Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Podvody našeho syna
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.7.20 09:05
@vokishka píše:
Tak u nás byla povinnost rodiče to jednou za měsíc podepsat, na prvním stupni za týden. Rodič se má zajímat o studijní výsledky svých dětí.
U nas tez na prvim stupni. K neprizpusobivym rodinam dochazim a ukazu jim presne radek, kde bude podepsano.
Dcera ma od pate tridy e-zakovskou. Tam jsou videt kliknuti. Pak poslouchame na porade, kdo na zakovskou kasle, ktery rodic se nezajima.
Tady neni problem v zakovske.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 09:11
Jooo, jako bych viděla moje rodiče a bratra. Ten to samé. I celou střední školu lhal a lhal o známkách. Nakonec ji ani nedodelal a má jen zs. Naši se mohli postavit na hlavu, ale kluk prostě ze školy odešel. Bylo mu už 18 let. Taky nemáme zadny vztah. Rodiče mu mě neustále předhazovali, jak já se hezky učím a že on ne. 
já byla na intru a ani jsem to nevěděla. No mohli si za to sami. Bratr k nim nikdy neměl důvěru, i dnes je ten vztah takový nijaký a lhát nepřestal. 
Jinak za mě, já úplně nechápu ten hon za známkami. Je to jen známka a ta o ničem moc nevypovída. Každý učitel má své hodnocení, každá škola je jiná. Na jede škole můžeš mít trojku a na druhé jedničku. Jde to vidět, jakmile se změní učitel ve třídě. Najednou celá třída má buďto lepší známky nebo naopak, záleží zda učitel požaduje více znalosti, či ne. Svoje děti takto terorizovat nebudu. Budu se snažit, aby se venovaly tomu, co je bude bavit. Jestli matika, ok, nemusí mít jedničky z literatury. Bude mi stačit, když prolezlou do dalšího ročníku. Vidím to i na svých spokuzacich. Většinou kluci, kteří si neplavali hlavu nějakými kravinama jsou dnes daleko dal, než já sprtka s vyznamenáním. Musela jsem umět všechno. Jenže umět všechno postupem času už moc nejde. Takže je to takové umím to, vyplivnu to na papír a v zápětí zapomenu. Jooo, mám jedničku, ale nic z toho další týden nevím. Dneska se dětem nalévá do hlavy strašně moc zbytečnosti. Kdybych se raději nad rámec rozvíjela v tom, co mě bavilo. Např u mě v matematice. Mohla jsem být jinde
Takže za mě, s klukem promluvit, jsou to jeho známky, ať si nosí jaké chce. Jen ať proleze dál, ať se nezasekne v ročníku. A podpořit jj v tom, co mu jde nejlépe. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 09:13
Já si nemyslím, že jste výchovně něco podělali, sem tam někoho děcku předhodit, to dělá každý. (Nesmí se to přehánět a musí to být vyvážené.) Když je tak chytrý, tak musí vědět, že je přeci hovadina to falšovat, ne? Z toho mi spíš vyplývá, že tak moc chytrej nebude a nebo že je to nějaká nemoc typu kleptomanie, že si opravdu nemůže pomoct. Vždyť je přeci evidentní, že se na to přijde. Ten kleptoman si oprávněněji (než tvůj syn) myslí, že ne. zvlášť, když po tom paseš. Takže suma sumárum si myslím, že to s jeho inteligencí nebude tak horký a máte na něj fakt přehnané nároky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 09:20
@vokishka píše:
Tak u nás byla povinnost rodiče to jednou za měsíc podepsat, na prvním stupni za týden. Rodič se má zajímat o studijní výsledky svých dětí.
U nás není, max mu podepisuju dřívější ukončení výuky atd.. Jako on se mi chlubí, ale prostě nějak důsledně kontrolovat, to nedělám, jeho známky, jeho budoucnost.. Stejně to udělali naši se mnou a v klidu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 09:20
Pak dál píšeš, že ho netrestáte a přitom ho manžel bil. Sice ne za známky, ale za tu ŽK. Jaký je v tom rozdíl? Máte to jakési zvláštně vedené, ten kluk neví co má dělat. Buď ho srovnávate se sestrami, vyčítáte, nebo ho manžel bije. Problémy s ním nemáte píšeš. Řekla bych, že máte, tak je řešte, ale jinak a začněte hlavně sami u sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 09:20
@Mysticlipstick píše:
Tak ty ses taky empatie sama, to se musi nechat. Hlavne ze s kdejakou priblblou babiznou (tchyni), ktera vys*ra pulku rodiny a chova se hur nez 10lety decko soucit mas a objektivita ti nic nerika, ale 14letyho kluka si smahem zaskatulkovalaUz by sis od toho emimina mela dat na chvili voraz.
Ale ona má pravdu v tom, že chytré děti dokážou dělat organizované podvody, balamutit pedagogy, rodiče, manipulovat spolužáky a ještě často bývají mozky školních problémů, kde jako organizátor a agresor na první pohled působí někdo jiný. Dítě s dobrými známkami toto dokáže, dítě se špatnými známkami má většinou horší intelekt a nemá kapacity skrýt podvody tohoto typu. Teď nepočítám děti, co mají špatné známky vlivem toho, že se neučí a nemají k tomu doma podmínky.
Me by taky zablikala kontrolka, až na ty podvody ze znamkami to dítě vystihuje v superrelativech. Někde může být zakopaný pes. Pokud se dítě opakovaně pokouší o podvod a je jedno, jestli přepisuje z dvojek jedničky, jeho rodina by to měla řešit. Pokud na to nestačí sama, tak s pomocí odborníků.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 09:21
@Heivka píše:
@martina.se To je zase druhý extrém, který taky není úplně dobře. Jsou děti, které samostatnost vystřelí k dobrému výkonu, jsou ovšem takové které v okamžiku kdy úplně chybí kontrola začnou sklouzávat k tomu že škole nevěnují nutné minimum. Je to jako se zaměstnáním, tam je výkon kontrolován a hodnocen, je- li v nějakých mantinelech tak se nic neděje. Je-li extra nadprůměrný tak (v ideálním světě) je extra ohodnocen. Je- li dlouhodobě špatný tak se dostaví následky. V analogii vztahu rodič - dítě - škola je rodič zaměstnavatelem, dítě zaměstnancem a škola je vykonávaná práce. Je-li dobrý tým, tak je potřeba znát jeho výsledky aby se mohl ve správnou chvíli podpořit. Je-li tým špatný je potřeba průběžná kontrola aby byly výsledky aspoň na spodní hranici mantinelu. Bez kontroly to je že buď to funguje navzdory vedení, nebo to nefunguje ale chyby se pak málokdy hledají i u vedení.
Nais to udělali stejně.. A vždy jsem měla vyznamenání.. Kluk je po mě.. Osobní odpovědnost je pro něj víc, jak můj dozor.. Má sny, cíle.. 8.trida, 3 dvojky.. Naprosto v klidu.. Jinak když cokoliv potřebuje, přijde, svými úspěchy se u chlubí.. Ale zakajdu nekontrokuju..
Příspěvek upraven 20.07.20 v 09:22
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 09:21
A nebo to dělá právě proto, aby se na to přišlo. Jakoby se sám trestá, každou prepsanou známkou se sám vnitřně utvrzuje v tom, že je k ničemu a zaslouží si trest. To je něco podobného, jako, když se někdo řeže. Nemyslím si, že neví, že se na to nepřijde, když ví, že se to pořád dokola řeší a je hlídanej. To by došlo i cvičený opici. Možná by jen stačilo si promluvit a nechat ho dýchat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 09:25
@mau-mau Nebo je za zfalšované známky pro něj přijatelnější trest než za horší známku, tak dělá to co je pro něj krátkodobě výhodnější. A to že se chová podle krátkodobého výhledu je v jeho věku normální. Vždyť kolik čerstvých absolventů VŠ si v prvním zaměstnání aktivně spoří na důchod (není - li to benefit od zaměstnavatele) a přitom aby si člověk na důchod naspořil dostatečně, tak začínat ve 40 už je pozdě. Takže bych určitě nevyčítala 14 letému klukovi že nevidí dlouhodobé souvislosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 09:29
@martina.se Tak je fajn že u vás to funguje, jen si myslím že takových cílevědomých dětí je, bohužel, menšina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sahrazad1
20.7.20 09:37
Myslim, ze sveho syna psychicky nicite a deptate. Pises, ze podvadi jen ve skole kvuli znamkam, tedy myslim, ze ma z vas strach. ( kdyby podvadel a lhal ve vsech oblastech zivota, pak bych se bala, ze roste pro kriminal, ale takto ne ) K psychologovi zajdete, ale ty a manzel, abyste pochopili, co delate spatne. Klukovi se omluvte a snazte se znovu ziskat jeho duveru, a uz ho s nikym nesrovnavejte. Spis se mu snazte treba formou spolecnych zazitku, zajmu o nej, priblizit.
- Citovat
- Upravit
20.7.20 09:38
@Heivka píše:
@martina.se Tak je fajn že u vás to funguje, jen si myslím že takových cílevědomých dětí je, bohužel, menšina.
No.. Když byl cca ve 4 třídě, pořád mě rozčiloval zapomínánim ať, tak sjem tyhle povinnosti prevedla na nej a ejhle, ono to šlo.. Od 5 třídy si za výuku a školu ručí sám.. Když něco zapomene, je trestany jen on, nikdo jiný - má poznámku, někam nemůže atd.. Takže to nebylo úplně hopem, ale jde to.. Já su v klidu, on ví, že za bajli nebude problém, že si to jen musí opravit a je to..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.7.20 09:43
Ach jo, je mi kluka líto 😭 😭 😭.
Také jsem čekala, co za lempla a zletka to je, že určitě propadá, fláká se, chodí za školu. A ono dvojky a trojky, vyznanenani a rodiče z toho dělají třetí světovou.
Moje máma byla taky vzdycky na známky. Pamatuji si, jak jsem asi ve 2. třídě brečela, že přinesu domů dvojku a máma se bude zlobit. Typické srovnávání, předhazování u nás také probíhalo. Základní školu jsem tedy prošla se samymi jedničkami, gymnázium první dva roky vyznamenání, pak toho na mě všeho bylo moc a přišli trojky, čtyřky na výzo, před maturitou skoro propadnutí z fyziky (ze které jsem měla příšerné stresy). Na VŠ jsem pak zjistila, že jsem dyslektik, tušila jsem to dlouho, ale nevěděla jsem, co „mi je“. Odmaturovala jsem za 1,2ky, na VŠ jsem teda měla problém. První jsem horko těžko dodělala. Při druhé jsem se už víc našla a tam to šlo v pohodě.
Já třeba lituji a vidím to jako problém, že jsem na ZŠ a SŠ neměla možnost zjistit, kolik toho umím bez učení. Na každou ZK následovalo nekolikahodinove učení se věcí nazpaměť. Už na ZŠ jsem si nedovolila - nebo tehdy rodiče se na test nepřipravit. Věděla jsem, co by nasledovalo za řeči po neúspěchu a tak jsem si to nemohla dovolit. A najednou se množství testů s věkem zmenšovalo a jejich důležitost se zvětšovala. A už to nešlo toto zkoušet.
Na první VŠ při krizi jsem měla špatnou paměť, učení mi nelezlo do hlavy, špatnou sluchovou paměť i vizuální. Prostě mozek naprosto vypnul. Chronický stres ho docela dost zdecimoval. A trvalo mi roky to dát dohromady. A všechno to souvisí se známkami, nucení do nich, komentování, kecy. Nikdy jsem se naučila pro sebe (až od druhé VŠ), do té doby vždy pro někoho ze začátku rodiče, vždy to potřebovalo být na 100%. Jakmile to nebyla jednička, nebylo to dost dobré. Pak pro ten tlak společnosti a třeba pak i spolužáků - najednou ta nejchytřejší ze třídy nemá jedničku, co se stalo. Člověk tím pak moc vyčuhoval. No, nevzpomínám na to ráda.
Myslím si, že to bude v pohodě kluk, ale je uzz tak vystresovanej, že mu mozek klidně může v tomhle vypovídat službu, že mu to nedochází, že se na to přijde. Nebo naopak, jak tu někdo psal, bere to jako formu trestu.
Přijde mi, že si odporuje celý text. Ale fakt je mi kluka líto. U nás šli ze ZS na střední i s trojkami, čtyřkami a v cajku. Akorát se taky obávám, že i když ho honit rodiče přestanou, ponese si to v sobě hodně dlouho. Tohle je prostě strašně zaryté. A jen tak lusknutím prstu se toho člověk nezbaví.
- Citovat
- Upravit
20.7.20 09:44
@Russet píše:
Napsala jsem svůj názor. A učí se opravdu pro sebe, ta odměna je jen proto, aby se měl na co těšit. Mlácení za známky by mělo být tabu. Opravdu se učíme jen pro sebe. Protože to, co ti v mladém vku uvízne v hlavě, většinou to tam vydrží. V dospělosti to všechno jde s mnohem větším úsilím. Jsou školy, které na prospěch koukají. Takže je docela fajn je mít dobré, ulehčí to cestu. Nemusí to znamenat, že v životě nakonec uspěje, to záleží i na jiných věcech.
Jenže tím dárkem docílí toho, že to bude dělat jen pro něj, pokud vůbec. My dáváme za vysvědčení a je jedno, jaké bude, ale důležité je, že je zas o krok dál, má za sebou další rok školy, který úspěšně zvládl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.20 10:46
@Anonymní píše:
Ach jo, je mi kluka líto 😭 😭 😭.Také jsem čekala, co za lempla a zletka to je, že určitě propadá, fláká se, chodí za školu. A ono dvojky a trojky, vyznanenani a rodiče z toho dělají třetí světovou.
Moje máma byla taky vzdycky na známky. Pamatuji si, jak jsem asi ve 2. třídě brečela, že přinesu domů dvojku a máma se bude zlobit. Typické srovnávání, předhazování u nás také probíhalo. Základní školu jsem tedy prošla se samymi jedničkami, gymnázium první dva roky vyznamenání, pak toho na mě všeho bylo moc a přišli trojky, čtyřky na výzo, před maturitou skoro propadnutí z fyziky (ze které jsem měla příšerné stresy). Na VŠ jsem pak zjistila, že jsem dyslektik, tušila jsem to dlouho, ale nevěděla jsem, co „mi je“. Odmaturovala jsem za 1,2ky, na VŠ jsem teda měla problém. První jsem horko těžko dodělala. Při druhé jsem se už víc našla a tam to šlo v pohodě.
Já třeba lituji a vidím to jako problém, že jsem na ZŠ a SŠ neměla možnost zjistit, kolik toho umím bez učení. Na každou ZK následovalo nekolikahodinove učení se věcí nazpaměť. Už na ZŠ jsem si nedovolila - nebo tehdy rodiče se na test nepřipravit. Věděla jsem, co by nasledovalo za řeči po neúspěchu a tak jsem si to nemohla dovolit. A najednou se množství testů s věkem zmenšovalo a jejich důležitost se zvětšovala. A už to nešlo toto zkoušet.
Na první VŠ při krizi jsem měla špatnou paměť, učení mi nelezlo do hlavy, špatnou sluchovou paměť i vizuální. Prostě mozek naprosto vypnul. Chronický stres ho docela dost zdecimoval. A trvalo mi roky to dát dohromady. A všechno to souvisí se známkami, nucení do nich, komentování, kecy. Nikdy jsem se naučila pro sebe (až od druhé VŠ), do té doby vždy pro někoho ze začátku rodiče, vždy to potřebovalo být na 100%. Jakmile to nebyla jednička, nebylo to dost dobré. Pak pro ten tlak společnosti a třeba pak i spolužáků - najednou ta nejchytřejší ze třídy nemá jedničku, co se stalo. Člověk tím pak moc vyčuhoval. No, nevzpomínám na to ráda.
Myslím si, že to bude v pohodě kluk, ale je uzz tak vystresovanej, že mu mozek klidně může v tomhle vypovídat službu, že mu to nedochází, že se na to přijde. Nebo naopak, jak tu někdo psal, bere to jako formu trestu.
Přijde mi, že si odporuje celý text. Ale fakt je mi kluka líto. U nás šli ze ZS na střední i s trojkami, čtyřkami a v cajku. Akorát se taky obávám, že i když ho honit rodiče přestanou, ponese si to v sobě hodně dlouho. Tohle je prostě strašně zaryté. A jen tak lusknutím prstu se toho člověk nezbaví.
To jsi jako neobjevený dyslektik měla jedničky ze čtení? To jde?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
