Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
DObrý den všem, ještě bych poprosila o radu, jak zvládnout rok a půl starou dceru, která ještě nechodí a novorozence - bude to také holčička. Prvorozená dcera měla hodně zdravotních problémů a je na mě hodně fixovaná, mazlivá a vyžaduje spoustu pozornosti. Nechci ji ošidit, ale stejně tak nechci ošidit nového drobečka. Jak jste to s tak malým odstupem zvládly? Například spinkání spolu nebo odděleně? Procházky ve dvojkočáru? Koupání a uspávání? Denní režim? Děkuji za rady.
ted kdyz to beru zpetne,musim se pochvalit
ale zvladnout se to da,ja mam holky rok a sedm mesicu od sebe,spaly spolu v pokojicku.Kocarek jsme meli klasicky hluboky a kdyz starsi dcerka nemohla,tak si do kocarku bliz k rukojeti sedla a vezla jsem obe.Kazdopadne museli jsme se vsici sladit.
gratuluju k druhe slecince
Ahoj,
poslední dvě děti máme od sebe 1 rok a 5 dní
(+4 další k tomu) a zvládat se to dá. 5. dcerka začala chodit hodně pozdě, bez dvojkořáru bych byla fakt nahraná (šátek a jiná nosítka nevedeme).
Spaní - starší spávala sama od půl roku v pokojíku, mladší spí do teď s námi v ložnici, ale brzo půjdou do jednoho pokojíku. Uspávání probíhalo v obýváku, pak jsme holky odlífrovali do postýlek (ložnici máme o patro výš, tak abychom pořád nelítali). Starší usínala bez problému sama přes den, ale večer ne.
No a koupání - vaničku jsme měli v kuchyni, nejdřív šla mladší, když jsem oblíkala a krmila mladší, už seděla ve vaničce starší ![]()
Ono to půjde, neboj se toho. Už víš, do čeho jdeš a jen tak tě něco nepřekvapí ![]()
Ale rady ti nikdo nedá, musíš si to organizovat a přizpůsobit sama, jak to bude vyhovovat tobě, jestli budou spát lépe v jedné místnosti nebo vlášť atd to záleží na dětech a tobě ![]()
Já jsem si pořídila sourozenecký kočár (za sebou), protože syn začal chodit až v roce a třičtvrtě a moc toho zatím neujde. Neumím si představit, že by seděl v zápatí hluboké vaničky s pevnými boky tak, že nohy naširoko nahoru, natož aby v této poloze spal.
Asi také hodně záleží, jestli budete chodit spolu na dlouhé procházky, nebo starší dítko jenom vypustíš na zahradu.
Spinkat budou oba spolu s námi v jedné velké ložnici (30m2), ale každý ve své postýlce (doufám). Až bude mladšímu tak rok, tak by mohli mít společně svůj dětský pokoj. Co jsem slyšela, tak dvouleté dítě samo v pokoji spát nechce a pravidelně běhá v noci za rodičema. Obzvláště, když tam spí i sourozenec.
To jsou moje vize. Jaká bude realita, to teprve uvidíme ![]()
Mám od sebe dítka rok a půl. První měsíc masakr kvůli prdíkům, takže jsemměla malého v posteli permanentně, dcerka to okoukala a spala tam také celých půl roku. Teď jsem jí už odlifrovala do své krásné nové postýlky a mladšího taky. Spí spolu v pokojíčku v poledne i večer. V poledne dávám spát spolu a večer okolo šesté mladšího a dcerka chodí mezi sedmou a osmou. K nám neutíká a spinká tam krásní. Přeleze vždy až ráno s to už většinou spát nechce, tak jde s tatínkem dolu na telku, páč vdtává mezi šestou a sedmou a to nejsme ani jeden bdělý. Koupu společně, někdy i s nima. Dcerku svléknu, dám do va,y svléknu mladšího, okoupu, obléknu, pak obléknu dcerku. Jdeme dolu, dcerka kouká na telku a malého krmím a pak jde spát. Na procházky chodíme s hlubokým kočárkem a když dcerka nemůže sedne k malému a jedeme. Chodíme tak na 3 hodinky, takže to neujde celé. Ráno se o starší stará manžel cca do devíti hodina já o mladšího. Dopoledne jsme doma nebo na zahradě, podle počasí, obědvají společně už a odpoledne jsme na zahradě nebo po známých, venku a tak různě. Neboj, dá se to. Těžko radit neb každé dítko je uplně jiné a každému vyhovuje něco jiného.
Ahoj, tak moc zkušeností ti nepředám, neb je mladšímu sotva měsíc (dcerce zítra rok
)
Ale zatím to u nás vypadá takto:
dcerka spí od 4m v pokojíku, malého tam přesunem až se přestane budit v noci (vim ze si to idealizuju podle dcerky, může být vše jinak) a zatím spí s náma v ložnici v postýlce. Přes den je vše v pohodě, když se starám o malého, Dominička ‚asistuje‘ nebo si hraje sama. Když malý spí, snažím se co nejvic věnovat Domče, aby se necítila odstrčená. Hodně chodíme ven (sourozenecký kočár Phil&Teds Explorer,nemůžu si ho vynachválit,je hodně variabilní, tak si plánuju, jak po další zimě už budu vozit jen jedno sedátko, abych se vyvarovala toho, že se mi Domča bude vozit ještě ve školce-s nadsázkou)
Večer je to trochu náročnější, protože Ríša ožívá zrovna když už je Domča ochrnělá a vzteká se u večere, ale věřím, že bude líp až si najdeme ten správný režim.
Mimochodem…Musím se pochlubit, včera večer byla Domča v 8 v postýlce a já stihla i večeři a nádobí, než se Ríša probudil na mlíčko, tak jsem ani nepotřebovala pomoc mého spícího muže ![]()
Neboj,ono to fakt půjde a hlavně za pár měsíců se třeba mladší zabaví ‚hraním si‘ nebo zatím aspoň pozorováním toho jak si hraješ se starší a všechno se tak pěkně sladí. Teď jen pevné zdravíčko a hodně sil do začátku přeju ![]()
Ahooj, mame deti po 11 mesicich.. 21m a skoro 10m.. Mala spi od 8mesice sama v pokojiku a maly zatim jeste s nami, nebot se budui kolem 4 rano na mlicko. Ve jsem chodili a chodime obcas s dvoukocarkem, mame Jane powertwin, ale mala je zdatny chodec tudiz lokalne chodime s jednokocarkem a mala jde vedle. Po obede i vecer chodi spat obe deti ve stejny cas, takze mam cas na domacnost, sama na sebe, na manzela, proste je to v pohode. A musim rict, ze si od Maleho tak 6.ti mesicu krasne vyhrajou, takze je to uplna parada. Maly od Male hodne odkoukal, takze uz od 9.mesice stoji.. Preji tez hodne stesti a at si najhdete co nejvice vzhovujici rezim co nejdriv ![]()
děkuji všem, nicméně zatím to vypadá, že máte všichni štěstí a děti vám spinkají v pokojíčku samy. To u nás nepřipadá zatím v úvahu, malá spí s námi v posteli - kvůli neustálým zdravotním problémům jsem ji chtěla mít pod dozorem a stále bych se jí do vedlejšího pokoje bála dát. Uvažovala jsem, že by dál spala s tatínkem v ložnici a já s malou vedle v pokojíčku. Jak ty starší reagovaly po návratu mrňouska z porodnice? A jak zvládly to období, kdy jste byly v porodnici?Mám vážně strach, aby ta moje malá přísavka neměla trauma, že ji najednou odložím na druhou kolej a netrpěla ani jedna z holčiček.
rybičko, naučila bych malou spát vedle v pokojíčku než se narodí mimi. aby ho pak nepokládala za vetřelce. Jinak malá ještě před týdnem též spala s námi v posteli, ale udělala jsem jí kráááásnou postýlku dle jejích slov a už se do ní vždycky těší, dokonce ráno nechtěla k nám, ale do krásné postýlky. Prostě je potřeba jí na něco navnadit no. Jinak taky jsme to měli doted rozděleno, já spala s prckem páč jsem kojila, ted se sám odstavil a manžel s dcerkou.
to bych ráda, ale malé je jeden rok a tři měsíce, ještě nechodí a musím jí kontrolovat, aby si v noci zase nestrhla hemangiom na víčku - minule nešlo zastavit krvácení a bojím se, abych to případně podchytila - navíc je závislá na lidském teple - v noci mě našmátrá a je klid. Zkoušela jsem jí uspávat samotnou v postýlce podle knížky Každé dítě může dobře spát, ale malá vždycky tak strašně brečela, že se pokakala, popraskaly jí cévky ve tváři a ještě se rukou podrápala v obličeji. VZhledem k tomu, co si zažila, ji raději ustoupím a vyhovím ji v tom, že mě v noci potřebuje vedle sebe. Až bude komunikovat a chodit, asi se jí to bude dát vysvětlit, že má krásnou postýlku, ale teď je na to ještě malinká. Nechce ani plyšáka, dudlíka už nemá dlouho. JO a navíc si v postýlce ve spánku přivodila zlomeninu holenní kosti - prý o šprušli (a to přitom v postýlce nespí - jen je přiražená k naší posteli, aby z ní nespadla), takže asi chápete, že po těchle zkušenostech mám fakt strach nechat ji samotnou.
@Rybicka3 píše:
děkuji všem, nicméně zatím to vypadá, že máte všichni štěstí a děti vám spinkají v pokojíčku samy. To u nás nepřipadá zatím v úvahu, malá spí s námi v posteli - kvůli neustálým zdravotním problémům jsem ji chtěla mít pod dozorem a stále bych se jí do vedlejšího pokoje bála dát. Uvažovala jsem, že by dál spala s tatínkem v ložnici a já s malou vedle v pokojíčku. Jak ty starší reagovaly po návratu mrňouska z porodnice? A jak zvládly to období, kdy jste byly v porodnici?Mám vážně strach, aby ta moje malá přísavka neměla trauma, že ji najednou odložím na druhou kolej a netrpěla ani jedna z holčiček.
Já měla první dvě od sebe 13 měs. a 4 dny. Spala jsem s nimi v jednom pokoji, postýlky v těsné blízkosti postele. Občas některé z nich skončilo u mě v posteli .. ale jinak to bylo suprový, nemůžu si stěžovat. Kočárek jsem měla jako na dvojčata v první fázi, mnohem později už klasický jen pro jednoho s tím, že když starší byla unavená, vešly se tam prostě obě a měli z toho srandu, že jsou tak blízko sebe.
Nemusíš se bát .. a později nikdy nebudeš litovat, ty děti mají pak většinou úžasný vztah ! ![]()
Musim s holkama tady souhlasit.. Mame hoodne podobny denni rezim.. Koupou se stejne.. ale nejcasteji spolu , moc je to bavi.. CO jsem ocenila bylo prave prijmuti maleho. Amalka jeste nejak nerozumela, ze je miminko v brisku. Ze zacatku si drzela malinko odstup, ale jen co zjislila, ze je to vlastne maly clovicek, zacala byt velmi starostliva. Hladi maleho po hlavicce, kontroluje kdyz spinka {mala spi jen jednou denne a to odpoledne, maly spinka i dopoledne}, Nezarli, bere ho proste jako soucast. SPoustu veci, co se tyce bezne pece chape. vMoc mne prekvapilo, ze kdyz maly place, tak jako by vedela,ze je mladsi a potrebuje treba vic pozornosti. Jako nakrmit(mala se krmi uz sama)atd. Mala je velmi sikovna a je to velka pomocnice. Poda mi treba i plinku, ubrousky.. Je to uzasny.. A jak rikala @hanak ,nikdy nebudes litovat.Nekdy je to makacka, ale stoji to za to.
![]()
U nás sou děti od sebe rok a tři měsíce. Malý spal se mnou v posteli od narození až do roka. Potom už to nešlo( velké břicho, malá postel a malý byl velký cestovatel). Učení na postýlku u nás, naštěstí, probíhalo bez problémů. Když se narodila malá, tak sme nejdřív zkoušeli spaní v jedné místnosti, ale to nešlo. Když se malá v noci probudila a začala plakat, tak probudila nejen mě, ale i brášku. Tak sem se sní odstěhovala do vedlejšího pokoje a tak to u nás funguje pořád(malá už má tři měsíce). A kdykoli přes den usne, tak se věnuji malému a ten aspoň nežárlí, když si sním nemůžu hrát, když je malá vzhůru. Má jí rád a pořád jí pusuje. Však neboj nějak to zvládneš. Já taky měla veliký strach.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.