Dolehl na mě splín...

Anonymní
3.2.20 19:39

Dolehl na mě splín...

Dobrý večer,
je to pro mě hodně citlivé a osobní, proto prosím o zachování anonymity.
Mám v životě na pohled vše, práci, mluvím dobře 4 cizími jazyky, vlastní bydlení, hezké auto, hodného a zlatého chlapa, jenže… chlap už se několikrát zmínil, že by rád miminko. Švagři mají, všichni kolem nás teď také, nebo čekají, furt je toho plno všude… Já bych také hrozně moc chtěla, ale bohužel moje psychická diagnóza mi to z vlastní zodpovědnosti nedovolí…Nechci se o tom moc rozepisovat. Nevím, co by se mohlo a nemohlo stát, a vlastně vidím, vzhledem k tomu že i má vlastní matka se mě jako dítěte zřekla, jak to pak bolí a co to vše nadělá…
Nicméně, vždy, když se se švagry a jejich holčičkou vidíme, jsem z toho pak několik dní mimo. Jo, je to blbé říct, ale já jim závidím… Teď kamarád posílal fotku, že mají hotovou postýlku pro jejich mimi, které čekají… Všechno mě to uvnitř drásá, navíc se bojím, že mě kvůli tomu v budoucnu opustí i můj chlap…
Kdo se třeba v podobné situaci ocitl, jak jste se s tím popasovaly? Můj chlap o mém psychickém problému ví, ale moc to nechápe, jaké to je, co je v hlavě apod…
Nemám ani nikoho, komu bych tohle mohla říct, možná proto se tady teď vypovídávám, nějak to na mě spadlo…
Děkuji za přečtení a přeji hezký a klidný večer :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

2788
3.2.20 19:45

Tohle jste si měli ujasnit už dávno.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1358
3.2.20 19:46

Pokud neplánuješ děti a on ano, nech ho jít co nejdřív.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6061
3.2.20 19:49

Hele tohle je hrozne individualni. Svagrova nemuze otehotnet tak si s brachou berou uz druhy dite do pestounsky pece. Jenze bracha ma svou zenu moc rad a proste to unasi, ze holt svoje geny nerozsiri.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.2.20 19:50

Tohle není o plánování… Se svými problémy se potýkáte poslední rok a půl. Chvilku je to lepší, někdy je to zas takové, že prostě nezvládnu nic…
Mám pocit, že nechat jít někoho, koho miluju a kdo je vlastně jediný, koho mám (rodinu pořádně nemám) bych asi nedokázala…

  • Nahlásit
  • Citovat
233
3.2.20 19:51

Ja bych to miminko jeste probrala idealne i s psychiatrem, rekne ti jaka jsou pri tvem stavu rizika a treba doporuci i nejake terapie :kytka: Zda se mi podle tveho popisu, ze bys dite chtela a jen se bojis…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2487
3.2.20 19:53
@Anonymní píše:
Tohle není o plánování… Se svými problémy se potýkáte poslední rok a půl. Chvilku je to lepší, někdy je to zas takové, že prostě nezvládnu nic…
Mám pocit, že nechat jít někoho, koho miluju a kdo je vlastně jediný, koho mám (rodinu pořádně nemám) bych asi nedokázala…

To je hodně sobecké, z tvé strany. Pokud manžel dítě chce a chce rodinu, nechej ho jít. To nedopadne dobře. Není přeci jen možnost, aby si dítě měla? Ses v péči psychiatra? Také to neschvaluje?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6061
3.2.20 19:53

Zakladatelko hele ja trpim sragorou jmenem depersonalizace, ja s tim udelala vs, ridicak a porodila tri deti…mas uzkosti, deprese? To se kroti hur nez to co trapi me no…uz s tim ziju skoro 18 let…je to hodne neprijemny ale nsstesti to nemam furt…
Ceho se bojis, ze to dite zdedi nebo ze nebudes fungovat?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24892
3.2.20 19:56
@Anonymní píše:
Tohle není o plánování… Se svými problémy se potýkáte poslední rok a půl. Chvilku je to lepší, někdy je to zas takové, že prostě nezvládnu nic…
Mám pocit, že nechat jít někoho, koho miluju a kdo je vlastně jediný, koho mám (rodinu pořádně nemám) bych asi nedokázala…

Já bych to probrala s psychiatrem a třeba i v genetické poradně, jestli máš obavy z toho, že by to dítě zdědilo…

A přijde mi, že jsi moc šikovná, v manželovi že máš oporu, že bys to zvládla… :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.2.20 20:15
@Tarjei píše:
Zakladatelko hele ja trpim sragorou jmenem depersonalizace, ja s tim udelala vs, ridicak a porodila tri deti…mas uzkosti, deprese? To se kroti hur nez to co trapi me no…uz s tim ziju skoro 18 let…je to hodne neprijemny ale nsstesti to nemam furt…
Ceho se bojis, ze to dite zdedi nebo ze nebudes fungovat?

Mimo jiné úzkostnou poruchou… ale bohužel je to hodně silné. Mám vůči sobě hroznou nenávist, bojím se kamkoliv vejít, cokoliv udělat… mám to hodně ovlivněné z dětství, máma odešla a táta mě prostě řezal kabelem hlava nehlava…Obdivuju svýho chlapa, že semnou je, že to zvládá semnou..

  • Nahlásit
  • Citovat
1403
3.2.20 20:18

Když si anonymní, tak co máš za diagnózu??? To by mě docela zajímalo, abych k tomu něco napsala víc…
Asi si myslela „psychiatrickou diagnózu“ i když píšeš „psychickou“. Psychická diagnóza neexistuje…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
38
3.2.20 20:51

Viděla bych to tak, pokud Vám jinak vztah klape a ty máš ve svém chlapovi 100% důvěru a on si bude vědom, že v péči se bude kolikrát start nejen o malé ale třeba i o tebe, tak do toho jdi, protože na konci života budeš litovat věcí, které si neudělala, než udělala…
Naprosto chápu tvůj pocit, protože si chceš být 100% jistá, že se o to malé budeš moci postarat, ano je to zodpovědné logické a racionálné, ale v životě se můžou stát různé věci a holky které byly před porodem 100%, tak můžou mít nějakou " nehodu", třeba poporodní depresi a najednou budou také indisponované, co tím chci říct, prostě nikdy nemáš 100% jistotu chápeš? A nerada to říkám, ale domnívám se, že chlap by ti mohl vzít do zaječích…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
126
5.2.20 15:01

Zkuste všechny tyto pocity vysvětlit psychologovi, dostane se Vám tam odbornější péče. Je dobře, že myslíte do budoucna a hlavně na to případné dítě. Pokud máte trauma z dětství ve vztahu k rodičům, mohlo by to ve výchově vlastního dítěte opravdu nadělat paseku. A v tom případě chce získat rady od zkušeného doktora. Možná jste silnější než si myslíte. Pokud toužíte po dítěti (respektive po vlastní šťastné rodině), dá se s tím pracovat a třeba byste se přes své problémy přenesla. Co se týče partnera bohužel vám asi moc rozumět nebude, když si ničím podobným neprošel. Ale jestli je vám oporou tak je to velké plus. Záleží jaké má priority a jak moc chce vlastní dítě.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.2.20 23:49

Mám taky uzkostnou poruchu a od té doby co mám deti je mi líp.. nemám čas se sebou zaobirat a dávají mi do života mnoho radosti.. dětství jsem také měla na houby, otec alkoholik, mlátil me.. matka se stále jen litovala.. Tak už proto že nikoho nemáš bys je měla chtít, ne?

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama