Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dětství a dospívání v 80. a 90. letech
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.5.24 14:27
@unuděná píše: Více
Moje mama mi treba mockrat vycetla, ze syna akorat podporuju v jeho mamankovstvi a mela bych ho to radsi odnaucit, ze ona nas teda takhke nikdy nerozmazlovala. Podotykam, ze to bylo v dobe, kdy byl syn miminko a batole a proste potreboval kontakt s mamou, tak jsem mu ho dopravala tolik, kolik potreboval. Stejne tak mi cca v jeho 2 letech pri beznem batolecim vzteku rekla, ze my jsme teda za takhle nevychovane sceny dostavali davno na zadek a ja sveho syna vubec nevychovavam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.24 14:52
@Zumpa Tak to je smutný že to tvé děti nebo děti kolem tebe tak mají. Ne všechny jsou ale takové. Naše děti vandruji od miminek, později i s turistakem, na tábor bez mobilu do stanů a od 15-ti na vandr i jen s vrstevníky. Samozřejmě i jiné samostatné akce. Jejich kamarádi plus mínus to samé. Jo jsou na mobilu, ale nedělají jen to. Hodne sportuji, vic nez my v jejich věku. Kdyby byly mobily v naší době, taky bychom je používali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.24 15:04
Já jsem ročník 79, stotisícové město. Naši se nám (mě a bráchovi ročník 84) hodně věnovali. Jako dítěti mi to přišlo normální, až když jsem se v 99tém vrátila z UK, kde jsem dělala au-pair, viděla jsem najednou jasně jak moc se nám věnovali a rádi 
protože tam jsem zírala, že to fakt není norma.
Taťka s námi hodně povídal, o škole, bavil se o filmech, knihách, často s námi koukal na filmy v televizi, díky němu znám všechny klasický filmy, moc mě bavilo to sdílení. Do dneška si pamatuju jak vzal jenom mě na Indiana Jones a chrám zkázy, byla jsem nadšená, taky z toho, že jsme šli jen spolu. O víkendu nás bral na bazén, jinak jsme jezdili společně na chalupu, pěší procházky, výlety na kolech po okolí, v létě koupání, v zimě sjezdovky, občas běžky, na bruslení jsme chodili s dětmi sami na zimák, naši s námi chodili na řeku, když byly velké mrazy.
Mamka rozená organizátorka na nás měla větší požadavky ohledně každodenní přípravy do školy, úklidu. Jinak organizovala víkendové výlety a každoroční dovolené, vždycky jsme jeli někam po Čechách a vždy to bylo fajn.
Pár kroužků jsme s bráchou měli, ale nic závodně, venku za barákem jsme trávili mraky času s dětma z okolí, bez dozoru rodičů. Bylo to boží, hráli jsme na schovku, slepou bábu, Krvavý koleno, vybiku, švihadlo, gumu jsme skákali, školku s míčem. Moc ráda na to vzpomínám.
Dětem se snažím připravit podobné dětství, hodně venkovních aktivit s kamarády,
výlety, sporty, jediný rozdíl vidím v tom, že jsem je nenechávala chodit jako malé samotné na hřiště, až tak od 3. třídy, dcera jde někdy teď v první třídě sama ven, ale jen na chvilku, pak jdu na kontrolu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.24 15:19
Jsem ročník 77, nikdy jsem nebyla bita ani jinak trestána, k rodičům do postele jsem chodila každou noc až do 6let. Do jesli jsem nechodila, do školky jen jako predskolak. Maminka se nám hodně věnovala, chodili jsme na navstevy, ns výlety, dobolene, jezdili na chatu.Tata se výchově moc nevěnoval, dost pracoval, po finanční stránce nám poskytl vše co bylo dostupné tehdy. Měli jsme příbuzné na západě, takže trička s mickeymousem a vsechno možné ze západu jsme měli.. Chodila jsem na gymnastiku a na vytvarku. Litani venku s kamarády bylo tehdy normální. Na dětství mám spíše jen dobre vzpomínky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.24 15:28
My žijeme celkem pohodlně na vesnici. A naše děcka mají stejnou svobodu pohybu, kterou jsem zažila v dětství sama na vesnici. Pobíhání venku s kamarády. Volnost pohybu, ale i organizovaný program. Za nás už byl v obci výběr kroužků. To mají taky. Řekla bych i dost pestrý výběr.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.5.24 16:24
@Anonymní píše: Více
Ja prvni polovina 70.l. A s nasima jsme byli prumer..jidlo konfekce, ale babicka pletla, takze pekne svetriky. Dovolene, u more az nekdy 15 v ndr. Ale hodne jsme vyletovali hrady zamky, po celych cechach i morave. Hlavne podnikove rekreace. Slovensko xkrat. Tata umelecky zamereni, takze casto vernisaze vystav. Jinak mama hodne prisna, pokojiicek se segrou. Samozrejme uklidy, zdaleka jsme si nedovolili to, co je nyni bezne. Z detsvi jsem zdedila obrovskou chut k cestovani, kultury i umeni. Nasi asi dost usetrili, spoustu veci jsme dostali od babicky z vesnice, pak me na konto dali penize na vyplaceni exe.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.5.24 16:24
Já jsem stejný ročník, v roce jsem šla do jeslí a mamka do práce. Mám mladšího sourozence, dětství vnímám podobně, jako ty. Poděděné a bazarové oblečení (máma provozovala dětský bazar), kuchyně našich mi teda nikdy moc nechutnala. Většinu dětství venku s ostatníma, tvrdší výchova, moc se nám nevěnovali.
Děti mají dneska úplně jinou výchovu 
- Citovat
- Upravit
20.5.24 16:33
A třeba něco dědí naše děcka po sobě stále. Starší dcera teď dostala kolo nové za přijímačky. Nejmladší ho dostal k narozeninám. Prostřední převzala kolo po nejstarší. Je to kolo asi 2,5 roku staré. Velikost kterou aktuálně potřebuje. Tak máme ho prodat a kupovat stejnou velikost? Kdyby to byla nějaká herka rozhrkaná, tak dostane taky hned nové. Ale tohle je jak nové. Velká na něm ani jednou sebou nešvihla. Prostřední dostane nové kolo za dva roky na 15 narozeniny. Do té doby snad poroste, ať se koupí větší velikost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.24 17:29
Ja jsem rocnik 85 a vyrostla jsem na Zizkove, coz tenkrat byla dost nebezpecna ctvrt. Ven jsem sama chodila a skakala po chodnicich, kde byl jeden bobek od psa vedle druheho a nikdo to tenkrat neuklizel. Kradeze ci napadeni nebylo nic vzacneho. I vrazda primo v nasem cinzaku probehla. Bydleli jsme v byte bez koupelny. Kdyz ja se narodila, tak uz jsme meli cerstve vafky. Predtim se topilo uhlim primo v byte. Voda se tak take ohrivala a lila do vanicky. Za me uz byla karma. Sprchovy kout se vybudoval, ale chodilo se do nej z predsine jednim krokem a byla tam zima. Koupalo se tak 1-2× do tydne. Pradlo jsme veseli na silene zaprasenou pudu a co spadlo na zem, tak zas znovu vyprat v pracce, co stala uprostred kuchyne. O nas deti se staral hlavne tata. Vstaval k nam a daval mleko, chodil s nami na vylety, do zoo, na koupaliste, na tombolu, pod stan. Mamka zajistovala takove to vyprano, uklizeno, sem tam neco uvareno. Chodila jsem do skoly, kde bylo cca 50% romskych spoluobcanu a nebylo to snadne. Tata se nam hodne venoval. Naucil me sachy, karty, lustit krizovky, hrali jsme hry, tancovali a hlavne chodili na vylety a k vode a to i ve vsedni den. Chodila jsem cele detstbi do turistickeho oddilu a pak par let na dramatak do ZUSky a na aerobik, do sokola, na gymnastiku. Krouzky jsem si musela zajistovat sama, takze jsem chodila tam, co me nekdo privedl. Od mamky jsem dostavala na zadek a kdyz jsem byla starsi facky. Nikdy jsem se ji s nicim nesverovala. Ted v dospelosti mame vztah mnohem lepsi. Blbe jsem mluvila, tak me ale rok vozila na druhou stranu Prahy do logopedicke skolky a vzdala se kvuli tomu prace a delala jen nejaky uklid v okoli. Taky me tam vubec dostala, coz byl vykon. Za to jsem ji vdecna. Nebrala nikdy vazne me problemy ve skole. Akorat jsem za to dostala na zadek. Resila to, jak bylo tehdy bezne. Ted bydlime taky v Praze, ale na okraji. Je tady mnohem cisteji a bezpecneji. Moje deti chodi s kamarady samostatne ven po nasem minisidlisti. Kolem bytovek jsou ciste travniky a za bytovkou pole, stromy na lezeni, slepe ulice s malym provozem. Kazdy kluk ma svuj maly pokojicek. Ja ziskala vlastni pokoj az na VS. V detstvi jsem byla 1× u more v Chorvatsku v 11 letech. Moje deti poprve u more v roce. Neda seto uplne srovnat. Dnes jsou uplne jine moznosti. Tenkrat na Zizkove nebylo hriste. Ted je jich vsude x krasnych.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.5.24 01:01
Já jsem ročník 71. Byly jsme chudí a moji rodiče, byť mě měli rádi, dost neempatičtí s hromadou osobních a psychických problémů. Otec byl v ID, matka pracovala. Oblékaná jsem chodila jako předpotopní strašidlo. Musela jsem nosit to, co nám kdo daroval a byly to tedy kolikrát „muzejní“ kousky. Všichni se mi za to ve škole smáli. Šunku jsem neviděla doma celé dětství. Ale zase se máma snažila nám dětem vždy udělat hezké prázdniny a vždy nějak vyčarovala pobyty přes ROH nebo církev a to bylo hezké. Nemohu říct, že by se mi vůbec nevěnovali, ale myslím, že to tehdy tak jako dnes nebylo zvykem. Hodně jsem lítala venku. Na některé věci ráda vzpomínám a za některé bych rodičům dala co proto. S tím ale už nic neudělám. Nejlepší to je neřešit.
- Citovat
- Upravit
21.5.24 01:38
Tak řekla bych, že ten rozplyl 10 let je znát. Jsem ročník 79, když to srovnám s mými o deset let mladšími kolegy, tak jsem zažívala v některých věcech úplně jiné věci.
Svůj první mobil jsem měla jako dospělá. Oni již třeba někde na konci základky, na střední, podobně PC a jinou tehdy dostupnou a nedostupnou techniku. Kdo se narodil v devadesátých, tak už určitě nepamatuje zákaz cestování na západ a velmi opravdu velmi omezené a těžko dostupné cesty mimo tehdejší republiku.
Stejně tak dostupnost a rozmanitost sortimentu v obchodech..
Zeptej se někoho narozeného po 89, zda vnímal nějaký výrazný nedostatek něčeho, ať už potravin, oblečení, spotřebních věci.
I jako to dítě na prvním stupni jsem věděla, že mám držet jazyk za zuby a nemluvit o tom, co si člověk doma řekne.
Pak ta velká změna v 89 ve školách, výuka jazyků, otočka směrem na západ. divoke devadesátky, vysoká nezaměstnanost, nikdo vlastně pořádně nevěděl co jak bude nebude, brácha v 89 zrovna končil základku, byl to hrozný chaos.
Výchova v rodině je jedna věc, ale člověk je ovlivněn i tím ostatním.
Moji rodiče asi patřili k těm výchovně přísnějším, ale určitě si na nás udělali čas, jak říkala máma, nejdříve povinnosti, potom zábava. Doma s náma mamka byla až do těch tří let. Na dovolené jsme jezdili v rámci možností. U moře jsem byla poprvé jako predskolak, letěla jsem až jako dospělá. Oblečení se shánělo, někde se dalo, silo, pletlo, Burda, střihy, nákupy v Maďarsku, NDR smelilo se, jak se dalo..
Ale neřekla bych, že jsem měla špatné dětství. Doba byla jaká byla, každá generace se musí s něčím popasovat.
A v čem teda vidím propastný rozdíl, že generace mých rodičů určitě nebyla tak ambiciózní jako rodiče dnešních dětí. Aby dítě bylo perfektní, tlak na výkon ve škole, aby ideálně mělo nějaký profesionální koníček, jde bude vynikat.. řešení vzdělání, prestižní škola, příprava na přijímačky…kdo se kam dostal, tam prostě šel.
Tohle soutěžení, poměřování si fakt nepamatuju. Asi tím, že měli dost jiných starosti, tak jsme měli možnost být dětmi…
Příspěvek upraven 21.05.24 v 01:44
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.24 01:41
@Lisa19 krvavý koleno Joo nedávno jsem přemýšlela, jak se ta hra jmenovala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
