Hádky v rodině kvůli sestrám

Anonymní
4.1.21 15:28

Hádky v rodině kvůli sestrám

Ahoj, asi bych se chtěla vypovídat z naší rodinné situace a taky dostat pár rad.

Je mi 25 moje maminka má 46 a tatínek 48. Jsou opravdu dobře finančně zajištění a kromě mě další děti mít nemohli.

Moje maminka je strašně velkorysá. Měsíčně posílá dost peněz na různé charity a pomáhá i dětským domovům. Vždycky děti milovala, proto se asi nesmířila s jedním dítětem.

Můj tatínek zase není až tak velkorysý. Samozřejmostí posíláni peněz na charitu a pomáhani dětským domovům schvaluje, ale sám od sebe by to asi nedělal. Maminku ale podporuje. Z nich dvou byl spíše tatínek takový přísnější. Vždycky nademnou musel držet pevnou ruku, ale nějak zlý nebyl.

Na oba rodiče jsem se vždycky mohla spolehnout a nikdy jsem jim neměla problém nic říct. Brala jsem je jako nejlepší kamarády, ale měla jsem k ním opravdu respekt.

Když mi bylo 15 rozhodili se adoptovat z dětského domovu, kterému pomáhali dvě holčičky- dvojčátka. Holkám tehdy bylo 7 let. Jsou tmavší pleti, ale s tím u nás nikdo problém neměl.

Ve škole se učily průměrně. Žádné jedničkářky to nebyly, ale ani pětkařky. Byly trochu drzé a chyběly jim základní návyky, ale to se rodičům provedlo po čase zkrotit. Nějakou dobu fungovaly skvělé. Ano, sem tam něco vyvedly, ale to snad každé dítě.

Problém nastal asi v době, kdy měly 15. ( Teď mají 17) Tehdy přešly na střední a umanuly si, že do školy chodit nebudou. Několik neomluvených hodin, poznámky a špatné známky. I přes to, že je taťka do školy začal vozit, aby měl jistotu, že tam fakt došly, bylo to celkem na nic. Jak se říká- vyhodiš dveřmi, vrátí se oknem. Takže sotva zjistily, že taťka už před školou není zas odešly. Na konci prvaku je vyhodili. Přešly na jinou školu a situace se opět opakovala.

Další perla byla, když rodiče přišli z práce a doma se nám válela partička 4 lidí, tmavší pleti. Holky to odůvodnily tak, že jsou to jejích sourozenci. ( Vážně byli- našli je zkrz sociální sítě a právě s nimi se vidaly místo školy). Nakonec začaly i pít a kouřit marihuanu..je to prý v pohodě, jejich sourozenci to přeci taky dělají.

Rodiče už vyzkoušeli všechno, domlouvani, vysvětlování, řvaní, zakazování. Bez úspěchu. Stále se tahají se svými sourozenci a chodí k pravým rodičům.

Naší se samozřejmě kvůli tomu hádají, taťka trvá na tom, ať si jdou k ním klidně bydlet, že on to trpět nebude. Mamka zase se jím snaží pomoci, stále jim domlouvá, prosí, vysvětluje…
Má je i přes to ráda, asi by se nesmířila, kdyby najednou s něma nebyly.

A holky se k tomu nestaví nijak. Chcou bydlet u nás (já a tatínek si myslíme, že u nás chcou být, protože rodiče jsou na tom finančně daleko lépe, než praví rodiče),ale zároveň nehodlají své chování měnit. Maminka teda stále doufá, ale tatínek už nad nima zlomil hůl. :roll:

Dokonce i babičky z obou stran už se kvůli holek neozývají tak často.

U nás měly opravdu všechno, nemůžu říct, že by jim něco chybělo. Výlety, dovolené, úplná rodina i láska.

Akorát, já se prostě nedokážu dívat na rodiče. Jsou stále pohadni, kdykoliv k ním přijdu maminka pláče a tatínek sedí naštvaný v obýváku a odmítá komunikovat. Hádají se, nemluví spolu a křičí po sobě. Takhle jsem je opravdu nikdy nezažila. Nikdy se nehadali, nekřičeli, všechno se u nás řešilo v klidu. Teď domov spíše připomíná bojiště. Za poslední rok a půl jsem je neviděla se na sebe usmat, nebo se obejmout. Mrzí mě to, protože to rozbíjí naší rodinu. Ničí to vztah mých rodičů :think:

Vím, že to ode mě není zrovna pěkné, ale spíše stojím za tatínkem. Podle mě, když nechcou respektovat naše rodiče by měli jít k těm svým, když se stejně vídají každý den a tahají je rodičům domů. Akorát nevím, jak otevřít oči mamince, protože ona stále doufá.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
13228
4.1.21 15:33

Opravdu je adoptovali? To je vyhodit nemuzou :nevim:
Pokud je maji jen v pestounske peci, pak tam reseni je. Ale museji byt rodice stejneho nazoru.
Nechci byt hnusna… ale lidi stale veri, ze se cikani daji resocializovat? :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2236
4.1.21 15:39

No ty vole.. Označila bych to za dost dobrý výmysl, ale v rodině blízkých známých jsem potkala to samé, prostě geny neočůráš.

Adoptovali sestry cikánky, pak ještě jednoho kluka. Jako malé děti super, na střední začalo peklo.. pokud si vzpomínám jedna holka tu střední nějak dokončila. Druhá ani kluk ne, ten jim vyhrožoval, všichni se dostali minimálně k lehkým drogám, hledali rodiče. Dělali šílený bugr. Známí se nakonec rozvedli, prodali barák. X let v teroru.

Takže drahý Pikaču, táta má pravdu. Byť jestli je tam adopce jako adopce, pak to není tak snadné, protože oni za ně mají odpovědnost.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5029
4.1.21 15:40

Tak to je těžká situace. Oči jim nijak neotevřeš. Ani těm holkám, ani mamce. Mamka má prostě silné prosociální cítění a je velmi alturisticky založená. Ty holky prostě mají svůj původ a ten se naplno projevil. Je to jejich kultura takhle se sdružovat, předpokládám, že jsou Romky. Troufám si říct, že pokud by původní rodinu nedohledaly, tak asi mohl být klid. Nebo taky ne, ty jejich geny je vždy potáhnou k svým. Tohle zažívá má kamarádka, která dělá ředitelku v dětském domově. Bez styku s vlastní kulturu jsou ty děcka tak do cca 12 let OK.. Pak se obyčejně vše podělá, začnou kontaktovat bio rodinu a už to jede… Tvá mamka dost riskuje a na tom bych asi stavěla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
37
4.1.21 15:42

Jsou tedy adoptované, jak jsem pochopila z úvodního článku, že…mají tedy za ně odpovědnost, nemohou je jen tak vyhodit z domu, který je i jejich. Asi ano, až jim bude 18, můžou si jít, kam chtějí, ale tví rodiče budou mít pořád vyživovací povinnost, dokud se sestry nebudou moct uživit samy.
Nechci být škarohlíd, ale jak to popisuješ, je to cesta k rozvodu…pokud se rodiče a sestry nějak nedohodnou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17908
4.1.21 15:43
@Anonymní píše:
Ahoj, asi bych se chtěla vypovídat z naší rodinné situace a taky dostat pár rad.

Je mi 25 moje maminka má 46 a tatínek 48. Jsou opravdu dobře finančně zajištění a kromě mě další děti mít nemohli.

Moje maminka je strašně velkorysá. Měsíčně posílá dost peněz na různé charity a pomáhá i dětským domovům. Vždycky děti milovala, proto se asi nesmířila s jedním dítětem.

Můj tatínek zase není až tak velkorysý. Samozřejmostí posíláni peněz na charitu a pomáhani dětským domovům schvaluje, ale sám od sebe by to asi nedělal. Maminku ale podporuje. Z nich dvou byl spíše tatínek takový přísnější. Vždycky nademnou musel držet pevnou ruku, ale nějak zlý nebyl.

Na oba rodiče jsem se vždycky mohla spolehnout a nikdy jsem jim neměla problém nic říct. Brala jsem je jako nejlepší kamarády, ale měla jsem k ním opravdu respekt.

Když mi bylo 15 rozhodili se adoptovat z dětského domovu, kterému pomáhali dvě holčičky- dvojčátka. Holkám tehdy bylo 7 let. Jsou tmavší pleti, ale s tím u nás nikdo problém neměl.

Ve škole se učily průměrně. Žádné jedničkářky to nebyly, ale ani pětkařky. Byly trochu drzé a chyběly jim základní návyky, ale to se rodičům provedlo po čase zkrotit. Nějakou dobu fungovaly skvělé. Ano, sem tam něco vyvedly, ale to snad každé dítě.

Problém nastal asi v době, kdy měly 15. ( Teď mají 17) Tehdy přešly na střední a umanuly si, že do školy chodit nebudou. Několik neomluvených hodin, poznámky a špatné známky. I přes to, že je taťka do školy začal vozit, aby měl jistotu, že tam fakt došly, bylo to celkem na nic. Jak se říká- vyhodiš dveřmi, vrátí se oknem. Takže sotva zjistily, že taťka už před školou není zas odešly. Na konci prvaku je vyhodili. Přešly na jinou školu a situace se opět opakovala.

Další perla byla, když rodiče přišli z práce a doma se nám válela partička 4 lidí, tmavší pleti. Holky to odůvodnily tak, že jsou to jejích sourozenci. ( Vážně byli- našli je zkrz sociální sítě a právě s nimi se vidaly místo školy). Nakonec začaly i pít a kouřit marihuanu..je to prý v pohodě, jejich sourozenci to přeci taky dělají.

Rodiče už vyzkoušeli všechno, domlouvani, vysvětlování, řvaní, zakazování. Bez úspěchu. Stále se tahají se svými sourozenci a chodí k pravým rodičům.

Naší se samozřejmě kvůli tomu hádají, taťka trvá na tom, ať si jdou k ním klidně bydlet, že on to trpět nebude. Mamka zase se jím snaží pomoci, stále jim domlouvá, prosí, vysvětluje…
Má je i přes to ráda, asi by se nesmířila, kdyby najednou s něma nebyly.

A holky se k tomu nestaví nijak. Chcou bydlet u nás (já a tatínek si myslíme, že u nás chcou být, protože rodiče jsou na tom finančně daleko lépe, než praví rodiče),ale zároveň nehodlají své chování měnit. Maminka teda stále doufá, ale tatínek už nad nima zlomil hůl. :roll:

Dokonce i babičky z obou stran už se kvůli holek neozývají tak často.

U nás měly opravdu všechno, nemůžu říct, že by jim něco chybělo. Výlety, dovolené, úplná rodina i láska.

Akorát, já se prostě nedokážu dívat na rodiče. Jsou stále pohadni, kdykoliv k ním přijdu maminka pláče a tatínek sedí naštvaný v obýváku a odmítá komunikovat. Hádají se, nemluví spolu a křičí po sobě. Takhle jsem je opravdu nikdy nezažila. Nikdy se nehadali, nekřičeli, všechno se u nás řešilo v klidu. Teď domov spíše připomíná bojiště. Za poslední rok a půl jsem je neviděla se na sebe usmat, nebo se obejmout. Mrzí mě to, protože to rozbíjí naší rodinu. Ničí to vztah mých rodičů :think:

Vím, že to ode mě není zrovna pěkné, ale spíše stojím za tatínkem. Podle mě, když nechcou respektovat naše rodiče by měli jít k těm svým, když se stejně vídají každý den a tahají je rodičům domů. Akorát nevím, jak otevřít oči mamince, protože ona stále doufá.

Ach jo, chudák maminka. Taky znám dvě adopcata ehm tmavší, který zdrhla a snad je to i nakonec lepší varianta. Paní je mi líto, jako tvoji maminky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5029
4.1.21 15:44
@cecetka píše:
Opravdu je adoptovali? To je vyhodit nemuzou :nevim:
Pokud je maji jen v pestounske peci, pak tam reseni je. Ale museji byt rodice stejneho nazoru.
Nechci byt hnusna… ale lidi stale veri, ze se cikani daji resocializovat? :nevim:

Bohužel to není o věří/nevěří. Zrovna se něčím takovým zabývám v seminární práci s ohledem na multikulturní výchovu minorit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2236
4.1.21 15:45

@Trojlístek a máš tam nějakou statistiku jak to tedy je?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2236
4.1.21 15:46
@Bubla Bůčková píše:
Ach jo, chudák maminka. Taky znám dvě adopcata ehm tmavší, který zdrhla a snad je to i nakonec lepší varianta. Paní je mi líto, jako tvoji maminky.

Ona je i zde velká pravděpodobnost, že zdrhnou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
30233
4.1.21 15:47
@Anonymní píše:
Ahoj, asi bych se chtěla vypovídat z naší rodinné situace a taky dostat pár rad.

Je mi 25 moje maminka má 46 a tatínek 48. Jsou opravdu dobře finančně zajištění a kromě mě další děti mít nemohli.

Moje maminka je strašně velkorysá. Měsíčně posílá dost peněz na různé charity a pomáhá i dětským domovům. Vždycky děti milovala, proto se asi nesmířila s jedním dítětem.

Můj tatínek zase není až tak velkorysý. Samozřejmostí posíláni peněz na charitu a pomáhani dětským domovům schvaluje, ale sám od sebe by to asi nedělal. Maminku ale podporuje. Z nich dvou byl spíše tatínek takový přísnější. Vždycky nademnou musel držet pevnou ruku, ale nějak zlý nebyl.

Na oba rodiče jsem se vždycky mohla spolehnout a nikdy jsem jim neměla problém nic říct. Brala jsem je jako nejlepší kamarády, ale měla jsem k ním opravdu respekt.

Když mi bylo 15 rozhodili se adoptovat z dětského domovu, kterému pomáhali dvě holčičky- dvojčátka. Holkám tehdy bylo 7 let. Jsou tmavší pleti, ale s tím u nás nikdo problém neměl.

Ve škole se učily průměrně. Žádné jedničkářky to nebyly, ale ani pětkařky. Byly trochu drzé a chyběly jim základní návyky, ale to se rodičům provedlo po čase zkrotit. Nějakou dobu fungovaly skvělé. Ano, sem tam něco vyvedly, ale to snad každé dítě.

Problém nastal asi v době, kdy měly 15. ( Teď mají 17) Tehdy přešly na střední a umanuly si, že do školy chodit nebudou. Několik neomluvených hodin, poznámky a špatné známky. I přes to, že je taťka do školy začal vozit, aby měl jistotu, že tam fakt došly, bylo to celkem na nic. Jak se říká- vyhodiš dveřmi, vrátí se oknem. Takže sotva zjistily, že taťka už před školou není zas odešly. Na konci prvaku je vyhodili. Přešly na jinou školu a situace se opět opakovala.

Další perla byla, když rodiče přišli z práce a doma se nám válela partička 4 lidí, tmavší pleti. Holky to odůvodnily tak, že jsou to jejích sourozenci. ( Vážně byli- našli je zkrz sociální sítě a právě s nimi se vidaly místo školy). Nakonec začaly i pít a kouřit marihuanu..je to prý v pohodě, jejich sourozenci to přeci taky dělají.

Rodiče už vyzkoušeli všechno, domlouvani, vysvětlování, řvaní, zakazování. Bez úspěchu. Stále se tahají se svými sourozenci a chodí k pravým rodičům.

Naší se samozřejmě kvůli tomu hádají, taťka trvá na tom, ať si jdou k ním klidně bydlet, že on to trpět nebude. Mamka zase se jím snaží pomoci, stále jim domlouvá, prosí, vysvětluje…
Má je i přes to ráda, asi by se nesmířila, kdyby najednou s něma nebyly.

A holky se k tomu nestaví nijak. Chcou bydlet u nás (já a tatínek si myslíme, že u nás chcou být, protože rodiče jsou na tom finančně daleko lépe, než praví rodiče),ale zároveň nehodlají své chování měnit. Maminka teda stále doufá, ale tatínek už nad nima zlomil hůl. :roll:

Dokonce i babičky z obou stran už se kvůli holek neozývají tak často.

U nás měly opravdu všechno, nemůžu říct, že by jim něco chybělo. Výlety, dovolené, úplná rodina i láska.

Akorát, já se prostě nedokážu dívat na rodiče. Jsou stále pohadni, kdykoliv k ním přijdu maminka pláče a tatínek sedí naštvaný v obýváku a odmítá komunikovat. Hádají se, nemluví spolu a křičí po sobě. Takhle jsem je opravdu nikdy nezažila. Nikdy se nehadali, nekřičeli, všechno se u nás řešilo v klidu. Teď domov spíše připomíná bojiště. Za poslední rok a půl jsem je neviděla se na sebe usmat, nebo se obejmout. Mrzí mě to, protože to rozbíjí naší rodinu. Ničí to vztah mých rodičů :think:

Vím, že to ode mě není zrovna pěkné, ale spíše stojím za tatínkem. Podle mě, když nechcou respektovat naše rodiče by měli jít k těm svým, když se stejně vídají každý den a tahají je rodičům domů. Akorát nevím, jak otevřít oči mamince, protože ona stále doufá.

No, tohle se bohužel stává. Krev není voda. A holky jsou v nejblbějším věku.

Pokud je fakt adoptovali, nezbude než se i ne ještě rok starat. A protože nestudují, mel by tomu být v osmnácti konec. Pak se mohou odstěhovat, kam chtějí.

Pak nezbude než doufat, že něco z toho, co vaší zasadili, se přeci jen ujalo. Až je přejde puberta.

Mamince bych koupila Rok kohouta a Indiánský běh, aby videla, že tím neprochazi sama. Neco tem holkám dala, dětství, to je realita. Ale nemůže se vymáčknout úplně.

Na druhou stranu… Kdyby šlo o bílé děti, asi by se nikdo nepohoršoval, že si domů přivedly sourozence. A marihuanu kouří jde kdo.

Jo a jestli mají vaši nemovitost,.měli by ji převést na tebe. Kdyby se n co stálo, musela bys adoptivní sestry vyplácet.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13228
4.1.21 15:47
@Trojlístek píše:
Bohužel to není o věří/nevěří. Zrovna se něčím takovým zabývám v seminární práci s ohledem na multikulturní výchovu minorit.

A uz mas nejaky zaver? Tohle by bylo spise na diplomku. Ale asi jen pro slunickove studenty, protoze s realnym pohledem na vec by student tu diplomku nemusel obhajit :nevim:

Zakladatelko, opravdu je rodice adoptovali?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.1.21 15:49

Ano, opravdu jsou adoptovane. V pěstounské péči byly myslím, jen první rok, než se vše vyřídilo.

  • Citovat
  • Nahlásit
984
4.1.21 15:50

Maminka s tatou musi byt skveli lide s velkym srdcem. Je mi to lito.
Holkam je 17. Pred 18 bych si s nimi sedla a pohovorila jako dospela s dospelou - meli u vas vse co mohli, dali jste jim lasku, pochopeni, zazemi, vcetne financniho. Pokud je srdce tahne jinym smerem, v 18 at si hledaji jine bydleni. Rekla bych ze doma plati urcita pravidla, a pokud je dodrzovat nechteji, at jdou do sveta.

Pokud navstevuji svou rodinu i sve biologicke rodice, kteri jsou ze socialne slabsich vrstev, zacala bych davat pozor na penize a zda se neztraceji veci. Krev neni voda.

Je mi smutno, kdyz ctu takovy druh “vdeku”. Drzte se.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
30233
4.1.21 15:51
@Anonymní píše:
Ano, opravdu jsou adoptovane. V pěstounské péči byly myslím, jen první rok, než se vše vyřídilo.

Pak by to chtělo ošetřit dědictví. Převést dům či byt na tebe. Neříkám nenechat jim případně nic, ale miliony na vyplacení ani nemáte, ne?

Stát se může cokoliv.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13228
4.1.21 15:52
@Anonymní píše:
Ano, opravdu jsou adoptovane. V pěstounské péči byly myslím, jen první rok, než se vše vyřídilo.

Super. Takze nejen, ze se vam rozpadne rodina :,( ale jeste, abyste resili, jak ochranit majetek kvuli dedictvi.
Jsem realista, proto tohle nikdy nepochopim :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat