Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
V období kdy už to začalo být neúnosné, že ho chtěl i přes den, vztekal se, v každé ruce nejméně dva, jsem ho vzala a prostřihla, dala jsem mu ho a on byl spokojený, pak zjistil, že něco není v pořádku vyndal ho a povídá, že nefunguje a vyhodil ho do koše, takhle jsme to udělali se všema. Pak je chodil kontrolovat do koše, tak jsme to odnesli spolu do popelnice. Když přijeli popeláři, ukázala jsem mu, že ho odvezli pryč. Dodneška si to pamatuje. U každého dítka je to jiné, takže není zaručená rada. První synek se ho vzdal sám ve dvou letech, najednou si o něj neřekl a bylo. Vzít nevzít to je jen na tobě, ty ho znáš nejlépe. Je pravděpodobné, že když mu ho sebereš, tak bude pár dní hrozných, ale časem si odvykne. Ale když už se rozhodneš, nesmíš mu ho vrátit. Hodně zdaru ![]()
Já sem každý den píchla do dudy velkou jehlou o dírku navíc
(ať to nemá najednou a aby cítil sám že se jakože duda kazí
) po týdnu sem špičku ustřihla a to se mu nelíbilo a říkal duda není ono je zkažená, navrhla sem mu že ji může vyhodit tak SAM šel a hodil ji do koše…jeden den sice při usínání naříkal že nemá dudu ale připoměla sem mu že ho sám vyhodil a byl klid…od té doby si nevzpoměl ![]()
Já ho malymu sebrala hned po oslave druhych narozenin, proste jsem rano za nim sla, vzala dudlik a rekla ze uz je velkej kluk, ze dostal auta, jerab, traktor atd. a ze kdyz ma tak velky auta tak nemuze mit dudu a bylo. byl taky velkej zavislak, tak jsem cumela ze ani nepipnul a vecer usnul bez slzicky a v pohode, jen teda co nema dudu tak nespi po obede
takze jsem vymenila 3hodiny klidu za dudu
![]()
Jo a ted kdyz nahodou nekde doma najde zatoulanyho dudu tak si poduda
a jde ho hned vyhodit do kose ![]()
Tak nám bude za pár dní 26 měsíců a dudlíka máme na spaní pořád. To, že jsme ho odbourali aspoň přes den, je velký úspěch. Malá ho vyžadovala pořád, a když jedla, tak ho musela aspoň držet v ruce. Zkusila jsem i dudlík nastřihnout, jenže malá to začala v místě ustřižení ukousávat a já měla strach, že ji to zaskočí a třeba v noci se udusí. S pohádkou, že je dudu jen pro miminka a že ho dáme mimi, to taky nezabralo. Když jsem jí řekla, že ho odneseme mimi vedle k sousedce, tak se malá začala vztekat a vřískat „moje dudu, mimi neee!“ Takže jsme to nakonec ani nezkoušela uskutečnit. Taky nevím, jak jí to odnaučit
Ona prostě bez dudlíka neusne ![]()
@silvajs ja ztoho taky mela strach ale musim fakt rict ze malej si pak ani nevzpomel, ani ten vecer co sel spat poprve bez dudlika, ale je fakt ze u nas je teda vic zavislej na stavebních strojích nez na dudu, takze kdyz mel na vyber bud dudu nebo auta tak vyhrali jasne auta a vedel moc dobre ze bych mnu je jinak sebrala
tak preji hodne uspechu, ja jsem rada ze to mame za sebou, ted bojujem s nocnikem ![]()
@Mata132 Ahoj, tak já řeším to samé..přes den v pohodě, ale na noc bez " dydý" ani ránu a mám hrůzu z odnaučování..Ale to vztekání povolí, malého (Leden-bude mít v 2 roky) to z ničeho nic chytlo, vztek, vztek a vztek, prostě období vzdoru
Taky vyžadoval dydý na uklidněnou. Trvalo to snad týden vkuse, pak se mírnil a ted je opět jak beránek.. i když má své dny, jako každý dítě.. Musí si tím projít
@market.s.87 tak když ted čtu co píšeš-odpolední spaní-tak mám ještě větší hrůzu, protože bez dydáka nevím, nevím… Z nocí jsem počítala, ale odpo spaní se mi vykouřilo z hlavy ![]()
@market.s.87 píše:
@silvajs ja ztoho taky mela strach ale musim fakt rict ze malej si pak ani nevzpomel, ani ten vecer co sel spat poprve bez dudlika, ale je fakt ze u nas je teda vic zavislej na stavebních strojích nez na dudu, takze kdyz mel na vyber bud dudu nebo auta tak vyhrali jasne auta a vedel moc dobre ze bych mnu je jinak sebralatak preji hodne uspechu, ja jsem rada ze to mame za sebou, ted bojujem s nocnikem
Jenže ona je hrozně tvrdohlavá. Dudlíka nevymění ani za nic. Ale třeba o Vánocích, když budou ty nové hračky, kdo ví
Ještě mě napadlo, potřít ji ten dudlík vodičkou Mordex. Je to i proti okusování nehtů, atd. Chutná to prý hrozně, tak třeba pak ten dudlík odloží sama. Ale zase si říkám, že než půjde za rok do školky, tak už ho snad nebude potřebovat ani na to spaní ![]()
Ahojky u nás taky nic nezabíralo, ani narození kamarádčiny holčičky…když jsem mu ho sebrala našel jiný mezi hračkama. Zabrali až čerti na besídce, po jejich odchodu, se začal ptát na dadyna, řekla jsem mu, že si ho odnesl čert, následoval hysterický záchvat, doma sebou plácnul na zem a řval, po půl hodině se uklidnil, vstal prošel obývák nakoukl i pod postel a pronesl - Nemám dadyna sakra! a od té doby klid v pohodě i večer usnul, každý dítě to má ale jinak noo ![]()
Ahojky, my jsme to řešili taky. Mám teda holčičku, ale myslím, že na pohlaví ani tak nezáleží. Přes den jsem jí dudlík schovala a když ho chtěla převedla jsem to na něco jiného, třeba, že jsme si šly hrát nebo jsme něco dělaly. Dávala jsem jí ho jen na noc, protože se jí s ním dobře usínalo. možná jsem měla tu výhodu, že naše malá miluje skřítky a pohádky, šmouly apod. Tak jsem jí pak prostě řekla, že u nás byl skřítek neposeda a že říkal, že je tady velká holčička (měla asi 10-12 měsíců) a že pořád nosí dudlík a že se na ni mooc zlobil a že ji sebral a odnesl do říše pohádek. U naší malé to zabralo a když přišla některá z babiček nebo tatínek z práce, tak jsem malé řekla :„řekni kdo tu dneska a byl a co ti vzal?“ a naše malá řekle „skčítek“ a na otázku „co ti vzal?“ odpověděla „dudu“. Fungovalo to a dudlíka od té doby nenosila. A když se po něm někdy ptala, tak jsem jí jen odpověděla, že dudu není, že ho odnesl skřítek a je klid. Prostě napasovat to na nějakou pohádku nebo na to co má dítě rádo.
Ahojky!
Tak u nás je to asi necelý 2 měsíce, co je malej bez dudlíka. Myslím, že my dospělí všechno moc řešíme. Malej měl dudlík asi do roka a půl jen na spinkání
a pak ho začal vyžadovat čím dál tím častěji. Po 2. narozeninách se naučil chodit na nočník, tak jsem nechtěla, aby toho na něj bylo moc a s dudlíkem ještě chvíli počkala. Radila jsem se tady, pročítala diskuse, dudlík jsme měli dát kamarádky česrstvě narozenému miminku a nakonec jsem to udělala tak, že jsem všechny dudlíky schovala a prostě nebyly. Musela jsem je schovat i před přítelem, páč ten by nevydržel a malýmu dudlíka dal, kdyby plakal.
No, a víte, jak to dopadlo? První dva dny se malej na dudlíka ptal, ale prostě nebyl a hotovo, a pak už ho to prostě samo od sebe přešlo - tedy to ptaní se na dudu. Faktem je, že jsem ho asi 3, 4 dny po oddudlíkování musela pořádně utahat, takže prostě večer lehnul a spal, ale stálo to za to. A já lehla a spala s ním - máme totiž hrozně akčního raubíře.
Takže se toho maminky nebojte, ta naše zlatíčka jsou totiž opravdu mnohem šikovnější, než si myslíme.
Držím palce všem oddudlíkovávajícím maminkám a tatínkům.
PS - hlavně vydržet a nepodlehnout prckovi. ![]()
Prostě vzít, vysvětlit proč a už nadat!
Já dudlík nedala nikdy, nedám ho ani druhému dítěti. Když jim ho nikdy neukážete, tak ho nepotřebují a nechtějí
Kamarádka každému svému diltěti narvala dudlík hned po porodu do pusy. Naše malá vůbec neví, co to dudlík je ![]()
@vendy111
Tak já myslím, že to je na každé mamině, jestli dudlík dá nebo ne. Ale pak musí počítat s tím, že ho jednou prostě prďolkovi bude muset vzít.
Jinak souhlasím s Tvým názorem „prostě vzít a už ho nedat“.
Ano, je to na každé mamině, to je jasný. Já ho nedala, nikdy ho nepotřebovala.
Ale zas na druhou stranu, nemám ráda, když se dítěti něco povolí a pak zas zakáže. Od miminka to prckovi dávat do pusinky a pak mu to vzít, to je pro některé hrozná rána. Proto bych to nejdřív polopatě vysvětlila, vzala a už nikdy nedala.