Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky, jdu si pro pár rad. Dcera (čerstvě 2 roky) spí ještě v malé postýlce, kterou mám přisunutou k naší manželské. Usínáme spolu, ale v poslední době si začíná trochu vymýšlet. Usíná nalepená na mě, ale potřebuje k tomu můj kožní výrustek co mám v podpaží
Stačí jí, když ho jen drží. Ale už je z toho zlozvyk. Začíná mě to rozčilovat. Nemůžu se uvelebit podle svého. Musím to za včasu utnout. Druhá věc je, že když se v noci nedejbože otočím k manželovi, taky řev…A ráno, se budí s pláčem. Za poslední půlrok to bylo snad dvakrát co se probudila a neplakala. Přemýšlím, že by jsme jí koupili už normální postel a prostě se bude muset naučit spát sama. Chodíme spát ve stejnou dobu, takže při usínání jsme vždy s ní. Myslíte, že by to bylo řešení? Určitě za mnou ze začátku příjde, ale já už chci mít taky v noci „svobodu“. Nemluvě o tom, že ještě dávám mléko dvakrát
Poradíte něco? Moc díky.
Naše malá, 2r a 4m, taky spí ještě v malé postýlce nalepené na té naší manželské. Často si nás taky žádala, abychom s ní usínali, no a pomohlo, že jsme jí vysvětlili, že maminka se jde umýt a taťka bude dělat bobíka a pak že za ní přijdeme. A takhle vždycky usnula bez problému.