Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@inkakřivák píše:
@Věrkaveverka
Tak se s ním nehandrkuj a chod s ním na tu zahradu. A klidně, když je hezky, tak i na to pivo, pokud nechceš, aby tam chodil sám. další děti jsou už velké, tak jim to vadit nebude. A na chlapa se taky musíš trošku obrátit s tím, že by měl s malým vydržet, že čtyřletý kluk už nemůže být jenom takhle upnutý na mámu. Musí se otrkat a kde jinde než s tátou? Jen at ho učí, třeba něco na zahradě dělat anebo se zabavit i sám, to přece musí umět.
Syn je jinak hrozně hodný a pracovitý i přez to že mu jsuo 4 roky… Je to malí šikula… Chodím na zahradu… ráno každý den… + někdy s nimi… ale to málo kdy… většinou sem s dětmi doma sama… A pivo??? nevadí mi když si ho dá… občas… Né ale každý den i s tím že zapomene že ho doma taky čeká syn který ho vyžaduje… Jinak já a pivo..??? Néé děkuji, nejsem na to kor tady u nás na sídlišti, nééé je to tu samí alkoholik a td…
Slovem se dá strašně moc ublížit a nejde to vzít zpět. My máme s manželem od začátku vztahu takovou nepsanou domluvu, že NIKDY nebudeme používat vůči sobě vulgární nadávky. Jak se jednou s tím začne, pak už to jenom narůstá. Ztrácí se vzájemná úcta a respekt. U každé hádky záleží na tom, jestli chceme řešit problém, nebo jestli chce někdo partnera/ku pouze ponížit a zdeptat. Slova jako "prosím, děkuji, mohl/a bys, jseš zlatá/ý, udělal/a jsi mi radost…no prostě je jich moc
mají někdy až zázračnou sílu. U chlapů je velmi důležitá pochvala a ocenění, ale ženy samozřejme taky rády slyší, že se jim třeba svíčková obzvláště povedla, nebo že dneska jim to velmi sluší..
@Anonymní
Nezlob se na mě, ale ten tvůj manžel si tě naprosto neváží, to co píšeš je absurdní, přece tak se dva k sobě nikdy nechovají. Je si tebou moc jistej a to je ten problém. Já bych mu ty papíry k rozvodu dal hezky před obličej, aby jsi opravdu poznala co pro něj doopravdy znamenáš ach jooooo…
Vidím, že nejsem sama, kterou manžel tituluje pí…ou a říká ať chcípnu a pod. A to máme miminko.Ale k tomu jsem ho prý donutila já i ke svatbě jsem ho prý donutila chudáčka.
@nostress píše:
Slovem se dá strašně moc ublížit a nejde to vzít zpět. My máme s manželem od začátku vztahu takovou nepsanou domluvu, že NIKDY nebudeme používat vůči sobě vulgární nadávky. Jak se jednou s tím začne, pak už to jenom narůstá. Ztrácí se vzájemná úcta a respekt. U každé hádky záleží na tom, jestli chceme řešit problém, nebo jestli chce někdo partnera/ku pouze ponížit a zdeptat. Slova jako "prosím, děkuji, mohl/a bys, jseš zlatá/ý, udělal/a jsi mi radost…no prostě je jich moc
mají někdy až zázračnou sílu. U chlapů je velmi důležitá pochvala a ocenění, ale ženy samozřejme taky rády slyší, že se jim třeba svíčková obzvláště povedla, nebo že dneska jim to velmi sluší..
Presne tak!! Nadavky a kraval okolo vseho, je zabijak vztahu a to pro to, ze se vytraci respekt k milovane osobe. Jakmile se jednou prekroci tato hranice, nemyslim si, ze to jde vratit zpatky
nastesti toto v partnerstvi take neznam.
O tom už jsem samozřejmě přemýšlela, ale bylo by mi asi později líto, že naše malá nemá oba rodiče. Proto nic raději neuspěchám. Abych si byla jistá a nelitovala. Pravdou ale je, že i po velké lásce může přijít období, kdy se jeden druhému vyloženě zhnusí..
Ja to takhle snasela 27let uz kvuli detem konecne jsem z toho venku lituji ze jsem to neudelala driv kdyz jsem ho opoustela tak vyvdel jak male decko prisel o sluzku a o jeden prijem ja jdem ted v pohode mam novy vztah a je mi dobre ted vidim ze muze byt lip on je pry stastny ale ja mam jine informace docela mu to preju za to jeho chovani at si to uzije radim prasknout do bot dokud je cas zivot je kratky a je potreba ho zit