Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Ahoj!
Chtěla bych slyšet příběhy těch z Vás, které máte děťátka z darovaných vajíček nebo spermií. Řekli jste jim pravdu o jejich početí?
![]()
A ještě se zeptej, jestli někdo řekl dítěti, že je asi strejdy pošťáka🤦♀️
@Anonymní píše:
A ještě se zeptej, jestli někdo řekl dítěti, že je asi strejdy pošťáka🤦♀️
Hlavně anonymně hrdinko 😁
Já dítě z darovaného vajíčka nemám, ale nejspíš bych mu to řekla. Ale zase to není jako adopce, kdy mi přijde přímo nevhodné mu to neříct.
@Asiina
Já mám, moc nevím co na tom někdo pitvá…
Je to naše dítě, plně jsme se oba s manželem podíleli na jeho vzniku….
A přitom je ve společnosti docela velké procento dětí a otců, kteří to neví a neřeší se to…
![]()
Určitě říct pravdu. Jednak na to dítě může přijít samo a může ho ranit, že mu to rodiče zatajili. A pak to může být důležité z různých zdravotních důvodů.
@TRG
Z jakých zdravotních důvodů?
Tak může na to přijít, ale asi je to otázka tak kolem plnoletosti…. A je to silně individuálni..
Dárci se vybírají podle vzhledu, krevní skupiny…. Tak se spíš dá přijít na strejdu pošťáka než na dárce nebo dárkyni.
A další je ota’zka epigenetiky a vlivu prostředí….
@Nikkoletka píše:
Ahoj!
Chtěla bych slyšet příběhy těch z Vás, které máte děťátka z darovaných vajíček nebo spermií. Řekli jste jim pravdu o jejich početí?
sice nemám, ale kdybych měla, tak takové věci bych dítěti vůbec neříkala - nikdy,
adopce je něco úplně jiného - tam ano, sdělit a zavčasu
@stinga
Naprostý souhlas, jediný o čem nevím je náhradní matka… to taky asi záleží na stupni anonymity…
@Anonymní píše:
@stinga
Naprostý souhlas, jediný o čem nevím je náhradní matka… to taky asi záleží na stupni anonymity…
no - ano záleží na stupni anonymity - jinak ale spermie i vajíčko je těch rodičů, že? to je tak tenký led, ale také bych se moc neklonila k tomu, dítěti to říkat - jako komu to prospěje, že to dítě bude vědět, akorát zmatek v hlavičce
Já mám v okolí známou, která to vytrubovala na potkani. Jsem sama zvědavá jestli se to jejich dítě někdy a jak dozví, když to ví půlka dědiny. No a nejlepší jsou ty komentáře a srovnávání s tatínkem nebo maminkou za mlada ![]()
@Anonymní píše:
@TRG
Z jakých zdravotních důvodů?
Tak může na to přijít, ale asi je to otázka tak kolem plnoletosti…. A je to silně individuálni..Dárci se vybírají podle vzhledu, krevní skupiny…. Tak se spíš dá přijít na strejdu pošťáka než na dárce nebo dárkyni.
A další je ota’zka epigenetiky a vlivu prostředí….
Tak už jsem slyšela spoustu příběhů (a četla tady spoustu příspěvků), že dítě potřebovalo kvůli nějakému zdravotnímu problému zjistit, jestli v blízké rodině nemá někdo nějaké stejné genetické problémy nebo hledalo vhodného dárce (kostní dřeně apod.) a v souvislosti s tím zjistilo, že například otec nebo sourozenec není vlastní. Tak tady by zjistilo, že matka není (geneticky) vlastní. Myslím, že tohle jde dítěti formou pohádky povědět ještě předtím, než jde do školky. Že vyrostlo u maminky v bříšku, jen to vajíčko se vzalo jinde. Vezme to a nestane se úplně omylem, že na to přijde někdy v dospělosti, kdy to musí být šok. Ta pravděpodobnost je malá, ale myslím, že je důležité, aby dítě vědělo, kdo je. Nějak mi uniká, proč by pro něj bylo lepší, když se mu to neřekne. V čem je to tak jiné od adopce? U adopce není geneticky vlastní ani jeden rodič, tady není (geneticky) vlastní jeden z rodičů, ale to z nich přece nedělá „menší“ rodiče… Jako může se stát, že bude vypadat jinak, ale to bych vůbec nehrotila. To si často nejsou vůbec podobní sourozenci a naopak manželé si podobní jsou. Nebo děti absolutně nejsou podobné jednomu z rodičů. To ať si trhnou ti, kdo tohle řeší, komu je to dítě podobné. Prostě si myslím, že je to čistě soukromá informace mezi rodiči a dítětem a dítě by to mělo vědět. Ale jak se kdo rozhodne, to už mě netrápí.
@TRG
Tak kdyby dárce měl zátěž v rodině, měl vy to vyplnit do dotazníku…
Jestli je to blbec, který to neudělal- to nejde ovlivnit.
Každý onemocnění může vzniknout nově.
Při transplantacích je genetická rodina v drtivých procentech nevhodná ( jen identická dvojčata to mají jinak). A dítě z darovaných gamet může mít klidně vlastního genetického sourozence!
Jediný kdy vznikne problém je, když je v rodině onemocnění, které je dedičné a dítě ho nemá a nemusí se po něm pátrat, protože nemá riziko…. Ale to je pozitivní případ!
Jinak se dá domluvit a vyhnout se zbytečným kompromitujícím situacím, takže právě dárcovství je v tomhle směru dost bezpečné narozdíl od kukaček, protože tam to jeden rodič neví!
Já bych to řekla, a to velmi brzy. Už ve školce školce to dítě dávno vědělo a považováno za normální. Protože je lepší s tím žít „odjakziva“ než se to dozvědět nějakou nevhodnou formou v nevhodnou dobu. Snad u každého lékaře hlásím, jestli já nebo otec dítěte máme alergie, takové co makove potíže… kdybych zahlasila, že otec má to a to a u mě je to jedno, protože dítě je z DV, tak by bylo fakt vhodné, aby to to dítě v tu chvíli neslyšelo poprvé. A dost možná se ta informace bude hodit i v době, kdy to dítě samo bude plánovat dítě. Nevidím na tom nic špatného. Někdo je z DV, někdo adoptovat, někdo má dvě maminky, někdo na tatínka… když to těm dětem přiměřeně povíme hned v raném věku, bude to v pohodě, přijmou to jako fakt, budou k tomu od nás mít super pohádku a proste to bude jejich součást, samozřejmost.
Jak byli ženy a muži spokojení s lékařskou péčí?
Narodilo se vytoužené miminko? Přečtěte si hodnocení všech českých center asistované reprodukce nebo přidejte vlastní.