Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Poslat své děti cizím lidem? Ani za milion.
Sociální vztahy, kamarády a jiné prostředí poznají děti ve škole a abych se dobrovolně zbavovala svých dětí a brala si domů děti cizí - no, hlava mi to moc nebere.
Ahoj no nápad je to zajímavý ale neumím si představit dat děti k uplně cizím lidem i když se budete přátelit třeba rok.To se raději domluvit s nějakou rodinou a jezdit společně na výlet a navštěvovat se všichni ne ![]()
Nevidim duvod starat se misto sveho ditete o cizi, nekomu se neco stane a… ![]()
Jakože bych měla doma dva týdny svoje děti, pak týden cizí děti a další týden by moje děti byly někde pryč, jo? Tak to si nedovedu teda představit vůbec. ![]()
Do toho bych nešla. poznat jiný styl života mohou děti poznat i během společné dovolené.
Své děti bych nedala.
Ani omylem…budu se bát dávat svoje děti i vlastním babičkám natož cizím lidem…
@Anonymní píše:
Ahoj všem,zatím jen anonymně, na toto téma jsem nikde nic nenašla, takže ani nevím, s jakými reakcemi počítat.
Jedná se o to, že se mi v hlavě vyrojil takový nápad „druhé rodiny“. Co tím mám na mysli? Máme téměř 6ti letá dvojčata, kluky. A přemýšlela jsem nad tím, že by bylo fajn, kdyby měli možnost trávit čas i v jiné rodině než v té naší. Jsme dost přátelští, ale díky naši pracovní vytíženosti máme velmi málo času na přátele, protože se o víkendu snažíme být spolu sami jako rodina. A bohužel babičky nemáme žádné, takže co se týče do vzoru mají opravdu jen nás. A tak jsem přemýšlela nad tím, že by jim možná prospělo, kdyby mohli trávit čas i jinde, s jinými dospělými a jinými dětmi.
Líbilo by se mi najít fungující a milující rodinu se zhruba stejně starými dětmi (nejlépe někde z vesnice, protože my jsme měšťáci, tak aby se propojily i „kultury“ a děti poznaly jiný styl života), se kterou bychom se spřátelili a naše děti by u nich trávili třeba jeden týden z měsíce a jejich zase třeba pak u nás. Myslím, že by to mohla být velká pomoc jak pro posílení sociálních vztahů dětí, vzájemné důvěry v lidi, poznání jiného stylu života a i pro duši všech. Děti by poznaly jiné prostředí, jiné hodnoty, trávily čas s kamarády a rodiče by mohly volný čas využít pro regeneraci a věci, které třeba s dětmi nestíhají nebo přípravou na příjezd smečky
Každý podle svého.
No, zajímal by mě váš názor na něco takového. Co si o tom myslíte? Šly byste do toho?
Díky všem za názory
Takhle, jak to popisuješ, bych do toho nešla. Problém vidím v tom, jak se chceš seznámit dobře s lidma, když každý žijete jinde. Jako, můžeš lépe poznat sousedy, rodiče ze školky, ale to je všechno lokální. My se takhle seznámili s rodiči kamaráda ve školce, a s nima i funguje přespání u nás, nebo u nich. A po půl roce občasného přespávání jsme připraveni a ochotni si kamaráda vzít na pár dnů prázdnin k nám na chalupu, případně k nim. Ale jak říkám, je to po půl roce „známosti“, a samozřejmě, je to vzájemné.
Mám pocit, že to, co hledáš, je vlastně tábor pro děti, ale jestli se u vás najde něco pro předškoláky, to nevím…
Nikdy. Svý děti miluju, čas s němi strávený mi nikdo neveme. Do tohohle nikdo normální nepůjde. Doporučovala bych omezit pracovní dobu a víc se věnovat dětem na výletech, táborech apod. Ale tohle ani přes mou mrtvolu.
Ne, tohle si fakt nedovedu představit, a už vůbec ne to, jak by to mohlo 6 letý děti obohatit
bez urážky, spíš si myslím, že by to brali, že je každý měsíc odkládáte
on je rozdíl přespat třeba u kamarádů, jednou za čas, a plánovaně dávat děti pryč týden každý měsíc ![]()
Já si myslím že by děti měly poznat jiné rodiny (to bylo tady ta diskuse, jak holčina odjela dělat au-pair a po 14ti dnech se sesypala, protože si uvědomila, že to co bylo u nich doma není normální rodina?), u nás tu funkci plní fungující babičky a tetičky (a jejich rodiny), nicméně nehrotila bych to - časem si najdou kamarády, budou tam přespávat a naopak, ono to pak vyplyne přirozeně… já třeba když naplánuju výlet do zoo, tak posbírám děti z příbuzenstva, pak zase dělá něco zajímavého pro ně někdo jiný a já mám padla…
Jeden můj známý to takhle praktikoval přes prázdniny. Variace teda byla v tom, že ta druhá rodina měla děti přibližně věkově stejně a děti dělili podle věku. To znamená týden měl starší děti (z obou rodiny) a týden mladší děti a takhle to prohazovali. Děcka i rodiče byli nadšení.
Jako dovedu si to představit s někým koho dobře znám třeba na týden až 2 v roce, prostě takové „prázdniny u babičky“, ideálně ještě tak, že by jedny měli ty děti všechny a pak zase druzí… nebo to dělení podle věku jako píše @veri3110, ale častěji mi to přijde ujetý.
@Anonymní píše:
Ahoj všem,zatím jen anonymně, na toto téma jsem nikde nic nenašla, takže ani nevím, s jakými reakcemi počítat.
Jedná se o to, že se mi v hlavě vyrojil takový nápad „druhé rodiny“. Co tím mám na mysli? Máme téměř 6ti letá dvojčata, kluky. A přemýšlela jsem nad tím, že by bylo fajn, kdyby měli možnost trávit čas i v jiné rodině než v té naší. Jsme dost přátelští, ale díky naši pracovní vytíženosti máme velmi málo času na přátele, protože se o víkendu snažíme být spolu sami jako rodina. A bohužel babičky nemáme žádné, takže co se týče do vzoru mají opravdu jen nás. A tak jsem přemýšlela nad tím, že by jim možná prospělo, kdyby mohli trávit čas i jinde, s jinými dospělými a jinými dětmi.
Líbilo by se mi najít fungující a milující rodinu se zhruba stejně starými dětmi (nejlépe někde z vesnice, protože my jsme měšťáci, tak aby se propojily i „kultury“ a děti poznaly jiný styl života), se kterou bychom se spřátelili a naše děti by u nich trávili třeba jeden týden z měsíce a jejich zase třeba pak u nás. Myslím, že by to mohla být velká pomoc jak pro posílení sociálních vztahů dětí, vzájemné důvěry v lidi, poznání jiného stylu života a i pro duši všech. Děti by poznaly jiné prostředí, jiné hodnoty, trávily čas s kamarády a rodiče by mohly volný čas využít pro regeneraci a věci, které třeba s dětmi nestíhají nebo přípravou na příjezd smečky
Každý podle svého.
No, zajímal by mě váš názor na něco takového. Co si o tom myslíte? Šly byste do toho?
Díky všem za názory
Takže vlastně shánítě hlídání
…?
Ahoj všem,
zatím jen anonymně, na toto téma jsem nikde nic nenašla, takže ani nevím, s jakými reakcemi počítat.
Jedná se o to, že se mi v hlavě vyrojil takový nápad „druhé rodiny“. Co tím mám na mysli? Máme téměř 6ti letá dvojčata, kluky. A přemýšlela jsem nad tím, že by bylo fajn, kdyby měli možnost trávit čas i v jiné rodině než v té naší. Jsme dost přátelští, ale díky naši pracovní vytíženosti máme velmi málo času na přátele, protože se o víkendu snažíme být spolu sami jako rodina. A bohužel babičky nemáme žádné, takže co se týče do vzoru mají opravdu jen nás. A tak jsem přemýšlela nad tím, že by jim možná prospělo, kdyby mohli trávit čas i jinde, s jinými dospělými a jinými dětmi.
Líbilo by se mi najít fungující a milující rodinu se zhruba stejně starými dětmi (nejlépe někde z vesnice, protože my jsme měšťáci, tak aby se propojily i „kultury“ a děti poznaly jiný styl života), se kterou bychom se spřátelili a naše děti by u nich trávili třeba jeden týden z měsíce a jejich zase třeba pak u nás. Myslím, že by to mohla být velká pomoc jak pro posílení sociálních vztahů dětí, vzájemné důvěry v lidi, poznání jiného stylu života a i pro duši všech. Děti by poznaly jiné prostředí, jiné hodnoty, trávily čas s kamarády a rodiče by mohly volný čas využít pro regeneraci a věci, které třeba s dětmi nestíhají nebo přípravou na příjezd smečky
Každý podle svého.
No, zajímal by mě váš názor na něco takového. Co si o tom myslíte? Šly byste do toho?
Díky všem za názory