Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ano, měla jsem to tak a nevím, co poradit… Zlá, hysterická a protivná bohužel jsem, nenávidím se za to, ale teď, po roce a půl vidím, že má syn prima parťačku, mají se rádi, řádí spolu… Takže když jsem já osobně matka na ho.no, jsem moc ráda, že tady má blízkého člověka, který ho zná jako nikdo. Myslím, že sourozenec je nej dárek, který jsem synovi dala, i když to tak ze začátku moc nevypadalo.
Taky jsem mela vycitky, ze zradim starsiho, ze si maly vetrelec ukroji kus ‚jeho‘ lasky. Obavy se ukazaly jako liche. Materske srdce se muze roztahovat donekonecna. Zadna laska se nerozdelila, jen pribyla. Starsi (u nas je vetsi vekovy rozdil) hodne ocenuje, ze se chovam ‚padni komu padni‘, ze kdyz jsem nastvana a protivna, tak na oba. Ze mu neubyla dulezitost. Ten cas se rozdelit samozrejme musi, takze obcas vyuziju hlidani a podniknu neco jen se starsim, kde ma on mou plnou pozornost. Jinak u maleho mimanka to tak uplne nejde, ale uz od nekolika mesicu se muze mimino i nekdy prizpusobit potrebam starsiho, takze se proste nekdy prospi v kocarku nebo v aute, nemusime porad režimove dřepet doma.
Neboj, zvladnete to ![]()
Je to normální, také jsem měla výčitky kvůli staršímu a teď jsem nejšťastnější, protože děti si spolu vyhrají.
V jednom nás pravdu, ta úplná idylka asi skončí. Jak se říká, jedno dítě, žádné dítě. Určitě je na tom něco pravdy. Kolem dvou je prostě daleko větší honka a ano, někdy jsem protivna, protože toho mám dost. Ale nelituji. Dvě děti jsou lepší než jedno. Malý by se sám už unudil.
Myslenky prichazeji a odchazeji, s tim nic nenadelate a nemusite se za to stydet. Myslim si ale, ze jakmile na vas vykoukne dalsi vase dite, zjistite, ze je vse jak ma byt. Proste najednou tu lasku budete citit i k tomu dalsimu. Aje to i nejvetsi dar pro vyseho syna, protoze bude mit sourozence a pociti sourozeneckou lasku. Teste se! Bude to super! ![]()
Ahoj, měla jsem to uplně stejně, mám syna dva a půl roku a půlroční holčičku… Byla jsem doslova zoufalá, jak to budu zvládat, jak bude syn odstrčený… Ale už máme docela svůj systém, je fakt, že občas večer padnu na ústa a na některý svoje věci už mi absolutně nezbývá čas, jenže i tohle období pomine… Neboj se, zvládneš to
U nás je zlaté pravidlo, že na prvním místě jsou spokojený děti a pak až řeším úklid, nádobí, jídlo, praní, atd…
No, mam doma dva tydny mimco a musim rict, ze psychiku mam na dranc. Je to presny, nejradsi bych to vratila a byla zase jen se synem. Mam pocit, jako by mezi nas dali zed a ja k nemu nemohla. Styska se mi po nem a strasne me zere, ze kdyz se po tehotenstvi muzu konecne hybat, nemuzu s nim litat vsude mozne venku, na vylety, na nakupy, cokoli, poradne mu doprat vyziti. Strasne tim trpim. Jenze na druhou stranu on byl vzdy hodne zivej a ted se to protlo s obdobim totalniho vzdoru a s reakci na narozeni dcery, takze je uplne na zabiti a ja uz to nedavam a jsem hnusna a tak. Pak zase vycitky a zase ten smutek, ze chci mit jen jeho. Ne, ze bych dceru nemela rada, ale pro me ta „mimi faze“ je obecne ukrutna, i u syna byla, takze se jen upinam na predstavu, aby uz aspon prvni rok a pul byl pryc. Uz jsem objednana k doktorovi, protože ty myslenky jsou pro me neslucitelny s aspon trochu spokojenym zivotem ![]()
Děkuji za uklidnění i za to, že to může být docela problém. Asi se vše ukáže, až to přijde, každopádně asi je lepší vyhledat pomoc dříve, než by bylo pozdě. A děkuji, že nejsem. vazne jediná s takovými myšlenkami. ![]()
Ahoj maminky, potřebovala bych se asi vypovídat a možná i vědět, že nejsem jediná, kdo má takové myšlenky.
beru ho teď jako „vetřelce“ a nejraději bych si za to nafackovala. Nevím, jak se mám naladit na hezké myšlenky 

Mám dvouletého syna, kterého miluji nade vše. Každý den si říkám, jaké mám štěstí, že mám tak úžasné dítě. Jsem někdy samozřejmě na nervy z toho, co vyvede, ale miluji ho.
Do měsíce by mělo přijít na svět druhé miminko a já přemýšlím nad tím, zda jsem udělala dobře
Mám strach, že budu zanedbávat staršího syna, že mě přestane mít kvůli tomu rád. Že už nebudu ta maminka, která je tady vždy pro něj, že na něj třeba budu zlá atd. Že druhým dítětem skončí taková ta naše „pohoda“ a já budu zlá, protivná a nevím co ještě.
Měla jste to tak taky některá??
Prosím anonym, nebo smazat, stydím se za to