Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já sám
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.4.06 20:16
ahojte maminy…zo zaciatku som sa smiala na vasich prihodach, ale dnes ma prechadza smiech, pretoze moj 14 mesacny milacik matusko dnes urobil najzlostnejsiu scenu doteraz. ked mal jest, tak vsetko odmietal a pytal si ine a ked som mu to podala, rozsvacal to po cerstvo umytej kuchyni. a ja som sa uz neovladla a tresla som riadne dlanou po jeho pultiku na vysokej stolicke, aby ma zacal vnimat, akurat ze on sa samozrejme zlakol alebo co (lebo som uplna krava 
) a rozjacal sa este viac a nedokazala som ho ukludnit dobru stvrt hodinu. nakoniec obedoval mlieko z flasky. je to cim dalej horsie, tak som zvedava, co bude za chvilu. uz som skusala pri jeho zlosti ignorovat ho (pokial nehrozil uraz), podporovat ho (len si viac tresni tu hlavu o zem…), zaujat ho niecim inym (to niekedy funguje), pritulit si ho silno a drzat (niekde som to citala, ale u nas to nefunguje). co ste robili s certikmi tohto veku vy? ja chapem, ze s 3 rocnym si mozem 
nut a rozoberat pocity, ale mam pocit, ze darmo 14 mesacnemu vravim, ze maminka je smutna. jemu je to ukradnute alebo tomu nerozumie. manzel sa ma pytal, co ma robit, ked mu to spravi trebars v obchode. jedine co ma napadlo bolo zobrat a odniest prec a kaslat na nakup 
uz totiz raz skoro zdemoloval vystavenu lavicku od jedu. ach jo. mam pocit, ze som mizerna mamka, ked nezvladam svoje milovane dietko. nie tym, ze ho „neviem vychovat“ ale tym, ze ma tak strasne vie nahnevat a potom som zlostna aj ja. a aj ked on uz je kludny, neviem sa tvarit, ze mi nevadi kuchyna pokryta dusenym pastrnakom a akurat po nom stekam, nech po tom aspon neslape. uf. aspon som sa trosku vyzalovala. ak viete, poradte. dakujem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.06 20:32
katinko, ani s tříletým někdy diskutovat nemůžeš… Já když Jířovi řeknu, že jsem smutná, protože zlobí a chci, aby to zopakoval, tak to zopakuje. Ale hned dodá, že nebude hodnej… takže jsme tam, co na začátku - ví že se zlobím, ale je mu to úplně putna 
Ty se holt musíš připravit na dlouhou cestu a být důsledná. Ono to stejně nepomáhá, ale aspoň pak nemáš pocit, že jsi něco zanedbala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.13 12:49
Ahojky, znovu otvírám tuhle diskuzi, já teď prožívám to samé co zakladatelka. Proto by mě zajímalo, jak dlouho toto období trvalo. Můj syn doma musí vše sám-otevřu dveře sama-on je zavře a pak sám otevře. Vytáhnu jogurt z lednice-on ho s kraválem vrátí, zavře lednici a pak ho vytáhne sám. Obleču mu čepici-kravál, sundá si ji a nasadí sám- tak je to se vším, nejhorší ve chvíli, když spěcháme-třeba jdeme do školky. Modlím se, aby to brzo skončilo, jinak mě odvezou do blázince 
.Sice jsem ráda, že chce být samostatný, ale on se u toho neuvěřitelně vzteká, z jedné činnosti je scéna na 10 minut. Do toho vyslechnu snad 1000× MAMI NE, MAMI NE…Poraďte, popř. napište zkušenosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.15 13:25
Jo, moje dcera má teď taky tohle období. Kde to jen trochu jde, tam ji prostě nechám, ať to teda udělá sama - třeba to otvírání dveří není vůbec problém. Jen koriguju, kdy a jak. Třeba řeknu, že dveře může otevřít, ale až bude obutá a pes bude mít vodítko, aby nám neutekl. Do košíku ji nechám dávat nerozbitné věci, láhev ať si pro mě za mě do kapsy strčit zkusí - však sama přijde na to, že to asi nepůjde, proč bych jí to měla zakazovat dopředu?
Když bezmyšlenkovitě automaticky udělám něco, co chtěla dělat ona (třeba to otevření dvěří), tak se jí omluvím, vrátím to a nechám ji to udělat (pokud to jde), nebo jí slíbím, že bude moct příště (a snažím se na to myslet a dodržet to).
A když jde o něco, co opravdu sama dělat nemůže (resp. já prostě nechci), třeba zapojení šňůry do zásuvky, krájení chleba, manipulace s drahými a křehkými věcmi… prostě při čem by si mohla ublížit nebo něco poškodit, tak vysvětlím, proč nemůže úplně sama a nabídnu, že to uděláme spolu. Ne vždycky to zabere, občas se i tak vztekne, že chce sama, ale to už potom má holt smůlu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.15 13:48
Neboj, nejsi v tom sama- máme totéž a to už u 3.dítěte.
Já bych řekla, že je to vývojová fáze, kterou prostě musíte přežít.
Co u těchto situací dělám já?- to otvírání dveří je naprosto přesné!
Nic, pokud vím co moje dítě MUSÍ SÁM!, tak s tím počítám a pokud se mi povede, že ho,,předběhnu", tak prostě hodím zpátečku. Však ono ho to přejde.
Vzteklým scénám se snažím předcházet. Zjistila jsem, že sáhodlouhé vysvětlování nemá smysl, tak rychle vysvětlím a dám na výběr.
Někdy to pomůže, někdy se scéně nevyhnu a když už k ní dojde, tak pokud to jen malinko jde, já odcházím- za A, na to nemám nervy a za B, on ztratí publikum a je rychleji klid. 
Vydrž, nic jiného zřejmě nezbývá. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.15 13:53
U nas je to ted taky. I s tema dverma. Nechavame ho, at dela sam vse, co jde. Kdyz to nejde, tak mu reknu, ze priste blablabla a rychle vymyslim dalsi cinnost pro predejiti jeceni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.16 17:26
Ahoj,
my máme se synem opačný problém. Budou mu brzo čtyři roky a nechce vůbec nic dělat sám. Snažím se ho učit jíst samotného, na záchod, oblíkat atp a u všeho řekne, že maminka pomůže, sekne se a záchvat vzteku. To probíhá už vlastně od začátku, jen teda slovní koment dodal poslední tři měsíce.
Druhá otázka, jak ho motivovat, aby to dělal sám, když je mu jedno, že nebude pohádka, nebude kokinko, seberu hračky? Sladké on krom jednoho druhu sušenek nejí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.16 17:31
@Margery A dodržíš to? Co závody? Nebo ho nechat. Nejíš, dobře budeš hlady (ale u naší mladší třeba neplatí). Oblékaní… tak fajn, půjdeš ven v pyžamu. Ale chápu, že i to mu může být jedno. Nemáte kamaráda, kde by to viděl a třeba se styděl?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.16 17:44
@Aries6 s jídlem to vůbec neplatí. On nejí třeba tři dny, pak se nají, dva dny jí a pak je schopen zas tři dny nejíst. Takhle se to táhlo od jeho roku.
Je mu jedno, co má oblečené, nejradši běhá nahatý a kamaráda má jednoho, který se samoobsluhou problém nemá a to teda taky nezabírá. Chodil dva roky do jesliček a tam taky nic moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.16 17:49
Chodi do skolky? V tomto veku jiz by se mel sam oblect, najist i na zachod dojit a mozna by mu kolektiv prospel. Mala chodi jen na par hodin do skolky si pohrat, neb ji nejsou ani 3 jeste, ale zlepsila se tedy ve vsem. Jak v jidle, tak reci. Obleka se sama od 2,5 a k tomu ji dohnala soutezivost se starsi sestrou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.16 17:58
@benetka nevzali jej do školky. Chodí na nočník, na ten jsem ho učila intenzivně přes měsíc, než ho přijal. Říkat si ale začal až po cca půl roce a to ještě ne vždycky, jinak chodil sám.
Když ho vezmou, tak od září začne chodit do státní. Do té doby musíme nějak tu samoobsluhu zvládnout, ale fakt mi dochází nápady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.16 18:03
@Margery Urcite se to brzy zlomi a kdyz ne ted, tak pak urcite soutezivost s ostatnimi detmi ho k tomu vybicuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.16 11:05
@Margery To je prostě taková povaha, znám to u syna mého přítele, ještě před první třídou se nechtěl sám oblíknout, obout, jídlo se mu muselo krájet…ve škole měl pak docela problémy. Ješťě teď ve 12letech je zvyklý, že mu maminka zavazuje boty, prý to neumí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.16 20:49
@Alušáček nestrašte, já to do něj hustím horem dolem. Dneska se odmítl sám oblíct, nešli jsme teda ven, nedostal sladké.
Samostatné jídlo jsme taky ale trénovali přes dva roky a stejně sní sám jen to, na co má chut.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
