Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nezájem rodiny
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
4.1.21 07:34
Nejde se s tím smířit. Jen naučit žít. Jedno vím ale jistě, až se jednou zase karta obrátí a budou potřebovat oni nás, velmi ochotně jim připomenu tyto dny.
- Citovat
- Upravit
4.1.21 07:35
Dá se s tím naučit žít.. Od muže sourozenci dělají, že neexistuje.. Je to zvláštní pro mě, ale on s tím žít umí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.1.21 07:40
Naucit se s tim zit. O nas nema taky nikdo zajem. Clovek se pres to casem po letech prenese. Hlavne, ze fungujete vy jako rodina.
- Citovat
- Upravit
4.1.21 08:07
@Anonymní píše:
Dobré ráno. Prosím o anonym-soukromé záležitosti.Jak se vyrovnat/smířit s nezájmem rodiny o nás. Obecně-když oni potřebovali, byli jsme tu vždy pro ně, nyní bychom potřebovali my a odezva žádná.
A co otevrit pusu a rict jim to? Nebo vy jste se jim predtim s nejakou pomoci vnucovali?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.21 08:14
Tak kdyz nenapises, o jakou konkretni pomoc ma jit ted a jakou pomoc jste poskytli vy, tak se to tezko posuzuje 
…jako znam pripady odmitnuti pomoci ze strany rodinnych prislusniku, ale ten druh pomoci by treba byl tezko prijatelny i pro me (napr. pujcka velke financni hotovosti takrikajic bez vyhledu splatnosti atd., kdyz pujcitel sam taky neni zadny milionar apod.)…fakt zakezi na kontextu..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.21 08:16
A řekli jste si o tu pomoc? Nebo čekáte, až vám bude nabídnuta? Jinak neznáme vaše rodinný poměry, ale někdy stačí malinko, aby se zlepšily, a někdy je to úplně zazděný. Tak snad to u vás bude ten první případ
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.1.21 08:43
Nejde o půjčování peněz. Trápí mě nezájem, že nemáme podporu a někdy i tu pomoc.
- Citovat
- Upravit
4.1.21 09:28
Myslíš hlídání dětí, nebo pomoc na stavbě?
Zeptali jste se konkrétního člověka na konkrétní pomoc?
My máme v rodině celkově takový divný vztahy. Někdy si pomůžeme, pokud je to v našich silách a zas nás to moc neomezuje 
Ale není to automaticky nabízeno ani očekáváno ze strany naší a příbuzných
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.1.21 09:56
Můj. muz a jeho sourozenci to tak mají. Za mě nepochopitelné, ale budiž. O to víc mě fascinuje, že si dávají dárky na Vánoce většinou je nechají u rodičů a ten druhý si je přebere. já třeba švagrové vůbec neznám…ani jejich děti, nechápu proč si dávat dárky
- Citovat
- Upravit
4.1.21 10:06
Mě vadí jiný nezájem - o vnoučata. Tchánovci bydlí 500 m od nás, nechodí do práce, sedí doma, koukají na TV nebo odjedou na chalupu. Od Covidu jsou jen tam a zdá se, že se natrvalo už nevrátí. Za celé ty roky neřekli, stavte se na oběd, co děti…my je zvali, přišli, seděli, vyprávěli a že už musí. Děti kňourají, že chtějí za babičkou, a proč babička nevyzvedne ze školky (kouká na školku z okna)…nezájem. Dítě se zeptá: babičko, můžu k tobě po školce? A babička stojí, kouká a mlčí, dítě opakuje otázku…a tak to zakecá. Na chalupě mají sousedy s dítětem - k nim chodí, dítě kouká jak náš děda pracuje, pomáhá mu, navštěvují se, nosí mu čokoládu…a mému synovi tolik chybí děda. Uvnitř mě to strašně bolí. Vánoce jsme je také zvali, udělali jsme jim salát, kapra, oni přišli a po dárcích si odnesli jídlo a druhý den odjeli zas na chalupu. Teď už 3 roky ani nechtějí chodit. Neřeknou na rovinu: chceme klid nebo něco…prostě…nojo, to je ještě dlouhá doba atd. a pak přijdou v půlce listopadu a že jedou a vrátí se v lednu. Chápu, teď je Covid, ale tohle bylo i dlouho před Covidem. Nic jsme si neudělali, vycházíme spolu, na narozeniny nás zvou, my je také zveme…vypovídají se a jdou. Nechci po nich žádné hlídání, jen přirozený zájem. Jednou musel dědeček hlídat - dcera měla představení a syn dostal střevní chřipku - dědeček seděl celé 4 hodiny u počítače zády k vnukovi. Syn si donesl knížku o veteránech, těšil se, že bude sám s dědou a prohlídne si ji a on mu k tomu něco poví…ne, seděl zády u PC a hrál Solitaire. Pokud potřebujeme, hlídání si platíme, chodí k nám několik hlídacích tet, ale tentokrát žádná nemohla. Vím, že každý prarodič není hrr na děti, ale takové odmítání, ignorování, když se dítě zeptá…to mě vážně bolí. Přitom kdykoliv potřebují, pomůžeme, uděláme… tchýně si stěžuje na koleno (když syn chtěl s ní na hřiště, kde si jen sedne a má to po rovince asi 300m od baráku)…ale na houby chodí pěšky x kilometrů, pomáhá se dřevem, leze do svahu pro jablka… A děti to vnímají a je jim to líto. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.1.21 12:29
@Kazimíra Olejovka 
Mám to stejné, ale bydlí 12km od nás.
Jak jsou děti starší, už se neptají a nezajímají.
Já už snahy vzdala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobré ráno. Prosím o anonym-soukromé záležitosti.
Jak se vyrovnat/smířit s nezájmem rodiny o nás. Obecně-když oni potřebovali, byli jsme tu vždy pro ně, nyní bychom potřebovali my a odezva žádná.