nešla jsem nikam. Pořád jsem si říkala že nic nestíhám, že musím navarit, že musím uklidit, pokosit zahradu, tam mi zas rostl plevel - musela jsem ho okamžitě vytrhat. Tam zase živý plot přerustal. Byla jsem zahledena do toho, aby všude bylo dokonale uklizeno a aby všechno vypadalo tak, jak jsem chtěla. Přitom zpětně vidím vidím, že kdybych se na zahradu vrhla o týden později nic se nestane. Dceru jsem do práci na zahradě zapojit nemohla. Trpěla alergii na pyl a to tak velkou, že kvůli tomu skončila párkrát v nemocnici protože ji natekal celý krk a nemohla dýchat. V létě jsem s ní odmítala jít na bazén - přece nebudu předvádět svoje strie po dvou dětech a své křečové žíly. Chodila teda s babičkou, která s ní ráda šla a nebo s kamaradama. Teď, když mi je přes 40 tak to všechno vidím a když se snažím dceru vytáhnout někam ja tak nejde, má svůj život a svoje plány a když jde stejně si nemáme co říct. Vím, že za to celé můžu já, protože vždycky jsem musela mít všechno perfektní. Ale strašně se bojím, že dceru už nezískám zpátky a přijdu tak i o vnučku.