Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Midaku Náš malý je taky obratný, vyleze naprosto všude. Přitáhne se všude, je ohebný a mrštný, všude se diví, co to máme doma za horolezce. Teď zkouší chodit na plavání (kde sice jede to svoje, ale snažíme se ho socializovat, krom heren a hřiště). Díky za vlití krve do žil…zkoušeli jsme hudební kroužek Yamaha a to jsme absolutně nedali, byla to taková srážka s realitou, že jsem se tam rozbrečela. Původně jsem si myslela na nějakou dětskou skupinu už od 2.5 let, ale spíše to teď vidím na to příští září, až mu bude 3.5, budu doufat a snažit se mu co nejvíc pomoct…myslím, že snížený intelekt nemá (naopak mi přijde poměrně bystrý, což zní alibisticky…ale prostě je zdravé zvědavý…)
@Midaku díky moc-vyzkousime! Někdy udělá přesně co chci- podej koblihu, vezmi si boty, rozumí „NE“, ale většinou tam ta informace nedoteče/nerozumí/ignoruje, těžko říct. Stejně je to s oslovováním, v klidu se otočí někdy, jakmile je zabrany, má puštěnou pohádku, jde to mimo. Pozitivní je, že mi přijde, že se to časem zlepšuje, byť v porovnání s vrstevníky je prostě mimo.
@PetruskaDDD syn v tom věku socializace nezvladal, na kroužku si dělal co chtěl, zásadně něco jinyho, než měl, pravidla ničeho nechápal, učitelku nerespektoval, na čtení pohádky, co byla na závěr hodiny, je s ním vždy musela odejít, protože nevydržel sedět a poslouchat… teď v 6 letech chodí na fotbal, kde sice běhá jak smyslu zbavenej, ale trenér mu dává do těla, dal mu víc času na pochopení pravidel a kupodivu to nějak funguje. Neboj se předem.
@Midaku fakt děkuju za podporu. Kolem máme samé takové ty „dokonale“ a „nadané“ děti a je hrozně obcerstvujici slyšet, že to měl/má někdo stejně, že se to zlepšuje a že s tím dá něco dělat. Pochopení rodiny se také zlepšuje, na malého byly kladeny extrémní požadavky protože jsme byli oba v dětství šikovní a bezproblémový (manžel matfyz, já lékařka). Takže to byl takový naráz, co nikdo nečekal, ale pomalu se szivame a holt jsou mnohem horší věci na světě.
@fiveta píše:…
K tomu máte další děti??? Klobouk dolů
@Midaku …taky jsem se naučila mluvit jako z gangu, jednoslovně, jasně, stručně a funguje to. Obrázky taky pomáhaly. Manžel to dodnes nechápe
ale logopedka mě naučila, že není nutné mluvit slova, ale jen „svoje slova“. Tím se učili a šlo jim to, neztráceli motivaci neúspěchem.
Takže holka - JÁJA, zajíc - BOBO, kůň - Hi, bonbon-PUPU… taková batoletština. @PetruskaDDD a protože mám děti hyper, zjistila jsem, že při té aktvitě nejvíce vnímaj. Takže naše logo je venku, nikoli u sešitu. Chce to vychytat ten čas, kdy dítě vnímá.
@axlpol přesně tak, do písmenka souhlasím. My děláme logo nejčastěji hlavou dolu, nebo v nějaké náhodou vzniklé volné vteřině, kdy to na něj vybalim v rámci něčeho, co zrovna děláme. Mluvíme jak dementi všichni doteď, to je zvyk. Když řeknu kombajn, on ho v knížce nenajde. Když řeknu kojban, tak ho hned má. I když ví, jak je to správně, umí to i vyslovit, když se snaží, ale potřebuje hodně času, aby to do toho mozku doteklo. Kojban tam dotece hned. Tohoto se trochu bojím ve skole, tam asi nebude prostor čekat, až mu nějaká informace dojde k mozku, pak k ruce cestou se ztratí, protože tamhle za oknem spadl list… jsem zvědavá, co přinese září.
@Midaku
přesně… já se bála školy, ale jde to.
Drhne mluvení, komolí, bez předložek, spěchají a dělaj chyby, někdy se zakoukaj z okna atd. ale tím, že jsme dřeli kreslení, i psaní, tak psací písmo maj lepší jak já, vynikaj ve výtvarce a těláku (prý tam skoro nikdo neumí kotoul
)…takže nechodí ze školy s pocitem, že jsou divní mimoni.
No a úkoly a vlastně cokoli dělaj doma ve stoje (nevím proč jsem kupovala židle
) ve škole to usedí, protože maj po škole dost pohybu, tak si tam vlastně spočnou a sedí.
Taky držím palce
![]()
@axlpol píše:…já jsem taky trochu hyper. Jak je pozoruju, tak tuším, kde se ten jeden faktor vzal. Takže mi vlastně ten frmol vyhovuje…ale byli předčasně narození, jednovaječná dvojčata s tranfuzním syndromem, těch faktorů bylo více, proč maj nárok na „diagnozy“. Inteligence vyšší, ale neumí to standartně projevit.
Tím, že makáme na jejich přednostech, získávaj sebevědomí (protože ve školce to od dětí už to pocítili „proč nemluvíš? proč se s náma nebaví…“) a pak jdou odvážněji i do toho co jim nejde.
Jinak speciální škola byla u nás spíše problém, než pomoc. Máme kvalitní speciální školku a školu, ale byla tam většina dětí, co měly fakt problém a táhly ty moje dolů. Běžná školka jim dala v rozvoji daleko více.
super přístup…máme tedy jen jeden takový kousek doma, tak si dovedu představit…
Přihlaste se na fb do skupiny Rodice deti s vyvojovou dysfazii a zjistite, ze opravdu nejste sama.
@oligenerallogin díky, přihlásila jsem se. Sbíráme teď informace-co a jak. Plus se snažíme uklidnit, že to sice bude těžší, ale že to půjde.
Dobrý den. Myslíte si, že by to mohl být autismus? Syn 3 roky a 4 měsíce nemluví, aktivně používá cca 20 slov včetně citoslovcí, je vzteklý a největší problém je, že se bojí zvuků (vysavač, mixér, vrtačka, tekoucí voda u sousedů v paneláku,…). Obchody zvládá ale dobře, na pouti se kraválu nebojí, hlasité hudby doma také ne. Udržuje i oční kontakt, rozumí, napodobuje, je mazlivý, ukazuje, snaží se domluvit gesty, oblékne se kromě bundy sám, je bez plen i na noc.Od září chodí do školky, tam se prý nechce zapojovat do společných aktivit, nekreslí, neudrží pozornost, nehraje si s dětmi). Ani doma nechce dělat to, co ho nebaví. Teď v týdnu byli se školkou na muzikálu a syn si prý odmítl sednout s dětmi do řady, tak stál s paní učitelkou stranou a vydržel u jedné písničky a pak si zacpal uši a začal řvát. Syn je osobnost už od narození ![]()