Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Hysterické vztekání, když něco nejde/nemůže
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
23.5.24 23:24
- Citovat
- Upravit
24.5.24 06:47
@Anonymní píše: Více
Akorát abys mohla někoho respektovat, musíš jeho chování chápat, a pokud bys ho chápala, nerozhodí tě 
Já si zase myslím, že respekt musí být oboustranný - čili to dítě zase musí respektovat, že já jsem jenom člověk a ječení mi vadí, nechci ho poslouchat, chci stihnout to, co mám domluvené a na jeho emoční výlev není někdy čas. A to v tomto věku je jaksi nemožné, na to to dítě nemůže být zralé. A pak o nějakém respektu fakt nemůže být řeč, když není oboustranný. Tak si na sebe neupleť bič 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rachelgreen
24.5.24 11:33
Nedělám vesměs nic, zatnu zuby 
. Prostě je to někdy na mašlu i u přebalování, oblékaní atd atd. Dám příklad, Pokud si třeba hraje s něčím, co není zrovna hračka např nějakej krám z kuchyně a seberu jí ho a je řev, tak čekám. Případně jí ho vrátím, pokud to nutně nepotřebuji a snažím se jí rozptýlit něčím jiným. Většinou to zabere.
- Citovat
- Upravit
24.5.24 11:46
@rachelgreen píše: Více
A proč jí to bereš? Pokud to není zrovna steakový nůž, nebylo by lepší těm hysterákům předcházet? Proč by si nemohla hrát s cedníkem nebo miskama? 
Navíc, když jí to pak vrátíš, děláš právě tu největší chybu v nastavování hranic. Z nějakého důvodu jsi jí to vzala a ten důvod přece nepomine proto, že ječí, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.5.24 11:47
@unuděná píše: Více
Já její chování sice chápu, ale rozhodí mě. Což si myslím že s respektem ale nemá co dělat, to bych mohla rovnou říct že když jsem volala kvůli ověření dopisu co mi přišel tak nejenom že paní byla příjemná jak chodit po napínáčcích, ale ještě mě slušně rozhodila sandál. Takže tam je to asi takový sporný. Nicméně jsem to uvedla hlavně pro takový objasnění toho, co mám na mysli. S 1,5 letou toho ještě moc nejde a hranice jí držím pevně co tohle vztekací v 10m začalo. Ona se tedy ještě nějaký respekt naučit musí, občas už to zvládá, ale je to málo kdy.
- Citovat
- Upravit
24.5.24 11:49
Tak asociaci s paní na telefonu nechápu - tu tě přece nikdo nenutí respektovat a ani nemusíš cítit respekt k ní, proč taky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.5.24 12:51
@unuděná píše: Více
Respekt k lidem se v běžným životě projevuje docela přirozeně. Když teda nepočítám zdravotnictví, tam to ještě kulhá a setkávám se s doktory co si to vedou jako „Já jsem bůh a ty budeš poslouchat“. Pro příklad můžu uvést vlastní situaci, bylo mi 17 a doktor mi doslova nutil HA, bylo mu jedno že mu říkám že nechci, že takový sr… si do těla cpát nebudu. Pořád nutil, absolutní nerespekt. Bez jakýchkoliv testů jestli to je vůbec bezpečný. Já jsem respektovala že on je zvyklej předepisovat prášky jak lentilky, ale držela jsem si hranice. Respekt nutně neznamená že to musí být vzájemný, ani někteří dospělí mně blízcí toho nejsou schopní (otec, matka, švagr,..) a přes to můžu říct že já je respektuju.
- Citovat
- Upravit
24.5.24 13:04
Hele jak se všude píše o dvouletém vzdoru, tak ne že by se dvouletá nevztekala (dnes jsem přemýšlela o polednici chvílemi), ale je to pořád nebe a dudy oproti peklu v těch právě cca 18 měsících.
My to řešili trvání na tom, co je opravdu důležité, a osekání toho důležitého fakt na nezbytně nutné minimum. Tj hračkami ať klidně hází, ale jen nerozbitnými a ne po mně 
Je třeba dát jim prostor ty emoce vyventilovat, nenutit je hned do nějakého uklidnění či pochopení. Nenechám jí otvírat mrazák ale budu u ní klidně sedět, dokud se nevyvříská z toho, že jsem jí to zakázala
Jinak vysvětlení u takhle malého dítěte jsou 2-3 slova, jedna holá věta. Určitě je fajn ho nabídnout, ale musíš ho přizpůsobím tomu, co je dítě schopné chápat. Což je v 18 měsících docela málo, a v afektu mínus deset
My teď čekáme co přinese třetí rok a „první puberta“, ale jinak za mně dvouleté dítě je náročností o x levelů níž, než 18 měsíční. Nezoufej, to přežijete a za pár měsíců budeš jen koukat, až junior sám řekne „kostkou ne házet, polštářem“ a půjde si ho sám vzít
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.5.24 13:16
@Liberalissima Přesně to se tý potvoře snažím nabízet, aby si hodila třeba plyšákem, ale neee, ona chtěla knihou nebo velkou dřevěnou kostkou (vkládačka) takže ječí ještě víc 
. Občas z ní jsem fakt na palici, zvlášť když má milion hysteráků za den, že jí třeba nedovolím dělat tanyny na židli nebo „jet“ v koši na prádlo, kterej drží pokupě už snad jen silou vůle
- Citovat
- Upravit
24.5.24 13:22
@Anonymní píše: Více
Hele ono to začne fungovat, ale fakt až později. Teď je její úkol prostě si to všecko odvztekat. Mně pomáhalo si říkat, že se tím vlastně učí ten vztek a frustraci zpracovávat. Pokud máš jen tu jednu, tak máš výhodu, že tomu můžete vše přizpůsobit a taky se u ní můžete s mužem vystřídat, aby ses nezbláznila.
A fakt to bude za chvíli lepší, moje byla v tom věku satan (přitom taky hrozně hodná a citlivá, litovala plakající děti, k našim kočkám se vždy chovala jemně a ohleduplně, možná to i souvisí, že citlivé děti mají ty záchvaty horší), měla i noční děsy/hysteráky, a teď je z ní slečna, co vydrží sedět celé jídlo v restauraci a jíst (převážně ) příborem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.24 13:26
@Anonymní píše: Více
Nevysvětluje to, proč bys měla respektovat někoho na telefonu, koho jsi v životě neviděla a neznáš ho. Ale to je fuk, mimo diskuzní téma 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.24 13:27
Jo a z hemzů dokonalých matek a pramatek si nic nedělej. Ony si totiž nepamatují co před x lety jejich dítě kdy přesně dělalo, a zhusta posuzují tvoje 18 měsíční podle svých idealizovaných vzpomínek na tříleté
Příspěvek upraven 24.05.24 v 20:36
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.24 13:35
@Liberalissima píše: Více
Tohle je mimochodem docela zajímavý trend, ta selektivní paměť. Nedávno jsme se bavili s babičkou a dědou o výchově, tak prý všechno dobrý, děti zlatíčka, ani hlas se zvyšovat skoro nemusel. No moje máma a její bratr (jejich děti) vyvalili oči a vysypali z rukávy mlácení vařečkou, klečení na hrachu a další lahůdky. Prej „ani náhodou“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.24 20:01
To je normální. Malé děti ještě nedokáží zvládat emoce, takže jakýkoliv negativ se často rovná vzteku. Musíte udržet hranice (aby se nenaučila, že si věci vyřve, tam je pak problém…) a pokusit se zůstat v klidu.
Vysvětlování je dobré, ale nezabere to hned. Je to asi jako když se nas*anému dospělému budete snažit cokoli vysvětlit. V tu chvíli vás nevnímá… u dětí je to dané i tím, že nemají dovyvinutý mozek. Takže i když vás pochopí, ty emoce u příštího problému zase převládnou.
Takže zůstat v klidu a přežít to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.24 20:30
Tak se vzteká, a co? Ne jsi jasně řekla, vysvětlovat v tomhle věku fakt moc nemá cenu, stačí to ne opakovat. Ono jí to časem přejde, když uvidí, že si stejně nic nevyvzteká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
No, matku mám taky podobnou
. Něco řešit v klidu, to je utopie, hned vyvádí. Vymýšlí bůh ví co, místo toho aby se zeptala tak hned koná a tím přidělává akorát další starosti, klade si nesmyslný podmínky, citový vydírání zkouší kdykoliv vycítí příležitost že by mě mohla zlomit a nestydí se k tomu použít ani mojí dceru. To jak bych jí vděkem měla pr*el líbat nezapomíná projevit vždycky, když si nastavím hranice 