Divný pocit ve vztahu

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
22.11.19 11:05

Divný pocit ve vztahu

Ahoj, prosím, zachovat anonym a nebo smazat.

Mám přítele. Jsme spolu necelý rok. Problém je ale asi ve mě. Ač mi nikdy nedal záminku k žárlení a nebo pochybnostem, tak mám zkrátka pořád hrozně divný pocit, že ten vztah… Nevím, že zkrátka skončí. Ač mě miluje, já jeho, vše se zdá naprosto v pořádku. Ale já prostě ráno vstanu, jdu do práce a padne na mě takový hrozně skličující pocit. Jako kdyby úzkost. A pořád si říkám, co kdyby tohle, co kdyby tamto. Pořád jako bych čekala nějakou ránu do zad. Přitom je přítel hodně upřímný člověk, samotnému mu jeho expartnerka zahýbala, vím, že taky má strach. Ano, moje sebevědomí je hodně špatné, ale v předchozím vztahu jsem tyhle pocity zkrátka neměla. A to vím, že současného přítele miluji víc, než ty před ním. Místo toho, abych si v klidu v práci dělala svoje, tak se stále peru s tím úzkostným pocitem. Doma také. Kdykoli něco „udělám špatně“ hned si říkám, že mě kvůli tomu určitě opustí, když se třeba nepohodneme nebo tak. Přitom on sám mi říká, že přeci ve vztahu jsou občas i hádky, že fakt nemá v plánu mě opouštět. Když třeba jde spát dřív než já, tak se mi hned honí hlavou tisíce myšlenek, že je to určitě protože… (dosaďte si, prostě mi vždy naskočí nějaký problém). Pokud jdeme spát stejně a třeba se i přitulí, tak jsem hned spokojená, uklidní mě to. Ale když se nepřitulí, nemůžu usnout a hned přemítám a mám pocit, že je to špatné znamení.
Zažila jste si někdy některá něco takového? Psychologa mám objednaného, ale ráda bych znala nějaké osobní zkušenosti, případně, jak jste se s tím poprali? Díky moc.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
8561
22.11.19 11:22

Ano měla jsem to podobně. Pokud budeš myslet negativně, negativní věci se ti budou dit. Hele co se má stát se stane. Buď ráda že máš přítele který tě miluje, dávej mu to taky najevo. Když od tebe uvidí že se neustále strachujes, sám po čase uteče. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4957
22.11.19 11:28

Může to být důsledek toho, že jak sama píšeš aktuálního přítele miluješ více než ty předchozí a tím pádem ti na něm více záleží. Věci více prožíváš a byli by pro tebe o to více bolestné, kdyby tě nějak zklamal. Nicméně některé věci, které popisuješ jsou už skutečně věci vlastního sebevědomí, váhy tvých rozhodnutí a spokojenosti se sebou. Psycholog je určitě na místě. Je třeba být realista a vědět, že vztah se občas rozpadne a to i přesto, že se všechno zda byt relativně fajn, láska může pominout apod. Ale zase spíš si myslím, že ty to bereš hodně osobně a vsechno bereš jako své osobní selhání, svou vinu a to není zdravé. Jak se s tím vypořádat, no brát život trošku s nadhledem a věřit si, ale to se lehko říká. Psycholog ti to lépe individuálně nastaví podle toho co konkrétně u tebe toto chování a nejistotu způsobuje…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
20276
22.11.19 11:29

Jsi úzkostná a nejistá. Ty, sama v sobě. Možná úplně nevěříš, že jsi dost dobrá na to, aby tě on fakt mohl mít rád.

Tohle potřebuješ řešit a když se tomu budeš věnovat, tak se bude zmenšovat i ona úzkost že tě partner opustí.

A samozřejmě že se bojíš víc, když ho miluješ víc.

Nejbezpečnější a nejefektivnější cesta jak to řešit je psychoterapie.

Pokud bys o tom chtěla něco číst, tak mrkni na toto

https://uloz.to/…sky-rust-doc

možná i toto

https://www.kosmas.cz/…nitrni-dite/

a tohle je taky fajn

https://obchod.portal.cz/…sami-k-sobe/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
20276
22.11.19 11:35
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.11.19 13:12

Díky za reakce. Ono dost možná tohle vše souvisí s nějakou hraniční poruchou osobnosti, kterou jsem už v souvislosti se mnou zaslechla. Kdysi od psychologa, nicméně tento mi moc nepomohl, proto hledám jiného.
Ano, beru si vše hrozně moc osobně a vše vidím jen černobíle. Kolikrát i vím, že ten pocit je iracionální, nedává smysl, ale stejně tam je. Snažím se mít vlastní koníčky, kamarády, zkrátka nebýt na něm závislá, což si myslím, že nejsem, kolikrát jede pracovně pryč a to jsem v pohodě, ale…
Minule mi třeba posílal fotku, aby mi ukázal, jak vypadal v nějakých nácti letech, byly tam nějaké jeho kamarádky na té fotce a jak mi pak říkal, která je která, tak já měla úplný vztek, proč mi to říká, co mě jako zajímají nějaký jeho kamarádky. On totiž občas o některých lidech mluví dost hnusně a pak, když řekne něco normálního, tak mě chytá úplně psotník. Nevím proč. Nedává to smysl. Není to žárlení, je to spíše znechucení z něj. Minule jsme viděli pár, jak se cicmá na lavičce a on měl poznámku, že: „No, tak určitě bych takhle někde obíral holku na veřejnosti.“ Nebo když mi vypráví story z akcí, co byly u něj nebo tak. Nevím, kde se ten vztek ve mě bere. Je to teda v 80% na kamarádky, ale i co se týče kamarádů… Nevím, nějak se to prostě pere ve mě…

  • Citovat
  • Nahlásit
25
22.11.19 13:28

Ahoj, za svůj život jsem měla 3 takové „vážnější“ vztahy. U prvního žádný problém. U druhého taky, a ten mi moc ublížil.
Teď mám nejskvělejšího chlapa, co jsem si mohla přát, jasně, občas hádky, ale nic velkého, rozumíme si, milujeme se, ale mám stejný problém jako ty. Ve všem hledám nějakou příčinu. Pořád přemýšlím, co kdyby, jestli by mě nechal, kdyby tohle a tamto. Mám dost často strach, že mě přestane milovat. Vím, že je to jen v mé hlavě, takže mu nedělám žádné scény a on asi ani neví, co se mi tou palicí honí. Neumím si představit, že by šel třeba na nějakou party beze mě, hned bych si představovala hrůzostrašný scénáře. :lol: Hodně žárlím i když vím, že mu můžu věřit :lol:
Nevím, jestli je to následek nějaké poruchy nebo něco… já si myslím, že v mém případě, je to jako následek minulého vztahu, kdy mi bylo dost ublíženo a bojím se, abych to nezažila znovu.
Nestalo se ti někdy něco'? Pokud ne, napadlo mě, jestli se třeba tvoji rodiče nějak hrozivě nerozvedli nebo něco podobného? Podle toho, co mi píšeš, mi dost připomínáš…mě :lol: Kdybys chtěla, napiš do zpráv můžeme si vzájemnmě vypomáhat :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
20276
22.11.19 13:42

Hele pokud bys skutečně spadala do kolonky akcentovaná osobnost a nebo už porucha osobnosti s problémem s udržením hranic, tak docela užitečná věc je v tom případě kromě individuální péče i skupinová terapie - tam se ty hranice hledají, hlídají a osahávají ještě lépe.

A pokud máš pocit, že ta nálepka na tebe nějak sedí, tak se mrkni na tuhle knížku - je dost fajn.

https://obchod.portal.cz/…a-osobnosti/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat