Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Interupci ne, ale postinor jsem si vzala s tím, že s dítětem chci začít až za 9 měsíců.
Bylo mi 26, HA jsem tehdy vysadila kvůli častým cystám. Bydleli jsme v ložnici u rodičů, protože jsme rekonstruovali a dům nebyl obyvatelný.
S přítelem jsem byla necelé 2 roky, plánovali vše postupně.
Otěhotněla jsem a miminko si nechala.
Přijde mi totálně nesmyslný jít na potrat kvůli maličkostem.
Jasný, pokud by nebyly opravdu vážně finance, nebo nějaký zdravotní problém, tak zapřemýšlím.
Ale jít na potrat s tím, že za rok stejně dítě budu chtít???
Podle mě totální blbost.
Já naštěstí, nebo spíše bohužel mám kamarádku, co kvůli malichernosti na potrat šla a teď se marně snaží už 6 let, takže to mě vyléčilo nad tím vůbec přemýšlet…
Nicméně to neodsuzuji, nikdo nechodí v botách toho dotyčného.
Do cca 30 jsem si myslela, ze dite nebude nikdy a kdyz se nam stala nehoda, letela jsem pro postinor. Mela jsem v te dobe pritele nekolik let, ale na materstvi jsem se absolutne necitila.
No a pak jsem potkala nekoho jineho a zacatkem srpna budu ve svych 35 poprve mama a moc se tesim.
Vubec bych se tim nestresovala, prijde to ve spravny cas a poznas to. ![]()
Já sama bych na přerušení asi na 99%nesla…nicméně chápu že pokud se někdo necítí a dítě aktuálně neplánuje tak dokážu pochopit proč na ni jde..jasně za rok se muze situace změnit a ty to dítě už chtít budeš, ale pokud ho teď neplanujes a necítíš se tak za mě je vporadku na tu chvíli interupci jít. Pokud si to tedy dokážeš nějak srovnat…muze se totiž stát že za ten rok dva až se rozhodneš že bys tedy to dítě chtěla tak jestli se nesesypes z toho že už si ho vlastně mohla mit…
na druhou stranu bych asi nepochopila že by někdo šel na potrat s tím že dítě chceme až příští rok..sama jsem se v této situaci ocitla…právě jsme řešili hypotéku, byt následne rekonstrukci o které jsme věděli že nám spolyká všechny našetřené peníze… Do toho byla naplánována i svatba která taky něco stala…bydleli jsme v nájmu, plánovali jsme že postupně byt zrekonstuujeme a že za rok bysme se začali snažit o mimčo…no a bum, najednou sem byla těhotná ještě než se to vše vyřídilo…mimčo sme si nechali s tím že by právě na něj stejně za rok dva došlo tak co..to už nějak zvládnem…
K dospělosti patří zodpovědnost, takže pokud se mi dítě vážně nehodí do plánu, pojistím se spolehlivou antikoncepcí a neřeším to potratem jako v minulém století. Když už otěhotním ve 25-30, což je z biologického hlediska nejvyšší čas, tak si dítě nechám. Jen těžko bych si srovnala se svým svědomím, že nechám potenciálně zdravé dítě odstranit, a za rok nové dostane zelenou jen protože se mi líp hodí do kalendáře.
V 25 nebo 30 uz clovek ma vetsinou rozum. Pokud bych dite nechtela a stala se mi nehoda, sla bych cestou Postinoru. Interrupce v tomto veku je nepredstavitelna, mohlo by se stat, ze uz by dalsi neslo. Pochopitelne zdravi matky a ditete jsou ty vyjimky, kdy bych to zvazila… Jinak asi neznam nikoho, kdo by v tomto veku sel na preruseni. Spis mam v okoli zamlkla tehotenstvi a vyvojove vady u chtenych tehotenstvi.
Ne, nešla bych ve 30 ani ve 20 na interrupci, jen proto že se mi to teď nehodí do krámu.
@Lu1234 píše: Více
Tak biologie je jedna věc, ale nemít kde bydlet, do dítěte nejdu ani omylem ![]()
blbá antibiotika, špatně načasováno, miniinterrupce ve 25. Ve 29 plánované otěhotnění
vše šlo v pohodě na první pokus ![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.