Děti se přeceňují?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Tak ho dej otci 
není povinností mít děti. Ona dospělost je trošku o zodpovědnosti, spousta lidí taky nebaví chodit do práce a chodí tam 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Můžu mluvit jen za sebe, ale opruz to je, vychovávat dítě, děti. Za odměnu je pak, když si je vychováš dobře, když dospějí, odvezou tě k lékaři, jdou s tebou do kina, popovídáš si s nimi líp než s kamarádkama, protože tvoje krev a stejný styl, když s nimi jedeš na dovolenou, už to není otrava, ale fajn zážitek, atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A co s tim? Ja to, co popisujes, taky povazuji za vopruz, kor kdyz je na to clovek furt sam, ale stejne jsem rada, ze ta decka mam, a o litost bych rozhodne nestala
Jak to maji jini je jejich vec, kdo nechce deti at je nema, za divne to nepovazuji.
Ale tvoje dite by si zaslouzilo nekoho, pro koho neni obtezujicim hmyzem no…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak to já asi budu ta ultramatka 
Ráda se o dítě starám, vozím ho na kroužky a dokonce s ním i ráda dělám úkoly 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@beruska9 píše:
A co s tim? Ja to, co popisujes, taky povazuji za vopruz, kor kdyz je na to clovek furt sam, ale stejne jsem rada, ze ta decka mam, a o litost bych rozhodne nestala
Jak to maji jini je jejich vec, kdo nechce deti at je nema, za divne to nepovazuji.
Ale tvoje dite by si zaslouzilo nekoho, pro koho neni obtezujicim hmyzem no…
No tak vzhledem k tomu, že otec by sotva zvládl starost typu „denně úkoly, sem tam třídní schůzky a pediatru by viděl ve frekvenci 1× za pět let“, tak to není úplně ideální osoba. Já mám dítě ráda, ale tak nějak normálně, a věci související s mateřskými povinnostmi dělám právě z nutnosti a povinnosti, možná tím, že je toho na mě tolik, jsem ráda za ty chvíle, kdy naopak dítě nemám a mám zase denně dostatek času a nemusím nic, pokud nechci, většinou teda doháním všechny resty apod. Ale celkově prostě nechápu, co by na tomto uspořádání mělo být tak speciálního nebo co by mě mělo tou energií nabíjet, když mě právě takový styl života vyčerpává a ubíjí.
- Citovat
- Upravit
@pikola píše:
Tak ho dej otci
No povinnost to není, ale když už ho máš, tak se ho asi jen tak nezbavíš, zato blbou práci změnit můžeš. Však já zodpovědná jsem - jako robot vykonávám všechny úkony a činnosti, co se očekávají, nezanedbávám nic. Ve finále jsem na tom líp než matky z Výměny manželek, který mají děcka na háku, neučí se s nima, nechodí k doktorům, nic jim nekoupí a dlabou na ně. Akorát oni to dělají z lenosti nebo nedostatku intelektu. Já bych se na to nevykvákla, protože tu zodpovědnost cítím.
- Citovat
- Upravit
Dokazes diteti rict, ze ho mas rada, pohladit ho, zasmat se s nim atd? Proste dat mu najevo lasku? Nebo ma studeny odchov?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Hezký den, jsem sama s dítětem, ale moje pocity by určitě nebyly jiné ani pokud bychom s otcem dítěte nešli v minulosti od sebe. Ve zkratce bych to vyjádřila takto - mateřství mě nebaví a považuji to za životní omyl. Ne že bych kvůli tomu dítě nenáviděla nebo měla psychické problémy či potíže, ale „mít dítě“ vnímám jako naprostý opruz, to asi nejvíc vystihuje moje pocity. Kdyby šel vrátit čas, nikdy bych se už nenechala okolím dotlačit k onomu „jste spolu už tolik let, táhne ti na 30, na co čekáte“ a jsem ráda, že dnes (o deset let později) je doba jinde a ženy otevřeně říkají, že dítě nehodlají mít (protože to tak necítí nebo mají enviromentální důvody atd). Ve zkratce - absolutně mě nebaví denní kolotoč, dávat dítě do školy, z práce letět do družiny, třikrát týdně lítat jako hadr na holi tam a zpátky, protože kroužky, pak navečer úkoly a učení, do toho se „o někoho starat“, ve smyslu chystat jídlo, hlídat, kdy má jít spát, umýt se, kdy koupit nové boty, že je potřeba zaplatit tamto, hlídat termíny u zubaře, pediatra, cálovat školu v přírodě, nové kolo a tisíc dalších věcí. Podle mě je to prostě jen obtěžující, vůbec nemám pocit, že nějaký výkres ke dni matek nebo obejmutí tenhle dennodenní opruz a kolotoč povinností jakkoliv vyvažuje. Dítě je pro mě zdroj povinností, finančních nákladů a celkově si myslím, že se význam dětí naprosto přeceňuje. Není to žádný smysl života, je to maximálně nějaký koloběh rodu, ale že by mě to naplňovalo nebo uspokojovalo, to ani náhodou. Když bylo dítě malé, byl to opruz skrz jiné věci (samota na rodičáku, spánková deprivace, nemožnost si odfrknout), teď je to opruz skrz věci jiné, ale prostě pořád hrůza. Miluju chvíle, kdy se chystá na víkend k ex nebo prarodičům, když byla Škola v přírodě, tak jsem si přála, ať trvá měsíc a ne týden. Můj vhled na ostatní děti je úplně stejný, když mi některá z kámošek oznámí, že čeká dítě, tak jí pogratuluju (asi velice nevěrohodně, protože to říkám stylem jako by mi sdělila, že má nádor v hlavě a do roka umře), když někdo má dětí víc, tak takových ženských vyloženě lituju a vůbec mi hlava nebere, že to někdo může milovat nebo se v tom nějak seberealizovat. Vůbec mě neděsí představa, že mladí nemají zájem o sex ani děti, klidně ať si v budoucnu pořídí každý sexuálního robota a lidstvo pomalu vyhyne, je to takové snažení o nic… Možná mám jen porouchané nějaké rozmnožovací a mateřské pudy, tak mě zajímá, jestli to má někdo podobně a taky mě zajímají ultramatky, které tohle jistě pohorší jako největší rouhání a napíší tady nějaký elaborát typu „když jsem viděla poprvé svoje dítě už nebylo nic stejné a když se ke mě moje myšky večer přitulí, mám pocit, že všechno stálo za to“
Jsou zeny, ktere uz od malicka vi, ze se chteji stat matkou a mit deti, a jsou zeny, ktere o to zase vubec nestoji. A pak je neco mezi, tedy zeny, ktere po tom netouzi, ani to nezavrhuji, ale povazuji to tak nejak za beznou soucast zivota.
Mam kamaradky ze vsech tri taboru a je fakt, ze ta touzici a prumerna skupina to ma trochu lepsi, protoze tlak spolecnosti na to mit deti je proste neoddiskutovatelna skutecnost. Takze mam i par kamosek, ktere sice deti maji, maji je rady, ale zpetne lituji toho, ze se nad tim tehdy kdysi nezamyslely a proste materstvi prijaly jako normu typu „po zakladce je normalni jit na stredni skolu, jsi dospela, tak je normalni mit dite“. Nikdy jim s pistoli u hlavy nestal, ale proste je nenapadlo opustit spolecnosti zajete koleje, dokud mely na vybranou. Takze ted se tesi, az deti vyrostou a ony budou mit svaty pokoj.
Ja se jim nedivim, bohuzel si to clovek nanecisto dopredu vyzkouset nemuze, aby zjistil, jake to je a jestli na to ma bunky, jako treba vysokou skolu, kde si muze zmenit obor, nebo se na ni vykaslat uplne, kdyz zjisti, ze neni studijni typ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak podobné pocity mám občas taky, ale jen podobné, a krátkodobé. Samozřejmě mít klid a odpočinout si, je super. Občas to potřebujeme všichni. Ano, péče o dítě je občas stereotypní, občas naopak nepředvídatelná, často únavná a vyčerpávající..ale tak to prostě je. Asi je fajn přiznat si, že to je realita, a ne každého ten shon a neustálá péče a pozornost naplňuje nadšením. Ale taky jsou okamžiky a zážitky krásné. Mně stačí, když se ke mně syn večer přituli, když mi nakreslí v MŠ obrázek, u starších už si užívám jejich školních i mimoškolních úspěchů.. A ano, mně třeba se líbí i to, že jsou pokračováním rodu, že jednou budu něčí předek.. Jak poznamenala bývalá vodnice Jana ve filmu Jak utopit doktora Mráčka.." Nesmrtelnost je v něčem.. jiným."
Jasně, občas jsem unavená, otrávená, přetížená, je to opruz pořád na něco myslet, myslet za dva, tři, čtyři..všechno hlídat. Času pro sebe i pro pár je málo, musí se aktivně hledat. Žila jsem tři roky s dětmi sama, teď jsem 5 rok vdaná, a je to stejný opruz i radost. Jen ten život s láskou manžela je veselejší. Děti mám tři. Ale proto, že jsem chtěla, ne že by mě k tomu dohnalo okolí. Tam bude zakopaný pes. Proč někdo ten opruz holt snáší líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Děti jsou fajn, hlavně když se dají vrátit. Jinak podle porodného třináct tisíc bych řekl, že jsou spíše podceňované.
- Citovat
- Upravit
@Andymo píše:
Dokazes diteti rict, ze ho mas rada, pohladit ho, zasmat se s nim atd? Proste dat mu najevo lasku? Nebo ma studeny odchov?
Ne, nemá studený odchov, sem tam se mazlíme, dáváme si pusinky nebo (nechci zmiňovat pohlaví, byť jsem anonymní) mu (myšleno dítěti) udělám radost něčím, co si přeje zažít/koupit apod. Nijak nekomentuju, že mě nebaví jít na třídní schůzky nebo dělat úkoly, nešetřím na oblečení nebo sport. vybavení, zaplatím každý kurz/tábor/ŠVP, nejsem ani nijak přísná co se výchovy, večerky nebo povinností (dítěte) týče, ale rozhodně teda neříkám dítěti každý den „miluji tě“. Jako určitě si dokážu pohlídat, aby nijak nepoznalo, že mě jisté činnosti nebaví a je fakt, že nejlepší jsou prázdniny, protože odpadá ten šílený kolotoč související se školou plus je většinu dní pozitivně světlo a teplo, dá se toho fůru podnikat a není to ten odporný 10měsíční stereotyp pracovního/školního týdne. Ale jak píšu - i tak, kdyby to šlo změnit, nikdy bych se nerozhodla stejně, vlastně bych se v jistém bodě nevracela do ČR a žila už x let v cizině, to bylo pro mě naplňující mnohem víc, pořád se něco učit, objevovat, čelit výzvám. Vím, že dle Junga (nebo Wolfové?) jsou různé archetypy žen a rozhodně teda nejsem ani Matka ani Služka, spíš Hetéra v kombinaci s Amazonkou
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ne, nemá studený odchov, sem tam se mazlíme, dáváme si pusinky nebo (nechci zmiňovat pohlaví, byť jsem anonymní) mu (myšleno dítěti) udělám radost něčím, co si přeje zažít/koupit apod. Nijak nekomentuju, že mě nebaví jít na třídní schůzky nebo dělat úkoly, nešetřím na oblečení nebo sport. vybavení, zaplatím každý kurz/tábor/ŠVP, nejsem ani nijak přísná co se výchovy, večerky nebo povinností (dítěte) týče, ale rozhodně teda neříkám dítěti každý den „miluji tě“. Jako určitě si dokážu pohlídat, aby nijak nepoznalo, že mě jisté činnosti nebaví a je fakt, že nejlepší jsou prázdniny, protože odpadá ten šílený kolotoč související se školou plus je většinu dní pozitivně světlo a teplo, dá se toho fůru podnikat a není to ten odporný 10měsíční stereotyp pracovního/školního týdne. Ale jak píšu - i tak, kdyby to šlo změnit, nikdy bych se nerozhodla stejně, vlastně bych se v jistém bodě nevracela do ČR a žila už x let v cizině, to bylo pro mě naplňující mnohem víc, pořád se něco učit, objevovat, čelit výzvám. Vím, že dle Junga (nebo Wolfové?) jsou různé archetypy žen a rozhodně teda nejsem ani Matka ani Služka, spíš Hetéra v kombinaci s Amazonkou
V tomto se asi shodnes s většinou žen. Nevím kde bereš představu, že chodit na třídní schůzky, dělat úkoly, rozvážet na kroužky atd někoho baví? To jsou snad výjimky. Prostě to k péči o dítě patří, tečka. A že neříkáš denně dítěti Miluji tě? A kdo jo? Vyjadřujes to denně, tím co děláš, že na něj myslíš, že ti na něm záleží, že se na něj těšíš.. samozřejmě je potřeba to i občas sdělit ústně, ale denně fakt ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Hezký den, jsem sama s dítětem, ale moje pocity by určitě nebyly jiné ani pokud bychom s otcem dítěte nešli v minulosti od sebe. Ve zkratce bych to vyjádřila takto - mateřství mě nebaví a považuji to za životní omyl. Ne že bych kvůli tomu dítě nenáviděla nebo měla psychické problémy či potíže, ale „mít dítě“ vnímám jako naprostý opruz, to asi nejvíc vystihuje moje pocity. Kdyby šel vrátit čas, nikdy bych se už nenechala okolím dotlačit k onomu „jste spolu už tolik let, táhne ti na 30, na co čekáte“ a jsem ráda, že dnes (o deset let později) je doba jinde a ženy otevřeně říkají, že dítě nehodlají mít (protože to tak necítí nebo mají enviromentální důvody atd). Ve zkratce - absolutně mě nebaví denní kolotoč, dávat dítě do školy, z práce letět do družiny, třikrát týdně lítat jako hadr na holi tam a zpátky, protože kroužky, pak navečer úkoly a učení, do toho se „o někoho starat“, ve smyslu chystat jídlo, hlídat, kdy má jít spát, umýt se, kdy koupit nové boty, že je potřeba zaplatit tamto, hlídat termíny u zubaře, pediatra, cálovat školu v přírodě, nové kolo a tisíc dalších věcí. Podle mě je to prostě jen obtěžující, vůbec nemám pocit, že nějaký výkres ke dni matek nebo obejmutí tenhle dennodenní opruz a kolotoč povinností jakkoliv vyvažuje. Dítě je pro mě zdroj povinností, finančních nákladů a celkově si myslím, že se význam dětí naprosto přeceňuje. Není to žádný smysl života, je to maximálně nějaký koloběh rodu, ale že by mě to naplňovalo nebo uspokojovalo, to ani náhodou. Když bylo dítě malé, byl to opruz skrz jiné věci (samota na rodičáku, spánková deprivace, nemožnost si odfrknout), teď je to opruz skrz věci jiné, ale prostě pořád hrůza. Miluju chvíle, kdy se chystá na víkend k ex nebo prarodičům, když byla Škola v přírodě, tak jsem si přála, ať trvá měsíc a ne týden. Můj vhled na ostatní děti je úplně stejný, když mi některá z kámošek oznámí, že čeká dítě, tak jí pogratuluju (asi velice nevěrohodně, protože to říkám stylem jako by mi sdělila, že má nádor v hlavě a do roka umře), když někdo má dětí víc, tak takových ženských vyloženě lituju a vůbec mi hlava nebere, že to někdo může milovat nebo se v tom nějak seberealizovat. Vůbec mě neděsí představa, že mladí nemají zájem o sex ani děti, klidně ať si v budoucnu pořídí každý sexuálního robota a lidstvo pomalu vyhyne, je to takové snažení o nic… Možná mám jen porouchané nějaké rozmnožovací a mateřské pudy, tak mě zajímá, jestli to má někdo podobně a taky mě zajímají ultramatky, které tohle jistě pohorší jako největší rouhání a napíší tady nějaký elaborát typu „když jsem viděla poprvé svoje dítě už nebylo nic stejné a když se ke mě moje myšky večer přitulí, mám pocit, že všechno stálo za to“