Já a mé vztahy

Anonymní
13.2.21 11:09

Já a mé vztahy

Ahoj holky, asi se jdu tady jen vyzpovídat, moc přátel nemám a vlastně nevím s kým o tom mluvit.
Trápí mě vlastně celá má osobnost a nevím jak to změnit. Se vší pokorou můžu říct že jsem fakt kus baby, za kterou se chlap otočí. A tady už vidím první problém, od každého muže co se bavím cítím, že by mě chtěl dostat jen do postele. Okamžitě hodím zpátečku a omezuju kontakt na minimum. Pokusy o vztah je naprosté šílenství. Poslední mě udolával téměř rok, poté jsme se dali dohromady a já jakmile ucítila, že to může být vážné začala být hysterická jen abych to mohla ukončit a mu neublížit. Taky se stalo. Jenomže jsme byli stále v kontaktu jako kamarádi z počátku s i výhodami. Pořád trpěl moje odmítavé nálady a zbytečné scény, které ze mě vylezou aniž bych to myslela vážně a byla na ně pyšná, je to jakási má obrana. U něj už pohár přetekl a ukončil komunikaci. Což naprosto chápu a zpětně obdivuji, že to neudělal dříve. Hrozně bych chtěla mít vztah, mít někoho komu splním první poslední, večer se přitulím a ráno mu udělám svačinu do práce. Zároveň se neustále bojím že mě a mé dítě zraní, že jeho odchod už neuneseme. Vím že jsem silná ženská, ale mám pocit, že někoho milovat je slabost, kterou si nesmím dovolit a zároveň tolik chci. Neumím si to urovnat v hlavě, neumím se ani jedné věci vzdát a mám v sobě neustálý boj.
Moje sebevědomí je na bodu mrazu, sic slychávám chvály avšak nejsem zvyklá je přijímat, je to pro mě nekomfortní a opět se stahuju do sebe. Mám strach z toho, že někdo bude znám můj osobní život a použije to proti mé rodině - to si bohužel nesu z jednoho vztahu kdy mě ex šmíroval. A díky tomu strachu neumím vystoupit z bubliny a přijmout pracovní povýšení, protože pak by už mé jméno bylo veřejnější minimálně v mém městě. Přijde mi to jako začarovaný kruh, ale já v něm nechci už žít, chci se posunout a žít normální život. :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
8120
13.2.21 11:16

Vyhledej odbornou pomoc. Nějakýho terapeuta co ti pomůže pochopit tvoje pocity a naučit se s tím pracovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16332
13.2.21 11:29

Hele jsi ideální kandidát na pár měsíců práce v psychoterapii.

Spíš vol psychoterapeutku ženu a soustřeď se holt na vztah k sobě samotné.

Nebo alespoň začni s měsíčním on-line seminářem o sebelaskavosti. Lektorka je příčetná a bezpečná.

https://www.vnitrnibezpeci.cz/…avost-online

A pak si dovol jít do terapie a ošetřit staré rány.

Kromě toho že ti to dost usadní vztahy s muži a sebou samotných, tak hlavně - dokud se nenaučíš přijímat sebe samu, tak to nenaučíš ani svoje dítě. Dětem v tohmhle bohužel úplně nestačí to, že je milujeme a říkáme jim to, jejich sebepřijetí naroste jen do té úrovně, nakolik to zvládají rodiče a zbytek se pak případně musí doučovat až v dospělosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
13.2.21 11:41

Musím souhlasit, zacni docházet na terapii. Není to tak, že bys byla takový případ, že ti to tady všichni radime, ale je jasný, že to je to co potřebuješ. Taky chodím a pomáhá to. Vlastně ani nevím jak, ale pomáhá.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
13.2.21 11:53

To já už všechno zkoušela, byla jsem u dvou. Jedna dělala hypnózu, druhá mi pomohla pojmenovat věci proč se dějí- zárodky v rodině a dětství. Ale můj další a asi ten největší problém je, že se věčně tvářím, že jsem naprosto v pořádku a nikomu se neotevřu, pouze když mám fakt depku a můžu být v té depresi, bez dítěte, bez práce, jinak nikdo na mě nepozná, že se něco děje, směju se, dělám vtípky, vše ok- na oko pro veřejnost.
Děkuji za odkaz, tohle bude pro mem asi nejlepší řešení.

  • Citovat
  • Nahlásit
5325
13.2.21 12:36

Trpíš nedostatkem sebevědomí, ale 'pokorně´ prohlásíš, že jsi vzhledem vyšší třída? Aha. Celkově problém spíš pro psychologa.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16332
13.2.21 12:37
@Anonymní píše:
To já už všechno zkoušela, byla jsem u dvou. Jedna dělala hypnózu, druhá mi pomohla pojmenovat věci proč se dějí- zárodky v rodině a dětství. Ale můj další a asi ten největší problém je, že se věčně tvářím, že jsem naprosto v pořádku a nikomu se neotevřu, pouze když mám fakt depku a můžu být v té depresi, bez dítěte, bez práce, jinak nikdo na mě nepozná, že se něco děje, směju se, dělám vtípky, vše ok- na oko pro veřejnost.
Děkuji za odkaz, tohle bude pro mem asi nejlepší řešení.

no střídání terapeutů a nevydržení v procesu dostatečně dlouho je součáčt toho, jak se čověk může sebesabotovat.

něco pojmenovat je pěkné, ale pak se s tm člověk musí naučit zacházet. hypnoza je v tvém případě úplně naprd. REspektive usnadní ti zkušenost s ní ta cvičení na sebelaskavost. Tak jako tak ale potřebuješ hlavně u věcí vydržet.

Ano - nauč se věřit sobě samotné tak, aby sis dovolila být autentická i ve chvíli kdy ti je mizerně a naučila se to sdílet i se svými blízkými.

Nezvldáneš to sama od sebe- k tomu je ti ten cvičný vztah s terapeutkou fakt dost obrovské usnadnění.

vyber si terapeutku třeba z tohohle http://csgt.cz/#…

a nebo tohohle adresáře https://www.biosynteza.cz/…sychoterapii#…

a absolvuj alespoň 20 setkání.

To že něco zkusíš, nevydržíš u toho a řekneš meh, to nefunguje, protože to není hned a dokonalé, fakt není konstruktivní. Naopak je to hodně patologický vzorec, který tě teoreticky chrání před zklamáním a odmítnutím, ale v reálu vede tam, kde jsi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
13.2.21 13:38

@Ou Nejsem typ člověka, který by nebyl trpělivý a z toho důvodu to vzdal. První případ odchodu od psycholožky byl z osobních důvodů, druhá terapeutka byla před covidem a z důvodu covidu návštěvy přerušeny.

  • Citovat
  • Nahlásit
PaníKadrnožková
13.2.21 14:06
@Paola21 píše:
Trpíš nedostatkem sebevědomí, ale 'pokorně´ prohlásíš, že jsi vzhledem vyšší třída? Aha. Celkově problém spíš pro psychologa.

Ale tak to uplne klidne muze byt. Sebevedomi neni zcela zavisle na objektivnim vzhledu :nevim: ona fakt muze byt velmi krasna a presto si neverit :mavam:

  • Citovat
  • Nahlásit
5325
13.2.21 14:24
@PaníKadrnožková píše:
Ale tak to uplne klidne muze byt. Sebevedomi neni zcela zavisle na objektivnim vzhledu :nevim: ona fakt muze byt velmi krasna a presto si neverit :mavam:

To věřím, ale prostě člověk, co má nízké sebevědomí o sobě většinou neprohlašuje, jak je nádherný.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
236
13.2.21 15:06

Spíše bych doporučil nějakou techniku na uvolnovaní potlacovanych emocí. Dokážeš si uvědomit kdy jsi tyto pocity cítila poprvé? Nezazivala jsi něco podobného v detsvi k jednomu z rodičů?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5448
13.2.21 16:01
@Anonymní píše:
To já už všechno zkoušela, byla jsem u dvou. Jedna dělala hypnózu, druhá mi pomohla pojmenovat věci proč se dějí- zárodky v rodině a dětství. Ale můj další a asi ten největší problém je, že se věčně tvářím, že jsem naprosto v pořádku a nikomu se neotevřu, pouze když mám fakt depku a můžu být v té depresi, bez dítěte, bez práce, jinak nikdo na mě nepozná, že se něco děje, směju se, dělám vtípky, vše ok- na oko pro veřejnost.
Děkuji za odkaz, tohle bude pro mem asi nejlepší řešení.

Další taková, co chce radu, a když jí dostane, tak řekne, že to teda ne… :nevim:

Příspěvek upraven 13.02.21 v 20:31

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
PaníKadrnožková
13.2.21 19:37
@Paola21 píše:
To věřím, ale prostě člověk, co má nízké sebevědomí o sobě většinou neprohlašuje, jak je nádherný.

A co ti na tom vadi?

  • Citovat
  • Nahlásit
17298
13.2.21 19:45
@Paola21 píše:
Trpíš nedostatkem sebevědomí, ale 'pokorně´ prohlásíš, že jsi vzhledem vyšší třída? Aha. Celkově problém spíš pro psychologa.

Taky mě hned napadlo nízké sebevědomí. Na zdravé seběvědomí bych se, zakladatelko, zaměřila.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
13.2.21 20:53

Já se tady nebudu obhajovat, nezlobte se. Nemám pocit, že jsem něco extra, kdyby ano, vůbec nezakládám tuto diskuzi, a právě to je úplně z jiného soudku než jsem chtěla probrat. Takže děkuji všem co komentovali k věci.
@AloisR Z dětství mám spoustu věcí, vyrůstala jsem jen s matkou a 4 sourozenci. Nevím co přesně jsem cítila poprvé- pocit slabosti? Studu? Strachu? Stud jsem měla vždy, od mala se bojím, že můj názor nebude dost dobrý, na škole jsem prošla jako přistěhovalec šikanou, kterou jsem si objasnila a vyříkala s dotyčnými. Ačkoliv je to za mnou, vzpomenu si na situace, které mě tehdá ponižovaly. Strach mám od rozchodu s ex, zažila jsem krutý stallking.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat