Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
No tak bude jedináček, svět se nezboří.
My jsme se na tom shodli hned, že chce druhé a cca kdy. No a pak se nám neplánovaně podařilo ještě třetí když sem byla ve věku tvého manžela.
@Anonymní píše: Více
no, ale pokud manžel druhé nechce, tak je rozhodnuto, ne? ![]()
My jsme tuhle otázku začali řešit až když dceři byly 2 roky.
Věděla jsem, že když se vrátím do práce, tak druhé už nebude - nechtělo by se mi vracet zpět k plínkám.
Takže jsme měli asi 5 měsíců na to, abych otěhotněla, jinak bych tam pak už měla mezeru a musela bych na skok do práce, než bych šla zase na MD.
U nás jednoduché. Když otěhotním, tak super. Když ne, tak už druhé nebude ![]()
Nakonec jsem otěhotněla 3. měsíc a máme holky přesně 3 roky od sebe.
Manžela bych nechala ještě vydechnout a položila bych mu tuhle otázku znova za delší čas. Vždyť jste ještě celkem mladí a dcera ještě maličká.
A ještě dodám, že mezi 2. a 3. rokem to bylo pro mě nejnáročnější období.
Takové, kdy mě dcera opravdu potřebovala - ne fyzicky, ale psychicky.
Začalo období vzdoru, zkoušení hranic. Pláče bez důvodu. Ten rok se opravdu tvarovala její osobnost a já byla ráda, že ji mohu dělat oporu a ne mít k tomu ještě mimino.
Ale to jen tak na okraj, každé dítě je jiné….
Příspěvek upraven 02.02.26 v 14:11
Za mě to brzy po sobě spíš náročné je. Takže já bych třeba v tomhle manželovo vyhověla, ale vzhledem k jeho věku tak cca o rok, pokud jde o to, kdy se snažit otěhotnět.
Ale vzhledem k tvým pocitů bych si s ním hodně zpříma promluvila ohledně toho, že nemít druhé, pokud do toho nepadne nějaký extrémní důvod (vážná nemoc tebe nebo jeho), pro tebe není akceptovatelná možnost, pokud tedy opravdu není.
Máme 4 děti. Rozdíly 2 roky bez 2 dnů, 15,5 měsíce a 3 a 1/4 roku. Dlouho jsem se o ně starala převážně já, manžel býval třeba 9 dní v kuse v zahraničí, když ne, tak chodil z práce pozdě domů. A úplně v pohodě, nepotřebovala jsem pomoc. Ale to platilo, dokud byly děti zdravé. Po těžkém úrazu druhorozené je to hodně náročné (zejména psychicky, někdy i fyzicky), manžel má HO (ten měl již krátce před tím úrazem) a musí pomáhat mnohem víc než předtím.
Jinak na druhém a třetím dítěti jsme se shodli okamžitě, prakticky hned po porodu jsme věděli, že co nejdřív. Se čtvrtým jsme cíleně čekali, aby byl rozdíl aspoň 3 roky.
S tou plodností po 30. narozeninách to nemusí být tak dramatické, spíš po těch 35. Já jsem teda poprvé rodila těsně po 30. narozeninách, předtím se nám nedařilo přes 5 let. Podruhé jsem otěhotněla 4 měsíce po návratu cyklu, potřetí 5 měsíců po návratu cyklu (první MS jsem měla ještě před koncem šestinedělí), počtvrté (krátce před 36. narozeninami) druhý měsíc snažení.
Takže bych řekla, že tebe čas až tak moc netlačí. U manžela chápu, že už se může cítit na dítě starý.
I kdybys teď otěhotněla, tak budou děti od sebe 2 a 1/4 roku. To mi přijde více méně akorát, rozhodně v pohodě. Dítě chodí, zvládne nějakou samoobsluhu, má režim, kolikrát už ani děti v tomhle věku nespí přes den, jde se s ním už alespoň nějak domluvit, chvíli se zabaví samo, už není samo sobě zdaleka tak nebezpečné jako děti o rok mladší.
Obecně mi přijde, že když to „jde jinak“ a je prostor mít sourozence, je to lepší. Je to celý další druh vztahu, svět, který člověk dítěti otevře. Když nemají sourozence, tak pak nemůžou být jednou ani strejdou/tetou, jejich děti nebudou mít bratrance/sestřenice, budou sami na všechny rodinné starosti, i kdyby třeba jen na staré rodiče. Proti tomu mi nějaká kariéra nebo snaha vrazit do jedináčka maximum času, financí a dalších prostředků, přijdou podružné. A nepíšu to proto, abych někoho přesvědčovala nebo poučovala. Dělejte si, prosimvás, všichni, co chcete. ![]()
30 let a 38 let? A to je problém? Já měla dítě ve 33 a zdálo se mi to brzy. A manžel nechce už vůbec, nebo ještě chce počkat? Jenže já jsem zástance mít mezi dětma velkou mezeru, kĺidně i dva jedináčci. Tak bych počkala půl roku nebo rok a nadhodila to znovu a věnovala se dítěti, které už mám.
@Anonymní píše: Více
Respektuj přání manžela. Bylo by asi špatné, kdybyste měli druhé a on se o něj nezajímal, nestaral, to dítě by mu bylo na obtíž.
Ja zase chtela deti vic let od sebe a manzel to respektoval. Pak se mu uz do druheho ani nechtelo, bylo to spis moje rozhodnuti. Ja bych takto brzy po sobe nechtela, musi to byt zahul. ![]()
Máme rozestup necelé 2 roky, a přijde mi to ideální. No, takto, my byli domluveni, že chceme dvě děti po sobě, takže jsem ani nezačala brát antiko. Dál žádné diskuze úplně nebyly, spíš občas jen poznámka, ze sž bude druhé, tak..
Tak asi by to chtělo si vážně promluvit. Nedokážu si představit, že by se při zmínce o druhém začal manžel cukat. Asi bych se ptala, v čem je problém.
@Anonymní píše: Více
Jako 30 je problém jo? Já měla dítě ve 30. Kamarádka ve 34. Známá druhé ve 49.
Nehazej to na číslo! To je jen výmluva k tomu věřit, že máš pravdu.
A co se stane když budeš mít jedno?
Osobně jsem otevřená tomu mít druhé dítě.
Zase si ale uvědomuje, že by to bylo mnohem náročnější. Malý byt, finance. Sice by jste to dali ale stejně to stojí další hromadu peněz. Ten být teda nevím jak by jsme nafoukli. Kam by jsme se složili. Na větší nemáme finance.
Prostě by to bylo náročnější a divočejší.
Věk vás určitě netlačí, já jsem rodila ve třiceti první dítě a přišlo mi to úplně akorát, se třetím jsem otěhotněla, když mi bylo 35. Druhé dítě jsme začali řešit, když byly dceři asi dva roky, nadhodila jsem to já a manžel souhlasil. Nechtěla jsem se vracet do práce třeba jen na pár měsíců, když druhé dítě bylo v plánu od začátku, na druhou stranu to první mateřství jsem taky musela nechat trochu „usadit“, dřív jsem touhu po druhém dítěti necítila, dcera byla relativně náročné mimino. Třetí těhotenství pak bylo neplánované, ale taky to vyšlo cca ve dvou letech prostředního. Ty 2 - 3 roky mi přijdou ideální, aby k sobě děti měly blízko a aspoň trochu si spolu vyhrály, přitom to starší už zvládne aspoň minimální samoobsluhu a chápe jednoduché pokyny.
@Anonymní píše: Více
Ahoj,
doporučuji netlačit na pilu. Třeba si to rozmyslí.
U nás muž viděl, jak dcera miluje ostatní děti, jak bude skvělá sestra, skvělý sourozenec,…
Já bych měla teda obavy, aby to druhé vůbec nakonec chtěl a nevymyslel si třeba za dva roky zase jiný důvod proč ne. Jak to ale řešit, nevím. Zeptat se ho za čas, jak to vidí teď a jak do budoucna, jestli vůbec bude někdy chtít. No ale když chtít nebude a ty jo… tak nevim, je to těžké.
U nás se to vyřešilo samo, chtěli jsme jedno a druhé přišlo neplánovaně. Máme je přesně tři roky od sebe.
Maminky kdy jste měli nebo plánovali druhé miminko? Máme holčičku, před týdnem jí byl 1,5 roku, a já bych hrozně chtěla další, manžel si to prý nedovede představit už takhle brzy, ale mě za 2 roky bude 30let a manželovi letos 38let, chtěli jsme vždycky dvě děti krátce po sobě, ale on se teď podle mě asi rozhodl že mu stačí jedno ale já vím že čím je žena starší tak to jde hůř, a po té 30tce už mám pak taky strach, nehledě na to že manžel taky už není nejmladší. Dají se zvládnout dvě děti takhle,, brzy''? Strach bych z toho spíš měla mít já, já budu mít doma starost o naší holčičku jako je to doteď, a ještě s bříškem
a kdo přišel třeba s tím, že by chtěl další, vy nebo manžel? Vůbec o tom ani nemluví, když začnu já tak se tomu i trošku brání..nevím kde je problém a bojím se aby nám neskončila jako jedináček. 