Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Já jsem to měla podobně. Ono se to samo spraví na hřišti a pak hlavně ve školce. Kamarády si najde to dítě a ty se přirozeně začneš bavit a stýkat s ostatníma matkama. Já mám teď dvě dobrý kamarádky, jednu ze školky a druhou z hřiště. Pak mraky ženských, co se bavíme, kdykoliv se někde potkáme. Známe se tzv. od vidění, prokecame spolu odpoledne na hřišti, děcka si pohraji a hotovo. To přijde, neboj. Mimino vrstevníky nepotřebuje a pokud ani ty ne, tak se do toho nenuť.
Ja si zadnou prochazku ani navstevu kvuli „socializaci deti“ nikdy nedomluvila. Jako asocial si neprijdu. Jen rozhodne nejsem takovy ten typ, co si hned tyka s kazdym, s kazdym druhym je v minute bestfriend…
Kdyz si deti nasly kamarady vlastni, rada jsem se domluvila s jejich rodici na spolecne hriste. S nekym jsem si sedla, pobavili jsme se, v nekterych pripadech jsme byly dva nezavisle dozory a interagovaly jen deti.
Naopak se svymi prateli se budu dal schazet, i kdyby si nase deti navzajem „nesedly“
. Ale to moc nehrozi, vsichni mi kdysi blizsi pratele bydli dost daleko…
Čekám dítě a už teď o tom přemýšlím.
Jsem taky asocial.
Žiju s manželem na vesnici, kam jsem se přistěhovala z města. Přátelé mám ve městě, je to daleko. Tady máme jen rodinu, sice velkou, ale žádné mimino.
S nikým kromě rodiny se tady nestýkám a nemám ani zájem. Sociální kontakty mám v práci, ale to mi skončí.
Je tady klub maminek, ale to je na mě moc. Moc lidí, moc děti, hluk, cizí problémy na moji hlavu, pomluvy, drby. Potkávám je na hřišti, když jdu běhat.
Manžel je podobného ražení. Máme pár přátel a více méně ve volném čase se věnujeme sportu.
Takže už teď uvažuji jak budu to dítě socializovat, první 2 roky beru že nejsou nijak zásadní co se týče setkávání se s dětmi. Potom asi budeme chodit na hřiště a uvidíme. Potom to snad zachrání školka.
Ono je dost možné, že povahově bude po vás, takže o nějakou socializaci vůbec stát nebude
@Karamba2020
No..třeba se to pak změní ve školce. Já jsem tak trochu asociál z donucení, ale už jsem si na to zvykla a je to můj způsob života. Jen bych moc nechtěla, aby třeba moje dcera měla podobné starosti typu chci kamarády, ale nedaří se mi je najít. Aby si pak taky nemusela „zvykat“ jako já. Proto se snažím najít i nějaké zdravé sociální kontakty, zatím to řeším i tchýni, švagrovou a jejím dítětem.
Zdravím,
Jsem velký introvert a asi i asociální člověk. Nevadí mi to, manžel je dost podobný, nemám žádné kamarády, jen moji sestru… nicméně,
se nám nedávno narodila dcera(8 měsíců) a já vím, že by bylo dobré mít i pro ní nějaké jiné sociální kontakty. Jenže, vždy, když se s někým seznámím, kdo má dítě, tak mě ta návštěva nebo procházka tak vydeptá duševně, že pak chodím radši sama. Nevím, o čem si povídat, vadí mi ty ostatní děti…a prostě nezapadám a většinou se pak už nevidíme, protože se mnou je asi nuda. Ale snažím se, kvůli dceři.. dělám něco špatně?