Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dítě se směje, když druhého něco bolí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.3.13 06:58
U nás by asi fungoval trochu drsný postup (když tedy nezabírá vysvětlování) - až bude něco bolet jeho, začít se mu smát, úplně stejně, jako to dělá on. A potom to samozřejmě vysvětlit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.13 07:16
V pěti letech je to síla. Děti se smějou, když někdo směšně spadne, to se dá pochopit, ale tohle je zvláštní. Nevím, co poradit, dost by mi to vadilo. Tak jako Tobě. Co s tím? V 5ti letech už prý je osobnost hotová. Jsem zvědavá, co poradí ostatní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
tonj
30.3.13 07:33
No tak kdyby mi skočil takovýhle klacek na záda a ještě se smál, tak by ho ten smích brzo přešel, je to sice nepopulární, ale asi bych mu dala na zadek a ne symbolicky 
- Citovat
- Upravit
30.3.13 08:04
Nechci se tě nějak dotknout ale co když je tvůj syn „bezcitný“ protože fakt, že mu dělá radost bolest jiných mi přijde zvláštní… kdyby byl mladší řekla bych, že z toho ještě nemá rozum ale takhle…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.13 08:10
5 letý dítě asi bolest sdílet ani neumí. Mně to přijde normální, děti jsou relativně brutální, právě proto že nemají vlastní zkušenost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.13 08:21
S tou sádrou mi to teda přijde úplně normální, on si nedokáže představit, že to předtím asi hodně bolelo, jak je sádra nepříjemná…
Ad skákání po rodičích… to je na dlouhou trať řekla bych, protože aspoň my doma se s Majdou věčně po sobě válíme na gauči… A někdy to zabolí… Taky měla tendence se tomu řehtat - prostě pokračování zábavy, ale párkrát jsem jí prostě ukázala, co mi dělá a jak to bolí (s oblibou se opírala lokty o moje žebra 
) a teď stačí syknout a dává pozor.
Přijít a zezadu na nás hopsnout taky pákrát vyzkoušela, tak to jsme teda zarazili… Musí předem upozornit 
A včas takovou zábavu ukončit, když je už moc rozparáděná a je jasné, že nebude tak dávat pozor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.13 11:25
Já tady vidím víc aspektů, které by neměly být směšovány dohromady.
První věc - „vidí kamaráda s nohou v sádře a vůbec ho nepolituje, zajímá ho sádra“. No to snad je normální, ne? Skutečně čekáte od pětiletého kluka spontánní reakci „jee, chudáčku, co jsi dělal, to Tě muselo bolet, když sis to udělal“ 
Mně přijde mnohem přirozenější reakce „hele sádra, týjo, můžu na ni zaklepat? Fakt zvoní, to je dobrý“, apod. Kamaráda přece ta noha v sádře nebolí, tak proč by ho mělo dítě v tu chvíli litovat? To jsou emoční reakce daleko vyššího, dospělého levelu.
Druhá věc - situace, kdy druhého něco akutně bolí - zakopl, rozbil si koleno, bolí to. Tam už by nějaký soucit měl přijít - problém ale není v tom, že tu lítost necítí samo, spontánně. Problém je v tom, že ji neumí projevit… to je potřeba ho naučit, na tom je potřeba pracovat. K tomu, aby lítost a soucit cítilo samo, musí dospět (a je na rodičích, aby ho k tomu vedli) - děti jsou od přírody určitým způsobem „zlé“. Často trhají mouchám křidélka, kobylkám nožičky, krájí žížaly… protože spontánní „soucit“, tak jak ho vnímáme my dospělí, s nimi prostě necítí. K tomu dojdou věkem - a výchovou. Kluk se usmívá ne proto, že by byl „bezcitný“, jak tu zaznělo - usmívá se proto, že jinou reakci neumí, nemá ji zažitou.
A s tím souvisí třetí věc - situace, kdy skočí mámě na záda a má z toho legraci. To už je právě o té výchově. Pětileté dítě už by mělo vědět, že tyto věci nemůže nikomu dělat, protože může ublížit - a udělá-li to, mělo by pocítit následek. Ať už formou fyzického trestu, kdo je používá - nebo například formou typu „opravdu mne teď bolí záda - je mi líto, ale kvůli tomu teď s Tebou nemůžu jít na hřiště, jak jsem Ti slíbila, ani bych tam nedošla“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.13 13:32
@BohunkaP Děti nejsou od přírody zlé a normálně netrhají mouchám nožičky ani nekrájí žížaly. Tohle nelze prezentovat jako obvyklý a zcela normální vzorec chování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rachel55
30.3.13 13:39
Naprosto souhlasim s prispevkem Bohunky
@hanka.br. tak jsem asi jako dite nemela normalni vzorec chovani, pamatuji si, jak jsem si hrala na doktorku a operovala berusky
- Citovat
- Upravit
rachel55
30.3.13 13:50
@hanka.br. píše:
Děti nejsou od přírody zlé a normálně netrhají mouchám nožičky ani nekrájí žížaly. Tohle nelze prezentovat jako obvyklý a zcela normální vzorec chování.
Nebudu se hádat - protože Vy patříte mezi lidi, kteří se dívají na svět určitými růžovými brýlemi a věci, které vidět nechtějí, jednoduše nevidí a ignorují. Už jsem Vám to v jedné diskusi dokonce psala (a v mnoha dalších jsem si ten názor utvrdila).
Svou myšlenku nicméně dovysvětlím, možná jsem ji formulovala nejasně. Nemluvím o „zlu“ v pravém slova smyslu, o úmyslné a cílené potřebě ubližovat (to už jsou samozřejmě patologické stavy) - spíše je to určitá potřeba zkoumat, jak svět funguje - co udělá moucha, utrhnu-li jí křidélko? Dospělý takto postupovat nebude, protože ví, že se to nedělá - a protože je mu mouchy líto. Děti se tak chovají (dokud jsou více či méně „nedotčeny“ společenskými pravidly a zvyklostmi) - tahají kočky za ocas, aby věděly, co udělají, strkají psům klacíky do očí (ty nejmenší to dělají rodičům) operují berušky jako paní doktorky (jak psala Rachel), atd. atd.
Necítí lítost takovým způsobem, jak ji vnímáme my dospělí - dokud je to my dospělí nenaučíme.
Příspěvek upraven 30.03.13 v 14:06
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.13 14:05
@BohunkaP Obdivuji vaši schopnost - spíše troufalost - posuzovat člověka, kterého jste v životě neviděla. To, co vy nazýváte růžovými brýlemi - to je otázka přístupu k životu a lidem. Pozitivní přístup vyvolává pozitivní reakce. Pokud odmítám názor, že děti jsou zlé, ubližují si a jeden druhému se běžně posmívají, nesvědčí to o tom, že zrovna já jsem někde mimo realitu. Neříkejte mi, že za dvacet let praxe ten vzorek dětí, které mi prošly rukama, není alespoň trochu relevantní. Když budu k dětem přistupovat Vašima očima, pak mě jistě nezklamou a budou takové - ale to nechci. Takže já si s dovolením nechám své růžové brýle a Vy klidně dál nazývejte děti bezcitnými.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Mám takový problém a nevím co s ním. Můj pomalu 5 letý syn se směje, když někoho něco bolí. Nevím jak už mám reagovat. Snažím se mu vysvětlit, že se to nedělá.
Třeba tuhle mi skočil na záda, mě v nich tak křuplo, že jsem myslela, že se nezvednu, povídám mu, bolí mě to, slez ze mě a on z toho hroznou srandu…Jeho kamarád měl nohu v sádře a kluk byl jen zvědaný na sádru a vůbec kamaráda nepolitoval. Spíše se usmíval..nevím jak už mu to vysvětlit.