Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Psara Mám vedle sebe člověka, za kterého bych dýchala a vím, že i on za mě. Manželé jsme 22 let a vím, že to nejlepší v mém životě je on. Láska, tolerance, důvěra, věrnost, respekt - to jsou pilíře našeho vztahu. Jo a taky stále úžasný sex ![]()
@nostress píše:
Ano, přesně takový vztah máme s manželem už mnoho let. Díky Bohu. Vychovali jsme tři děti, někdy se vyskytly takové problémy, o kterých se některým párům ani nezdá, ale vždy nás to ještě více semklo. Vnímám svého manžela jako velký dar za všechny příkoří z dětství. Máme vůči sobě navzájem lásku, úctu a respekt. A jiskří to mezi námi někdy mnohem více, než na začátku.Chce to hodně tolerance, a umět odpouštět. Nechat toho druhého volně dýchat. Věrnost je pro nás naprostá samozřejmost. Věřím, že nám to takto vydrží až do konce života.
Ale když to sem občas napíšu, tak se dozvím, že jsem pouze naivní, že věrnost neexistuje, a že jsem mu na TO prostě jenom doteď nepřišla.
Příspěvek upraven 08.12.17 v 11:29
@Anonymní píše:
Ano my jsem také v manželství velmi spokojeni a jsme spolu od roku 1983. Milujeme se a máme pořád krásný sex několikrát týdně. Jistě, že během vztahu, musel každý z nás udělat určité ústupky, jinak by to nešlo. Večer když usínám tak si vždycky řeknu jestli jsem dnes udělal svou ženu šťastnou? Ano snažím se o to každý den.
Nádhera
![]()
Za dva dny to bude 12 let, co jsme spolu. Manželé jsme 4. rok. Nedávno jsem potkala kamarádku, která mi říkala, že doma přemýšlela nad tím, co se kolem ní děje a ujišťovala se, jestli je u nás vše v pořádku… Jsem nechápala o co jí jde a pak z ní vypadlo, že jsme v jejím okolí jediný pár, který se neotřásá v základech… Bylo to potěšující a zároveň skličující, slyšet to. Okruh jejich přátel je opravdu velice široký:( sama prochází krizi v manželství, ale snaží se oba a já pevně doufám, že to dají. Moc bych si to přála, mají problémy, ale nemyslím, že neřešitelné, dvě krásné děti a jsou to moc fajn lidi.
Nevím jaký je recept na spokojený vztah. U nás od začátku ale praktikujeme úctu, respekt, dobrou kuchyň, dobrý humor a dobrý sex
![]()
@Lama Lama píše:
Jo, u nás to tak po 10ti letech bylo. Rozvedli jsme se po 17ti letech.
To je hodně dobrý příspěvek
Pardon, s nadhledem to fakt pobaví ![]()
Já nepřispěji, s manželem spolu tak dlouho nejsme, ale snad to bude i za 5 let tak krásné, jako teď, zatím musím říct, že ač jsem měla strach, že nás narození dvojčat rozloží, je to přesně naopak… no, uvidíme, co bude. Na vztahy věřím, mám kolem sebe takové, jaké jsou opravdu krásné spoustu let, i když je pravda, že jich je poskrovnu ![]()
@Psara píše:
Mam otazku, ktera ve mne hloda uz par let. Porad kolem sebe vidim vztahy rozpadajici se, povrchni, dlouhe ale spis uz jen pratelske. Mate nekdo dlouhodoby vztah (10 a vic let), kdy se porad milujete, vazite si sebe, mate spolecne zajmy, travite spolu cas, davate si prostor, jste k sobe absolutne uprimni, verite si, sex je porad uzasnejsi a jaksi plnejsi? Existuje to vubec? Pokud ano, jak se to „dela“? Me vztahy se rozpadaji cca po 4 letech..
K tomuhle bych napsala „Jaký si to uděláš…„. Jsou vztahy, kdy jsou spolu lidi dlouho a vztah nepostrádá nic z toho, co si zmínila. Jsem toho názoru, že 3-4 rok vztahu je ten, kdy se opravdu zjistí, jestli si ti dva padnou, protože to je dostatečně dlouhá doba na to, aby ses o tom druhém dost dozvěděla, přeci jen první rok, dva jsou ty růžové (většinou). Pak se přidávají hádky atd, ale to vše k tomu vztahu patří a bez toho by stagnoval na místě. Základní kámen je podle mě, aby k sobě byli upřímní, věřili si a hlavně aby se oba respektovali, protože jsou hádky a hádky.. Ve chvíli kdy jsou tyto věci fungují na obou stranách, tak si myslím, že je vyhráno.. Řekla bych, že největší problém dnešních lidí je to, že místo toho, aby diskutovali nebo se až hádali, tak to radši přejdou a myslí si, že to přejde, ale opak je pravdou.. Pak se ty věci nahromadí a když už je jich moc, tak je na sebe začnou oba chrlit jednu přes druhou a je z toho hádka na večer, případně i víc… Lidé si neuvědomují, že pokud je nějaký problém, tak se musí řešit hned a ne zatnout zuby a říct si „Nechám to plavat“.. Lidi dneska nejsou vůbec schopní řešit problémy a to je kámen úrazu. Abych tady zase nepsala slohovku, tak to zkrátím. Existují takové vztahy, akorát musíte najít člověka, který vám opravdu padne.
![]()
Jinak my bydlíme ve dvougeneračním domě s chlapovými rodiči. Zanedlouho budou mít výročí něco přes 40 let (nevím přesně, si to nepamatuju
).
Samozřejmě nevidím až úplně pod pokličku… Ale troufnu si říct, že při společném bydlení bych si nějaké velké krize všimla. A to se neděje…
Tak uvidíme, kolik výročí ještě s partnerem oslavíme ![]()
@Anonymní píše:
Ano my jsem také v manželství velmi spokojeni a jsme spolu od roku 1983. Milujeme se a máme pořád krásný sex několikrát týdně. Jistě, že během vztahu, musel každý z nás udělat určité ústupky, jinak by to nešlo. Večer když usínám tak si vždycky řeknu jestli jsem dnes udělal svou ženu šťastnou? Ano snažím se o to každý den.
Tak jestli je to pravda, tak je to krásné ![]()
@Dipit To, jestli někdo řeší problém hned nebo ho nechá vyhnívat není dané dobou, ale povahou. My jsme v tomto s manželem pravý opak. Já jsem ta Itálie, kdy bych křičela, házela věcmi a hádala se, on neřekne nic a dusí to v sobě. Už jsem to s ním řešila stokrát, že mi to nevyhovuje, ať se radši hádá a vyříkáme si to všecko hned. Ale je to v povaze, nezměním ho a nic s tím neudělám. On to neumí.
Na druhou stranu nevím, kdybych měla typově stejného partnera, jestli bysme se nezabili ![]()
@bigl píše:
@Dipit To, jestli někdo řeší problém hned nebo ho nechá vyhnívat není dané dobou, ale povahou. My jsme v tomto s manželem pravý opak. Já jsem ta Itálie, kdy bych křičela, házela věcmi a hádala se, on neřekne nic a dusí to v sobě. Už jsem to s ním řešila stokrát, že mi to nevyhovuje, ať se radši hádá a vyříkáme si to všecko hned. Ale je to v povaze, nezměním ho a nic s tím neudělám. On to neumí.
Na druhou stranu nevím, kdybych měla typově stejného partnera, jestli bysme se nezabili
Možná ano, jsem typ tvého muže a ty vybusnejsi projevy protějšku mne od něj odcizuji
@bigl píše:
@Dipit To, jestli někdo řeší problém hned nebo ho nechá vyhnívat není dané dobou, ale povahou. My jsme v tomto s manželem pravý opak. Já jsem ta Itálie, kdy bych křičela, házela věcmi a hádala se, on neřekne nic a dusí to v sobě. Už jsem to s ním řešila stokrát, že mi to nevyhovuje, ať se radši hádá a vyříkáme si to všecko hned. Ale je to v povaze, nezměním ho a nic s tím neudělám. On to neumí.
Na druhou stranu nevím, kdybych měla typově stejného partnera, jestli bysme se nezabili
To máš pravdu, ale přijde mi, že takových lidí strašně přibylo.
Je to taky o tom, že si asi ten druhý neuvědomuje, že by byl pak život jednodušší ![]()
@Paoloska píše:Píšeš mi ze srdce, včetně té zvýrazněné věty
.
Tak ať nám to takto vydrží celý život.
![]()
@nostress píše:
Tak ať nám to takto vydrží celý život.![]()
Alespoň do stovky
![]()
My jsme spolu také 10 let a řekla bych, že v naprosté harmonii. Snažíme se spolu být co nejvíce, užíváme si společné chvíle s dětmi každý den. Pořád si projevujeme lásku, hodně si povídáme a naprosto ve všem si důvěřujeme. Samozřejmě to mnohdy bylo o velkych kompromisech, ale nyní za ty roky už vzájemně víme, co si druhý myslí, jak bude asi reagovat a naše názory jsou dost jednotné ve všem. Sex také naprosto úžasný. Takže já si myslím, že mám ideální manželství a ideální rodinu. ![]()