Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Estivill versus separační úzkost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
17.11.10 15:42
Estivil vs.separační úzkost
Ahoj, vím, že tu podobná témata jsou, ale odpověď jsem pořádně stejně nenašla. Dcerka od narození usínala na noc sama, bez problému a bez dudlíka. Je to pár dní, co si přes den vystačí o něco méně sama, ale to mi nevadí, co mě zneklidnilo, že večer před usnutím si chvilku(tak 5min) popláče, ale usne. A včera se vzbudila po pár hodinách a plakala asi půl hodiny. Možná to řeším moc brzo, ale nechci si zadělat na nespavce 
Mám pocit, že pomalu nastává separační úzkost. Jak jste jí řešily vy? Dudlíka na noc odmítám dávat, verunka není zvyklá na usínání na ruce nebo v naší posteli, to by jenom vytřeštila oči a začla dělat kraviny a neusla vůbec. Tak nezbývá, než ignorovat, nebo je ještě nějaké řešení? Protože jsem tu zas někde četla, že se estivil nemě aplikovat na separačku, tak jsem nějaká zmatená. Jak dlouho vůbec ta separačka trvá? Zhruba?
Zuby mě taky napadly a třeba to budou ony, ale informovanost do budoucna taky neuškodí.
Omlouvám se za román, mně to vždycky trvá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.11.10 15:46
u nas to bolo podobne, do 6-mesiacov zaspaval maly sam, potom ako by utal a len so mnou… priznam sa, neriesila som to, ani na nenapadlo ho ignorovat, uspavala som ho dalsieho 1.5 roka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.10 17:33
někde jsem četla, že separační úzkost trvá týden. Ale nevím, to, co popisuješ je u nás už asi 3 měsíce 
Na tvém místě bych byla u ní, než usne, ale tak po týdnu (cca, uvidíš, jak to pujde) bych zas trvala na samotném uspávání. Hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.10 18:33
Týden trvá spurt.. No právě, že ani nemůžu být moc u ní, protože není zvyklá a místo uklidňování jí to ze spánku vytrhává, oči na půl hlavy, chechtá se na mě, odkopává se a o nějakém zklidnění díky mojí přítomnosti nemůže být řeč 
Matenko- tyjo to si nedokážu představit, uspávat tak dlouho 
Zkusím to asi zatím ignorovat, protože mě nic jiného nenapadá, bohužel to nějak vyřešit musím,kdyby to bylo horší a horší, patřím mezi spáče a po méně jak 9h spánku nefunguju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.10 19:16
Máš pravdu Zuzouš, dnes jsem navštívila stránky kojeni.net a tam paní psala, že to trvá měsíc až půlroku, což by u nás odpovídalo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
JanaKana
28.12.10 15:51
Od 5 měsíců začíná dítě odlišovat sebe od okolí a od své matky. V této době si vytváří jedinečný vztah k pečující osobě - matce. Jak je tento vztah kvalitní, předznamenává další vývoj dítěte. Děti, které jsou odstrkávány a „učeny“ být samy, mají často problémy v dalším životě a hůře se osamostaňují. Tento vztah (připoutání) se tvoří mezi 5. až 11. měsícem. V této době je dítě neklidné, když ho matka opouští, často protestuje a prožívá separační úzkost. Je to normální a ukazuje to na to, že je dítě zdravé. Nenormální je, když dítě nijak nereaguje, pokud matka odchází, například z pokoje. Já osobně spím s naší 11 měsíční holčičkou buď v posteli, nebo ona spí v postýlce, kterou máme těsně u naší dospělé postele. O dětském pokoji zatím neuvažuji, protože si užíváme jak ona, tak já. Tenhle drahocený čas s malým dítětem se nedá ničím nahradit ani zaplatit a já se snažím vychutnat si každou chvilku. Po tomto období se dítě začíná osamostatňovat od matky - souvisí to s rozvojem chůze - už se vzdaluje, ale hned se zase přibližuje. Děti, které mají jistotu, že je matka neopustí, se dobře osamostatňují. Separační úzkost provází dítě celé roky a kratší odloučení od matky (MŠ) snese dobře až tak ve třech letech nejdříve. To souvisí s tím, že v tomto věku už dítě chápe, že po školce se vrátí zase domů k mámě. V této době už je také schopno jakés takés spolupráce. Doporučuju přečíst práce psychologů Bowlbyho, Mahlerové, Ainsworthové, Matějčka. Užívejte mateřství!
- Citovat
- Upravit
7.7.13 20:35
@JanaKana píše:
Od 5 měsíců začíná dítě odlišovat sebe od okolí a od své matky. V této době si vytváří jedinečný vztah k pečující osobě - matce. Jak je tento vztah kvalitní, předznamenává další vývoj dítěte. Děti, které jsou odstrkávány a „učeny“ být samy, mají často problémy v dalším životě a hůře se osamostaňují. Tento vztah (připoutání) se tvoří mezi 5. až 11. měsícem. V této době je dítě neklidné, když ho matka opouští, často protestuje a prožívá separační úzkost. Je to normální a ukazuje to na to, že je dítě zdravé. Nenormální je, když dítě nijak nereaguje, pokud matka odchází, například z pokoje. Já osobně spím s naší 11 měsíční holčičkou buď v posteli, nebo ona spí v postýlce, kterou máme těsně u naší dospělé postele. O dětském pokoji zatím neuvažuji, protože si užíváme jak ona, tak já. Tenhle drahocený čas s malým dítětem se nedá ničím nahradit ani zaplatit a já se snažím vychutnat si každou chvilku. Po tomto období se dítě začíná osamostatňovat od matky - souvisí to s rozvojem chůze - už se vzdaluje, ale hned se zase přibližuje. Děti, které mají jistotu, že je matka neopustí, se dobře osamostatňují. Separační úzkost provází dítě celé roky a kratší odloučení od matky (MŠ) snese dobře až tak ve třech letech nejdříve. To souvisí s tím, že v tomto věku už dítě chápe, že po školce se vrátí zase domů k mámě. V této době už je také schopno jakés takés spolupráce. Doporučuju přečíst práce psychologů Bowlbyho, Mahlerové, Ainsworthové, Matějčka. Užívejte mateřství!
Krásně napsané 
jen musím oponovat - moje nyní tříletá holčička nikdy neměla separační úzkost, opravdu - neplakala, když jsem odcházela na wc nebo ven pověsit prádlo,,na nákup apod, ale nepřijde mi, že by byla nenormální Na druhou stranu jsem se ji snažila dost věnovat a teď je to rozumná, samostatná, sebevědomá holčička … omlouvám se za reakci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.13 12:51
Separacni uzkost trva tak dlouho jak dobre to maminka zvladne a samozrejme take podle osobnosti ditete.Dite ma na tenhle pocit a uzkost plny narok a tak je to treba i brat, dat mu utechu, blizkost a jistotu ze tady jste a vzdy budete, pak se vyda samo dal. Podle meho nazoru a zkusenosti by se Estivil nemel praktikovat vubec, dnes uz je spousta clanku kde vedci a psychologove varuji proti tomu „nechat dite vyrvat“ protoze tak muzete zlomit jeho osobnost, dite zaziva sok z odlouceni ktery se casem muze projevit depresemi, pocuravanim, ne-sebevedomim. Ja bych do toho nikdy nesla, ani ma intuice mi to nikdy nedovolila, vzdy jsou i jine moznosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.13 12:54
Naprosto souhlasim jsem docela v soku kyz vidim kolik matek je jeste dnes s takovou dostupnosti k informacim schopno nechavat deti vyrvat (estivill) a strkat deti do skolek od 2 let…je to smutne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.13 15:19
Teda o separační úzkosti čtu prvně, kam to zařadit? Malá má poslední dobou spíš asi opačný problém, už přibližně 3 týdny se probudí kolem 2 hodin v noci a pláče, řve a vzteká se cca do 4,5 hodin ráno, jsem z toho totálně vyřízená, nepomůže brát jí na ruce, v posteli začne lozit a blbnout i u toho vřeští takže to bohužel tu dobu musíme nějak zvládnout. Zkoušela jsem jestli se něčeho nebojí nebo tak něco, ale nic v okolí postýlky není nového. (spí s námi v ložnici vedle naší postele má postýlku a má nyní 1 rok)
Jídlo taky nepomáhá (není kojená, byla jsem po císaři a nějak to nešlo nastartovat, po velkém úbytku váhy jsme museli přestat zkoušet…) nošení ani blízkost taky ne, spíš se odtahuje.
Nyní jsem dva dny spala v obýváku protože mě pobolívalo v krku a světe div se, i když tam byl mužík tak malá spala celou noc:! tak celá veselá jsem šla spát další noc taky do ložnice jelikož už mi bylo dobře a opět to samé, připadám si už jako že má na mě alergii nebo nevím jak to říct.. 
v noci jsem už z toho zoufalá, muž ten dokáže už ze zvyku spát i když brečí, ale mě to trhá srdce a vůbec netuším co by to mohlo být. Zoubky to taky nejsou.. a bolesti bříška na ty netrpěla nikdy.
prostě si připadám, že má alergii na mě, pokud to jen trochu jde.. 
takto se chová v noci, ale přes den stačí abych šla na záchod a vzteká se že jsem jí zmizela z očí, nechávám si tedy pootevřené dveře, ale dovnitř jí teda nepouštím, do ted měl muž dovolenou ale jak budeme bojovat nyní to bude zajímavé. Posledně jsme byli na návštěvě kde bylo spousta lidí, tchýně a podobně, šla jsem tam na záchod a myslela jsem že jim tam rozmlátí dům, tchýně se nestačila divit, a to jsem po ní chtěla hlídání na hodinku, předem jsem s tímto nápadem byla odmítnuta už netuším co dál dělat, protože tohle nejsou normální reakce, to jsou přehnané reakce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
