Duše narozená omylem?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Ty blaho, no nevim 
. To je jak z hororu.
a zkoušela jsi si o tom s někým promluvit? Psycholog je moc přízemní na toto, ale existuje hafo dalších lidí, co se tím zabývají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pravé ze par krát zkoušela ale pokaždé na me koukali jak na blázna tak jsem už raději mlčela
- Citovat
- Upravit
No a jak si muzes byt jista, ze se na te louce nic nestalo? Co kdyz tam byla nekdy nejaka bitva, masakr, nemoc-co vyhladila celou vesnici? Mozna jste si jenom postavili dum, kde je zbyla energie po tech, co tam kdysi bydleli…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je tady jedna pani, ktera o tom hodne vi, napis ji.Nick ma Šema.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
…husty- treba si opravdu zbloudila duse. s tim pokojem… asi je ve ťvem pokoji stavebni material pochybnyho puvodu - anebo vad dum je postaven na nejakem pradavnem pohrebisti a zrovna tvuj pokoj je omylem spravne spititualne polozeny teorii mnoho - my mame v okoli taky par staveni, kde se neda bydlet! vazou se k tomu ruzny historky…
ale tve sny jsou desive, to se divim, ze ses nestala nespavcem… anebo ses medium?! a ptala ses tech ve snu na neco?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak já jsem skeptik na nadpřirozené jevy. Nevěřím na duchy, ani na to, že je tělo a duše… Ale ty na to asi věříš a co mě napadá, tak že je tvůj pokoj v nějaké špatné zóně, známá kvůli tomu kdysi stěhovala postel. Malé děti mívají strašidelné sny, noční děsy a podle mého je tvoje chyba, že jsi při představě lékaře přestala rodičům říkat o nočních můrách. Třeba máš z nějakého důvodu sklon k,,pocuchaným nervům", to musíš posoudit sama Já jako malá byla přesvědčená o tom, že jsem z dětského domova, že mě rodiče adoptovali a vytvořila jsem si i falešné vzpomínky. Byla to prkotina, teď se tomu směju 
Ovšem na tvoje téma bych se tu mohla dohadovat s mými odpůrci a ani jeden si nemůžeme být jistý, kdo má vlastně pravdu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já bych to viděla jako dva oddělené problémy. Ten první, pocit že ses tu neměla narodit - prostě máš silné vzpomínky ze života v dávné minulosti a ty ostatní životy mezi tím jsi zapomněla, jak je jinak přirozené. Něco jsi v tom životě nedokončila a máš touhu se do něj opět vrátit.
No a ten druhý problém - fakt na té louce mohlo „něco“ být, to bych zkusila zapátrat v historii, jestli tam fakt nestálo nějaké sídlo, nestala se tam vražda atd. A možná že to fakt souvisí, žes tam kdysi žila ty sama…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pocit, že tu nemám být jsem nikdy nijak neměla, ale taktéž se mi zdál silný sen, kdy jsem se ocitla v minulosti na zámku v pokoji kněžny. Já tam byla sama za sebe, ale nemohla jsem se v tom snu hýbat, strašně se mi motala hlava a nemohla se postavit - padala pořád na stranu, ona nemluvila, ale viděla mě. Zeptala se mě jen, odkud jsem přišla a já jí stačila říct, že jsem z budoucnosti, bála se jí říct pravdivý rok a vymyslela si tuším 2030? Pak tam přišel nějaký zlý muž v uniformě a ona se ho děsně bála a očima mě prosila o pomoc, on mě vycítil, ale neviděl mě a snažil se mě nahmatat. Já před ním uhýbala, než jsem uviděla dveře a vyšla na chodbu zámku, kde jsem už měla normální rovnováhu. Prošla jí celou, zastavila se u jiné komnaty, kde byly otevřené dveře a napila se čerstvě vymačkané pomerančové šťávy, pak jsem šla dál chodbou a podívala se oknem do zahrady. Tímto můj sen skončil.
Jako malá jsem bydlela v pokoji v bytovce s rodiči, taktéž se tam nic nestalo a já slyšela a cítila něčí přítomnost. Parkety skřípaly, jak když na ně někdo šlape. Noční můry na denním pořádku. Byla jsem často náměsíčná. Jednou jsem se vzbudila uprostřed noci a přes prosklené dveře viděla, jak za nimi něco jasně září - byly to dvojí dveře a svítila jen jedna polovina. Šla jsem se srdcem v žaludku k tomu, chytla za kliku a v tu ránu tma, jak v pytli. Já rozsvítila a nikde nic. Do teď si to nedokážu rozumně vysvětlit.
Každopádně jsem začala věřit ve strážného anděla, v to, že mě ochrání a přestala se bát, bydlím s přítelem jinde a od té doby mám pokoj. Hlavně si myslím, že je to tím, že jsem se svěřila „dobru“ a „zlo“ si nepřipouštím.. Čím je člověk senzibilnější, tím se o něj nastejno pokouší dobro i zlo, tak to je a bylo.
Příspěvek upraven 16.03.14 v 12:15
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myslíš, že je to půdou nebo barákem? Psala si, že už od malička máš pocit, že tu nemáš být… 
No psycholog ti asi nepomůže, budou tě mít jen za blázna. Chtělo by to někoho, kdo se tím zabývá. Hele a si jinak v životě šťastná?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mně teď napadlo, když máš takovou spojitost s těmi „duchy“ ve tvém pokoji, ptala ses je někdy, co chtějí? Mluvila jsi s nimi? Možná by ti něco mohli říct nebo naznačit. Vím, že to zní masochisticky ale co kdybys jednou přespala u rodičů s tím že byses tentokrat nebála a pokusila se s nimi promluvit? Je možné, že buď s tím můžeš mít spojitost nebo jsi hodně citlivá na nejaké energie. Ještě mi teď napadlo, nemáte někde v okolí naleziště stříbra?
Příspěvek upraven 16.03.14 v 12:20
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Opravdu jsem se stala nespavcem, bývala jsem hodne utahana, ve snech se mi hodne zdálo o těch co brzy umrou, říkala jsem mamce, mami teta brzy umře a buch za 3 dny umřela řekla jsem ji to jeste 2 x ale pak mi nadala ať raději mlčím ze to vedet nechce.
Zdava se mi o dědovi a babičce, ze děda vzkazuje tátovi ať se tak nerozciluje ze jinak brzy bude s nim, nebo ať si dává pozor na kolena, zadá… Občas vzkaz vyřídim…
Někdy mi děda rekne ze nejsou s babi spolu ze on je nahoře a babi tam kde je to zle… Ale nevim jak pomoci
Po narozeni syna še to na chvily sklidnilo, ale v jeho cca 2 letech pravidelně ve 3 rano pláč a divné zvuky z pokojicku… Vždy jsem pro nej šla a mě o zádech předjížděl studny zaván… 
v jeho 4 letech dostal hystericky záchvat ze v ložnici u dveří stojí bubak a odmítal sám projít kolem dveří… V noci několikrát sez budil s křikem a ja jasné nad nim viděla bili opar který zmizel a syn se uklidnil.
Následně jsme druhy den vykropila byt svecenou vodou a duch byl pryč sám syn to potvrdil.
Druhy den se mi zdál sen ze u te postele stala žena v bílém starém oblečeni, hubena bez obličeje a ze je to ta sama co za mnou chodila v domě rodičů ale neřekla mi proč ani proč přišla po 15 letech
- Citovat
- Upravit
Když mi napíšeš SZ, tak ti mohu poslat kontakt na paní, která se tímhle zabývá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:Šmarja já mám husí kůži
Opravdu jsem se stala nespavcem, bývala jsem hodne utahana, ve snech se mi hodne zdálo o těch co brzy umrou, říkala jsem mamce, mami teta brzy umře a buch za 3 dny umřela řekla jsem ji to jeste 2 x ale pak mi nadala ať raději mlčím ze to vedet nechce.Zdava se mi o dědovi a babičce, ze děda vzkazuje tátovi ať se tak nerozciluje ze jinak brzy bude s nim, nebo ať si dává pozor na kolena, zadá… Občas vzkaz vyřídim…
Někdy mi děda rekne ze nejsou s babi spolu ze on je nahoře a babi tam kde je to zle… Ale nevim jak pomoci
Po narozeni syna še to na chvily sklidnilo, ale v jeho cca 2 letech pravidelně ve 3 rano pláč a divné zvuky z pokojicku… Vždy jsem pro nej šla a mě o zádech předjížděl studny zaván…
Druhy den se mi zdál sen ze u te postele stala žena v bílém starém oblečeni, hubena bez obličeje a ze je to ta sama co za mnou chodila v domě rodičů ale neřekla mi proč ani proč přišla po 15 letech
Následně jsme druhy den vykropila byt svecenou vodou a duch byl pryč sám syn to potvrdil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dobry den,
Narodila jsem se do milující rodiny, mam mladšího brášku, vyrůstala jsem nejdříve v panelovém domě a pak si rodiče svépomocí postavily rodinný dum.
Brzy jsem se naučila chodit a mluvit a ma první veta byla " ze je něco špatně, ze tu nemám byt ". Maminka z toho byla hrozne špatná a pry jsem to vykládána každému na potkání… Tento silný pocit ze tady nepatřím, ze mam byt jinde me držel cca do 10 let pak už jsem se naučila s tím žít ale drží me to dodnes…
Po přestěhování do domečku to me bylo cca 7 let jsem začala trpět nocnimy murami, zdavalo se mi hodne často o mrtvých lidech, o velkém množství rakvi jak jsou úplně všude a ja na nich bud stojím nebo sedím, všude ve snu jsem viděla mrtvoli jak lezi u silnic, v lese v rozborenych domech… Reakce rodičů byla ze jsem blázen a divná ze zajdeme k psychiatrovi… Od te doby jsem raději o svých snech mlčela…
V domě jsem dostala cca v 14 letech svůj pokoj který byl spojeny se schody na pudu a to teprve začalo peklo… Denodene sny o mrtvých, o tom ze me někdo honí a chce mi ublížit, ze se porad jen musím schovávat…
Několikrát se mi stalo ze za mnou v noci přišel temný stín a smál se tomu ze se bojím, ležela jsem přítiskla obličejem ke zdi a bála se otočit, chvily sedel vedle me, pak jsem slyšela jak to jde po schodech nahoru na pudu…
Občas kdyz jsem se probudila viděla jsem ve tmě dvě zářivě žluté oči co na me koukají…
Několikrát jsem zažívala deju vu a měla záblesky z minulosti kde jsem jasné viděla ze jsem žena ve starodavnych šatech bydlici v domě ze dřeva…
V 18 letech jsem se přestěhovala k příteli a zle sny přešli jak mávnutím proutku… Nicméně v mem bývalém pokoji nikdo žádná návštěva nechce spát sama, vetsinou ve dvojici ze se tam necítí dobre
Konečně po 15 letech od přestěhování mi rodiče uvěřili ze je tam něco špatně kdyz v tom pokoji nikdo nechce byt po setmění
Dum je postaveny novy na bývalé louce u lesa a vím ze še tam nic nestalo.
Každopádně můj dotaz je proč jsem měla jako malé dite utkvělou představu ze tady nemám byt ze je něco špatně, ze mam byt jinde?
Děkuji Vám za trpělivost pri docitani mého příspěvku a za připadne rady budu rada.