Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Lily-of-the-valley píše:
Jenže většinou to bývá tak, že pokud prarodiče umírají kolem 80-90 let, jsou rodiče nad 50 let a málokdy v 50 potřebuješ nějaké větší zdroje, už míváš svoje. Takže to dědictví pak přeskakuje generaci a jde mladým, kteří bývají ve věku, kdy zakládají rodiny, staví či chtějí vlastnit bydlení, rozjíždí podnikání…
V mém okolí neznám nikoho, kdo by dědil po rodičích (kor s ohledem na to, že by zemřeli oba), ale po babičkách, dědečcích velmi mnoho.
Tak neni vsude co dedit. U nas po prarodicich z jedne strany nebylo, co dedit, protoze majetky sebrali fasisti, pak komunisti a nezrestituovalo se to. Z druhe strany neco bylo, ale to potrebovali rodice v tech 50letech, aby meli kde bydlet(predtim najem). Vsude nejsou majetky. Za nas teda uplne v pohode. To si nechci stezovat. Hypoteku clovek dostal. Byt si na hyposku clovek koupil. Jen argumentuju, ze ne vsichni dostali od rodicu penize ci nemovitosti.
Doufám, že zdejší komentáře nebude brát autorka vážně. Jedná se chválí, kolik mají peněz a nemovitosti, další autorku osocuji z přinejmenším drzosti, další si myslí, že většina lidí nemovitost zdědí nebo dostane.. na svou konkrétní situaci tady autorka asi rozumnou odpoved nedostane. Proc by rodice nemohli docasne pomoct dceri s prispenim penez z nájmu nebo docasnym bydlením v byte? Co je na tom troufaleho? Tady existuje spousta moznosti.
Opouštím tuto diskuzi.
Příspěvek upraven 20.02.24 v 22:26
@Oriseka píše:
Tak neni vsude co dedit. U nas po prarodicich z jedne strany nebylo, co dedit, protoze majetky sebrali fasisti, pak komunisti a nezrestituovalo se to. Z druhe strany neco bylo, ale to potrebovali rodice v tech 50letech, aby meli kde bydlet(predtim najem). Vsude nejsou majetky. Za nas teda uplne v pohode. To si nechci stezovat. Hypoteku clovek dostal. Byt si na hyposku clovek koupil. Jen argumentuju, ze ne vsichni dostali od rodicu penize ci nemovitosti.
Ale to jo, já znám hromady lidí, co šli do světa vyloženě s holým zadkem, a dosti z nich se daří skvěle i bez dědictví nebo podpory rodičů. Jen mi přijde divný, že někdo prohlásí, že kolem sebe nemá nikoho kdo by měl nějakou podporu…
@Stazinka2018 píše:
Doufám, že zdejší komentáře nebude brát autorka vážně. Jedná se chválí, kolik mají peněz a nemovitosti, další autorku osocuji z přinejmenším drzosti, další si myslí, že většina lidí nemovitost zdědí nebo dostane.. na svou konkrétní situaci tady autorka asi rozumnou odpoved nedostane. Opouštím tuto diskuzi.
Nová na emiminu, koukám?
Je tu velký průřez sociálními skupinami a holt dostaneš skoro vždy široké spektrum názorů.
My jsme před 10 lety dostali od mých rodičů 250 tisíc do začátku
Koupili jsme si auto a za zbytek se nastěhovali do nájmu (kauce, vybavení). Časem jsme kvůli vlastnímu bydlení museli jít asi 60 kiláků od rodného města. Teď máme byt. Asi před rokem jsme řešili stěhování a přemýšleli jsme právě, že by bylo možná i reálné jít do rodného města.
Moje maminka by si přála, abychom bydleli blíž. Jsme jediní, s kým se stýká. Jinak je sama. Doteď mi posílá byty na prodej v okolí a říká, že bychom měli jít blíž,…
Naši mají byt (dostala jsem ho jako malá já od babičky, je psaný na rodiče). Roky už ho pronajímají, ale jsou s ním problémy (neplatiči, jednou tam i někdo umřel, téměř žádné zisky, navíc je přes půl republiky, takže je problematické se o něj pečovat, atd.). Nadhodila jsem, jestli by nebylo možné byt prodat, že by bylo pak možné hledat byty u nich. Mamka nechtěla ![]()
Tedy jsme pořád těch 60 kilometrů daleko, vidíme se 1-2× za měsíc a už tu zůstaneme, jelikož tu děti začaly chodit do školy. Ona je tam sama, my tady, ale nedá se nic jiného dělat. Bohužel sami jsme na koupi bytu tam nedosáhli a její rozhodnutí bylo jaké bylo ![]()
Byt se bude prodávat nejspíš v dohledné době, jelikož znovu nájemce už 2 měsíce neplatí nájem, ale to už nám nijak s bydlením nepomůže. A to jsem si byla opravdu jistá, že by do toho šla, jinak bych se neptala. ![]()
A jinak abych se zastala zakladatelky, také mám v okolí větší většinu přátel, známých? Co domy, byty, pozemky podědili a nemuseli si brát hypotéku. No my jsme takové štěstí neměli, ale zase rodinu máme oba skvělou a můžeme se na ně kdykoliv obrátit. A co je víc. ![]()
@Lily-of-the-valley píše:
Ale to jo, já znám hromady lidí, co šli do světa vyloženě s holým zadkem, a dosti z nich se daří skvěle i bez dědictví nebo podpory rodičů. Jen mi přijde divný, že někdo prohlásí, že kolem sebe nemá nikoho kdo by měl nějakou podporu…
Jo, je to divné…
My jsme tedy začínali s holou zádelí, oba. Po našich prarodičích dědili rodiče a jejich sourozenci. Vše jsme si vybudovali sami a jsme na to pyšní. Nemusíme být nikomu vděční a je to parádní pocit. Dnes boucháme šampáňo, doplatili jsme ve 40 letech hypotéku ![]()
Právě mně to taky přijde na hlavu mít ten byt prázdnej. Pamatuju si jak tam ještě před lety než byla firma, museli chodit uklízet společný prostory a samozřejmě, že něco za ten byt musí platit, i když tam nikdo nebydlí. Rodičům je 70 let a popravdě nevěřím, že by se jim někdy chtělo z baráku zpátky do bytu. Hlavně dům stavěli před 35 lety, takže by taky potřeboval něco zainvestovat a renovovat a na to právě mohli mít z toho nájmu bytu. O tom jsem jim říkala už dřív. Klidně bych se o ten pronájem starala a i jim část peněz dávala, ale to určitě neprojde. Máma je takovej ten typ, že všechno musí dělat sama a mít všechno pod kontrolou. Myslím, že tátovi by ten pronájem ani nevadil, ale jí jo. Z mýho pohledu mi to přijde jako takový to sezení na majetku a stejně z toho nikdo nic nemá, ale samozřejmě uznávám, že byt je jejich a je to jejich věc.
@Lily-of-the-valley píše:
Jenže většinou to bývá tak, že pokud prarodiče umírají kolem 80-90 let, jsou rodiče nad 50 let a málokdy v 50 potřebuješ nějaké větší zdroje, už míváš svoje. Takže to dědictví pak přeskakuje generaci a jde mladým, kteří bývají ve věku, kdy zakládají rodiny, staví či chtějí vlastnit bydlení, rozjíždí podnikání…
V mém okolí neznám nikoho, kdo by dědil po rodičích (kor s ohledem na to, že by zemřeli oba), ale po babičkách, dědečcích velmi mnoho.
Přesně tak. Bydlím v Praze, je mi něco přes třicet, mám stejně staré známé a v těch případech, kdy vidím do financování bydlení, tak třeba u poloviny jsou významným zdrojem nemovitosti po prarodičích. Ta druhá polovina mívá hypotéky z doby před lety, kdy nemovitosti nebyly tak strašlivě drahé. Ti, co si tehdy hypotéky vzít nestihli, dnes říkají, že na vlastní bydlení v Praze nedosáhnou, ačkoliv mají nadprůměrné platy.
(Anonym kvůli infu o okolí.)
@Lily-of-the-valley pročítám si to tu pár měsíců, co jsem těhotná, ale když už cítím potrebu něco veřejné napsat, tak to udělám. Ale tím to pro mě konci, svoje jsem napsala, už
mě nebaví se k tomu znova vracet a s někým se dohadovat. Tohle téma mě zaujalo, protože jsme byli v nepatrne podobné situaci a vím, že rodiče mi pomohli a normálně jsme o tom všichni debatovali. Vím, kolik stoji stavba, jak mívá rodina zkreslené představy o dnešních cenách a platech a že nechat byt volný, je nesmysl.
@Lily-of-the-valley píše:
Ale to jo, já znám hromady lidí, co šli do světa vyloženě s holým zadkem, a dosti z nich se daří skvěle i bez dědictví nebo podpory rodičů. Jen mi přijde divný, že někdo prohlásí, že kolem sebe nemá nikoho kdo by měl nějakou podporu…
Tak mi mame jako podporu hlidani, coz je super. Taky si do zivota nesu skvele zazitky z detstvi a to je k nezaplaceni. Fakt to neni stiznost. Za nas i byly 100%hypoteky a moznosti nase generace mela, jak si poridit bydleni. Tak zdedil proste malokdo. Hodne se bydlelo v najmu. Z toho dedictvi nemas. Podporuji se spis rodice v duchodu, nez ze by pracujici deti jeste chteli penize po rodicich. To uz je spis vyzirka a nastesti to v okoli nemam. Taky si lide porizuji deti pozde, az kdyz jsou zajistenejsi.
@Oriseka píše:
Tak kdo ma vice nemovitosti? To neni uplne bezne. Po prarodicich dedi rodice. V mem okoli nikdo takto nemovitost nedostal. Nebylo co. Bydlelo se kolikrat v najmu. Ja i moje okoli bydli v nemovitostech na hypoteku. Ja ani teda nejsem priznivcem toho za zivota nekomu neco davat(nemovitost). Dostala v 18letech takove to detske sporeni, kde bylo cca 20tisic. To je to bezne, co dostala vetsina.
Kolem mě má teda více nemovitostí dost lidí, asi jiná sociální bublina. A nikdo ani z mých ani z manželových prarodičů teda v nájmu nebydlel a to já pocházím z chudých poměrů a ani o nikom nevím kdo by žil v nájmu a bylo mu 85+. To až teď v naší generaci je to moderní.
@Lily-of-the-valley píše:
Jenže většinou to bývá tak, že pokud prarodiče umírají kolem 80-90 let, jsou rodiče nad 50 let a málokdy v 50 potřebuješ nějaké větší zdroje, už míváš svoje. Takže to dědictví pak přeskakuje generaci a jde mladým, kteří bývají ve věku, kdy zakládají rodiny, staví či chtějí vlastnit bydlení, rozjíždí podnikání…
V mém okolí neznám nikoho, kdo by dědil po rodičích (kor s ohledem na to, že by zemřeli oba), ale po babičkách, dědečcích velmi mnoho.
Přesně! U nás je to tedy ještě o generaci, prarodiče a rodiče svoje bydlení mají, tak bydlím v bytě po pra-prarodičích. Všechno už to jsou generace, kdy bylo běžné mít 1 nebo 2 děti, tudíž tahle situace bude zcela jistě častá. A teda nedovedu si představit, že by si ten byt nechali prarodiče, měli ho prázdný, a já bydlela v nájmu
to mi jako normální rodinné vztahy FAKT nepřijde.
@Serpentini píše:
Kolem mě má teda více nemovitostí dost lidí, asi jiná sociální bublina. A nikdo ani z mých ani z manželových prarodičů teda v nájmu nebydlel a to já pocházím z chudých poměrů a ani o nikom nevím kdo by žil v nájmu a bylo mu 85+. To až teď v naší generaci je to moderní.
Nevim, jestli moderni, spis nutnost, kdyz na zaklad hypoteky neni. Ano, bydlelo se v najmech. Byly regulovane a nestalo to moc v te dobe. Moji rodice i manzelovi bydleli v najmu.
@Anonymní píše:
Přesně tak. Bydlím v Praze, je mi něco přes třicet, mám stejně staré známé a v těch případech, kdy vidím do financování bydlení, tak třeba u poloviny jsou významným zdrojem nemovitosti po prarodičích. Ta druhá polovina mívá hypotéky z doby před lety, kdy nemovitosti nebyly tak strašlivě drahé. Ti, co si tehdy hypotéky vzít nestihli, dnes říkají, že na vlastní bydlení v Praze nedosáhnou, ačkoliv mají nadprůměrné platy.
(Anonym kvůli infu o okolí.)
Ještě jsi vynechala lidi, kterým se na základ hypotéky skládá rodina. Taky už mám v okolí pár případů. Smutný.
Já taky v okolí nemám lidi, kteří by něco dědili. Konkrétně u nás 2 z mých pra-prarodičú žili v nájmu a 2 ve vlastním, (zemřeli v posledních 5 letech) dědili mí prarodiče, jedna babička 7 sourozenců, druhá 4. Oba domy se prodaly aby si rozdělili peníze. Prarodiče žijí ve vlastním, jak z otcovy tak z matčiny strany. Jedni teď nemovitost prodávají, protože už nechtějí pracovat kolem domu a nemají na novou střechu, z těch peněz chtějí cestovat a dožít v nájmu.
Navíc jejich dědicové jsou 3, dva s hypotékou jeden s exekucemi. Na nemovitost po druhých prarodičích jsou taky 3 dědicové, a taky nejspíš nikdo nebude mít na vyplacení ostatních. ![]()
Příspěvek upraven 20.02.24 v 23:15