Ex na pracovišti...

Anonymní
1.6.21 14:17

Ex na pracovišti

Ahoj!
Ráda bych se Vás zeptala na názory. Proběhl u mě románek na pracovišti (3/4 roku), po rozchodu jsme byli stále v kontaktu do jisté hádky a od té doby se dotyčný chová příšerně. Osobně se tolik nevídáme, komunikujeme přes telefony, e-maily. V týdnu je 2dny fajn, dokonce i flirtuje, Možná trochu žárlí a 3 dny na facku a baví se semnou jak s nějakým šupákem co ho obtěžuje. Takhle je to už pár měsíců a mě už to přerůstá přes hlavu. Řešit s ním jsem zkoušela ale opět se jednou omluví a uklidní, jindy je ještě víc nepříjemný. Nechci to řešit ukončením pracovního poměru, ale takhle to dál už nejde a nic jiného mi zřejmě nezbyde. Máte s tím některá zkušenost? Setkaly jste se s takovým mužem? Jak na něj, co s tím? Díky moc!

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
20778
1.6.21 14:25

Rozhodně bych to neřešila sama, ale obrátila se na nadřízeného. Vysvětlila bych mu situaci a požádala ho o jakousi mediaci, kdy byste si vy tři sedli a našli řešení, jak dál fungovat v rámci slušných mezí a korektních pracovních vztahů.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.6.21 14:29

@Janli Díky. Na to se chystám. Avšak nechci do toho tahat jiné lidi a proto jsem napsala sem, zda někdo vidí jiné východisko.

  • Citovat
  • Nahlásit
850
1.6.21 14:33

Proto se říká „co je v domě není pro mě“ pokud se to týká čistě Vašich osobních věcí, jednoduše bych s ním utnula kontakt čistě na pracovní rovinu a nic víc, pokud to zasahuje do práce, obrátila bych se na nadřízenýho

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ayo
42
1.6.21 14:34

A ta komunikace - e-maily, telefony atd. je kvůli práci nebo čistě vaše osobní? Pokud by to šlo, tak se snaž omezit kontakt na minimum. Možná to zapojení šéfa by nebylo marné, třeba by vyšel vstříc a nedával vám společné projekty, pokud by to samozřejmě šlo

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.6.21 14:38

Konverzace mezi námi začíná většinou pracovně, pokud se baví slušně a normálně, nic neřeším, zasmějeme se pobavíme a jdeme dal. Pokud je nepříjemný, občas to jde jedním uchem tam druhým ven, občas mi rupnou nervy a řeknu mu, aby se ke mě choval normálně A ne jako s retardovaným pacientem. Podle nej, problém dělám jen já. Absolutně nechápu, proč takový stav je. Ráda bych to pojmenovala a vyřešila mimo ostatní kolegy a šéfovou.

  • Citovat
  • Nahlásit
6743
1.6.21 14:39
@Anonymní píše:
@Janli Díky. Na to se chystám. Avšak nechci do toho tahat jiné lidi a proto jsem napsala sem, zda někdo vidí jiné východisko.

Tahle situace nema zadne snadne reseni.
Bud to psychicky ustojis, anebo zmenis praci. Chodit za nadrizenym je podle me naprosta kravina. Ten se tim vubec zabyvat nebude. Jak cekas, ze by to mel resit?

Ber to jako ponauceni pro priste, ze tohle je vzdy riziko za vztah na pracovisti a radeji si vybirat partnera nebo milence odjinud, nez z prace.

Příspěvek upraven 01.06.21 v 14:41

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.6.21 14:41

Jeden den mi napíše žárlivou zprávu,, druhý den mi řekne, že už je stejne s někým jiným atd.

  • Citovat
  • Nahlásit
113
1.6.21 14:53

Začínat si v práci románek je největší blbost co může ženská udělat, aby jsi nakonec pak o dobrou práci kvůli takové kravině nepřišla. Poučení do života. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21178
1.6.21 14:59
@Anonymní píše:
@Janli Díky. Na to se chystám. Avšak nechci do toho tahat jiné lidi a proto jsem napsala sem, zda někdo vidí jiné východisko.

Tak komunikaci omez výhradně na pracovní věci, zvol neutrální tón a máš klid. Na jeho výpady nereaguj. Jít s tímhle za nadřízeným je tedy trapas.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6743
1.6.21 15:08
@terien píše:
Tak komunikaci omez výhradně na pracovní věci, zvol neutrální tón a máš klid. Na jeho výpady nereaguj. Jít s tímhle za nadřízeným je tedy trapas.

Uplne presne, nazval bych to megatrapas. Ale pouze zakladatelky.
Jako kdyby jeji nadrizeny mu zakladatelku nacpal do postele a mohl za to, ze neustali rozchod a on se chova nemozne.

Nedovedu si predstavit, ze by za mnou prisel podrizeny a ja mu mel resit jeho rozpadly vztah, ktery on nezvlada. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3470
1.6.21 15:16

Proč s ním komunikuješ přes telefony, e-maily? Pokud to není pracovní, tak není důvod s ním komunikovat

Příspěvek upraven 01.06.21 v 15:18

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6925
1.6.21 15:17
@Anonymní píše:
Ahoj!
Ráda bych se Vás zeptala na názory. Proběhl u mě románek na pracovišti (3/4 roku), po rozchodu jsme byli stále v kontaktu do jisté hádky a od té doby se dotyčný chová příšerně. Osobně se tolik nevídáme, komunikujeme přes telefony, e-maily. V týdnu je 2dny fajn, dokonce i flirtuje, Možná trochu žárlí a 3 dny na facku a baví se semnou jak s nějakým šupákem co ho obtěžuje. Takhle je to už pár měsíců a mě už to přerůstá přes hlavu. Řešit s ním jsem zkoušela ale opět se jednou omluví a uklidní, jindy je ještě víc nepříjemný. Nechci to řešit ukončením pracovního poměru, ale takhle to dál už nejde a nic jiného mi zřejmě nezbyde. Máte s tím některá zkušenost? Setkaly jste se s takovým mužem? Jak na něj, co s tím? Díky moc!

Bohužel mám zkušenost a nemám radu. Moje situace byla trochu jiná než Tvoje, a to v tom, že jsme se s mým bývalým setkali ve společné práci více méně náhodou až po rozchodu, tedy nejednalo se o románek na pracovišti, který by nedopadl.
Jako na potvoru nás ještě posadili do stejné kanceláře, takže jsme se sobě fakt nemohli vyhnout a byl to… OČISTEC. Pro mě teda určitě. A to zdůrazňuju, že už jsme oba měli jiné partnery a myslím, že jsme oba byli šťastně zadaní. Nedovedu si představit, jak bych to snášela, kdybych byla sama, zatímco on by mi tam ještě ke všemu zamilovaně cvrlikal.

Problém byl, že ty třecí plochy přetrvávaly a má snaha vycházet spolu aspoň slušně, když už nic, byla vnímaná (asi) jako moje slabost nebo možná dokonce i snaha ho získat zpět. Tedy, čím lépe jsem se snažila chovat, tím se on choval hůř. Také to mělo výkyvy… někdy byl v pohodě a dalo se s ním i docela mile pobavit, a pak zčista jasna mě třeba následující týden ani při příchodu nepozdravil. Být v tom 8 hodin denně, to fakt nechceš.

U mě byl problém ten, že jsem se dlouho nedokázala vyrovnat s tím, jakým způsobem se se mnou rozešel (dnešním jazykem mě „vyghostoval“) a měla jsem mu to za zlé. Mrzelo mě, že se mi ani s odstupem času nedokázal upřímně omluvit. Navíc každodenní cukrblíkování s novou přítelkyní a nedobrovolné svědectví všeho toho, co se mnou nešlo (a čím jsem si ho tedy cíleně zprotivila jako nevhodný kus), a s ní najednou ano, byla pořádná pecka na už tak rozhadrované sebevědomí.
U něj byl problém (asi) ten, že sice cítil, že se zachoval jako padouch a blbec, ale ego mu nedovolilo (si) to přiznat. Dokonce bych řekla (můj dojem, ale možná mu křivdím), že si myslel, že bych měla zájem o obnovení vztahu, a tak se tím pitomým chováním fakticky vůči mně vymezoval, což mě dráždilo ještě víc.

Ve zkratce, nemělo to řešení, bylo potřeba zvětšit vzdálenost. Mě z té blbárny vytáhlo těhotenství a odchod na mateřskou dovolenou. Ironií osudu odešel pár měsíců po mně. Po čase se zase vrátil a já také, ale to už jsme naštěstí seděli dostatečně daleko a nemuseli jsme se vůbec potkávat (a já jeho přítomnost vskutku nevyhledávala, ač bych se nedivila, kdyby to on viděl ve své nadutosti jinak).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6743
1.6.21 15:22

@DanielaD z jejiho 1. prispevku jsem pochopil, ze pracovne byt v kontaktu musi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6925
1.6.21 15:24
@Chytrak píše:
Uplne presne, nazval bych to megatrapas. Ale pouze zakladatelky.
Jako kdyby jeji nadrizeny mu zakladatelku nacpal do postele a mohl za to, ze neustali rozchod a on se chova nemozne.Nedovedu si predstavit, ze by za mnou prisel podrizeny a ja mu mel resit jeho rozpadly vztah, ktery on nezvlada. :nevim:

Tohle IMHO záleží na „firemní kultuře“ a na tom, jak s nadřízenými vycházíte, jaký máte vztah, co je u toho zaměstnavatele možné, atd.
Ve vztahu k tomu mému příběhu popsanému výše…, myslím, že můj tehdejší nadřízený, se kterým jsem měla velmi pěkné vztahy, pochopení měl, ale ze své pozice nemohl nic udělat. Věřím, že kdyby mohl, tak nám to přesazení zařídí, to není konec konců žádná big deal u tak velkého zaměstnavatele, jako byl ten náš. Na úrovni vyššího managementu :-) nebo jak to nazvat, jsem to ale řešit také nechtěla, to by mi také připadalo trapné a jako svého druhu nezvládnutí té situace z mé strany, i když otázka je, kdo to skutečně nezvládl :-(.

Tak jako tak, i s odstupem víc jak 10 let mi vůbec není dobře, když si na to vzpomenu. Tu situaci bych nikomu nepřála a bohužel jsem pocítila, že kdo nezažil, nemá absolutně páru (= empatii), jaké to je.
I proto jsem velice opatrná, pokud jde o navazování vztahů na pracovišti, protože tohle jsou důsledky, kterým se pak těžko dá vyhnout.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat