Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Extrémní stres při těhotenství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
19.7.22 22:44
Extrémní stres při těhotenství
Ahoj,
ve svém 34týdnu procházím extrémním stresem, v životě jsem nebyla takvéhle situaci vystavena, málo kdo asi byl:D Ráda bych se zeptala, zda někdo zde byl ve třetím trimestru vystaven něčemu tak crazy, že se bál jaký dopad to bude mít na miminko:)
Moc díky! E 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.7.22 22:54
No… tak se zase asi potkáváme 
Měla jsem to podobně. Pozor na to, na děcko ten stres bohužel fakt vliv má.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stará známá
19.7.22 23:10
Ja v 2.trimestru.. dite bylo velmi plactive, drazdive, nespokojene, nespave.
- Citovat
- Upravit
19.7.22 23:21
Jo ve 33.tt mi zemrel tata. Stres, nervy a nestesti to bylo strasny. A jo bala jsem se hodne o mimco.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.7.22 23:32
Jo. Extrémně stresující události. Stres byl natolik extrémní a ohrožoval mě že jsem byla hospitalizovaná v psychiatrické nemocnici.
Dítě bylo jako novorozenec zlaté. 
- Citovat
- Upravit
19.7.22 23:37
Rozchod s partnerem v tehotenstvi, probrecela jsem to…porod krasny, dite fakt ale opravdu pohodove
Nebooooj 
A drzim palce, at to brzo preboli nebo se vyresi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.22 01:48
Zažila jsem…
Syn má aktuálně 16 měsíců, narodil se extrémně velký 57 cm a 4.300 g
Myslím, že to bylo stresovými hormony.
Jako kojenec byl zlatý a je pořád, je sice pořád obřík…ale jinak je moc fajn.
Chodí od 10 měsíců…jediné co mě trošku znepokojuje je, že nemá žádnou oblíbenou hračku/plyšáka/dečku na mazlení.
Ať se situace u tebe uklidní a neboj se, za chvilku bude miminko tady
Já měla stres celé těhotenství a poznamenalo to hlavně mě, malého snad ne. Ale vyčítám si to…ty to máš za pár.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.22 01:52
@Anonymní píše:
Jo. Extrémně stresující události. Stres byl natolik extrémní a ohrožoval mě že jsem byla hospitalizovaná v psychiatrické nemocnici.
Dítě bylo jako novorozenec zlaté.
Já když to zpětně vidím, taky jsem se měla radši nechat hospitalizovat, než se nechat nastřídačku deptat panem otcem.
Nakonec jsem do blázince šla, když měl syn 4 měsíce, protože jeho otec do mě neustále hustil jak jsem neschopná matka a mám všude bordel, jsem líná kojit.
Je to rok a něco…a díky terapiím vím, že není chyba jen na mě straně…ale, že ty terapie potřebuje možná ještě víc než já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.22 09:32
@Arianna007 píše:
Já když to zpětně vidím, taky jsem se měla radši nechat hospitalizovat, než se nechat nastřídačku deptat panem otcem.
Nakonec jsem do blázince šla, když měl syn 4 měsíce, protože jeho otec do mě neustále hustil jak jsem neschopná matka a mám všude bordel, jsem líná kojit.
Je to rok a něco…a díky terapiím vím, že není chyba jen na mě straně…ale, že ty terapie potřebuje možná ještě víc než já.
Tak to je síla.. Jak jste na tom teď? (vy, ne přítel:DD přítel je doufám zahozenej někde v koši na přítele) (pardon)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.22 13:07
@EPW píše:
Tak to je síla.. Jak jste na tom teď? (vy, ne přítel:DD přítel je doufám zahozenej někde v koši na přítele) (pardon)
No moc dobře na tom nejsem, za dva měsíce budeme mít druhé miminko…ale aktuálně je odstěhovaný.
Vyměkla jsem a chtěla jsem věřit, jak to bude v pořádku a vzala velkou část viny nesmyslně na sebe…jako táta, když tedy chce je skvělý.
Co bude netuším, ale klid doma fajn.
Myslím, že potřebuje odbornou pomoc. Ale veškerou vinu hazí neustále na mě. 
Hospitalizace nelituji, rok terapií mi dal hodně a vidím situace už jinak.
Jen mě mrzí, že jsem neprozřela dříve…mám na sobě taky hodně práce, musím říct, že jsem mu opakovaně umožnila se ke mě chovat hnusně. 
Myslím, že má nějaký problém jako syndrom vyhoření, deprese, závislost, porucha osobnosti…nevím, ale žít se tak nedá.
Musím říct, že i on se snažil se sebou něco dělat…ale většinou to vzdal a vše zrušil.
Ženské přežijí vše. Musíme. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.22 07:11
@Arianna007 píše:
No moc dobře na tom nejsem, za dva měsíce budeme mít druhé miminko…ale aktuálně je odstěhovaný.
Vyměkla jsem a chtěla jsem věřit, jak to bude v pořádku a vzala velkou část viny nesmyslně na sebe…jako táta, když tedy chce je skvělý.Co bude netuším, ale klid doma fajn.
Myslím, že potřebuje odbornou pomoc. Ale veškerou vinu hazí neustále na mě.Hospitalizace nelituji, rok terapií mi dal hodně a vidím situace už jinak.
Ženské přežijí vše. Musíme.
Jen mě mrzí, že jsem neprozřela dříve…mám na sobě taky hodně práce, musím říct, že jsem mu opakovaně umožnila se ke mě chovat hnusně.
Myslím, že má nějaký problém jako syndrom vyhoření, deprese, závislost, porucha osobnosti…nevím, ale žít se tak nedá.
Musím říct, že i on se snažil se sebou něco dělat…ale většinou to vzdal a vše zrušil.
No ti ta hospitalizace moc nebyla k užitku, když sis s ním pořídila druhé dítě 
A ženské nemusí přežívat vše, stačí nebýt s deb. ilama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.22 07:15
@megginka300 píše:
No ti ta hospitalizace moc nebyla k užitku, když sis s ním pořídila druhé dítě
Asi tak… nestačím se divit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.22 11:28
@Arianna007 píše:
No moc dobře na tom nejsem, za dva měsíce budeme mít druhé miminko…ale aktuálně je odstěhovaný.
Vyměkla jsem a chtěla jsem věřit, jak to bude v pořádku a vzala velkou část viny nesmyslně na sebe…jako táta, když tedy chce je skvělý.Co bude netuším, ale klid doma fajn.
Myslím, že potřebuje odbornou pomoc. Ale veškerou vinu hazí neustále na mě.Hospitalizace nelituji, rok terapií mi dal hodně a vidím situace už jinak.
Ženské přežijí vše. Musíme.
Jen mě mrzí, že jsem neprozřela dříve…mám na sobě taky hodně práce, musím říct, že jsem mu opakovaně umožnila se ke mě chovat hnusně.
Myslím, že má nějaký problém jako syndrom vyhoření, deprese, závislost, porucha osobnosti…nevím, ale žít se tak nedá.
Musím říct, že i on se snažil se sebou něco dělat…ale většinou to vzdal a vše zrušil.
Holka, tohle se mi nezdá. V jakém směru myslíš, že máš na sobě pracovat, co myslíš, že jsi pokazila konkrétně ty? Aby sis totiž nedala nereálný cíl. Nedovedu si moc představit, jak zabránit někomu, aby se ke mě choval hrozně. Tohle totiž „spraví“ jen pár facek, nebo odchod. A když neodejdeš, budeš bojovat do smrti a to přece nechceš.
Kromě toho, i kdybys něco pokazila, nebo omylem provedla, tak to pořád není důvod k tomu aby byl na tebe hrubý. Útoky do vztahu nepatří vůbec. Normálně se řeší všechno v klidu a nad drobnostmi by měl přítel umět mávnout rukou.
Ale jinak ti rozumím, tohle je hrozně zrádné, protože i ti největší zmetci se občas chovají hezky. A ještě k tomu pohled všech zůčastněných i okolí je subjektivní a on se navenek určitě prezentuje hezky. Oběť hůř dělá a hlavně pak obhajuje definitivní závěry. Bez terapeuta je strašně těžké tyhle situace řešit.
Taky se mi nezdá, že přítel je skvělý táta když se mu chce - to je zásadně špatně. On má být skvělý táta pořád, protože to potřebuje to dítě.
Dvě děti jsou super a je skvělé je mít. Akorát promysli, jaký vzor jim jejich táta dává pro život. Jestli špatný, určitě bych volila útěk (i bez toho terapeuta). Ty sama to jeho chování nějak přežiješ, to asi jo. Děti asi taky, ale ztraumatizuje je to tak, že zbytek života pak protrpí. A to přece nechceš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.22 12:22
@smečka.blech píše:
Holka, tohle se mi nezdá. V jakém směru myslíš, že máš na sobě pracovat, co myslíš, že jsi pokazila konkrétně ty? Aby sis totiž nedala nereálný cíl. Nedovedu si moc představit, jak zabránit někomu, aby se ke mě choval hrozně. Tohle totiž „spraví“ jen pár facek, nebo odchod. A když neodejdeš, budeš bojovat do smrti a to přece nechceš.Kromě toho, i kdybys něco pokazila, nebo omylem provedla, tak to pořád není důvod k tomu aby byl na tebe hrubý. Útoky do vztahu nepatří vůbec. Normálně se řeší všechno v klidu a nad drobnostmi by měl přítel umět mávnout rukou.
Ale jinak ti rozumím, tohle je hrozně zrádné, protože i ti největší zmetci se občas chovají hezky. A ještě k tomu pohled všech zůčastněných i okolí je subjektivní a on se navenek určitě prezentuje hezky. Oběť hůř dělá a hlavně pak obhajuje definitivní závěry. Bez terapeuta je strašně těžké tyhle situace řešit.
Taky se mi nezdá, že přítel je skvělý táta když se mu chce - to je zásadně špatně. On má být skvělý táta pořád, protože to potřebuje to dítě.
Dvě děti jsou super a je skvělé je mít. Akorát promysli, jaký vzor jim jejich táta dává pro život. Jestli špatný, určitě bych volila útěk (i bez toho terapeuta). Ty sama to jeho chování nějak přežiješ, to asi jo. Děti asi taky, ale ztraumatizuje je to tak, že zbytek života pak protrpí. A to přece nechceš
Někomu prostě není pomoci..mám kamarádku, je 5 let s chlapem co jí soustavně ponižuje, psychicky týrá.
Odejde od něj pokaždé na dva tři měsíce, že už prozřela a nechce ho.
Pokaždé se k němu vrátí, čekají teď třetí dítě..
Kamarádka i děti věčně ve stresu, děti nervózní, ve škole problémy.
Ženský jsou některý prostě blbky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
