Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Holky do jake poradny mam jit, kdyz chci poradit, co se tyce moji povahy? NEZAKLADATELKA.
Zkus najít nějakého psychologa.
Pokud jsi alergická na jakékoli reakce manžela (a já to znám z vlastní zkušenosti), tak si s tím sama neporadíš.
Jinak já mám teď taky doma krizovku, koupila jsem si bachovky na stres a docela mi pomáhají. Ne, že bych nebyla vynervovaná, ale je mi líp, než minulý týden, kdy jsem je nebrala. Celkově jsem se zklidnila.
Ahoj Ráda bych se přidala…jen ted je toho tolik že nevím odkud začít
Jen se ted zeptám jak by jste reagovali kdyby vám chlap dal najevo že mu chybí volnost… Přitom on je od nevidím do nevidím v práci a má prac dobu pouze od 7 hod do 15 hod..příde domu převlekne se a jen se otočí mezi futry a jde na zahradu… Dobře to je jasné zelenina a králíci a td… máme spolu 4 letého syna… který tátu tedy pomalu nevidí…a on není schopný si ho vzít na chvíli ani na tu zahradu… Proč?, no protože by musel pak domu, nemohl by si dát pivko nebo dojít si do hospody hned ze zahrady na pivo… byl by omezen časově… mám ještě dvě starší děti 14 a 11 let… od manžela mi bylo řečeno že už ty děti mají víc volnosti než on… Řekla jsem mu že jestli že má pocit že mu chybí volnost tak se není o čem bavit a mužem jít od sebe… vtu chvíli to ale otočil… že nééé že to tak neřek.
@Věrkaveverka a proč teda syna neoblečeš a na tu zahradu ho prostě nedáš?
@Regina Hero píše:
@Věrkaveverka a proč teda syna neoblečeš a na tu zahradu ho prostě nedáš?
to už jsem párkrát udělala… a vždy mi ho vrátil domu že mu brečí že chce mě a nebo že zajdou jenom za roh bytovky a chce mámu… kolikrát jsem se tada oblékla a šla s nimi… Bebaví mě se pořád o něco doprošovat… nebo ustupovat
@Věrkaveverka píše:
to už jsem párkrát udělala… a vždy mi ho vrátil domu že mu brečí že chce mě a nebo že zajdou jenom za roh bytovky a chce mámu… kolikrát jsem se teda oblékla a šla s nimi… Nebaví mě se pořád o něco doprošovat… nebo ustupovat
Asi už si tu píšu sama se sebou… V manželství jsme pokročili… na manželství přes SMS… skvělí…
@Regina Hero píše:
Tak to prostě neříkej… tohle není chyba z jeho strany… kdyby on začal s něčím takovým, hádali byste se… když on na to nic neříká (ostatně, co rozumného se na takové výčitky dá říct?), tak vyletíš a hádáte se zase… no, takže chyba asi bude někde jinde… takhle už brzo pohár trpělivosti na jeho straně přeteče a tobě se splní to, co si v těch větách vlastně přeješ… dá ti prostor pro lepší život s někým jiným… je to jako nekonečný kolotoč… už není jasné, co je příčina a co důsledek… doma ho čekají výčitky, ať udělá, co udělá, tak je raději všude jinde, než doma… a když není doma, čekají ho výčitky, že tam nebyl..
Trošku jsem asi zabloudila v problémech zakladatelky a nezakladatelky, ale myslím si, že na tom snad tolik nezáleží. Já to vidím dost jednoduše s prominutím. Obě píšete, že dokud jste byly milé a pečovatelky, bylo všechno v pořádku a ted, když se ozvete, je zle. Oni totiž ti chlapi skutečně nemusí chápat, co se děje. Chovají se přece a dělají to, co vždycky. Oni nechápou, že dřív jste to jen potlačovaly a ted už nechcete. Čili jediná šance je - nebýt rýpavá, nereagovat vždycky vztekle. naprosto nepřípustné hlášky ( pokud to nemíníte smrtelně vážně) jsou o rozvodu. Dál věta proč jsem tě pitkala, a podobně. Tohle situaci neuklidní. neustálé rozbory co kdo kdy řekl taky.
Chlap potřebuje jednoduchou a přímočarou řeč. Takže - ano, já chápu, jsi unavený, dneska o tom mluvit nebudeme, ale zítra bych s tebou ráda probrala třeba tu rekonstrukci. Myslíš, že budeš mít čas? Anebo - víš, já jsem unavená, malá je nemocná a pořád celý den řvala, mohl bys ji na chvilku vzít a já nám nachystám večeři? Asi takhle. Jinak nevím. Ty urážky by mi vadili, my takto doma nemluvíme a neumím si to ani představit, a to se taky hádáme. Nevím, kdybyste šli do poradny, asi by vám poradili nejlíp. Ale když nechce jeden, může jít ten druhý sám a uvidíte. Ale sama si myslím, že je to jednoduše v tom, že si ba domýšlíte, co vlastně chce ten druhý říci a to je ta největší chyba. Když říká - jsem unavený, tak řece neříká jsi blbá. A když se ptáš, kde byl, nemůže on to pochopit jako s kým byl a proč nebyl doma. Do hlavy si nevidíte.
@Věrkaveverka
Tak se s ním nehandrkuj a chod s ním na tu zahradu. A klidně, když je hezky, tak i na to pivo, pokud nechceš, aby tam chodil sám. další děti jsou už velké, tak jim to vadit nebude. A na chlapa se taky musíš trošku obrátit s tím, že by měl s malým vydržet, že čtyřletý kluk už nemůže být jenom takhle upnutý na mámu. Musí se otrkat a kde jinde než s tátou? Jen at ho učí, třeba něco na zahradě dělat anebo se zabavit i sám, to přece musí umět.
@inkakřivák píše:
Trošku jsem asi zabloudila v problémech zakladatelky a nezakladatelky, ale myslím si, že na tom snad tolik nezáleží. Já to vidím dost jednoduše s prominutím. Obě píšete, že dokud jste byly milé a pečovatelky, bylo všechno v pořádku a ted, když se ozvete, je zle. Oni totiž ti chlapi skutečně nemusí chápat, co se děje. Chovají se přece a dělají to, co vždycky. Oni nechápou, že dřív jste to jen potlačovaly a ted už nechcete. Čili jediná šance je - nebýt rýpavá, nereagovat vždycky vztekle. naprosto nepřípustné hlášky ( pokud to nemíníte smrtelně vážně) jsou o rozvodu. Dál věta proč jsem tě pitkala, a podobně. Tohle situaci neuklidní. neustálé rozbory co kdo kdy řekl taky.
Chlap potřebuje jednoduchou a přímočarou řeč. Takže - ano, já chápu, jsi unavený, dneska o tom mluvit nebudeme, ale zítra bych s tebou ráda probrala třeba tu rekonstrukci. Myslíš, že budeš mít čas? Anebo - víš, já jsem unavená, malá je nemocná a pořád celý den řvala, mohl bys ji na chvilku vzít a já nám nachystám večeři? Asi takhle. Jinak nevím. Ty urážky by mi vadili, my takto doma nemluvíme a neumím si to ani představit, a to se taky hádáme. Nevím, kdybyste šli do poradny, asi by vám poradili nejlíp. Ale když nechce jeden, může jít ten druhý sám a uvidíte. Ale sama si myslím, že je to jednoduše v tom, že si ba domýšlíte, co vlastně chce ten druhý říci a to je ta největší chyba. Když říká - jsem unavený, tak řece neříká jsi blbá. A když se ptáš, kde byl, nemůže on to pochopit jako s kým byl a proč nebyl doma. Do hlavy si nevidíte.
asi sis mě s někým popletla, tohle asi nepatřilo mně, že? ![]()
Ne, jen se mi líbil tvůj příspěvek a chtěla jsem na něj nějak navázat, a udělala jsem to asi hezky blbě, co?
@inkakřivák píše:
Ne, jen se mi líbil tvůj příspěvek a chtěla jsem na něj nějak navázat, a udělala jsem to asi hezky blbě, co?
no, vyznělo to, jako bych si tu stěžovala já a tys mi radila…
ale naštěstí to tak není… ![]()
@Anonymní píše:
@Kobea Knihu si poridim. Jinak ja sem se asi dost zmenila. Z ťuťu ňuňu je ze me zenska, ktera zacala vnimat sve potreby.Coz se panackovi prirozene nezamlouva.Driv jsem se mohla rozkrajet pro nej a ted uz plno veci vidim uplne jinak.Driv kdyz me neco trapilo, predstirala jsem spokojenost.Ted z dokazu rict, co me stve a on tvrdi, ze on zadny problem nema. NEZAKLADATELKA.
@Anonymní píše:
@Regina Hero Jo kdyz mi muz rekne, ze jsem egoista, tak mam co delat, abych po nem neskocila. Receno s nadsazkou samozrejme.NEZAKLADATELKA.Kdyz se nechce hadat, jde spat.Ja si pak za nim dojdu a jedu.,,Tos to teda zase vyresil!" Zase jdes chrapat?!" Pak to nevydrzi a vstane a pohadame se. A zase se nic nevyresi. NEZAKLADATELKA.
On má ten problém, že žije se semetrikou ze semetrikova. Naprosto výstavní, už chybí jen váleček do ruky a rozkročit se mezi dveřma.
@Anonymní píše:
Ahoj holky, raději anonymně![]()
Ani pořádně nevím, jak začít, tak možná budu přeskakovat od jednoho k druhému. Za to se předem omlouvám.
O co jde - neustále se s manželem hádámejsme manželé ai půl roku, ale spolu jsme již 5 let. Máme 2 letou dceru a čekáme druhé mimi ( jsem v 6. měsíci)
Nikdy jsme neměli úplně idylické soužití, prošli jsme si ledasčím, ale vždy to překonalo, ještě bych řekla, že každý problém jsme vyřešily a zároveň nás to posílilo.
Ale v poslední době mám pocit, že se řítíme někam do černé díry, že to jde do háje.
Manžel toho má teď hodně v práci, povýšily ho, je tam od nevidím do nevidím, chodí někdy i v sobotu.
Je dost vznětlivý, ledasco ho naštve, ikdyž mě to třeba přijde jako úplný nesmysl, on je schopný se kvůli tomu hádat půl hodiny
Nejhorší je, že když se hádáme spolu, sprostě mi nadává a to já nemůžu překousnout, nadává mi, že jsem bl, že se chovám jak kráva, že jsem vylíná apod. dokonce mě už řekl i že jsem pí** nebo že se tak chovám
Já nevím, jak to řešit, samozřejmě se mi to nelíbí a tak mu taky řeknu, že je deb*l tak. Dřív jsme se taky hádali, ale nikdy mi sprostě nenadával, přijde mi, že čím víc se bráním, tím je to horší a tím víc se jeho chování zhoršuje, ale co mám dělat? Nechat si to líbit?Jsem tak nešťastná (hlavně kvůli dětem)
Můj největší problém je v to, že jezdím hodně k našim, jsem totiž doma pořád sama a tady po mě nikdo neřve, nikdo mi nenadává, všichni jsou na ě hodní a pomáhají mi s malou… a musím se přiznat, že už jsem mu párkrát řekla, že mi je líp tady a že se od něj odstěhuju. Toto je taky problém, to je jako píchnutí do vosího hnízda, má totiž k našim určitou zodpovědnost, strašně moc mu pomohli v jedné době, zaplatily mu půjčku, apod. a on je alergický, když začnu mluvit, že můj taťka to a to a mamka to a to, on má pocit, že od něj utíkám k nim. Někdy mi to vyčítáJá taky vím, že bych to dělat neměla, že to není řešení.
Když je naštvaný, řekne mi klidně si zůstaň tady, ale pak třeba dodá… pokud to chces a budeš dělat to a to… a tak
On nechce abych odešla, miluje mě, já to vím, já miluju jeho, šíleně moc… ale ty hádky mě opravdu ubíjí
Jinak znamením je on býk a já ryba… usím říct, že většinou se omluví, ale jakmile začnu dělat, že se nic nestalo, je třeba zase hnusný a ústnatý. Mám pocit, že dělám vše a on nic, to samé si myslím on o mě… vyčítá mi, že sedím doma na zadku… to mě taky pěkně sere… jsem přece na mateřské. Snažím se, aby měl doma vše, je uklizené, uvařené, vyprané, co je pravda, tak jsem mu přestala chystat svačiny, ale když se ke mě chová jak hov*do?
Fakt nevím co mám dělatHlavním problémem u nás budou asi peníze, máme jich akorát, stačí nám víceméně na vše, ale občas nám i chybí a nic neušetříme
To je u nás asi hlavní důvod hádek
Holky poraďte, jestli jsou to normální hádky, jestli se doma taky hádáte, popř. jak to vyřešit, co dělat.
Odešli byste od něj? Jinak musím říct, že je to hodný chlap, rád každému pomůže, s malou mi docela pomáhá, stará se o dům a zahradu, jak může… je pozorný, kdyý někam jede, vždy mi něco přiveze, koupí
Ale ty hádky… a sprostá slovaAch jo
Děkuji za věechny komentáře, občas když tady čtu, jak chlapi nadávají anželkám ať chcípnou a nevím co, bijou je, tak si říká, že můj chlap je ještě zlatýporaďte
Dnes ráno jsme se zase pohádali, kdyý jel do práce, ve vzteku jsem mu řekla, že už toho mám plný zuby a že nachystám papíry pro rozvod a on mě řekl, že klidně, že pokud se budu chovat jak pi** a tak, tak klidně a když jsem se ho pak ještě jednou ptala, jestli to mám nachystat, řekl mi, ať si dělám co chci
Ahoj, raději anonymně…tady by pomalu nikdo nevěřil, že to u nás taky proběhlo, jelikož máme jinak s manželem nádherný vztah (nicméně doma to bylo jednu dobu naprosto stejné) Určitě bych neodešla, ale dala nějaké ultimátum. Manžela mám taky vznětlivého, našla jsem pár článků, které jsem mu dala přečíst - o tom, jak ovládat vztek. My jsme si dost věcí vyříkávali po sms (vím, není to ideál, ale pro vznětlivého člověka je to lepší - rozmyslí si v klidu svoji reakci) Nejak jsem mu vysvětlila, že hodné hádek a krizí vzniká tím, jak na mě začne vždy křičet..že bez křiku by u nás bylo mnohem míň hádek a že já bych nebyla tak nešťastná…on argumentoval často tím, že ho prostě vytáčím…prý sice mluvím klidně, ale věci, které říkám ho někdy natolik točí, že se neudrží…měla jsem s ním řeč i ohledně dítěte, které on nadevše miluje a nepřenesl by se přes to kdybychom od něj odešli) já jsem po jedné větší hádnce řekla, že si zakládám vlastní účet, kam si skládám peníze, které bokem vydělám na bazarech a tak..nejdřív mu to bylo jedno ale pak vycítil vážnost situace a začal se se mnou bavit slušněji. Musíš mu jasně ukázat, že má na výběr - buď rodina, kde se bude chovat s určitou úctou nebo pak bude lepší žít zvlášť, aby děti nemuseli být svědky toho, jak jste oba nešťastní. U nás jsem se přes to přenesli a chceme to zvládnout (dokonce chtěl chlap jít do manželské poradny) hodně si přečetl o tom, jak vztek zvládat a od té doby je tu o hodně víc klidu. Uznal, že toho křiku bylo až moc. Taky jsem to tehdy dělala tak, že jsem si například tu hádku zapsala, jak proběhla a kde byla neadekvátní reakce a pak jsme to spolu přes sms probrali. fungovalo to, přes telefon si to prostě vše s chladnou hlavou dokázal promyslet). Pamatuju si přesně, jak vznikla jedna hádka…nemohla jsem najít ponožky v hromadě prádla a začal na mě řvát, protože se mu nelíbilo, jakým stylem je hledám (spěchala jsem, takže jsem to prádlo prostě vyhazovala z koše na druhou hromadu) Zařval na mě jak na psa…a při tom kvůli ničemu, vůbec jsem ho do toho hledání nezapojovala ani jsem při tom nemluvila..tehdy uznal, že už vylítává kvůli nesmyslům. Je pravda ale, že bez slz se to tehdá u mě neobešlo…nevím, jestli ti můj příspěvek pomohl, ale chci jen abys věděla, že takových rodinných hádek je mnoho, jen to ne všichni chtějí přiznat. Neříkám nechat to být, ale s chladnou hlavou to zkusit společně řešit. Rozpad rodiny je velká a nezvratná věc, my se taky moc milujem, plánujeme další dítě a tohle jsme taky museli prostě přestát.
ať se vám to taky podaří!
NEZAKLADATELKO, mám úplně stejný, vážný problém. Včetně výbuchů a včetně klidného manžela, ze kterého chodím servat peřiny, protože utíká před hádkami do postele a nechce nic řešit. Bublám měsíc a pak vybouchnu a všechno sesekám jak pažitku. Je to neustálý kolotoč, ze kterého nelze vystoupit. Musela jsem si už přiznat, že chyba je prostě ve mě.
Nyní jsem v kontaktu s paní, se kterou mé výbuchy a vyčítavost řeším. Umíchá mi Bachovy esence na míru, které potlačí tyto stavy. Za zkoušku nic nedám. Objednala jsem si dvě knihy S. O.S. a Pět jazyků lásky. Zkusím je přečíst a trochu tomu pomoci, sama se prostě ovládnout nedokážu.
Pokud nepomůže tyto kombinace, budu se ještě snažit vyhledat odbornější pomoc psychologa. Takhle dříve nebo později docílím toho, že manžel a hlavně otec našich dvou holčiček vezme kramle a půjde. Dlouhodobě se v tom žít nedá a manžel už odmítá řešit cokoliv, protože vím, že je to vždy řešení na pár dní, týdnů a ten výbuch zase prostě přijde a vše se vrátí do starých kolejí. Prostě rezignoval.
NEZAKLADATELKA2