Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nic s tím ted už neudělaš a aspon víš, až budeš mít děti, co ne.
Víš, málokdo má ideální dětství…
co popisuješ je smutné, ale ne nijak extra neobvyklé a věř mi, že jsou na tom některé děti daleko, daleko hůř…
já to brala tak, že aspoň vím, co a jak v životě nebudu a nechci dělat - vůči dětem ani partnerovi.. prostě jsem si z toho vzala takový jako odrazující případ a postavila se v 18 na vlastní nohy a zařídila se podle sebe..
hodně štěstí ![]()
Tak ted uz budes bydlet sama a muzes si zaridit zivot, jaky budes chtit. V tvem detstvi neni nejaka vyrazna patologie. Je to takovy, ze vsude je neco. Malo kdo mel nejake idealni detstvi. To si nemysli.
Minulost stejně nezměníš, tak co?!
. Odstěhuj se a všechno to dožeň a pak předej svým dětem.
Ses mlada a rozhodne v necem jeste dobra byt můžeš
. Toho se opravdu neboj.
Vis aspon, co by te tak zhruba zajimalo?
Já také neměla dětství růžové. Ale to neznamená že mi to bude ovlivňovat budoucnost. Je snadné se vymlouvat na dětství, než se sebou něco dělat. Teď jsi dospělá, Svůj život si můžeš zařídit podle sebe.
Teď už moc nic neuděláš, to že to nenî fajn sis všimla a svým dětem to tak neuděláš
@Anonymní píše: Více
No jo, co naděláš. Taky jsem neměla ideální dětství. Čas vzít zpět nejde. Asponˇvíš, čemu se vyvarovat, až budeš mít svoje děti. Já jsem teda nikdy nechápala lidi, co maj děti jen proto že je maj, ale věnovat se jim nechtějí. Takových rodin je bohužel hodně.
@Anonymní píše: Více
Rodíče to jinak neuměli a nikdo jim neporadil. Tak to ber. Dělali co mohli. Jsi ještě mladá a ty to teď můžeš všechno zkusit dohnat. A za dětstvím už se neotáčej. Brzdilo by tě to.
Duvod, proc nemuzete nic delat, byla nejspis obycejna pohodlnost. Ono se lip pije, kdyz nemusis dite nikam vozit nebo nekam chodit na vystoupeni.
Jdes pracovat nebo jdes na vysokou na kolej?
@Anonymní píše: Více
Změnit můžeš jen současnost a možná trochu budoucnost. Co bylo už nezmenis. Můžeš se z toho jen poučit. Když se ti podaří smířit s tím, že rodiče nezmenis a budoucnost mas jen ve svých rukách, bude se ti žít lépe. ![]()
Ahoj,
Je mi lito, ze mas takove pocity a verim, ze te to hodne ovlivnilo, ac se to zda jako banalita, tak urcite neni.
To, co nam detstvi dalo si neseme cely zivot-jak nakladame se vztahy v partnerstvi, praci apod.
Ber to pozitivne, ze budes mit nezavislost a budes moct delat a rozvijet, co chces a co te bavi, treba objevis novou zalibu😊pokud bys citila, ze mas trauma, najdi ai terapeuta, ten ti pomuze, nebo kukni na metodu RUŠ
Hele, takový věci se prostě dějí, je to blbý, ale nedá se s tím nic dělat. Sama mám spoustu bizarních zážitků z dětství - sice ne s alkoholem, ale zase jiná témata. Jsem o deset let starší než ty a stejně si na to dost často vzpomenu a nějak mě to ovlivňuje. Ale hele, je to minulost, nezměníš to a jediný, co si z toho můžeš vzít je to, že budeš vědět, jak se jednou nechceš chovat k vlastním dětem. Není to nijak tvoje vina ani tvoje vizitka, je to ostuda tvých rodičů a tak k tomu přistupuj. Taky je ve tvé moci toho spoustu změnit. Nikdy není pozdě na to se začít učit něco nového a když člověk chce, klidně tohle všechno dožene.
@Anonymní píše: Více
Spousta dětí nemá nejlepší dětství, to už nezměníš. Víš ale, co ti vadilo a nemusíš to samé opakovat jednou se svými dětmi. Můžeš jim udělat lepší dětství.
Dobrý den, chci se spíš trochu vypovídat. Už je mi 19 let a brzy se budu od rodičů stěhovat. Ale jsem nějak špatná z toho jaké dětství jsem měla. Nikdy u nás nebyl finanční problém, rodiče normálně vždy chodili do práce. Akorát hodně pili a pijou alkohol, což jsem jako mladší moc nezvládala a štvalo mě to.. Mám mladšího bráchu, kterému je 17 let a ani jeden z nás nikdy nechodil na žádnej kroužek nebo sport, nikdy jsme se nemohli ničemu víc věnovat, rodiče nám to prostě nedovolili ikdyby jsme si to platili že svých peněz.. Nikdy nám neřekli důvod proč nemůžeme, ale mrzí mě, že v ničem nejsem dobrá a že nic pořádně neumím.. Nechodili nám ani na školní třídní vystoupení, na třídní schůzky prostě nikam, rodinný výlety u nás taky nejsou, pamatuji si, že jsme byli jako rodina jednou v zoo..
Ano vždy jsme měli co jíst a co na sebe. Ale že by jsme dostali kapesný nebo nám koupili neco co si hodně přejeme to ne.. Co si o tom myslíte? Já sama vím, že mě tohle celý dost ovlivnilo