Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Jít na potrat a je revize riziko?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
23.4.24 14:14
Jít na potrat a je revize riziko?
Ahoj. Asi mě odsoudíte, ale nemám komu se vypovídat a jsem psychicky úplně v háji. Jsme s přítelem třičtvrtě roku a já minulý týden zjistila, že jsem těhotná. Je nám 30 a oba jsme dítě vždycky chtěli, ale ještě ne teď. Proto jsme si dávali pozor, ale žádnou dvojitou HA jsme neaplikovali, protože jsme si říkali, že když by se to stalo, zvládli bysme to. No a ono se to teď stalo a já se z toho sesypala. Došlo mi, že připravená vůbec nejsem, vlastně ani nevím, jestli chci a cítila sem pernamentní nepopsatelnou úzkost která vyvrcholila v depresi, kdy jsem nebyla schopna vylézt z postele. To mě přítel odvezl na psychiatrii, protože se o mě bál. Stydím se za svůj přístup, že jednám sobecky a asi i nezpodpovědně. Že jsem nedomyslela, jak se reálně budu cítít, když by se to podařilo.
Takže teď řeším, co dál. Vím, že jednou dítě chci, ale taky vím, že teď to určitě není. Necítím se na to psychicky, posledních 8 let jsme se starala o nemocnou mamku, která si vyžadovala pernamentní péči a já v podstatě nežila. Na to jsem měla čas poslední 4 měsíce a když bych si dítě nechala, přešlo by to zase ve starost o dítě a já se teď cítím absolutně vyčerpaná. Ale vztah k dětem mám, vím, že za 2-3 roky by to bylo jiné, ale jakmile jsem před někým zmínila, že zvažuji potrat, tak jsem byla sobec a měla bych si to vážně rozmyslet, protože pak můžu mít srůsty a otěhotnět už se nemusí podařit. Což mě samozřejmě děsí. Nedruhou stranu, pokud si dítě nechám, představa že tyto stavy zažívám dále nebo klidně i celé těhotetenství, skončila bych na antidepresivech a bylo by to jen z povinnosti. Nedokážu si představit, že bych teď byla pro své dítě dobrým rodičem. Ano, vím, na to jsem měla myslet dřív a měli jsme se chránit mnohem bezpečněji, ale opravdu jsem myslela, že bych případné těhotenství vzala lépe a takhle by mě ta zpráva nezničila. Sama doktorka na psychiatrii těhotenství teď nedoporučila, ale já se opravdu bojím, že všichni, co říkají, že se mi to v budoucnu vráti a tohle byla má poslední šance na dítě, mají pravdu. Prosím nesuďte, veškerá rizika a chyby si uvědomuji, ale potřebovala jsem se vypovídat a případně (jestli to je vůbec možné), povzbudit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.4.24 14:18
Tak jestli je ti 30, dítě bych si nechala. Taky se ti už potom nemusí podařit otěhotnět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.24 14:20
Hele tohle víš jen ty, nikdo není ve tvých botách. Polovina ti tu napíše, že by to zvládla, druhá polovina, že by na potrat šla, ale ve skutečnosti ani jedna ani druhá polovina vůbec neví, jak jsi na tom ty sama.
Já věřím, že by ti bylo příjemné hodit na ostatní trošku spoluzodpovědnosti tím, že ti doporučí potrat, ale ono by to nebylo úplně košer.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.24 14:20
Já nevím jak ti poradit, ale každý svého štěstí strůjce…
Kamarádka otěhotněla z jednorázovky a šla na potrat. Teď se už marně snaží 6 let o dítě.
Nikdo neví, co tě čeká. Jestli budeš litovat, nebo ne 
Pořádně si to promysli. Nikdo za tebe nerozhodne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.24 14:24
@jananovaak ve 30 bych si dítě už nechala,
roky rychle ubíhají a vajíčka stárnou, teď ještě dítě nechcete a až ho budete chtít, už to možná nepůjde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.24 14:26
S dítětem život nekončí a budete na to dva. Rozhodnout se musite sami.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.4.24 14:31
Já jsem měla revizi dělohy po prvním porodu kvůli neodchazejícím zbytkům…nakonec se mi vůbec nerozjel cyklus ani po odstavení miminka, následovaly 2 zákroky na otevření čípku a kontrola sliznice…otěhotnět se mi podařilo, ale sliznice byla nízká a placenta mi prorostla skrz dělohu až do močového měchýře a do jizvy po prvním císaři…život miminku i mně zachránili, operace byla čtyřhodinová, ale přišla jsem o dělohu, vejcovody, vaječník, mám spravený močový měchýř…ano, můžeš být bez problémů, ale jakýkoliv zásah do děložní sliznice nese s sebou velké riziko do budoucna!!!
- Citovat
- Upravit
23.4.24 14:36
No, asi takhle, rozhodnout se musis ty sama. Ale z interrupce dela spousta lidi strašné riziko a desi, jak nepůjde otěhotnět, ale na revizi te klidně ti samí pošlou, ze to nic není… A pritom z hlediska tveho těla je to úplně to samé. Ano oboji ma určité riziko, ale je plus minus stejné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.4.24 14:38
Zeny, ktere jdou treba na kyretaz z duvodu neprosperujiciho tehotenstvi, tak jdou na stejny zakrok jako je potrat. Dite ti mnoho prinese, ale take mnoho sebere. Je to kolikrat zahul na psychiku a pokud se na to necitis, tak na potrat bez. Take jsem ho podstoupila, nasledne bez potizi otehotnela. Po prodelani potratu se mi strasne ulevilo.
- Citovat
- Upravit
23.4.24 14:39
Vis to teprv tyden, je to sok… hadam ze mas jeste cas o tom premyslet…
a co vubec rika pritel?
sednete si spolu a mluvte a mluvte a nechte to uzrat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.24 15:32
@Anonymní píše: Více
Vážně? Mně právě všichni říkají, že po tom potratu toho budu litovat a už to nepůjde vrátit zpět. Ale já cítím, že by se mi ulevilo, strašně moc. Intuice mi říká si dítě nenechat, ale strašně se bojím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.24 15:34
Tvoji psychiku nikdo z nás nezná. Kdysi tu byl příběh, kdy to ženská cítila stejně, po potratu jí hráblo a zase se strašně začala snažit, otěhotněla a zase to nedokázala snést a snad šla na druhý potrat?
Zaléčit psychiku bude v tomto případě naprosto primární. Rozhodnout se musíš sama, věřím, že to rozhodnutí neděláš jen pro srandu králíkům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.4.24 16:05
Já děti nikdy nechtěla. Chovala se nezodpovědně a otěhotněla s ženatým milencem. Žila jsem dost lehkovážně, nic neřešila. Dost pila alkohol, nemoce jsem přecházela,…na těhotenství jsem přišla v polovině, kdy už potrat nebyl možný. Kdyby byl, tak dítě nemám. Po zbytek těhotenství a ještě půl roku po porodu jsem měla deprese. Dítěti jsem toho půl roku nedokázala říkat jménem. Starala jsem se jen tak, jak bylo nejnutnější, ale jinak mě to nebavilo. Neměla jsme dítě snad ani ráda 
Dítě ušmudlané, v nehezkém oblečení (bylo mi to jedno),…
Nebylo to lehké ani po finanční stránce, já byla 20+, kvůli těhotenství jsem musela přerušit školu a žila na dávkách v nájmu. Naši se za mě styděli, jak jsem otěhotněla.
Pak se to naštěstí zlomilo a já se zamilovala 
Úplně jsem otočila a začala se konečně pořádně o dítě starat, pečovat o něj, hýčkat ho.
Teď už je dávno školák a já se strašně stydím, za ty naše začátky. Možná i díky tomu je dítko problematické, vzteklé a je těžké s ním vyjít. Má problémy s chováním, s ovládáním, už máme za sebou návštěvu psychologa a čeká nás bohužel další. Možná, kdybych ho od začátku milovala, nemělo by teď takové problémy, trhá mi to srdce.
Ale co tím chci říct, jsem neskutečně šťastná, že jsem na potrat nešla a že ho mám. Mám k němu teď další děti, skvělého manžela, který si první dítě adoptoval a žijeme si krásně a spokojeně. Často přemýšlím, co vše jsem mohla ovlivnit, co jsem mohla změnit, že bych chtěla vrátit čas a více za to dítko zabojovat. Ale to bohužel nejde.
Aby tě potrat nezničil víc, než to miminko. Když děti jednou chceš, je za mě blbost jít na přerušení.
Drž se. A vše si ještě pořádně promysli, ať pak nelituješ celý život jako já.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
