Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě s hysterickými záchvaty
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.9.14 13:12
Co ho prostě odtáhnout? Promin, zkušenost nemám, ale to mě v tvém výčtu chybí 
jinak přeji pevné nervy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.14 13:15
No je to období vzdoru. Mě teda pomohlo, že jsem mu oznámila, že až se např. pohoupe na houpačce, tak půjdeme. Nebo, že půjdeme za pět minut, pak následovalo upozornění, že za dvě minuty. Což si sice neuměl představit, ale prostě jsem neutla jeho činnost v momentě, jestli mi rozumíš. Prostě před tím následovalo upozornění, že za chvilku, bude muset svoji oblíbenou věc ukončit.
Jinak řev a vzteky měl malý taky. Je to prostě období… Chodila jsem někdy domů zpocená zprominutim i na pr…eli, okna se na paneláku třásla, řev neskutečnej. Teď jsou mu tři a je to mnooooohem lepší. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.14 13:15
Mám to za sebou, dcera řvala, když jsme měly jít ven, když domů, řvala ještě víc. Dát na zadek nepomohlo, jen občas se nechala něčím namotivovat. Příklad…kdo bude dřív doma, může si malovat nebo třeba vybrat pohádku. Je soutěživá, naštěstí. Občas to nešlo, táhla jsem ji, řvoucí, pod paží domů. Přešlo to nástupem do školky.
Příspěvek upraven 02.09.14 v 13:16
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.14 13:15
Vezmu odnesu domů, nechám ječet v chodbě… Jestli tě to uklidní, tak to k tomu třetímu roku přestala dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.14 13:16
Normální období vzdoru, mám to také, nezbývá než vydržet, přeji pevné nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.14 13:20
Hlavně klid 
, můj syn byl v tom věku stejný. Taky od mala ubrečené miminko a pak vzdorovité batole. Scén venku jsme si užili taky dost. Ze začátku jsem se to snažila řešit, vysvětlovat, ale nic nepomohlo. Jen syna odnést, ale to taky není řešení. Pak už jsem to neřešila (ani pohledy lidí). Syn ležel na zemi a řval a já stála opodál. Když někdo blbě koukal, jen jsem se podívala, že to dítě patří mě a není tam samo. Po čase ho to přešlo. Je to náročný, ale vydrž. Bude líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.9.14 13:21
Tak holky moc děkuju za tolik příspěvků 
Tak odtáhnutí praktikuju, vemu ho za flígr a táhnu, jenže táhnout těch 20kg v jedné ruce je taky mazec, navíc se bojím, abych ho neuškrtila 
Tak ho vždycky odtáhnu kus, pak pustím a zase až domů.
Tchýně třeba radila nechat ho tam a jít, aby se lekl, že tam nejsem, jenže to jsem zkoušela taky a stejně řval a lidi se u něj zastavovali.
Teď se taky u nás zastavovali - „copak maminko, proč ten klouček tak brečí“ no nejradši bych je někam poslala 
Přítahla jsem ho teď domů a dala mu ještě na prdel, svlíkla ho hodila do pokojíčku i bez oběda a nazdar bazar. Někomu to možná přijde kruté, ale co s ním.
- Citovat
- Upravit
2.9.14 13:22
Mám stejně starého, stejného vzteklouna, ani tak ne, dkyž jdeme domů, ale obecně se mu hodně dlouho nechtělo vůbec chodit.no byla jsme matka tyranka, ale fakt, že to pomohlo 
jsem ho čapla za ruku, a táhla, on samozřejmě akce gumové nohy, tak jak bylo léto, hezky kraťasy, tak jsem ty jeho pády směřovala tak, aby si trochu otloukl kolínka, 2 krát je měl trochu do krve, a potřetí už stačilo říct jenom, jestli chce, aby ho bolely kolínka, a od té doby už gumové nožky nezkouší, už skoro měsíc 
. jinak podotýkám, že příznivec fyzických trestů nejsem, to aby mi po venku ušel blbýho půl kiláku na několik etap, jsem po dobrém zkoušela víc než půl roku, nakonec to vždycky skončilo, že jsem ho nesla, teď v těhotenství ho tahat nechci, tak jsem se rozhodla, že prostě chodit pěšky bude. samozřejmě přiměřeně věku, víc než 1km na několik částí po něm zatím nechci, to beru kočár. nebo motorku. tu beru i na krátké procházky, že jezdí na motorce, mi nevadí, halvně aby se pohyboval vlastní silou, a ne se vozil..nejsem příznivcem výhradného vožení dítěte nad 2 roky v kočárku, neřeknu občas, ale maldej mi odmítal jít i do Billy a zpátky, dohromady 200metrů. ale ne úplně vždy motorka jde, třeba když prší..tak to už naštěstí chodí, dřív odmítal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.14 13:24
Hele vím, že je to asi blbá představa, ale dám příklad: holka taky takhle jednou dostala záchvat, že chtěla jít na druhou stranu, vztek jak blázen, ležela na zemi, ječela, kopala…no já si sedla na schůdek kousek od ní a koukala a čekala až jí to přijde. Nenadávala jsem, nemluvila jsem na ní vůbec. Jen jsem jí řekla: sedím tady, až tě to přejde, tak přijd a půjdem…trvala to asi 2minuty
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.9.14 13:24
@Petra274 píše:
Hlavně klid
Přesně si to popsala, jak kdybys nás viděla Jenže jak neřešit ty pohledy, co si ty lidi budou myslet, celý život tady možná budeme žít a prostě vesnice je vesnice. Na jednu stranu se na ně můžu vykašlat, jenže na druhou stranu tady bude chodit do školky, do školy a jdeme o to jak se na něj a na mě budou dívat i učitelky a ostatní rodiče těch dětí, že jsme tady prováděli takové scény
- Citovat
- Upravit
2.9.14 13:24
Hele a tebe by naflákání na zadek uklidnilo? Pochybuju…
Střískat o padesát kilo lehčího tvora mi přijde… nefér. Je to jen a jen tvoje selhání. Vím, že to nechceš slyšet, ale musíš začít od sebe… Držím pěsti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.14 13:26
Hele když ho můžeš vzít a odnést tak je to ještě dobrý. Já mám dvojčata a nemůžu nic, momentálně s nima sama nemůžu vůbec nikam jít 
A to je na palici 
čekám až se uklidní. Když mi dělaj scény doma zabírá že to na ně udělám taky takže oni ječí na mě, já zaječím na ně jako to dělaj oni, přidám i ten jejich výraz a oni se zarazí, koukaj na mě a hned přestanou, pak je obejmu aby věděli že jsou hodní když se uklidnili, když jsem to řešila tím že jsem je seřezala tak to taky nefungovalo, naopak to bylo ještě horší a ty scény byly častější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.9.14 13:27
@dendule4 píše:
Hele vím, že je to asi blbá představa, ale dám příklad: holka taky takhle jednou dostala záchvat, že chtěla jít na druhou stranu, vztek jak blázen, ležela na zemi, ječela, kopala…no já si sedla na schůdek kousek od ní a koukala a čekala až jí to přijde. Nenadávala jsem, nemluvila jsem na ní vůbec. Jen jsem jí řekla: sedím tady, až tě to přejde, tak přijd a půjdem…trvala to asi 2minuty
Tak to se máš 2minuty, já jsem to taky zkoušela a nám to trvalo skoro 2hodiny - opravdu nekecám - a stejně jsem ho domů táhla
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Ahoj holky, už jsem tak zoufalá, že jsem se rozhodla Vás poprosit o radu. Mám skoro 2,5letého syna, který tak asi od 2let má skoro pokaždé, když máme jít domů zvenku nebo když nejdeme venku tím směrem kam on chce neskutečné hysterické záchvaty - lehne si na zem, odmítá si stoupnout natož jít po svých, řve jako blázen atd. Je to fakt hrozné, ta ostuda. Kdyby jsme bydleli v Praze, tak to asi ani neřeším, ale bydlíme bohužel na vesnici u Prahy a tady se všichni znají, takže opravdu ostuda neskutečná
A hlavně nevím co s ním, začnu na něj vklidu mluvit a snažím se mu to vysvětlit - reakce nulová, zvýším na něj hlas - reakce nulová, dám mu na zadek - reakce nulová, seřežu ho - reakce nulová. Nést by se nechal, jenže už má skoro 20kg a už je prostě těžkej, ještě když máme s sebou kolo a nějaké krámy. A taky mu prostě nechci ustupovat, že on si něco zamane a máma udělá. Nebo myslíte, že v tomhle věku, je ještě malý na to, abych to řešila tím, že dostane přes zadek a mám ustoupit, vzít ho a jít. Dřív jsme myslela, že ho bolí nožky, že je unavený. Jenže po hřišti lítá, když přijdeme domů, tak lítá po bytě jako blázen. Tak se mi zdá, že prostě jen vzdoruje, že nechce domů. Já už nevím co dál, už jsem vždycky tak zoufalá, že si sednu a brečím taky 
Píšu to zrovna po jednom takovém záchvatu, co jsme se vrátili zvenku…A taky si říkám, co s ním budou dělat ve školce…Když jsem se ptala kamarádky, co už má dvě děti, tak říkala, že by ho seřezala tak, že už by to nikdy neudělal, jenže u nás to prostě nefunguje, řekla bych, že je to ještě horší.
Ještě bych asi měla napsat, že malý byl od miminka neskutečně uřvaný, vzteklý. Taky jsem měla celkem těhu na prd, porod komplikovaný, tak si myslím, že i to se na něm podepsalo. Ale co s tím…
A prosím dámy, co budou mít potřebu mě odsoudit, že dávám na zadek svému dítěti, tak se ani neobtěžujte si dřít písmena na klávesnici, na takové rady totiž nejsem zvědavá.
A holkám co budou chtít poradit nebo mě aspoň povzbudit mockrát děkuju