Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Měla jsem akutní a fungovat jsem musela vlastně hned. Přesně 9 hodin od císaře.
Ve většině porodnic chtějí, aby ses co nejrychleji postavila na nohy, takže hned po převozu z JiP už nejspíše budeš muset fungovat.
Hlavně to i doporučuji! Je to opravdu bolestivé, ale čím dříve to rozchodíš, tím lépe!
Na bolest první 2 dny něco v kapačkách a pak už jen paralen…
Miminko bylo první noc na sesterně a pak už klasicky semnou.
Domů jsem šla 4. den a to už jsem relativně fungovala dobře, ikdyž bolesti stále byly, ale dalo se to zvládnout.
Něco na bolest jsem dostávala jen v porodnici. Doma pak už nic. Bolelo to ještě několik dní dost, hlavně u vstávání a pár týdnů jsem se bála kýchnout, ale fungovat budeš muset. Nic příjemného, ale dá se to vydržet ![]()
Samozřejmě, že léky na bolest dají. Pořád je to velká břišní operace.
Nejhorší bylo asi to první vstávání. Vstává se přes loket, vřes bok. Ve sprše jsem sebou málem Sekla. To byl asi největší mínus. Jinak jsem fungovala normálně, pomalu, opatrně ale bez větších obtíží. Smích je strašnej to fakt bolí, nebo smrkání. Co se týče péče o mimino tak nemůžu říct, že by to bylo nějak extra omezujíci. Pomalý to jo. Druhý den jsem byla bez léků na bolest. Ten jsem si nechala dát až když jsem odcházela domu. Pro jistotu. Pak ta domácí aktivita. Schody, koš s prádlem, věšení. Fajn bylo, že máme vysokou postýlku a nemusela jsem se k ní ohýbat. Co šlo tak jsem dávala výš. Řídila jsem taky asi 3 dny po porodu. S dalšími dětmi je naděje, že tě zestnaji natolik, že si nebudeš uvědomovat, že jsi po operaci.
Hlavně se hýbat!
@Anonymní píše: Více
Nejdřív jsi den na Jip, to jen ležíš. Pak se musíš postavit. První postavení je nejhorší, každé další je pak už o kousek lepší. Ještě tak den je to fakt náročné, každé převalení nebo vstanutí bolí, ale dá se to vydrzet. Pak se to začne další den zlepšovat a tak čtvrtý den už je to v pohodě, to tě pustí domů. S miminkem funguješ od druhého dne. První dítě mi i na tu druhou noc odvezli a nosili jen na kojení, u druhého dítěte jsem je nenechala, slyšela jsem přes dveře, jak miminka na sesterně brečí.
Ten čtvrtý den, co jsme jeli domů, už to bylo docela dobré, zvládala jsem péči o miminko i dvouleťáka, i když tatínek byl doma, ale dvouleťák stejně chtěl mě.
Léky proti bolesti určitě! Jak kapačky, tak navíc čípky, aby se to dalo vydržet v pohodě.
Příspěvek upraven 09.10.24 v 11:09
Dostáváš léky které se můžou při kojení…nevím kde budeš rodit a jak to bude u vás a taky jestli budeš mít celkovou anestezii nebo svodnou -spinal (kdy té píchnou do páteře a umrtvi je od prsou dolů ale jinak jsi při vědomí). První den jsi na jipce, druhý den už tě můžou dát na normální pokoj… já měla v obou případech spinal..ale první císař jsem měla akutní v noci tak tam mi mimčo přinesli až ráno (krom krátké chvilky po porodu kdy mi ho přiložili k prsu..) Postavovali mě až odpoledne, dříve asi nebyl čas no..byla sobota, málo personálu, moc pacientek… celou dobu jsem byla na jipce, ale od druhého dne jsem tam měla mimčo normálně u sebe protože na poporodnim pokoji nebylo místo. Při druhém jsem rodila ráno, mimčo jsem měla u sebe na prsu asi hodinu, než začala odeznívat anestezie a pichli mi teda morfin a mimčo odnesli abych se prospala…ale po obědě mi ho pak zase přinesli a malej byl celou dobu vedle mojí postele ve své pojízdné postylce. Postavovali mě před večeří (8h po zákroku). Večer mi mimčo pomohla sestra vykoupat a pak na noc si ho vzaly sestry k sobě aby hbse ještě v klidu vyspala…ráno mě pak dali na normální pokoj a tam už se mnou mimčo bylo pořád…ale každá nemocnice to má jinak… ![]()
Hlavní je se hned od začátku hýbat…i když to bolí…fakt se to musí rozhýbat…nechej si dát injekci na bolest a jdi se třeba projít po chodbě…
A jestli ti můžu dát nějaké doporučení, tak se před císařem nenakaž žádným kašlem.
První císař jsem měla s mírným kašlem a každé zakašlání je fakt očistec. Když člověk nemá kašel, je to docela v pohodě.
Rodila jsem na večer a během noci mi přinesli mincí celkem 2×.( 8 a po 12) Pak brzo ráno než se měnily směny a po snídani už normálně se mnou. Kromě některých vyšetření mi dítě nikdo nikam nenosil. Na jednu stranu to bylo plus když byly děti u sester, mohly jsme pořádně vyvětrat.
@Limi123 jo to já jsem byla na chcipnuti před druhým..šílená rýma, ucpaný nos, hroznej tuberak…no ale porod se odkládat úplně nedá že jo…každýho zakaslani jsem se hrozně bála, vždycky sem si to nechávala na večer, to sem si brala léky na bolest 😂ale nebýt toho kašle tak bych pomalu ani nevěděla že jsem nějaký císař měla…
Už je to tu celkem vše napsané. Hlavně mít manžela aspoň dva týdny doma a ať ti fakt pomáhá. Když to půjde tak doporučuji fyzioterapii.
A s tím pohybem - opravdu hned jak se probereš z narkózy, tak začni hýbat nohama. Prvně jen třeba protahovat šlapky a pak pokrčovat nohy. Jakmile ti to dovolí se točit na boky, tak se fakt snažit točit a co nejčastěji. Bolí to, je to hnusný, ale pak se ti bude líp vstávat a bude tě to břicho i méně bolet. Ono totiž nejvíc bolí nafouklé břicho a takto ho krásně po operaci rozhýbeš. Neboj bude se to rychle zlepšovat ![]()
Dostala jsem domů čípky na bolest.
Bylo to strašný a chtěla jsem z toho utéct ale nejde to.
Při vstávání zapoj ruce a překul se přes bok. Nezapomeň nejvíc ruce, u prvního vstávání a mytí budeš mít sestru.
Je to strašně individuální. Já si bohužel vylosovala toho „černého Petra“, co se bolesti týče. Při prvním postavení na nohy jsem bolestí skoro omdlela - nedržet mně sestra, tak se tam skácím. Týden jsem pak chodila v předklonu a cca měsíc celkem to bolelo - hlavně vstávání z postele atd. Pak už se to naštěstí hojilo dobře a půl roku po jsem o jizvě už vůbec nevěděla a nikdy už mi žádné problémy nedělala.
Na JIP jsem byla den, tam mi dali ještě léky do kapacky, i když už odpoledne se doktor na vizitek divil, že mám bolesti, rodila jsem ráno. Další den převoz na šestinedělí a první vstávání, to bylo asi nejhorší. Smích, kašel blbý. Hodně jsem se snažila chodit a hýbat. Na šestinedělí mi davali Algifen v kapkách, pokud bylo třeba. Měla jsem ho párkrát i doma, když jsem se snažila být víc aktivní a prehnala to. Ale snažila jsem se fungovat normálně. Každý den byl hrozně znát, fakt den ode dne lepší. Jizva úplně v pohodě, s tou problém nebyl, hojila se krásně, kojeni taky v pohodě.
@Anonymní píše: Více
Ahoj, měla jsem akutní císař, fungovat sem se snažila co nejdřív, ale počátky byly tězké, při jakekoliv snaze se postavit se mi dělalo zle, točila se mi hlava. Dávali mi do kapačky něco od bolesti, doma jsem si potom už nedávala nic - pouštěli mě na 4tý den, doma boj, chlap velká opora a pomohl, učila sem se s tim pracovat, i zpracovat psychicky akutní císař. Prosím, píšu ti moji zkušenost ne ve snaze tě vyděsit - moje známá po císaři na druhý den vyletěla na nožky jakoby nic
každá jsme jiná a uvidíš, že to zvládneš, jak samotný zákrok, tak i to potom:-) držím pěsti!
@Anonymní píše: Více
Ahoj, měla jsem akutní císař, fungovat sem se snažila co nejdřív, ale počátky byly tězké, při jakekoliv snaze se postavit se mi dělalo zle, točila se mi hlava. Dávali mi do kapačky něco od bolesti, doma jsem si potom už nedávala nic - pouštěli mě na 4tý den, doma boj, chlap velká opora a pomohl, učila sem se s tim pracovat, i zpracovat psychicky akutní císař. Prosím, píšu ti moji zkušenost ne ve snaze tě vyděsit - moje známá po císaři na druhý den vyletěla na nožky jakoby nic
každá jsme jiná a uvidíš, že to zvládneš, jak samotný zákrok, tak i to potom:-) držím pěsti!
a ještě doplním - chodit chodit, hýbat se a co nejdřív to rozchodit je opravdu nejlepši rada!
Ahoj, bohužel mě čeká plánovaný císař. Maminky, které jste si císařem prošly, jak rychle jste fungovaly? Jak to všechno probíhalo s miminkem? Mám doma ještě dvě děti a vůbec si nedovedu představit režim.
Dostávaly jste po císaři nějaké léky na bolest, nebo to nechávali být kvůli kojení?
Samozřejmě se poptám přímo v porodnici, jak to tam chodí, jak nosí miminko, předpokládám, že mi ho nedají na pokoj jako u normálních porodů.
Uvítám jakékoli zkušenosti.