Downův syndrom - reálný život

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
4.12.22 19:22
@Anonymní píše:
Nečetla jsem všechny příspěvky, tak možná budu opakovat něco, co už tu bylo.

Mám bratra s DS je tedy starší než já. Má asi jeden z nejtěžších „stupňů“ tohoto postižení. Nemluví, my tedy poznáme, co chce, ale teď v jeho 48 letech není náročné se o něj starat. Ale je fakt, že jsme zvyklí.

Jako s dítětem to bylo náročnější. Chodit se naučil asi ve 2letech (to nevím přesně, jsem o mnohem mladšínez on), byl divočejší, ale prý když mamka vidí dnešní děti, tak byl oproti nim zlatý :lol: Nejhorší byla puberta, líbilo se mu jak létají věci, takže třeba trhal papíry a házel je z okna, když ho někdo naštval, vyhodil nějakou jeho věc. Jednou byl někde na chatě v kadibudce, svlékl se a hodil věci do té díry. Pak se zklidnil a už to šlo, občas se šprajcne a nechce se obléknout, obout apod. :roll: Ale jak jsem psala, on je jeden z těch těžších případů a nikdy nebyl agresivní, v dětství možná vzteklejší, jak mu někdo nerozuměl. Znám pár dalších a to se nedá srovnat. Ty ostatní, co znám se normálně učí, mluví, jsou hodně bezprostřední, opravdu mají v sobě něco sluníčkového. Prostě záleží, jaké další vady k tomu mají. Často jsou to onemocnění srdce apod.
Co mě jako sourozence postiženého moc mrzelo, že jsme jako rodina nežili normálně a dávala jsem to za vinu bráchovi. Ostatní děti jsme šly do pozadí dění. No a pak jsem si porodila také postižené dítě (v těhotenství jsem to nevěděla, šla bych na potrat) a zjistila jsem, že to nebyla chyba bráchy, ale rodičů. Za komunistů tyhle děti byly v ústavu, takže se na nás všude divně dívali, tak jsme se jako rodina izolovala. My žijeme normálně, prostě se nelitujeme a syna nijak nešetříme. To, že je postižený znamená, že se musí víc učit, vše mu déle trvá, ale žádné velké úlevy. Chci, aby věděl, jak fungovat ve společnosti. Musím říct, že díky bráchovi jsem jako člověk velmi empatická a pomáhá mi to v běžném životě. Skvěle umím vycházet s lidmi (vždy si říkám, že když zvládnu mentálně postižené, tak mě nějaký nervní idiot nerozhodí), v životě mám podle mě dobře nastavené hodnoty.
Co si víc teď uvedomuji, že až tady máma nebude, zůstane brácha mně.

Je strašně důležité se těmto dětem hodně věnovat a dostat z nich maximum. S přechodem na střední už bych se nebála mít takové dítě třeba v týdenním stacionáři, v dospělosti žijí i v chráněném bydlení. Jsou mezi svými šťastní.
Ale je také důležité, aby se ostatní děti neodsunuly na 2.kolej.

Pokud si takové dítě necháte, tak se hlavně nelitujte, to si jen uděláte těžší a ničemu to nepomůže, prostě to brát jak je a moc nemyslet na to, co bude.

Určitě doporučuji organizaci Raná péče. Dojíždí do rodin, kde jsou postižené děti, pomáhají s rozvojem, půjčují hračky, cvičební vybavení apod. Čím dřív začnete, tím lépe. Pořádají i setkání rodin, přednášky pro sourozence,…

Určitě to ale s manželem proberte, není to jen o penězích, rodinu to na jednu stranu "obohatí " ale může i rozvrátit. My přišly i o pár přátel, ale hodně jich i získali. Hlavní péče bude stejně na vás.
V.

Taky moc děkuju za rozsáhlou odpověď a sdílení osobní zkušenosti!

  • Citovat
  • Upravit
2975
4.12.22 19:30

Nenechala bych si takove dite ani omylem. Manzel je nejak silne verici? Nebo proc ma potrebu se starat o takto postizene dite. Sousedka ma holku s DS, ted je ji uz 15 a je s ni od narozeni doma. Chodi do specialni skoly a neni schopna se naucit ani celou abecedu. Kdyz potrebuje nekam si zajit, musi shanet tezce hlidani. Holka travi cas jen u TV, musi byt vse podle ni, jak ne, tak ma zachvat vzteku. :( Trapeni i pro sourozence no.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Janli
4.12.22 19:33

Já dítě s Downem čekala, rozhodla jsem se těhotenství ukončit. Znám pár rodin, kde Downa mají a naprosto mě to odradilo. Dítě mají v péči i v dospělosti, nehnou se od něj. Osamostatnění se nebo práce, to v podstatě neexistuje.
Je to už 11let a nelitovala jsem nikdy. Naopak.

  • Citovat
  • Upravit
3503
4.12.22 19:37

Bývalý kolega má dospělou dceru s DS. Mnohokrát jsem si říkala, jak obdivuhodně se kolega s ženou o dceru starají, zajistili ji normální dětství, chodila do školy, vyučila se. Díky tomu, že se rodina nestranila podnikových akcí, dceru znám jako znám děti jiných kolegů a když se potkáme, zastavíme se a prohodíme pár slov. Dcera je upovídaná, docela si pamatuje, ale samostatného života asi úplně schopná není. Jejich starší syn má už svou rodinu, bydlí na druhém konci republiky a s rodiči a sestrou se vídá jen několikrát ročně. Myslím, že na něho rodiče spoléhat nemohou a že je asi budoucnost dcery trápí. Ale nevím, to je jen moje domněnka z posledního rozhovoru. Za mlada jsem si myslela, že bych si takové dítě nenechala, ale dnes mám větší pokoru k životu a bylo by to těžké rozhodování. Každopádně je to závazek až do konce života a lidí podobných kolegovi a jeho ženě, si vážím. Oba pracovali až do důchodu, jistě je postižení jejich dcery v mnohém omezovalo, ale nikdy si nestěžovali a zdá se, že to přijali a zvládli na jedničku.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Tala20
4.12.22 19:38
@Anonymní píše: uvádějí, jak to dítě s podporou rodiny může tohle a tamto, jak se začlení do společnosti …

Zde se opakuje klišé o „sluníčkových dětech“. Znám zblízka příběh jednoho takového sluníčka a jeho matky. V dětství neustálá péče, pak byl krátce zaměstnán na zkrácený úvazek na chráněném pracovišti (pekárna), později jen doma v invalidním důchodu. Záchvaty vzdoru (rozbíjení talířů, močení na koberec, vyhazování židlí z 5. patra…). Tlumicí léky, které si občas nechtěl brát.

Občas musela matka utéci z bytu a vracela se jen za asistence policie. Takové padsátileté „sluníčkové dítě“ je dospělý chlap a sílu má nadprůměrnou.

Poslední dva roky žil pod medikací v ústavu. Zemřel ve věku 60 let. Jeho matka, která se o něj starala od narození kromě těch posledních dvou let, zemřela o rok později. Bylo jí 88 let.

Příspěvek upraven 05.12.22 v 16:46

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
4.12.22 20:58

Mám v širším okolí dvě „děti“ s DS, jeden je už dospělý, špatně mluví (blízcí mu rozumí, ale okolí ne úplně dobře), chodil do školy, teď pracuje a bydlí v chráněném domě, tj. je mimo domov, domů jezdí na víkendy nebo i méně (podle toho, jak chce). Jinak je víceméně bez problému, postará se o sebe sám, vydržel být i sám doma.
Druhému je asi 14 let, také chodí do školy, domluví se (i když hůř), také se o sebe postará, rozhodně nemá pleny.

  • Citovat
  • Upravit
36504
4.12.22 21:21
@Kipa22 píše:
Znám příběh holky s DS. Matka se s holkou hodně učila a ta holka nakonec vystudoval i vošku a je z ní sociální pracovnice. Neházela bych flintu do žita.

Kolik takových je? Patrně nepatrně. Jsem sice obecně pro life, ovšem v tomto případě nikoli.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
24765
4.12.22 21:21
@J_Doe píše:
@lucad77 @1Pears1 Diky za odpoved, chapu, je blbe, ze leky se to neda uplne vyresit, to je skoda. Fakt se nechci nikoho dotknout - ale co chirurgicky zakrok, nebylo by to reseni? Nebo by to taky nefungovalo na 100%? :oops:

Což to by asi i fungovalo, ale to je tak veliký zásah do organismu a do lidských práv, že od toho dá každý příčetný doktor ruce pryč, i kdyby rodiče stokrát chtěli. Pamatuju si jednu kauzu, kdy se nějací aktivisté opírali do podávání antikoncepce mentálně postiženým ženám v nějakém chráněném bydlení (žili tam ženy i muži a mívali sex), bylo to samozřejmě se souhlasem opatrovníků, ale stejně se to řešilo. Jak to dopadlo vlastně ani nevím, ale taky tam pořád vyzdvihovaly jejich práva (kdo by staral o ty případně splozené děti a jaké by ty děti vůbec byly, šlo samozřejmě až v poslední řadě). :nevim:

Příspěvek upraven 04.12.22 v 21:31

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9040
4.12.22 21:23
@J_Doe píše:
Zeptam se asi blbe - ale jelikoz se to tady objevuje opakovane - proc se temto postizenym neutlmuje sexualni pud? :oops: Vzdyt i pro ne same by to byla uleva, ne?
kamarádka pracuje v sociálních službách a k tomu její 60 letý strejda je mentálně postižen. Nemá tedy dle mě DS. Znám ho od dětství. Chodí denně do nějakého stacionáře. A kamarádka říkala, že ti co jsou tam s DS, tak ten sexuální pud je skutečně enormní. Ženám tedy dávají hormonální antikoncepci, protože těhotenství zjištěné náhodou tam není vzácností. Taky jsem se ptala jiné známé, co dělá přímo v ústavu pro kluky s postižením, na možnost tlumení toho pudu, ale to prej je omezování. To jde jen u soudně nařízené léčby asi u deviantů. Ale tady to nejde.
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
36504
4.12.22 21:23

A zde sice o jiné diagnóze, ale podstata zůstává..

https://www.reflex.cz/…ke-dite.html

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
24765
4.12.22 21:30
@alisekR píše:
kamarádka pracuje v sociálních službách a k tomu její 60 letý strejda je mentálně postižen. Nemá tedy dle mě DS. Znám ho od dětství. Chodí denně do nějakého stacionáře. A kamarádka říkala, že ti co jsou tam s DS, tak ten sexuální pud je skutečně enormní. Ženám tedy dávají hormonální antikoncepci, protože těhotenství zjištěné náhodou tam není vzácností. Taky jsem se ptala jiné známé, co dělá přímo v ústavu pro kluky s postižením, na možnost tlumení toho pudu, ale to prej je omezování. To jde jen u soudně nařízené léčby asi u deviantů. Ale tady to nejde.

No neoficiálně se jim kapaly do čaje bromové kapky, ale o tom se nesmělo mluvit, navíc to beztak tolik nefungovalo. Jestli se to dělá ještě teď, netuším.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
44207
4.12.22 21:35
@lucad77 píše:
Což to by asi fungovalo, ale to je tak veliký zásah do organismu a do lidských práv, že od toho dá každý příčetný doktor ruce pryč, i kdyby rodiče stokrát chtěli. :nevim:

Podle mě je ta antikoncepce, kterou dostávají, dalekou škodlivější a z dlouhodobého hlediska dražší než sterilizace. Navíc není v zájmu společnosti šířit prokazatelně genetický syndrom. Tady bych byla i pro ni.

Mám známou, které otěhotněla dcera s lehkým mentálním postižením, ale ne s DS. O dceru se starali doma, pohybovala se sama i přemísťovala do stacionáře. Starají se i o zdravou vnučku, už jde do puberty. Babička byla 2 roky na mateřské dovolené, protože je ze školství, už tenkrát sehnali místo ve školce, aby se mohla vrátit do práce. Ta dívka měla už tenkrát sníženou svéprávnost a má omezená rodičovská práva. Moc se mi ale líbí, jak se tito rodiče starají o svou dceru s MR, vnučku a snaží se, aby měly vztah i ony dvě k sobě. I když matka na holčičku nikdy mentálně nestačila a nestačí, neměla by s ní být sama. Několikrát jsem byla svědkem, jak si třeba nevěděla rady v období vzdoru, babička vždy zasáhla citlivě, aby nesnížila postavení maminky s MR. Teď jsou jako sestry, které vyrůstají spolu. A zajišťovali od začátku i kontakt dítěte s otcem a jeho rodinou. Naštěstí i tato strana je rozumná, dítě žije v klidu. Otec si sype popel na hlavu a nikdy nevyhrožoval třeba střídavkou.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9040
4.12.22 21:39
@lucad77 píše:
No neoficiálně se jim kapaly do čaje bromové kapky, ale o tom se nesmělo mluvit, navíc to beztak tolik nefungovalo. Jestli se to dělá ještě teď, netuším.

Myslím, že to co mi řekla ta známá je oficiální postoj k tomu. Ale taky myslím, že jim něco dávají. V nedaleké vsi je právě ústav pro tyto kluky a určitě se to nějak řeší, taky tam dělala spolužačka a šla dělat nakonec na benzínu a to má patřičné vzdělání.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
22134
4.12.22 21:47

Kastrace v mladém věku není definitivní řešení. Protože ty hormony fungují dal a sexuální pud znovu vyvolají. Zvláště u těch DS, kde je sexuální pud enormní. Prostě hormony přebiji mechanickou kastraci a orgán funguje znovu. Až při útlumu sexuálního pudu věkem je kastrace účinnější.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
4.12.22 21:49
@mado píše:
Kastrace v mladém věku není definitivní řešení. Protože ty hormony fungují dal a sexuální pud znovu vyvolají. Zvláště u těch DS, kde je sexuální pud enormní. Prostě hormony přebiji mechanickou kastraci a orgán funguje znovu. Až při útlumu sexuálního pudu věkem je kastrace účinnější.

Ahoj, mohly bychom se prosím vrátit k původnímu tématu? Toto je na jinou diskusi. Díky.

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Sleep & play

  • (2.8) + 293 recenzí

Babylove ubrousky

  • (4.3) + 288 recenzí

Pure

  • (3.8) + 225 recenzí

Active Baby

  • (3.8) + 162 recenzí

Poradna pediatra

Ikona - Jiří Havránek

Mudr. Jiří Havránek